ZPĚT
DÁLE
[Obsah] [Úvod]
[Pred 2] [Subjekt] [Atribut]
[Objekt] [Adv 1] [Adv
2] [Adv 3] [Adv 4] [Adv
5] [Doplněk] [Pomocné]
[Grafické] [Exd] [Coord-Apos]
[Parentese] [Komplexní 1]
[Komplexní 2] [Zbytek]
[a-č] [d-ch] [i-k]
[l-m] [n] [ň-o]
[p] [q-ř] [s]
[š-u] [v] [w-ž]
[Znaky1] [Znaky2]
<<predvyme>
[predzave] [predrozv]>
<<predsloz>>
<<predslje>>
<<predslsl>
[prslslst]
[prslslro]
[prslslos]>
<<predsljm>
[prsljmst]
[pnomnomi]
[pnominst]
[pnomgeni]
[pnomsadj]
[pnomjadj]
[pnominfi]
[pnomzajp]
[pnomcisv]
[pnomvedl]
[pnomaadv] [pnomrozv]>
<<predcijm>>
<<prstapas>>
4.2.1 Přísudek
(predikát) Pred,
Pnom,
AuxV.
INFO
PRED.
V této kapitole popíšeme naše pojetí
přísudku. K jeho zachycení používáme hlavně tří funkcí - Pred,
Pnom a AuxV.
Začneme obecnou částí predvyme,
která se dělí na dvě podčásti. V první (predzave)
se dozvíte, jak a kam se zavěšuje přísudek hlavní a vedlejší věty, a v
druhé (predrozv) zjistíte,
čím může být přísudek rozvit, či, přesněji, co naň může být zavěšeno. Další
část predsloz
je věnována funkci AuxV, kterou
používáme pro zachycení složených slovesných tvarů se slovesem být.
Podle některých pojetí existují čtyři
druhy přísudku. Popsány budou v následujících čtyřech částech. V části
predslje
naleznete přísudek slovesný jednoduchý, který je tvořen jedním slovem.
Přísudek slovesný složený je víceslovný, má modalitu nebo fásovost.
Část predslsl,
která o něm hovoří, sestává ze tří podčástí. V prslslst
se píše o jeho vnitřní struktuře, v prslslro
o jeho rozvíjení a v prslslos
si všimneme malého problému, týkajícího se jeho subjektu či objektu. Následuje
přísudek slovesně jmenný v části predsljm.
V první podčásti prsljmst
se budeme opět zabývat jeho strukturou a představíme si afun
Pnom. Touto funkcí označujeme jmennou
část tohoto typu přísudku. Ta může být vyjádřena mnoha způsoby, které jsou
vyčteny dále - nominativ substantiva (pnomnomi),
genitiv substantiva (pnomgeni),
složené adjektivum (pnomsadj),
jmenné adjektivum (pnomjadj),
infinitiv (pnominfi),
přivlastňovací zájmeno (pnomzajp),
číselný výraz (pnomcisv)
a vedlejší věta (pnomvedl).
Co není v tomto výčtu zahrnuto a jeví se být podobným možnému vyjádření
jmenné části přísudku, bývá většinou adverbialiem (Adv).
Tuto skutečnost zmíníme v pnomaadv.
Konečně v podčásti pnomrozv
se mluví o rozvíjení slovesně jmenného přísudku. Posledním typem přísudku
je přísudek čistě jmenný. Že jej vlastně ani za přísudek nepovažujeme,
se dozvíte v části predcijm.
Poslední část této kapitoly, nazvaná
prstapas, je
věnována rozlišení stavu a pasíva. Stav odpovídá struktuře přísudku slovesně
jmenného, pasívum struktuře přísudku slovesného s pomocným být.
Odkazy
na Šmilauerovu NS:
Odd 1 jednočlenné věty 3
II. (kompletní),
Odd 2 dvojčlenné věty 4
III. IV. V.A.
predvyme
Vymezení přísudku.
Přísudek
je základní větný člen, kterým se o někom/něčem něco říká, tj. jímž se
přisuzuje někomu/něčemu nějaká vlastnost, stav, změna nebo činnost.
predzave
Zavěšení přísudku.
Přísudek
řídí svou klausi. Přísudek hlavní věty je vrcholem stromu pro větu, technicky
je ovšem zavěšen na počátečním symbolu stromu # a dostává afun
Pred (př. h).
Ve vedlejší větě ho neoznačujeme Pred,
ale příslušnou funkcí vedlejší věty (př. vp, vz, vs).
U vedlejších
vět uvozených zájmenem (který, kdo,
...) nebo příslovcem zájmenným (kde,
kdy, proč...) se jejich predikát zavěsí
přímo na řídící uzel celé této vedlejší věty a uvozovací výraz až na ten
člen vedlejší věty, na němž závisí (př. vp, vz). Pokud je vedlejší věta
přívlastková uvozena spojkou, věší se spojka mezi řídící člen a predikát
(př. vs, případně nahlédni do kapitoly o podřadicích spojkách 4.2.7.1
AuxC).
Toto beze zbytku platí pouze tehdy,
nejde-li o koordinaci více hlavních či vedlejších vět. Pokud jde o koordinaci,
platí navíc pravidla uvedená v kapitole 4.4.1
Coord.
Tučně jsou zvýrazněny popisované
přísudky:
predrozv
Rozvíjení přísudku.
Predikát
může mít vnitřní (rekční) a volná doplnění. Predikát může být rozvíjen
objektem, adverbiálním určením a doplňkem. Na přísudek se zavěšují i tzv.
pokleslé parentese (neoddělené čárkou - kapitola 4.2.7.7
AuxY) a někdy také zdůrazňovací částice
(4.2.7.3
AuxZ). Z technických důvodů může na přísudku
viset i celá řada dalších částí věty.
Pokud
je v klausi přítomen subjekt, zavěšujeme jej na přísudek tak, jako
ostatní rozvíjející členy. Je to vidět na následujícím příkladě:
Ve větách
s nevyjádřeným subjektem (půjdeme na pivo)
do klause tento subjekt, na rozdíl od zvyklostí v tradičních mluvnicích,
nedoplňujeme. Vyplývá to z postulátu uvedeného v kap. 3.3
Vztah k morfologické úrovni, podle kterého
se nesmí do stromové struktury přidávat ani z ní ubírat žádné uzly. Z hlediska
vnějšího vzhledu tak mají stejnou strukturu jako jednočlenné věty slovesné,
které subjekt nemají (venku prší).
Hlavní člen "jednočlenné slovesné věty" je přísudek a přiřazujeme
mu v hlavní větě afun Pred
a ve vedlejší větě příslušnou funkci vedlejší věty:
predsloz
Složené slovesné tvary.
Slovesná
část přísudku (bez modalit) může být vyjádřena tvarem jednoduchým nebo
složeným. Pokud je vyjádřením pouze samotné jediné sloveso, jedná se o
tvar jednoduchý. Tvar složený (minulý či budoucí čas, kondicionál, pasívum
aj.) obsahuje navíc jeden či více tvarů pomocného slovesa "být".
Pozor!
Termín "složený slovesný tvar" je třeba odlišit od termínu "složený
přísudek slovesný" (část predslsl),
kde jde o složení vskutku celého přísudku z modálního či fásového slovesa
a slovesného tvaru se slovesem významovým.
Pomocná
slovesa u složeného (analytického) slovesného tvaru označujeme všechna
afun AuxV
a zavěšujeme je na "významovou" část slovesného tvaru. K rozlišení pasíva
(s AuxV)
a slovesně jmenného přísudku viz část prstapas.
Všechna pomocná AuxV
jsou zvýrazněna tučně:
predslje
Přísudek slovesný jednoduchý.
Přísudkem
je nejčastěji určitý slovesný tvar - významového slovesa (př.v), zástupného
"být"
(př. z), existenčního "být"
(př. e, b). V souvislosti s tvary slova "být"
si povšimni částí predsloz
(Složené slovesné tvary) a prstapas
(Rozlišení stavu a pasíva).
Může
jím být i slovo, které se stává syntaktickým slovesem.
V příkladě c je jím citoslovce, v příkladě p příslovce.
Syntaktickými slovesy jsou i slova
lze, nelze (př. l).
Přísudek slovesný jednoduchý s afun
Pred je vždy tučně vyznačen:
predslsl
Přísudek slovesný složený.
prslslst
Struktura slovesného přísudku složeného.
Přísudek
složený (tvořený z infinitivu významového slovesa a z určitého tvaru
fásového nebo modálního slovesa) pokládáme za spojení Pred
(určitého slovesa) a jeho Obj (v
infinitivu).
Infinitiv není klasickým předmětem
známým z tradiční mluvnice, pojetí afun
Obj je zde trochu širší.
Tato funkce také nikdy nepřechází do afun
Sb, jak se tomu může stát u klasických
objektů např. při pasivisaci. Infinitiv u přísudku složeného je tedy za
všech okolností Obj.
U modálního slovesa (krom dá
se) nemůže nikdy stát částice se
s afun AuxT,
pouze v některých případech s afun
AuxR.
Tučně je zvýrazněna část označovaná
Pred:
prslslro
Rozvíjení složeného přísudku.
Jsou v podstatě
dvě možnosti, kam zavěsit uzel, který rozvíjí složený přísudek - na uzel
s afun Pred
(určité sloveso) nebo na uzel s afun
Obj (infinitiv).
Pravidla pro rozdělení jsou následující (jsou analogická pravidlům rozvíjení
slovesně jmenného přísudku - část pnomrozv
níže).
Subjekt
vždy závisí na uzlu s afun Pred
(př. sb, sv). Všechna valenční doplnění (tzn.
jak objekty, tak obligatorní adverbialia) závisí na slovese s touto valencí,
tj. na infinitivu (př. ob, ov, ad). Co se týče ostatních adverbialií, věšíme
je podle intuice. Pokud cítíme jasnou závislost (sémantickou přináležitost)
volného určení na infinitivu, zavěsíme je tak. Například určení "pro
jablka" v klausi "můžeš si přijít pro jablka"
patří k infinitivu. Naopak určení "kvůli nemoci"
v klausi "nemohl přijít kvůli nemoci"
přináleží určitému slovesu. V případě, že jasnou závislost necítíme (zpravidla
u místních, časových a široce zřetelových určení), zavěsíme je na určité
sloveso (př. dv, vv). Takto zavěšená určení se přes Pred
vztahují k celému složenému přísudku.
Pod modálním
určitým slovesem může být zavěšena i spona "být",
na níž závisí Pnom
(může to být pro obchodníky nepřijatelné; omluva
nemusí být závazkem). Rekursivně
vzniká otázka zavěšení Adv,
kde jsou obecně tři kandidáti - modální sloveso, spona a Pnom,
a řídíme se pravidly o celku a jasné závislosti.
***n43 udělat odkaz na seznamy valenčních
Obj a Adv ***
prslslos
Problém subjektu a objektu u složeného přísudku.
Dále je uvedeno pět příkladů zachycení
složeného přísudku. Jak bylo řečeno výše, infinitiv u modálního slovesa
je vždy jeho Obj. V příkladě prvním
je tímto infinitivem sloveso bez objektové vazby, tam je tedy situace jasná.
Následující dva příklady mají odlišnou
strukturu. Najde-li se totiž k infinitivu, který zde má obj-vazbu, právě
tento objekt ve správném rekčním tvaru (zde akusativ - pravdu),
zavěsí se na tento infinitiv jako Obj.
Pokud je však člen, který významově plní funkci objektu k infinitivu,
ve tvaru nominativu (pravda), nezavěsí
se na infinitiv, ale je subjektem celé věty (Sb).
Nedokážeme-li rozhodnout, o jaký z
těchto dvou případů se jedná, (je-li např. tvar nominativu a akusativu
stejný - pivo, vedlejší věta jak
litují), použijeme strukturu druhou, kde zkoumaný člen je subjektem.
Tento případ zachycují poslední dva příklady.
<<predvyme>
[predzave] [predrozv]>
<<predsloz>>
<<predslje>>
<<predslsl>
[prslslst]
[prslslro]
[prslslos]>
<<predsljm>
[prsljmst]
[pnomnomi]
[pnominst]
[pnomgeni]
[pnomsadj]
[pnomjadj]
[pnominfi]
[pnomzajp]
[pnomcisv]
[pnomvedl]
[pnomaadv] [pnomrozv]>
<<predcijm>>
<<prstapas>>
ZPĚT
DÁLE
[Obsah] [Úvod]
[Pred 2] [Subjekt] [Atribut]
[Objekt] [Adv 1] [Adv
2] [Adv 3] [Adv 4] [Adv
5] [Doplněk] [Pomocné]
[Grafické] [Exd] [Coord-Apos]
[Parentese] [Komplexní 1]
[Komplexní 2] [Zbytek]
[a-č] [d-ch] [i-k]
[l-m] [n] [ň-o]
[p] [q-ř] [s]
[š-u] [v] [w-ž]
[Znaky1] [Znaky2]