D�le jsou pops�ny n�kter� jevy, kter� se t�kaj� v�ce kategori� a je nutno je popisovat souhrnn�.
P��m� �e� reprodukuje to, co n�kdo �ekl (co si myslel), p��mo, doslova. Uvozovac� v�ta uv�d�, kdo �e� pronesl, jak�m zp�sobem, za jak�ch okolnost� apod. Jde tu tedy o dvoj� p�smo �e�i, o jazykov� projevy dvou mluv��ch: mluv��ho, kter� referuje, vypravuje, a mluv��ho, jeho� �e� se p��mo pron��, reprodukuje.
Polop��m� �e� nen� graficky vyzna�ena uvozovkami a nepou��vaj� se v n� v�echny t�i mluvnick� osoby, n�br� jen osoba t�et�. Nevlastn� p��m� �e� se od p��m� v p�smu li�� jen t�m, �e nen� od p�sma vypr�v��e odd�lena graficky. Ur�ujeme je stejn�m zp�sobem a podle stejn�ch kriteri� jako �e� p��mou.
P�esto�e se n�kdy u p��m� �e�i mluv� o voln�m spojen� v�t, analysujeme ji (polop��mou, nevlastn� p��mou i p��mou) stejn� jako �e� �ist� nep��mou.
P��m� �e� se d�v� obvykle do uvozovek. Uvozovac� v�ta st�v� p�ed p��mou �e�� nebo za n�, anebo je do p��m� �e�i vlo�ena. P�edch�z�-li p�ed p��mou �e��, odd�luje se dvojte�kou, je-li do p��m� �e�i vlo�ena nebo stoj�-li za n�, odd�luje se ��rkami (��rkou); vyk�i�n�k nebo otazn�k za p��mou �e�� nahrazuje tuto ��rku, jako na konci v�ty ji nahrazuje te�ka. Ve�ker� tato interpunk�n� znam�nka se zav�uj� na ��d�c� �len p��m� �e�i. Viz kapitoly 4.2.8.2 AuxK, 4.2.8.3 AuxX a 4.2.8.4 AuxG (v t� hlavn� ��sti auxgpzav (Z�vorkovac� interpunkce) a auxguvoz (Uvozovac� interpunkce)).
Vztah mezi uvozovac� v�tou a p��mou �e�� �e��me n�sleduj�c�m zp�sobem:
1)
��d�c� �len uvozovac� v�ty je sloveso, kter� vy�aduje Obj
nebo Sb,
ale tento �len ve v�t� chyb�. (P��pad chyb�j�c�ho Sb
nastane p�edev��m tam, kde bude uvozovac� v�ta pasivn�.) ��d�c� �len p��m�
�e�i dost�v� funkci chyb�j�c�ho �lenu, tj. Obj
nebo Sb.
N�sleduje
p�t p��klad�. V prvn�m stoj� uvozovac� v�ta za p��mou �e��, vid�t je zav�en�
interpunkce. V druh�m a t�et�m je uvozovac� v�ta vlo�ena do p��m� �e�i,
p�i�em� jednou jde o vlo�en� doprost�ed klause a jednou o vlo�en� mezi
dv� klause koordinovan�. �tvrt� p��klad ukazuje situaci, kdy uvozovac�
v�ta stoj� p�ed p��mou �e��, p��m� �e� zastupuje Sb
(te�ka vis� jako koncov�). V p�t�m p��pad� je pou�ito afun
ExD,
nebo� p��m� �e� nen� �plnou v�tou (zde jde o v�tu jedno�lennou). Pokud
by ��d�c�m �lenem p��m� �e�i byl predik�t, dostal by samoz�ejm� jako v
jin�ch p��padech afun
Obj.
Pozn�mka
k zav�en� interpunkce ve druh�m a t�et�m p��klad�:
P��m�
�e� v p��klad� t�et�m je koordinac�. Proto se ��rka za prvn� ��st� �e�i,
kter� je uvnit� uvozovek pou�ije jako koordina�n� symbol (s afun
Coord),
a zbyl� druh� ��rka bude zav�ena jako uvozovac� interpunkce. Naproti tomu
v p��klad� druh�m koordina�n� symbol nepot�ebujeme (nejde o koordinaci),
a tak budou uvozovac� interpunkc� ��rky ob�.
P��klady sloves, kter� maj� p��mou �e� jako Sb:
2)
Nelze pou��t krit�rium (1), do uvozovac� v�ty si v�ak m��eme domyslet �a
�ekl�, ��ekl
a�, �p�i�em�
�ekl� apod. Rozeb�r�me pak souv�t�
jako koordinaci dvou v�t, ��d�c� �len p��m� �e�i dost�v� funkci ExD_Co
(proto�e nad n�m chyb� ��ekl�).
V p��kladech
p1 a p2 nen� �emu p�id�lit funkci Coord,
situaci tedy �e��me standardn� pomoc� ExD.
V p��klad� v je ��st vynechan� uvozovac� v�ty �a
�ekl� v souv�t� obsa�ena. Spojka "a"
zde tedy pln� svoji b�nou koordina�n� funkci, slovo "�ekl"
je ale op�t vypu�t�no, uzly "hned"
a "je",
kter� by z�visely na tomto vypu�t�n�m "�ekl",
proto obdr�� afun
ExD_Co.
Upozorn�n�:
V�echna
pravidla uveden� v t�to kapitole plat� hlavn� pro adresy a jm�na �esk�.
P�i p��tomnosti cizojazy�n�ch element� je t�eba respektovat tak� (a to
p�ednostn�) pravidla uveden� v kapitole 4.6.10
Cizojazy�n� slo�ky rozeb�ran�ho textu.
Pokud
je mo�nost - je-li adresa je zaps�na syntakticky spr�vn�, rozebereme ji
podle b�n�ch zvyklost�, to znamen�, �e jej� ��sti vis� zpravidla vedle
sebe s funkc� Adv.
U jmen
osob plat�, �e hlavn� je p��jmen�, na n�j zav�ujeme jm�no a v�echny
p��padn� tituly, kter� ozna�ujeme Atr.
1) Pokud
je u adresy uvedeno jm�no adres�ta (osoby �i instituce), vis� nejv��e.
2) Na
jm�n� vis� vedle sebe adresa a telefon.
3) Zvol�me
��d�c� uzel cel� adresy. Stane se j�m ��d�c� uzel t� ��sti adresy, kter�
m� nejvy��� prioritu v n�sleduj�c�m seznamu (bez ohledu na vlastn� po�ad�
v textu): st�t, zem�, provincie, kraj, okres, m�sto (obec), �tvr� (��st),
ulice (n�m�st�, m�sto), budova (hotel, ��ad, ...), patro, po�tovn� schr�nka,
odbor. Ostatn� ��sti vis� v�echny na tomto ��d�c�m uzlu a maj� afun
Atr.
4) Jednotliv�
��sti adresy (jm�no, ��d�c� ��st i v�echny ostatn�) rozebereme obvykl�m
zp�sobem (�esk�
je atributem republiky,
Kr�lov� atributem
Hradce, 13
atributem Bo�ivojovy ulice).
5) PS�
nen� samostatnou ��st� adresy - je jako Atr
sou��st� t� ��sti adresy, ke kter� pat��. U n�s je to v�dy m�sto, i kdy�
konkr�tn� PS� m��e m�t i men�� rozsah.
6) Interpunkce
typu ��rky vis� v�dy na hlavn�m uzlu t� ��sti, kter� p�edch�z�, jen interpunkce
z�vorkovac� podle b�n�ch pravidel cel� na tom, co uzav�r�.
7) Slo�en�
��sla zab�raj�c� v�ce ne� jeden uzel (sm�rovac� �i telefonn�) se v�� pod
sebe zleva doprava.
P�i rozeb�r�n�
t�chto vyj�d�en� se ��d�me p�edev��m morfologi� �ten�. Proto�e je v�ak
tento probl�m slo�it�j�, jsou stanovena n�sleduj�c� pravidla.
Pravidlo prvn�:
Rozeb�ran�
souslov� rozd�l�me na dv� ��sti - ��st vyjad�uj�c� po�et a ��st vyjad�uj�c�
po��tan� v�ci. Za po��tan� v�ci pova�ujeme ve�ker� substantiva s jejich
p��padn�m rozvit�m. Toto rozvit� se v�t�inou ur�� podle b�n�ch pravidel
o Atr
a nen� proto t�eba jej zde podrobn� rozeb�rat. Nad�le tedy budeme za po��tan�
v�ci pova�ovat hlavn� uzel t�to ��sti, budeme t� mluvit o representantu
��sti vyjad�uj�c� po��tan� v�ci.
Za substantiva
v�ak pova�ujeme tak� slova typu tis�c,
milion, sto, stovka, setina apod.,
chovaj�-li se tak. V n�sleduj�c�ch p��kladech tak vlastn� nejde o ��seln�
vyj�d�en� (nen� zde p��tomna ��st vyjad�uj�c� po�et), nevznikaj� tedy ��dn�
probl�my a rozebereme je pouze podle b�n�ch pravidel:
Pravidlo druh�:
Ur��me,
kter� ��st bude ��d�c� a kter� z�visl�. Tento vztah bude ve strom� zachycen
t�m, �e representant jedn� ��sti bude zav�en na representant druh� ��sti.
P�ednost maj� po��tan� v�ci - je-li u representantu v�c� spln�na shoda,
je ��d�c�m on. Nestane-li se v�ak tak, p�eb�r� ��zen� representant po�tu.
V n�sleduj�c�ch
p��kladech jsou ji� p��tomny ob� ��sti a v�dy jsou napln�ny pr�v� jedn�m
uzlem, kter� je tak i jejich representantem. Vid�t je zde vz�jemn� z�vislost
t�chto ��st�, kdy v prvn�m p��klad� je po��tan� v�c ��d�c� (shoda vid�l
vr�ny), ale v p��klad� druh�m propad�
do z�vislosti na po�tu (nen� shoda vid�l
vran, tedy shoda vid�l
p�t).
��d�c�
uzel ozna�ujeme funkc�, kterou pln� ve v�t� cel� souslov�, z�visl� (representant
z�visl� ��sti) ozna�ujeme Atr.
Zb�v�
ur�it strukturu ��sti vyjad�uj�c� po�et. Zde je problematick� mluvit o
n�jak� gramatick� z�vislosti, proto bylo zvoleno jedno z vyhovuj�c�ch �e�en�,
kter� nehled� opodstatn�n� v tradi�n� mluvnici.
Celou
��st op�t rozd�l�me na jak�si bloky, z nich� ka�d� bude zastupovat jeden
��d. Nep�jde v�ak p��mo o ��dy v matematick�m smyslu. Bloky budou obsahovat
po�et jednotek, des�tek, stovek a d�le tis�c�, milion�, miliard, atd. ��dy
jednotek a des�tek budou m�t jednoslovn� (jednouzlov�) vyj�d�en�, ��d stovek
ji� m��e b�t ur�en dv�ma slovy (nap�. t�i
sta) a vy��� ��dy ji� i slo�it�ji (spojen�
p�t set pades�t p�t milion�
je jeden blok). Pr�v� u t�chto "v�ceslovn�ch" ��d� se v�ak op�t objev�
substantivum vyjad�uj�c� v��ku ��du, a proto je jejich vnit�n� struktura
d�na t�mi� pravidly jako struktura celku (tedy ono substantivum je po��tan�
v�c, zbytek po�et). Na vy��� �rovni budeme pracovat s hlavn�mi uzly v�ech
t�chto ��d� - blok�.
Zvol�me
z nich toti� ��d nejd�le�it�j��, jeho� ��d�c� uzel se tak stane representatem
cel� ��sti vyjad�uj�c� po�et, a na n�j nav�s�me v�echny ��dy zbyl�. ��d�c�m
��dem b�v� obvykle ��d nejni���, ale existuj� v�jimky. Pokud je ��st vyjad�uj�c�
po�et pod��zena ��sti po��tan�ch v�c�, je ��d�c�m v�dy nejni��� ��d. Je-li
v�ak po�et nad��zen v�cem, je ��d�c�m ��dem nejni��� z t�ch, kter� maj�
shodu s po��tan�mi v�cmi, co� m��e b�t i druh� p��tomn� ��d v po�ad� zleva.
V�echny
z�visl� ��dy (jejich ��d�c� uzly) ozna��me afun
Atr.
Pro pochopen�
ur�en� ��d�c�ho ��du slou�� n�sleduj�c� p��klady, kde jsou p��tomny v�dy
pr�v� dva ��dy. V prvn�ch dvou je nad��zena ��st po��tan�ch v�c� a v ��sti
po�tu je tedy v�dy naho�e nejni��� ��d. V p��kladech dal��ch jsou po��tan�
v�ci pod��zeny po�tu. Nejprve je uk�z�n p��klad se shodou ji� v nejni���m
��d�, kter� je tak ��d�c�m (shoda p�t
vran). V posledn�ch dvou p��kladech
jsou v�ak ��d�c�mi druh� ��dy, nebo� jsou prvn�mi, kter� maj� shodu (shoda
t�icet vran,
milion vran,
nikoli �ty�i vran).
Ani v��e
dan� pravidla nepopisuj� v�echny p��pady z�pisu ��seln�ch vyj�d�en�. Problematick�
je na p��klad z�pis ��sel desetinn�ch.
Proto
si uvedeme je�t� n�kter� p��klady, kter� zahrnuj� snad v�echny b�n� z�pisy
desetinn�ho ��sla. To, zda budou naho�e slova "cel�ch",
"desetin" nebo ��sla
"2","5"
ur�uje morfologie. Funkce p�ipsan� ��d�c�mu �lenu (kter� je p��padn� koordinov�n)
samoz�ejm� vypl�v� z jeho syntaktick�ho postaven� ve v�t� (v na�em p��pad�
je to subjekt). Pot� p�ijdou na �adu jednotky, jejich� po�et ur�uje z�pis
cel�ho desetinn�ho ��sla. V p��kladech je zastupuje uzel se slovem procenta,
ale ten nen� toto�n� s t�m, co v��e naz�v�me representantem ��sti
po��tan�ch v�c�. Jde o specifick� p��pad zp�soben� dvoj�lennost� z�pisu
desetinn�ch ��sel.
K ��slovk�m v�ce,
m�n�, mnoho, m�lo, st�edn� apod. se v nominativu a akusativu chov�me
tak, �e na nich m��e z�viset z�rove� Adv
i Atr.
O probl�mu spojky ne�
se p��e v kapitole 4.6.9
Srovn�vac� obraty se spojkami jako a ne�, v t�to souvislosti zvl�t�
v odstavci IV. Dodatek 3.
U ��slovek jedna a� �ty�i plat� b�n� pravidla napsan� v kapitol�ch o jednotliv�ch v�tn�ch �lenech. Z�vislost i shoda u nich funguje zcela p�irozen�.
Jednoduch� aritmetick� v�razy ve v�t�ch m��eme rozebrat.