Dále jsou popsány některé jevy, které se týkají více kategorií a je nutno je popisovat souhrnně.

    Přímá řeč reprodukuje to, co někdo řekl (co si myslel), přímo, doslova. Uvozovací věta uvádí, kdo řeč pronesl, jakým způsobem, za jakých okolností apod. Jde tu tedy o dvojí pásmo řeči, o jazykové projevy dvou mluvčích: mluvčího, který referuje, vypravuje, a mluvčího, jehož řeč se přímo pronáší, reprodukuje.

    Polopřímá řeč není graficky vyznačena uvozovkami a nepoužívají se v ní všechny tři mluvnické osoby, nýbrž jen osoba třetí. Nevlastní přímá řeč se od přímé v písmu liší jen tím, že není od pásma vyprávěče oddělena graficky. Určujeme je stejným způsobem a podle stejných kriterií jako řeč přímou.

    Přestože se někdy u přímé řeči mluví o volném spojení vět, analysujeme ji (polopřímou, nevlastní přímou i přímou) stejně jako řeč čistě nepřímou.

    Přímá řeč se dává obvykle do uvozovek. Uvozovací věta stává před přímou řečí nebo za ní, anebo je do přímé řeči vložena. Předchází-li před přímou řečí, odděluje se dvojtečkou, je-li do přímé řeči vložena nebo stojí-li za ní, odděluje se čárkami (čárkou); vykřičník nebo otazník za přímou řečí nahrazuje tuto čárku, jako na konci věty ji nahrazuje tečka. Veškerá tato interpunkční znaménka se zavěšují na řídící člen přímé řeči. Viz kapitoly 4.2.8.2 AuxK, 4.2.8.3 AuxX a 4.2.8.4 AuxG (v té hlavně části auxgpzav (Závorkovací interpunkce) a auxguvoz (Uvozovací interpunkce)).

    Vztah mezi uvozovací větou a přímou řečí řešíme následujícím způsobem:

    1) Řídící člen uvozovací věty je sloveso, které vyžaduje Obj nebo Sb, ale tento člen ve větě chybí. (Případ chybějícího Sb nastane především tam, kde bude uvozovací věta pasivní.) Řídící člen přímé řeči dostává funkci chybějícího členu, tj. Obj nebo Sb.
    Následuje pět příkladů. V prvním stojí uvozovací věta za přímou řečí, vidět je zavěšení interpunkce. V druhém a třetím je uvozovací věta vložena do přímé řeči, přičemž jednou jde o vložení doprostřed klause a jednou o vložení mezi dvě klause koordinované. Čtvrtý příklad ukazuje situaci, kdy uvozovací věta stojí před přímou řečí, přímá řeč zastupuje Sb (tečka visí jako koncová). V pátém případě je použito afun ExD, neboť přímá řeč není úplnou větou (zde jde o větu jednočlennou). Pokud by řídícím členem přímé řeči byl predikát, dostal by samozřejmě jako v jiných případech afun Obj.
    Poznámka k zavěšení interpunkce ve druhém a třetím příkladě:
    Přímá řeč v příkladě třetím je koordinací. Proto se čárka za první částí řeči, která je uvnitř uvozovek použije jako koordinační symbol (s afun Coord), a zbylá druhá čárka bude zavěšena jako uvozovací interpunkce. Naproti tomu v příkladě druhém koordinační symbol nepotřebujeme (nejde o koordinaci), a tak budou uvozovací interpunkcí čárky obě.
 

"To věřím!" opáčila Cilka,

"Karel," řekl Tonda, "nepřišel",

"Karel nepřišel," řekl Tonda, "neměl čas",

# Řeklo se: "Prší.",

"Borůvky," odpověděla.

    Příklady sloves, která mají přímou řeč jako Sb:

    2) Nelze použít kritérium (1), do uvozovací věty si však můžeme domyslet “a řekl”, “řekl a”, “přičemž řekl” apod. Rozebíráme pak souvětí jako koordinaci dvou vět, řídící člen přímé řeči dostává funkci ExD_Co (protože nad ním chybí “řekl”).
    V příkladech p1 a p2 není čemu přidělit funkci Coord, situaci tedy řešíme standardně pomocí ExD.    V příkladě v je část vynechané uvozovací věty “a řekl” v souvětí obsažena. Spojka "a" zde tedy plní svoji běžnou koordinační funkci, slovo "řekl" je ale opět vypuštěno, uzly "hned" a "je", které by závisely na tomto vypuštěném "řekl", proto obdrží afun ExD_Co.

to bude špatné, zapochyboval,

"Karel," podrbal se, "nepřišel",

p1 # Tonda se podrbal: "Karel zase nepřišel.",

p2 # "Že je kluk na půdě?" poslouchá.,

v # Přijde a hned: "Kde je večeře?".

rozkaz zněl: Neustoupit!.

    Upozornění:
    Všechna pravidla uvedená v této kapitole platí hlavně pro adresy a jména česká. Při přítomnosti cizojazyčných elementů je třeba respektovat také (a to přednostně) pravidla uvedená v kapitole 4.6.10 Cizojazyčné složky rozebíraného textu.

    Pokud je možnost - je-li adresa je zapsána syntakticky správně, rozebereme ji podle běžných zvyklostí, to znamená, že její části visí zpravidla vedle sebe s funkcí Adv.
    U jmen osob platí, že hlavní je příjmení, na něj zavěšujeme jméno a všechny případné tituly, které označujeme Atr.

číšník Karel Černoch bydlí ve 3. patře v Kubelíkově ulici na Žižkově.

    1) Pokud je u adresy uvedeno jméno adresáta (osoby či instituce), visí nejvýše.
    2) Na jméně visí vedle sebe adresa a telefon.
    3) Zvolíme řídící uzel celé adresy. Stane se jím řídící uzel té části adresy, která má nejvyšší prioritu v následujícím seznamu (bez ohledu na vlastní pořadí v textu): stát, země, provincie, kraj, okres, město (obec), čtvrť (část), ulice (náměstí, místo), budova (hotel, úřad, ...), patro, poštovní schránka, odbor. Ostatní části visí všechny na tomto řídícím uzlu a mají afun Atr.
    4) Jednotlivé části adresy (jméno, řídící část i všechny ostatní) rozebereme obvyklým způsobem (Česká je atributem republiky, Králové atributem Hradce, 13 atributem Bořivojovy ulice).
    5) PSČ není samostatnou částí adresy - je jako Atr součástí té části adresy, ke které patří. U nás je to vždy město, i když konkrétní PSČ může mít i menší rozsah.
    6) Interpunkce typu čárky visí vždy na hlavním uzlu té části, které předchází, jen interpunkce závorkovací podle běžných pravidel celá na tom, co uzavírá.
    7) Složená čísla zabírající více než jeden uzel (směrovací či telefonní) se věší pod sebe zleva doprava.

kontakt: Firma Vyšinka, Kubelíkova 9, 13000 Praha 3, tel 6231012,

Vřed, tel./fax: (069) 23 13 98, l. 260.

jednali jsme s a. s. Filutou a firmou Vyšinka,

Filuta s. s r. o.,

Filuta s. r. o.,

Filuta a. s.,

Filuta v. o. s..

s a. s. Filuta,

s a. s. Filutou.

    Při rozebírání těchto vyjádření se řídíme především morfologií čtení. Protože je však tento problém složitějí, jsou stanovena následující pravidla.
 

    Pravidlo první:

    Rozebírané sousloví rozdělíme na dvě části - část vyjadřující počet a část vyjadřující počítané věci. Za počítané věci považujeme veškerá substantiva s jejich případným rozvitím. Toto rozvití se většinou určí podle běžných pravidel o Atr a není proto třeba jej zde podrobně rozebírat. Nadále tedy budeme za počítané věci považovat hlavní uzel této části, budeme též mluvit o representantu části vyjadřující počítané věci.
    Za substantiva však považujeme také slova typu tisíc, milion, sto, stovka, setina apod., chovají-li se tak. V následujících příkladech tak vlastně nejde o číselné vyjádření (není zde přítomna část vyjadřující počet), nevznikají tedy žádné problémy a rozebereme je pouze podle běžných pravidel:

tisíc lidí snědl desetinu tuny vepřového masa,

zvítězil se stem procent hlasů.

    Pravidlo druhé:

    Určíme, která část bude řídící a která závislá. Tento vztah bude ve stromě zachycen tím, že representant jedné části bude zavěšen na representant druhé části. Přednost mají počítané věci - je-li u representantu věcí splněna shoda, je řídícím on. Nestane-li se však tak, přebírá řízení representant počtu.
    V následujících příkladech jsou již přítomny obě části a vždy jsou naplněny právě jedním uzlem, který je tak i jejich representantem. Vidět je zde vzájemná závislost těchto částí, kdy v prvním příkladě je počítaná věc řídící (shoda viděl vrány), ale v příkladě druhém propadá do závislosti na počtu (není shoda viděl vran, tedy shoda viděl pět).
    Řídící uzel označujeme funkcí, kterou plní ve větě celé sousloví, závislý (representant závislé části) označujeme Atr.

viděl čtyři vrány,

viděl pět vran.

    Zbývá určit strukturu části vyjadřující počet. Zde je problematické mluvit o nějaké gramatické závislosti, proto bylo zvoleno jedno z vyhovujících řešení, které nehledá opodstatnění v tradiční mluvnici.
    Celou část opět rozdělíme na jakési bloky, z nichž každý bude zastupovat jeden řád. Nepůjde však přímo o řády v matematickém smyslu. Bloky budou obsahovat počet jednotek, desítek, stovek a dále tisíců, milionů, miliard, atd. Řády jednotek a desítek budou mít jednoslovné (jednouzlové) vyjádření, řád stovek již může být určen dvěma slovy (např. tři sta) a vyšší řády již i složitěji (spojení pět set padesát pět milionů je jeden blok). Právě u těchto "víceslovných" řádů se však opět objeví substantivum vyjadřující výšku řádu, a proto je jejich vnitřní struktura dána týmiž pravidly jako struktura celku (tedy ono substantivum je počítaná věc, zbytek počet). Na vyšší úrovni budeme pracovat s hlavními uzly všech těchto řádů - bloků.
    Zvolíme z nich totiž řád nejdůležitější, jehož řídící uzel se tak stane representatem celé části vyjadřující počet, a na něj navěsíme všechny řády zbylé. Řídícím řádem bývá obvykle řád nejnižší, ale existují výjimky. Pokud je část vyjadřující počet podřízena části počítaných věcí, je řídícím vždy nejnižší řád. Je-li však počet nadřízen věcem, je řídícím řádem nejnižší z těch, které mají shodu s počítanými věcmi, což může být i druhý přítomný řád v pořadí zleva.
    Všechny závislé řády (jejich řídící uzly) označíme afun Atr.
    Pro pochopení určení řídícího řádu slouží následující příklady, kde jsou přítomny vždy právě dva řády. V prvních dvou je nadřízena část počítaných věcí a v části počtu je tedy vždy nahoře nejnižší řád. V příkladech dalších jsou počítané věci podřízeny počtu. Nejprve je ukázán příklad se shodou již v nejnižším řádě, který je tak řídícím (shoda pět vran). V posledních dvou příkladech jsou však řídícími druhé řády, neboť jsou prvními, které mají shodu (shoda třicet vran, milion vran, nikoli čtyři vran).

viděl třicet čtyři vrány,

viděl milion čtyři vrány,

viděl třicet pět vran,

viděl třicet čtyři vran,

viděl milion čtyři vran.

viděl tři miliony čtyři sta pět tisíc pět set třicet dvě vrány.

viděl tři sta padesát čtyři milionů šest set tisíc vran.

viděl šest set tisíc vran.

    Ani výše daná pravidla nepopisují všechny případy zápisu číselných vyjádření. Problematický je na příklad zápis čísel desetinných.
    Proto si uvedeme ještě některé příklady, které zahrnují snad všechny běžné zápisy desetinného čísla. To, zda budou nahoře slova "celých", "desetin" nebo čísla "2","5" určuje morfologie. Funkce připsaná řídícímu členu (který je případně koordinován) samozřejmě vyplývá z jeho syntaktického postavení ve větě (v našem případě je to subjekt). Poté přijdou na řadu jednotky, jejichž počet určuje zápis celého desetinného čísla. V příkladech je zastupuje uzel se slovem procenta, ale ten není totožný s tím, co výše nazýváme representantem části počítaných věcí. Jde o specifický případ způsobený dvojčlenností zápisu desetinných čísel.

2 celé a 5 desetin procenta zemřelo,

5 celých 2 desetiny procenta zemřelo,

5 celých 5 procenta zemřelo,

2,2 procenta zemřelo,

2.5 procenta zemřelo.

    K číslovkám více, méně, mnoho, málo, středně apod. se v nominativu a akusativu chováme tak, že na nich může záviset zároveň Adv i Atr.
    O problému spojky než se píše v kapitole 4.6.9 Srovnávací obraty se spojkami jako a než, v této souvislosti zvláště v odstavci IV. Dodatek 3.

uvidíš mnohem méně lidí,

vypiju víc než pět piv.

    U číslovek jedna až čtyři platí běžná pravidla napsaná v kapitolách o jednotlivých větných členech. Závislost i shoda u nich funguje zcela přirozeně.

studenti byli tři,

vesta mi stačí jedna.

studentů (Atr) v hospodě bylo pět (Sb),

piv (Atr) mi stačí deset (Sb).

    Jednoduché aritmetické výrazy ve větách můžeme rozebrat.

# 1 + 2 = 9 - 6.,

výsledek byl w = 5 / 8.

Čtyřlístek 8/94,

zákon 356/1994-128  sbírky,

číslo účtu 10006 - 21 - 38 23 45.