ZPĚT
DÁLE
[Obsah] [Úvod]
[Pred 1] [Pred 2] [Subjekt]
[Atribut] [Objekt] [Adv
1] [Adv 2] [Adv 3] [Adv
4] [Adv 5] [Doplněk] [Pomocné]
[Grafické] [Coord-Apos] [Parentese]
[Komplexní 1] [Komplexní
2] [Zbytek] [a-č] [d-ch]
[i-k] [l-m] [n]
[ň-o] [p] [q-ř]
[s] [š-u] [v]
[w-ž] [Znaky1] [Znaky2]
*4.3.1
Elipsa ExD, Exd_Co.*
<<exdvymez>>
<<exdtypye>>
<<exdprexd>
[exdprnes]
[exdpropa]
[exdprjak]
[exdprpri]
[exdprbyt]
[exdprkom]
[exdprdop]>
<<exdneexd>
[exdnespo]
[exdnepad]
[exdneaad]
[exdnesbj] [exdnevet]
[exdnejed] [exdnepom]
[exdneten]
[exdnepre]>
*4.3.2
Jednočlenné věty bez slovesa ExD, ExD_Co.*
<<exdvetje>>
<<exdvetdr>>
4.3 Elipsy;
jednočlenné věty bez slovesa.
Odkazy
na Šmilauerovu NS:
Odd 1 jednočlenné věty 3
I. A.-F.,
Odd 2 dvojčlenné věty
4 V.B,
OČ II A. CC. ,
OČ IV H. CC.
4.3.1 Elipsa
ExD, Exd_Co.
INFO
EXD.
V části exdvymez
si řekneme, co je elipsa a jak se k ní obecně chováme. Hned vzápětí v části
exdtypye si popíšeme její různé
typy a stanovíme, že pro nás je důležitá hlavně tzv. elipsa aktuální,
při jejímž zachycení používáme afun
ExD.
Různým případům aktuálních elips je
věnována další část exdprexd.
Konkrétní případy mohou být samozřejmě i jiné, seznam je spíše namátkovým
výběrem častěji se vyskytujících jevů. Jde o tyto typy: elipsa predikátu
v jednočlenných větách (exdprnes),
elipsa predikátu při jeho opakování (exdpropa),
elipsa predikátu v klausích uvozených spojkami jako
a než (exdprjak),
elipsa predikátu v příslovích a rčeních (exdprpri),
elipsa predikátu být ve slovesně jmenném
přísudku (exdprbyt),
elipsa slovesa být jako komponenty
složených slovesných tvarů (exdprkom)
a elipsa přechodníku v doplňkových konstrukcích (exdprdop).
Naproti tomu v části exdneexd
si popíšeme případy tzv. elips lexikalisovaných, které zachycujeme
bez použití afun ExD.
Tento seznam je již závaznější a elipsu, kterou v něm typově nenajdeme,
řešíme pomocí ExD. Seznam obsahuje
tyto položky: elipsa spony u některých slovesně jmenných predikátů (exdnespo),
elipsa rozvíjeného adjektiva u slovesných predikátů (exdnepad),
elipsa atributivníhu adjektiva mezi substantivem a adverbiem (exdneaad),
elipsa subjektu ve větě vůbec (exdnesbj),
elipsa řídící věty (exdnevet),
elipsa jednotek počítané věci (exdnejed),
elipsa u vyjádření poměru (exdnepom),
elipsa u zájmen ten, ta, to (exdneten),
elipsa substantiva u předložek (exdnepre).
Odkaz
na Šmilauerovu NS:
OČ IV H. CC.
exdvymez
Vymezení elipsy a afun ExD.
Elipsa (výpustka)
znamená vynechání výrazů, které očekáváme. Elipsa je primárně jevem roviny
aktuálního větného členění. Je to typický prostředek mluvené řeči, v psaném
textu se vyskytuje hlavně v určitých typech textů (adresy, dotazníky, formuláře
apod.). O vynechání části výpovědi nerozhoduje její syntaktická funkce,
ale to, zda jde o část základovou (východiskovou) nebo jádrovou. Jádro
výpovědi zpravidla není možné vynechat.
Při výskytu
elipsy situaci většinou (v souladu s níže uvedenými pravidly) řešíme pomocí
afun ExD.
Tuto funkci dostanou všechny uzly, které by byly zavěšeny na tom uzlu,
který ve větě chybí, a zavěsí se právě tam, kde by byl zavěšen tento chybějící
uzel.
Výjimkou
jsou předložky a podřadicí spojky, které dostávají běžně AuxP
či AuxC,
a afun
ExD
propadá k uzlu na nich visícímu (představujícímu větný člen). Taktéž u
koordinovaných či aponovaných spojení se tato funkce posouvá až k jednotlivým
členům, které tedy označujeme ExD_Co
nebo ExD_Ap,
ale řídící uzel koordinace či aposice si ponechává svoji afun
Coord
nebo Apos.
Naproti
tomu výjimkou není ani interpunkce či jiné technické uzly, které v případě
absence jejich "pravého" řídícího uzlu afun
ExD dostat
mohou (viz např. čárky v příkladech v kapitole 4.5.4
ExD_Pa).
exdtypye
Typy elips.
Tradičně
se elipsy podle různých hledisek rozlišují takto: elipsa kontextová či
situační, elipsa slovní či větná a elipsa lexikalisovaná (ustálená) či
aktuální.
Při kontextové
elipse dochází k vynechání některých východiskových syntaktických členů
v závislosti na kontextu projevu. například na otázku "kam
odjel váš bratr" lze odpovědět jen
jádrem: "do Prahy".
Při elipse situační jsou členy vynechávány v závislosti na konkrétní
situaci projevu. Například při setkání proneseme "na
procházku?" nebo při objednávání piva
stačí říci "jedno." Elipsa slovní
znamená vypuštění jednoho slovního členu, zatímco elipsa větná znamená
vypuštění větné klause.
Pro nás
nejdůležitější je rozdělení třetí, které také použijeme při rozdělení dále
popsaných jednotlivých případů elips. Zásadní rozdíl je v tom, že elipsu
aktuální zachycujeme pomocí funkce ExD,
kdežto při zachycení elipsy lexikalisované tuto funkci nepoužíváme.
Lexikalisovanou elipsu totiž
už jako elipsu ani necítíme. Větnému členu syntakticky závislému na vypuštěném
slově (který technicky zavěšujeme právě na místo vypuštěného slova) přiřazujeme
z důvodů zachování konsistence podle okolností buď funkci takovou, kterou
by měl, kdyby nebylo nic vypuštěno (př. l - elipsa slova jít),
nebo funkci vypuštěného slova (př. v - elipsa slova hodiny).
Elipsa aktuální se vyskytuje pouze
aktuálně v dané větě, nejde o ustálený způsob vyjadřování. Větné členy
syntakticky závislé na členu vypuštěném označujeme ExD
a zavěšujeme je tam, kde by visel člen vypuštěný (př. a - elipsa
druhého výskytu slova obec).
exdprexd
Elipsy řešené pomocí afun ExD.
exdprnes
Elipsa predikátu v jednočlenných neslovesných větách.
Srov. 4.3.2
Jednočlenné věty bez slovesa ExD, ExD_Co.
Slova s ExD
jsou tučně zvýrazněna:
exdpropa
Elipsa predikátu při jeho opakování.
Slova s ExD
jsou tučně zvýrazněna:
exdprjak
Elipsa predikátu v klausích uvozených spojkami jak(o), než(li).
Afun
ExD použijeme, nenásleduje-li za
těmito spojkami věta s predikátem nebo větný člen, který dostane afun
Adv podle pravidla v části advjakne
v kapitole 4.2.5
Adv a zvláště též v kap. 4.6.9
Srovnávací obraty se spojkami jako a než. (Větný člen je Adv
tehdy, když se určitým úzkým způsobem vztahuje k uzlu bezprostředně nad
spojkou - je téhož druhu a mohl by tedy sám vystupovat ve větě namísto
toho, co rozvíjí (lépe než dobře, více než
pět, široký jako vysoký). ).
Slova s ExD
jsou tučně zvýrazněna:
exdprpri
Elipsa predikátu v příslovích a rčeních.
Slova s ExD
jsou tučně zvýrazněna:
exdprbyt
Elipsa slovesa být ve slovesně jmenných predikátech.
Je-li vynechána spona u slovesně jmenného
predikátu, je subjekt (Sb) i jmenná
část (Pnom), stejně jako i všechna
ostatní doplnění na sponě závislá, označena ExD.
Z tohoto pravidla existují výjimky zmíněné v části exdnespo.
Slova s ExD
jsou tučně zvýrazněna:
exdprkom
Elipsa komponenty složených slovesných tvarů.
Pokud se
ocitne pomocné sloveso být
(v úplném pedikátu mívá afun
AuxV
- viz predsloz
(Složené slovesné tvary)) bez svého významového
slovesa, na kterém by bylo zavěšeno, a jde evidentně o tento typ přísudku,
dostane afun
ExD.
Stane se tak na příklad když věta "budu"
má znamenat "budu jíst".
Slova s ExD
jsou tučně zvýrazněna:
exdprdop
Elipsa přechodníku v doplňkových vazbách.
Problém
těchto vazeb je
popsán v části atvpreli
v kap. 4.2.6
Atv, AtvV. Chybějící přechodník by byl doplňkem.
Slovo s ExD
je tučně zvýrazněno:
exdneexd
Elipsy řešené bez pomoci afun ExD.
exdnespo
Elipsa spony u některých slovesně jmenných přísudků.
Existují
slova, která běžně vystupují u spony jako jmenná část přísudku a u kterých
nevadí, je-li tato spona vypuštěna. Pokud spona přítomna je, rozeberou
se tato spojení samozřejmě obvykle podle pravidel o slovesně jmenném přísudku
uvedených v prsljmst
(spona má afun
Pred,
na ní jmenná část s afun
Pnom).
Je-li
však spona nepřítomna, přebírá funkci Pred
jmenná část a vystupuje tak v roli úplného predikátu (všechna doplnění
visí na ní).
Slova,
pro která toto pravidlo platí, jsou dána seznamem: třeba,
nutno, možno, záhodno (příp. jejich negativní tvary).
exdnepad
Elipsa přísudkového adjektiva.
Tímto vynecháním
vznikají často problematické konstrukce. My určujeme člen závislý na vynechaném
členu jako Adv.
Ve větě z příkladu chybí slovo "nemocný",
určení "na nervy" tedy visí hned na "jsem".
exdneaad
Elipsa adjektiva mezi substantivem a adverbiem.
Adverbium
může někdy převzít funkci atributu. Stává se tak tehdy, když je z úplné
konstrukce vypuštěno adjektivum (většinou od slovesného pasíva - platby
požadované předem), které by
dané adverbium řídilo. Viz též část atrprisl
v kapitole 4.2.3
Atr.
exdnesbj
Elipsa subjektu.
Věty s vynechanou
subjektovou částí se za věty neúplné nepokládají. Nehovoříme o elipse.
Viz též část predrozv
(Rozvíjení přísudku) v kapitole 4.2.1
Predikát.
exdnevet
Elipsa celé řídící věty.
Po vypuštění
věty řídící, kterou netřeba opakovat, dostáváme větu s podobou věty vedlejší.
Její predikát označíme Pred,
a nikoli příslušnou syntaktickou funkcí, kterou by dostal v souvětí, ani
afun ExD.
exdnejed
Elipsa počítaných jednotek.
Číslovky (číselná vyjádření počtu), i
když u nich nejsou uvedeny jednotky, považujeme za plnohodnotné větné členy
s tou funkcí, kterou by zastával právě uzel s jednotkami. Pokud je však
vyjádření jednotek přítomno, je číselný údaj samozřejmě jeho Atr
(krom obvyklé obrácené závislosti u nominativu a akusativu).
Výjimku, kdy je takovýto číselný údaj
označen ExD, tvoří typ koordinace
ukázaný v posledním příkladu, kde jsme k použití této funkce dotlačeni
strukturou věty.
exdnepom
Zachycení určení poměru.
Při vyjadřování poměru (hlavně číselného)
dochází často k elipse, je vynecháváno slovo poměr.
V případě, že je toto slovo přítomno, zachycujeme větu konvenčně (i když
i tak jde o méně obvyklý případ, vlastně o ustálené sousloví):
Je-li slovo poměr
vynecháno, přebírá jeho syntaktickou funkci řídící člen jeho popisu, tj.
první číslo poměru:
Upozornění: není-li poměr zapsán slovy,
zachycujeme jej jako koordinaci (viz část cozadvoj
(Koordinace dvojtečkou) v kap. 4.4.1
Coord):
exdneten
Ukazovací zájmena ten,ta,to.
Tato zájmena zastupují větný člen, v podstatě
nejde o elipsu. Je-li však ve větě zároveň přítomno i slovo, na které toto
zájmeno odkazuje, plní svoji funkci samozřejmě samo a zájmeno se stává
jeho Atr.
exdnepre
Elipsa substantiva po předložce.
V některých případech ve větě na místě
předložkové fráse zbyde pouze předložka. Jde-li o ustálené vyjádření, může
tato předložka přejmout funkci členu, který by uvozovala. Na příklad v
uvedené větě jsem pro dostává předložka
pro afun
Adv, kterou by dostalo vypuštěné
slovo (návrh, přijetí, schválení, usnesení, ...) Nejedná-li se však o případ
ustáleného vyjádření, jde-li o vypuštění zcela náhodné, neběžné (včera
jsme se octli v;
náhle zmizel za), ponechává si předložka svoji běžnou afun
AuxP, i když na ní již nic dalšího
nevisí.
4.3.2 Jednočlenné
věty bez slovesa ExD,
Exd_Co.
INFO
EXD2.
V této kapitole se dozvíte pouze to, že i jednočlenné neslovesné
věty spadají do oboru afun ExD
(v části exdvetje),
a dále to, jaké takové věty rozeznáváme (v části exdvetdr).
Přestože je jich více druhů, chováme se ke všem stejně, což plyne z podstaty
afun ExD.
Odkazy
na Šmilauerovu NS:
Odd 1 jednočlenné věty 3
I. A.-F.,
Odd 2 dvojčlenné věty 4
V.B,
OČ II A. CC..
exdvetje
Zachycení jednočlenných vět bez slovesa.
Jednočlenným větám neobsahujícím sloveso
přiřazujeme v našem pojetí afun
ExD.
Slovo s ExD
je tučně zvýrazněno:
exdvetdr
Druhy jednočlenných vět bez slovesa.
1. Jmenné:
a) substantivní:
b) adjektivní:
c) adverbiální:
2. Vokativní:
3. Citoslovečné:
Jsou-li vokativ či citoslovce zapuštěny
(Franto, pojď sem; Hej, nevíš,
kam jde?), dostávají afun
ExD_Pa (viz kap. 4.5.4
ExD_Pa).
Citoslovce může mít v některých případech
funkci Pred - Hybaj
domů! (viz část predslje
(Přísudek slovesný jednoduchý) v kap. 4.2.1
Pred, Pnom, AuxV).
Jednočlenné věty infinitivní dostávají
afun Pred:
Být pořád mladý, Nemít
tolik práce.
Zvláštní jednočlenné věty tvoří slova
ano, ne, ni, ba, bať a případně slova
jim podobná. Vyskytují-li se samostatně (př. s), dostávají afun
ExD, jako ostatní jednočlenné věty.
Často jsou k nim čárkou připojeny nějaké věty. Ať už se k nim tato slova
významem vztahují (př. v), nebo souvisí s něčím jiným (př. n), jde formálně
o koordinaci, zmiňovaná slova tedy označíme ExD_Co.
*4.3.1
Elipsa ExD, Exd_Co.*
<<exdvymez>>
<<exdtypye>>
<<exdprexd>
[exdprnes]
[exdpropa]
[exdprjak]
[exdprpri]
[exdprbyt]
[exdprkom]
[exdprdop]>
<<exdneexd>
[exdnespo]
[exdnepad]
[exdneaad]
[exdnesbj] [exdnevet]
[exdnejed] [exdnepom]
[exdneten]
[exdnepre]>
*4.3.2
Jednočlenné věty bez slovesa ExD, ExD_Co.*
<<exdvetje>>
<<exdvetdr>>
ZPĚT
DÁLE
[Obsah] [Úvod]
[Pred 1] [Pred 2] [Subjekt]
[Atribut] [Objekt] [Adv
1] [Adv 2] [Adv 3] [Adv
4] [Adv 5] [Doplněk] [Pomocné]
[Grafické] [Coord-Apos] [Parentese]
[Komplexní 1] [Komplexní
2] [Zbytek] [a-č] [d-ch]
[i-k] [l-m] [n]
[ň-o] [p] [q-ř]
[s] [š-u] [v]
[w-ž] [Znaky1] [Znaky2]