ZPĚT      DÁLE
[Obsah] [Úvod] [Pred 1] [Pred 2] [Subjekt] [Atribut] [Objekt] [Adv 1] [Adv 2] [Adv 3] [Adv 4] [Adv 5] [Doplněk] [Pomocné] [Exd] [Coord-Apos] [Parentese] [Komplexní 1] [Komplexní 2] [Zbytek] [a-č] [d-ch] [i-k] [l-m] [n] [ň-o] [p] [q-ř] [s] [š-u] [v] [w-ž] [Znaky1] [Znaky2]
*4.2.8.1 AuxS. <<auxsposi>>*
*4.2.8.2 AuxK. <<auxkbezn>> <<auxknadp>>*
*4.2.8.3 AuxX. <<auxxzach>>*
*4.2.8.4 AuxG. <<auxgnepr>> <<auxgtypy> [auxgpzav] [auxguvoz] [auxgzkra] [auxgrado] [auxgnadb] [auxglisp] [auxgsloz]>*
4.2.8 Grafické symboly (interpunkce); kořen stromu AuxS, AuxK, AuxX, AuxG.

    Interpunkcí se rozumí všechny grafické symboly, které‚ nejsou součástí slov ani čísel psaných číslicemi. Především jde o čárku, která se zpracovává zvláštními pravidly a má obecně i jinou funkci (nejběžněji dostává afun AuxX - viz kap. 4.2.8.3 AuxX), dále pak o tečku, otazník, vykřičník, středník, dvojtečku, závorky a uvozovky všech druhů, hvězdičky, lomítka apod. Funkce se těmto dalším interpunkčním symbolům přiděluje podle jejich postavení ve větě: buď jde o interpunkci stojící na konci věty a oddělující danou větu od další věty (viz kap. 4.2.8.2 AuxK), nebo jde o interpunkci uvnitř věty (ta nejběžněji dostává afun AuxG - viz kap. 4.2.8.4 AuxG). Zvláštní případ tvoří přidaný symbol #, který tvoří kořen stromu (viz kap. 4.2.8.1 AuxS).
    Pro veškerou interpunkci (kromě kořene AuxS, u kterého se to stát nemůže) platí pravidla o ExD. Visí-li tedy interpunkce v důsledku elipsy ve stromě jinde, než by normálně měla, nahrazují se afuny AuxK, AuxX, AuxG (stejně jako afuny běžných větných členů) afunem ExD.

4.2.8.1 Kořen stromu AuxS.

auxsposi    Posice kořene stromu.

    Ke každému segmentu, který je předmětem naší analýsy, je automaticky navíc přidán symbol #. Tento symbol vždy tvoří vrchol svého stromu a je již předem automaticky označen afun AuxS.
    Za běžných okolností na něm visí predikát hlavní věty (s afun Pred) a koncová interpunkce (viz kap. 4.2.1 Pred a 4.2.8.2 AuxK). V případě neúplných vět neobsahujících predikát visí na symbolu # jeden či více uzlů s afun ExD, které mohou být případně zavěšeny přes pomocné AuxP nebo AuxC (viz kap. 4.3.1 ExD).
    Ve specifických případech může být mezi symbolem # a predikátem (Pred) podřadicí spojka s afun AuxC (viz část exdnevet (Elipsa celé řídící věty) v kap. 4.3.1 ExD).
    Všechny zmíněné členy mohou navíc být koordinované (na kořeni bude viset uzel s afun Coord ,viz 4.4.1 Coord), nebo může jít o parentesi (člen dostane příponu _Pa, viz 4.5 Parentese).
 

# Odstoupil.,
# Já o voze, ty o koze..
 
4.2.8.2 Koncový symbol věty AuxK.

INFO AUXK.

    Tato kapitola má jen dvě části. V části auxkbezn jsou popsána všechna běžná ukončení vět a to, jak se k nim chováme. V části auxknadp je pak ukázán příklad novinového nadpisu a jeho dohodnuté zavěšení.

    Odkaz na Šmilauerovu NS:
OČ I. A. (částečně).

auxkbezn    Běžné věty.
INFO AUXK.
 
    Koncová interpunkce věty je označena speciální analytickou funkcí AuxK. Je-li na konci věty několik interpunkčních symbolů, jsou takto označeny všechny. Tato funkce je (jako jedna z mála) přiřazena koncové interpunkci již při přípravě dat pro ruční anotování. Je však třeba vždy zkontrolovat, zda interpunkce nemá jinou funkci (mohlo by jít např. o tečku za zkratkou apod., kdy by bylo třeba použít funkci AuxG, nebo o případ kdy se v jednom stromě vyskytuje více AuxK, potom je třeba je doplnit manuálně podle následujících konvencí). Normální ukončení věty tečkou ukazuje příklad:
# Pracuje..
 
    Je-li (obvykle z technických důvodů, především díky nedokonalosti programu pro rozpoznávání hranic vět) v jednom stromě třeba zachytit věty dvě, použije se funkce AuxK i pro interpunkci ukončující ostatní věty. Ve výsledném korpusu by se taková "věta" již neměla vyskytnout (bude se opravovat ručně). Závorky vyskytující se v příkladě visí dle pravidel o obecné interpunkci na řídícím členu uvozené části věty.
# Přišel. (Ale proč!?).
 
    Je-li na konci věty pouze jediný interpunkční symbol, zastupující symbolů více (např. když oznamovací věta končí zkratkou následovanou tečkou, ale v textu je tečka jen jedna, jak je podle pravopisných pravidel obvyklé), má koncová interpunkce věty nejnižší prioritu, tedy příslušný uzel se považuje za součást věty a nikoli koncovou interpunkci:
# Přišel za 30 min..
 
    Typografické konvence nutí některé interpunkční symboly změnit přirozené pořadí. I v takových případech postupujeme tak, že interpunkci věšíme na uzel, kam přirozeně patří. Vznikne tím neprojektivní strom. To ilustruje následující příklad. Uvozovky jsou zde zavěšeny podle pravidel o obecné interpunkci na řídícím slově toho podstromu, který je jimi uvozen. Koncová tečka visí na kořeni stromu, i když "slovosledně" předchází uzavírající uvozovky.
# Byl "dravcem.".
 
    Ve většině případů se koncová interpunkce zavěšuje na kořen stromu (kde je ostatně často zavěšena již programem pro přípravu dat). Zvláštním způsobem se ale přistupuje ke "koncové" interpunkci, která evidentně náleží nějaké samostatné větné klausi (například přímé řeči nebo parentesi - oba tyto případy zachycuje příklad), a to i v případě, že leží na konci věty (i tehdy vlastně plní dvě funkce, z nichž my dáme přednost funkci ukončení parentese či přímé řeči). V tomto případě se tato "koncová" interpunkce zavěsí na predikát nebo jiný technicky řídící uzel klause, ke které náleží (obdrží také afun AuxK). Chybí-li tento řídící uzel, zavěsí se zmiňovaná "koncová" interpunkce na nejbližší vyšší uzel a obdrží afun ExD.
# Petr tenkrát řekl (vzpomínáte?) "Potřebuji počítač.".
 
auxknadp    Nadpisy a šifry.
INFO AUXK.
 
    Články v některých novinách standardně začínají stylem, který popisuje tento příklad. Způsob zavěšení byl stanoven dohodou.
Praha (jxk)- President navštívil metropoli..
 
4.2.8.3 Čárka AuxX.

auxxzach    Zachycení interpunkčních čárek.

    Čárka se používá k oddělení klausí a k oddělení členů koordinace nebo aposice. S výjimkou případu, kdy čárka zastupuje hlavní uzel koordinace či aposice, je její funkce vždy AuxX (nebo ExD). Pokud zastupuje hlavní uzel koordinace, dostává afun Coord (viz též kap. 4.4.1 Coord). Zastupuje-li hlavní uzel aposice, dostává afun Apos (viz též kap. 4.4.2 Apos). Závislost čárky (směrem k jejímu řídícímu uzlu) je podobně jako u ostatní interpunkce technická, nikoli gramatická.

    1. Čárka oddělující vedlejší větu se věší na (technicky) řídící uzel vedlejší věty, což je buď spojka s funkcí AuxC v případě vedlejších vět spojkových nebo jiný řídící uzel vedlejší věty (obvykle přísudek u vedl. vět vztažných) s příslušnou funkcí; je-li přísudek elidován nebo chybí spojka, věší se na nejblíže nadřízený uzel a dostane funkci ExD (viz kap. 4.3.1 ExD). Pokud je vedlejší věta vložená a obě její oddělující čárky jsou ve větě přítomny, věší se obě na tentýž uzel.

dům, který pláče,
viděl, že spí.
 
    2. Odděluje-li čárka parentesi, věší se na (technicky) řídící uzel parentese. Je-li (gramaticky) řídícím členem parentese uzel s hodnotou funkce ExD_Pa, pak se čárka (nebo obě čárky, pokud je parentese vložena uprostřed věty) věší na nejbližší vyšší uzel a dostane funkci ExD (pozor, nikoliv ExD_Pa). To se týká i jakékoli jiné interpunkce oddělující parentesi (z jedné strany nebo z obou stran).
voda se, bych tak řekl, umoudřila,
před smrtí, neznámo proč, si koupil tramvajenku.
 
    3. Čárky oddělující věty či členy spojené souřadně (tedy jde o koordinaci) se věší na příslušnou koordinační spojku či jinak vybraný koordinační uzel s afun Coord (ale, a, neboť, proto apod.). Někdy se ale může stát, že i pro zavedení tohoto koordinačního uzlu jsme nuceni využít čárku. Bude to čárka, která bude poslední v řadě a bude tedy označena Coord. Ostatní oddělovací čárky s funkcí AuxX se zavěsí na ni . Podrobně se o koordinaci praví v kap. 4.4.1 Coord.
důvěřuje magii, mystice a jiným pověrám.
 
    4. Dojde-li ke kombinaci více jevů, stává se, že  některá čárka ve větě chybí. Přesněji řečeno jedna čárka plní více funkcí najednou a přitom se vyskytuje pouze jako jediný uzel. Při rozhodování, kterou z jejích funkcí ve stromě zachytíme, věšíme takovou čárku "co nejvýše". Vyskytne-li se souběh čárky hlavní koordinační s funkcí Coord a jiné čárky (s funkcí AuxX nebo ExD) přirozeně tak má přednost funkce koordinační. Při souběhu koordinační čárky s funkcí AuxX a jiné čárky ji zavěsíme na ve stromě nejvýše položený uzel, na kterém by mohla viset. Dochází-li k souběhu čárek na téže úrovni stromu (např. při souběhu čárky uzavírající vedl. větu s čárkou otevírající nebo koordinační) provede se zavěšení podle těchto priorit:
        1) koordinační čárka s funkcí Coord,
        2) čárka otevírající vedl. větu,
        3) koordinační čárka s funkcí AuxX,
        4) čárka uzavírající vedl.větu.
 

4.2.8.4 Interpunkce, ostatní grafické symboly AuxG.

INFO AUXG.

    Nejprve si v části auxgnepr řekneme, kdy označujeme interpunkci funkcí AuxG a jaké jsou výjimky. Druhá část auxgtypy je rozdělena na několik podčástí, které jsou věnovány jednotlivým typům interpunkce z hlediska její funkce (významu) a zachycení těchto typů. Jde o interpunkci závorkovací, uzavírající vyčleněněnou část textu (auxgpzav), interpunkci uvozovací, oddělující část textu (auxguvoz), interpunkci ukončující zkratku (auxgzkra), interpunkci za řadovou číslovkou (auxgrado), interpunkci nadbytečnou (auxgnadb), interpunkci u spojky "li" (auxglisp) a interpunkci ve složených jménech (auxgsloz).

auxgnepr    Vymezení interpunkce AuxG.
INFO AUXG.
 
    Interpunkce se obecně označuje jako AuxG. Tato funkce je (jako jedna z mála) přiřazena veškeré interpunkci (s výjimkou čárky a interpunkce stojící na konci věty) již při přípravě dat pro ruční anotování. Je však třeba vždy zkontrolovat, zda interpunkce nemá jinou funkci.
    Je-li koncovým symbolem věty, může obdržet afun AuxK (4.2.8.2 AuxK), čárky zase většinou dostávají afun AuxX (4.2.8.3 AuxX), i když se k nim často chováme stejně, jako k běžné interpunkci popsané dále.

    Kromě funkcí AuxG, AuxK, AuxX (příp. ExD) může (obecná) interpunkce dostat ještě afun Apos a Coord.

    Prvním případem je uvozovací interpunkce druhé části aposice, a to tehdy, když nelze pro aposiční uzel použít obvyklého výrazu (tj., např. apod.). Závorka, dvojtečka nebo jiná uvozující interpunkce se zde stane aposičním uzlem (Apos); v případě, že jde o tzv. závorkovací interpunkci, visí pak její druhá část na tomto uzlu s funkcí AuxG . K zachycení aposice blíže v kapitole 4.4.2 Apos.

liberální strana (LSNS).
 
    Případem druhým je interpunkce koordinační. Jednak může koordinovat dvě věty , jednak části celků, které se běžně oddělují dvojtečkou, jako jsou sportovní výsledky či zápisy času tvaru hh:mm. Případně pohlédni do kapitoly 4.4.1 Coord.
# Foto: Přemysl Toníček,
stav je 5:1,
# Už zase hlasovali... odhlasovali si dovolenou!,
Homolka: nové oddělení prosperuje..
 
auxgtypy    Typy interpunkce.
INFO AUXG.
 
auxgpzav    Závorkovací interpunkce.
INFO AUXG.
 
    Interpunkce tzv. "závorkovací" (závorky a uvozovky všeho druhu, příp. i čárky, mají-li pouze "závorkovací" funkci) se věší na řídící uzel uvozené části věty:
"mezní" případy.
 
    Pokud řídící člen uzávorkované části, na kterém má interpunkce viset, chybí, použije se mechanismus 'ExD' pro větné členy z uzávorkované části i pro interpunkci. Interpunkce se tedy pověsí na nejbližší vyšší uzel a její funkce bude ExD.
"Borůvky," odpověděla.
 
    Je-li však řídící slovo uzávorkované části přítomno, zůstává interpunkční funkce nezměněna, a to i tehdy, má-li řídící slovo samo funkci ExD (jde o případ, kdy je sice elidován nějaký gramaticky nadřazený člen, avšak interpunkce by na tomto členu stejně nevisela).
# Přijde a hned: "Kde je večeře?".
 
    Je-li vedlejší věta (nejčastěji přímá řeč) přerušena uvozující hlavní větou, pověsí se (často neprojektivně) všechny uvozovky na řídící člen přímé řeči, kterou uvozují.
"Karel," řekl Tonda, "nepřišel".
 
    Stává se, že závorkovací interpunkce odděluje více členů a nejde přitom o elipsu. "Závorky" se potom zavěsí na řídící uzly krajních členů vydělené části věty:
prolínání "velmi vznešeného s pokleslým".
 
    Závorkovací interpunkce se vyskytuje mimo jiné u přímé řeči. Té je věnována samostatná kapitola 4.6.1 Přímá řeč.
             

auxguvoz    Uvozovací interpunkce (dvojtečka).
INFO AUXG.
 
    Přímá řeč nebo některé koordinační výčty bývají odděleny od části, která je uvozuje. Nejčastěji se pro tento účel používá dvojtečka. Této interpunkci budeme zde říkat uvozovací.
    Uvozovací interpunkci zavěšujeme na řídící uzel uvozované části (přímé řeči, výčtu). I tady může být uplatněno pravidlo ExD. V případě, že tento hlavní uzel chybí, zavěsíme uvozovací interpunkci na nejbližší vyšší uzel a přidělíme ji afun ExD.
řekla: "zítra tady končíme.",
zasadili: brambory, cibuli a česnek,
řekla: "Tonda Karlovi.".
 
auxgzkra    Interpunkce za zkratkou (tečka).
INFO AUXG.
 
    Zkratka bývá většinou ukončena tečkou. Tuto tečku zavěšujeme přímo na uzel obsahující zkratku.
 
na str. 4.
 
auxgrado    Interpunkce za řadovou číslovkou (tečka).
INFO AUXG.
 
    Také tečka za řadovou číslovkou se zavěšuje přímo na tuto číslovku.
 
4. 12. 1997.
 
auxgnadb    Nadbytečná interpunkce (tři tečky).
INFO AUXG.
 
    Nadbytečné znaky, které se ve větě vyskytují, zavěšujeme na nejbližší vhodný uzel. Nepřipadá-li nám vhodný žádný význačný uzel, zavěsíme je co nejvýše, ale tak, aby nebyla porušena projektivita stromu.
    Nadbytečnými bývají často znaky na místě vynechaných slov (tři tečky). Pro ty je vhodným uzlem ten, kde by visela vynechaná slova. Tři tečky však také často bývají součástí koordinace nebo dokonce jejím řídícím uzlem.
jděte všichni do ...,
uzrály a) švestky, b) meruňky,
včera jsem *& byl v té @* naší + - hospůdce.
 
auxglisp    Interpunkce u spojky "li" (pomlčka).
INFO AUXG.
 
    Pomlčka před "li" se zavěsí přímo na tuto spojku, které je věnována část auxczali v kap. 4.2.7.1 AuxC.
 
obrátí-li ho.
 
auxgsloz    Interpunkce ve složených jménech.
INFO AUXG.
 
    Interpunkci (nejčastěji pomlčky) ve složených jménech (i cizích) se zavěšují na rozvíjející uzly uzlu hlavního, a to z vnitřní strany. Jak se přesně zachycují tato jména je popsáno v kapitole 4.6.12 Složená česká jména a případně 4.6.10 Cizojazyčné složky rozebíraného textu.
 
Anna-Marie.
 
 
*4.2.8.1 AuxS. <<auxsposi>>*
*4.2.8.2 AuxK. <<auxkbezn>> <<auxknadp>>*
*4.2.8.3 AuxX. <<auxxzach>>*
*4.2.8.4 AuxG. <<auxgnepr>> <<auxgtypy> [auxgpzav] [auxguvoz] [auxgzkra] [auxgrado] [auxgnadb] [auxglisp] [auxgsloz]>*
ZPĚT      DÁLE
[Obsah] [Úvod] [Pred 1] [Pred 2] [Subjekt] [Atribut] [Objekt] [Adv 1] [Adv 2] [Adv 3] [Adv 4] [Adv 5] [Doplněk] [Pomocné] [Exd] [Coord-Apos] [Parentese] [Komplexní 1] [Komplexní 2] [Zbytek] [a-č] [d-ch] [i-k] [l-m] [n] [ň-o] [p] [q-ř] [s] [š-u] [v] [w-ž] [Znaky1] [Znaky2]