ZPĚT
DÁLE
[Obsah] [Úvod]
[Pred 1] [Subjekt] [Atribut]
[Objekt] [Adv 1] [Adv
2] [Adv 3] [Adv 4] [Adv
5] [Doplněk] [Pomocné]
[Grafické] [Exd] [Coord-Apos]
[Parentese] [Komplexní 1]
[Komplexní 2] [Zbytek]
[a-č] [d-ch] [i-k]
[l-m] [n] [ň-o]
[p] [q-ř] [s]
[š-u] [v] [w-ž]
[Znaky1] [Znaky2]
<<predvyme>
[predzave] [predrozv]>
<<predsloz>>
<<predslje>>
<<predslsl>
[prslslst]
[prslslro]
[prslslos]>
<<predsljm>
[prsljmst]
[pnomnomi]
[pnominst]
[pnomgeni]
[pnomsadj]
[pnomjadj]
[pnominfi]
[pnomzajp]
[pnomcisv]
[pnomvedl]
[pnomaadv] [pnomrozv]>
<<predcijm>>
<<prstapas>>
predsljm
Přísudek slovesně jmenný.
prsljmst
Struktura slovesně jmenného přísudku.
Přísudek
slovesně jmenný (verbonominální) je tvořen slovesnou (sponové sloveso)
a jmennou (adjektivum, substantivum, ...) částí. Spona v určitém tvaru
se označuje Pred.
Jmennou část přísudku označujeme funkcí Pnom
a zavěšujeme ji přímo na sponu (Pred).
V našem pojetí za sponu pokládáme
pouze sloveso být, ačkoli
v běžných mluvnicích to bývá i stát se
apod.
V části atvzamen
v kapitole 4.2.6
Atv, AtvV je zmíněn problém zaměnitelnosti (tvarové podobnosti) jmenné
části přísudku a doplňku.
Pokud spona ve větě chybí (je elidována),
postupuje se tak, jak je u elips obvyklé (viz kap. 4.3.1
ExD, Exd_Co) a všechny uzly, které by byly na nepřítomné sponě zavěšeny
(tedy včetně jmenné části), dostávají afun
ExD (viz též část predcijm
(Přísudek čistě jmenný)).
Z tohoto pravidla však existují výjimky
týkající se slov třeba, nutno, možno, záhodno
a jejich případných negativních tvarů. U těch nepovažujeme chybějící sponu
za defekt věty, jedná se o tzv. lexikalisovanou elipsu. V případě nepřítomnosti
spony dostávají tato slova rovnou afun
Pred a přebírají tak ve stromě
funkci celého predikátu. Ve výše zmíněné kapitole je tomuto jevu věnována
část exdnespo.
pnomnomi
Vyjádření Pnom
substantivem shodným v nominativu.
Je-li jmenná
část přísudku vyjádřena nominativním tvarem substantiva (kterým bývá obvykle
vyjádřen i subjekt) a jsme-li na pochybách, kterému substantivu ve větě
přiřadit Pnom a kterému Sb,
můžeme si pomoci tak, že se je pokusíme užít v instrumentálu. To, které
takto přetransformovat lze (diamant
je drahokamem), dostane funkci
Pnom.
Pnom
je tučně zvýrazněno:
pnominst
Vyjádření Pnom
substantivem shodným v instrumentálu.
Pnom
je tučně zvýrazněno:
pnomgeni
Vyjádření Pnom
substantivem neshodným v genitivu.
Tento způsob
vyjádření se vyskytuje omezeně. Vždy je také třeba zkontrolovat, zda nejde
o nějaké Adv
(např. ve větě "bylo to roku
1921" jde o adverbiale času, kap. 4.2.5
Adv).
Pnom
je tučně zvýrazněno:
pnomsadj
Vyjádření Pnom
složeným tvarem adjektiva.
Pnom
je tučně zvýrazněno:
pnomjadj
Vyjádření Pnom
jmenným tvarem adjektiva.
Pnom
je tučně zvýrazněno:
Je-li Pnom
slovesné, není vždy snadné rozlišit pasívum a stav. K tomu viz část prstapas.
Jmenné tvary neuter (platno,
jasno, zřejmo) dostávají afun Pnom,
pokud můžeme do věty vložit zájmenný tvar dativu. Nemůžeme-li jej vložit,
jde o afun Adv.
Tento rozdíl je zachycen v následujících příkladech:
pnominfi
Vyjádření Pnom
infinitivem.
V části pnomrozv
(Rozvíjení slovesně jmenného přísudku)
níže je možno se dozvědět, že slovo "Sněžka"
jsoucí subjektem závisí na sponě "je",
zatímco ve tvaru akusativu "Sněžku"
je objektem na infinitivu.
Pnom
je tučně zvýrazněno:
pnomzajp
Vyjádření Pnom
zájmenem přivlastňovacím.
Pnom
je tučně zvýrazněno:
pnomcisv
Vyjádření Pnom
číselným výrazem.
Pnom
je tučně zvýrazněno:
Platí,
že číselný výraz dostane funkci Pnom,
jen když je ve větě subjekt. Není-li tomu tak, přejímá číselný výraz roli
subjektu a může být rozvíjen atributem (tohoto problému se dotýká
též část cislgeni
(Genitiv ve funkci Sb, Obj a ve funkci jejich Atr) v kapitole 4.6.3
Výrazy s číslovkami, číslice v různých funkcích.):
pnomvedl
Vyjádření Pnom
vedlejší větou.
Pnom
je tučně zvýrazněno:
pnomaadv
Možná záměna Pnom
a Adv.
Neslovesná
část přísudku může být vyjádřena pouze výše zmíněnými osmi možnostmi. Předložkový
pád, příslovce a citoslovce pokládáme za Adv.
Tučně zvýrazněna jsou Adv:
Také vazby
s jako
nepokládáme za Pnom,
jde o srovnání, které má platnost Adv,
ale díky elipse používáme často afun
ExD.
O zacházení s těmito vazbami se lze dočíst v kapitole 4.6.9
Srovnávací obraty se spojkami jako a než.
Tučně zvýrazněna jsou ExD:
pnomrozv
Rozvíjení slovesně jmenného přísudku.
Rozvíjení
slovesně jmenného přísudku se řídí analogickými pravidly jako rozvíjení
složeného přísudku (část prslslro).
Subjekt je vždy zavěšen na sponě (př. s). Pozor!
Zatímco v uvedeném příkladě je "Sněžka"
subjektem, v příkladě "je vidět Sněžku"
(př. o) je slovo "Sněžku" objektem visícím na
"vidět".
Valenční
doplnění (Obj i Adv)
závisí na členu s touto valencí (zpravidla Pnom
- př. v). Na Pnom mohou viset i volná adverbiale,
pokud k ní silně významově tíhnou. Necítíme-li však toto tíhnutí (zvláště
u místních, časových a široce zřetelových určení), zavěšujeme je na sponu
(př. n).
Poznámka: Velmi složité je rozhodnutí
zejména u formy pro+Akus. Lze-li použít
zároveň dativ, je to spíše volné Adv
(je pro názornost určen všem uživatelům)
závislé na sponě; konkuruje-li dativu, je to spíše Obj
závislý na Pnom.
***n42 udělat odkaz na seznamy valenčních
Obj a Adv ***
predcijm
Přísudek čistě jmenný v dvoučlenných větách.
Přísudek
čistě jmenný (nominální) obsahuje jen neslovesný výraz. Jeví se jako sponově
jmenný s elipsou spony. Řešíme ho pomocí funkce Exd
(viz kapitolu 4.3.1 ExD, Exd_Co).
Jak je uvedeno již v části prsljmst,
existují z tohoto pravidla výjimky u slov třeba,
nutno, možno, záhodno a jejich případných negativních tvarů.
V těchto případech nepovažujeme chybějící sponu za defekt věty, jedná se
o tzv. lexikalisovanou elipsu. Tato slova dostávají v podobných větách
rovnou afun Pred
a přebírají tak ve stromě funkci celého predikátu. V kapitole o elipsách
je tomuto jevu věnována část exdnespo.
prstapas
Rozlišení stavu a pasíva.
Při zachycování
složeného tvaru být
a participia pasivního je třeba rozlišovat, kdy jde o děj, tzn. skutečně
o trpný tvar (př. d), a kdy jde o stav, tj. slovesně jmenný přísudek (př.
s).
Při stavovém
pojetí děje v opisném pasívu a při ztlumení dějového významu v něm je obtížné
rozlišit mezi obojí funkcí. Rozdíl opisného pasíva a přídavného jména se
sponou lze poznat zpravidla jen z kontextu. Například ve větě "hrad
byl tehdy už vystavěn" se bude jednat
o stav a ve větě "hrad byl vystavěn
za Karla IV." půjde o pasívum dějové.
Pomoci nám mohou také následující
fakta. Stav se většinou vyjadřuje dokonavým slovesem a příčestí trpné lze
u něj nahradit složeným adjektivem (ve větě "úkol
je v čase promyšleně rozložen " je
"rozložit"
sloveso dokonavé a tvar "rozložen"
lze nahradit tvarem "rozložený").
Naproti tomu dějové pasívum bývá vyjádřeno
slovesem nedokonavým, je u něj možná transformace do zvratného pasíva a
může být doplněno instrumentálem původce děje (ve větě "obilí
je koseno sedlákem" je přítomen původce
děje sedlák,
"kosit"
je nedokonavé sloveso a jeho tvar je
možno transformovat na "kosí se").
|
dokonavé sloveso |
možnost
složeného adjektiva |
možnost
zvratného pasíva |
přítomnost
původce děje |
stav |
+ |
+ |
- |
- |
děj |
+/- |
- |
+ |
+ |
<<predvyme>
[predzave] [predrozv]>
<<predsloz>>
<<predslje>>
<<predslsl>
[prslslst]
[prslslro]
[prslslos]>
<<predsljm>
[prsljmst]
[pnomnomi]
[pnominst]
[pnomgeni]
[pnomsadj]
[pnomjadj]
[pnominfi]
[pnomzajp]
[pnomcisv]
[pnomvedl]
[pnomaadv] [pnomrozv]>
<<predcijm>>
<<prstapas>>
ZPĚT
DÁLE
[Obsah] [Úvod]
[Pred 1] [Subjekt] [Atribut]
[Objekt] [Adv 1] [Adv
2] [Adv 3] [Adv 4] [Adv
5] [Doplněk] [Pomocné]
[Grafické] [Exd] [Coord-Apos]
[Parentese] [Komplexní 1]
[Komplexní 2] [Zbytek]
[a-č] [d-ch] [i-k]
[l-m] [n] [ň-o]
[p] [q-ř] [s]
[š-u] [v] [w-ž]
[Znaky1] [Znaky2]