ZPĚT
DÁLE
[Obsah] [Úvod]
[Pred 1] [Pred 2] [Subjekt]
[Objekt] [Adv 1] [Adv
2] [Adv 3] [Adv 4] [Adv
5] [Doplněk] [Pomocné]
[Grafické] [Exd] [Coord-Apos]
[Parentese] [Komplexní 1]
[Komplexní 2] [Zbytek]
[a-č] [d-ch] [i-k]
[l-m] [n] [ň-o]
[p] [q-ř] [s]
[š-u] [v] [w-ž]
[Znaky1] [Znaky2]
<<atrvymez>>
<<atrkombi>>
<<atrvyjad>
[atradjek]
[atrsubst]
[atrgenit]
[atrpropa]
[atrjakou]
[atrprepa]
[atrprisl]
[atrinfin]
[atrvedve]>
<<atrnepro>>
4.2.3 Přívlastek
(atribut) Atr,
AtrAdv,
AdvAtr,
AtrAtr,
AtrObj,
ObjAtr.
INFO
ATR.
Tato kapitola je věnována přívlastku
- atributu. Nejprve si jej v části atrvymez
vymezíme, zjistíme, že existuje přívlastek shodný a neshodný a že oba zachycujeme
formálně stejně.
Pro přívlastek nemáme pouze jedinou
funkci Atr, ale z důvodu jistého
druhu homonymie jsme byli nuceni zavést i tzv. kombinované funkce. Jde
o afuny AtrAtr,
AtrAdv, AdvAtr,
AtrObj a ObjAtr
a všimneme si jich v části atrkombi.
Následuje rozsáhlá část atrvyjad
o způsobech vyjádření přívlastku. Shodný přívlastek se vyjadřuje adjektivem
(atradjek)
a řidčeji substantivem (atrsubst).
Přívlastek neshodný vyjadřujeme nejčastěji genitivem substantiva (atrgenit),
ale běžně i jiným prostým pádem (atrpropa),
substantivem uvozeným spojkou jako
(atrjakou)
nebo pádem předložkovým (atrprepa).
Řidčeji může být vyjádřen i příslovcem (atrprisl)
a u specifických slov se vyjadřuje infinitivem (atrinfin).
Krom všech těchto možností může být přívlastek vyjádřen také vedleší větou
(atrvedve).
Na konci kapitoly si v části atrnepro
řekneme něco o problému neprojektivního postavení přívlastku ve větě.
Odkaz
na Šmilauerovu NS:
Odd 3 určování I. (kompletní).
atrvymez
Vymezení Atr.
Přívlastek
je větný člen, který závisí na podstatném jméně v kterékoliv jeho větné
funkci a který zpravidla blíže určuje, vymezuje jeho význam. Na přívlastek
se ptáme tázacími zájmeny jaký,
který
nebo čí
spojenými s řídícím podstatným jménem. S členem řídícím se přívlastek
buď shoduje, nebo je jím řízen, anebo není
jeho závislost vyjádřena zvláštním tvarem.
Přívlastek,
který se shoduje alespoň v pádě s podstatným jménem, na kterém závisí,
se nazývá přívlastek shodný. Je-li jím přídavné jméno (nebo zájmeno
či číslovka této platnosti), shoduje se v pádě, čísle, rodě. Je-li přívlastkem
shodným jméno podstatné, shoduje se v pádě, a kde je to možné, i v čísle
a v rodě.Ojediněle bývá přívlastek v ženském rodě u podstatného jména mužského
rodu jako prostředek citového zabarvení, např. kluk
ušatá.
Přívlastek,
který se se svým řídícím podstatným jménem neskloňuje a je zpravidla v
jiném pádě než toto podstatné jméno, popř. je vyjádřen příslovcem nebo
infinitivem, se nazývá přívlastek neshodný.
Přívlastek
může být vyjádřen i vedlejší větou, a to spojkovou nebo vztažnou. Za atributivní
větu však nepovažujeme "pseudorozvití" typu "Já
viděl anděla a ten měl strašný šat",
ani věty připojené výrazy "což", "přičemž"
apod. Řešíme je jako koordinaci vět hlavních - viz kap. 4.4.1
Coord (o což zvláště část cozacozj).
Přívlastek volný je ve větě oddělen
čárkami (chovanci, umístění v ústavu, něco
sebrali). I tento přívlastek dostává
funkci Atr
(nikoli Atr_Pa),
neboť nejde o parentesi, s kterou by mohl být zaměňován.
Afun
Atr používáme však i v některých
případech, kdy nejde o klasický přívlastek. Dostanou ho takto na příklad
části adres nebo součásti cizojazyčných složek textu. Využijeme ji i při
rozebírání číselných výrazů. O těchto probémech se píše v kapitolách 4.6.2
Adresy a jména osob a institucí , 4.6.10
Cizojazyčné složky rozebíraného textu a 4.6.3
Výrazy s číslovkami, číslice v různých funkcích.
atrkombi
Kombinované funkce.
Kromě afun
Atr byly zavedeny také afuny
kombinované, které se skládají z Atr
a některé další funkce. Jsou to afuny
AtrAtr, AtrAdv,
AdvAtr, AtrObj,
ObjAtr.
Tyto funkce se používají tam, kde
rozebíraný člen (uzel) může stát v rámci dané věty ve více funkcích, aniž
by se tím podstatně měnil význam (věta není striktně homonymní v závislosti
na funkci rozebíraného členu).
Může-li tedy uzel být atributem (Atr)
dvou či více jiných uzlů ve stejné větvi stromu nad sebou, použijeme afun
AtrAtr. Uzel, který takto označíme
zavěsíme na nejníže položený uzel, který připadá v úvahu (ke kterému může
plnit funkci atributu). V uvedeném příkladě bude funkcí AtrAtr
označen předložkový pád "s máslem".
Může totiž být atributem jednak členu "krajíc"
a jednak členu "chleba", přičemž význam
věty zůstane v podstatě stejný. Zavěsíme ho ale na uzel "chleba",
protože ten rozvíjí uzel "krajíc" a
je tedy ve větvi níže.
Zbývající čtyři funkce jsou určeny pro
případy, kdy nějaký člen může být atributem (jednoho uzlu, či více uzlů,
jako v předchozím případě) a navíc ještě adverbialem (Adv)
nebo objektem (Obj) výše postaveného
predikátu. Takový člen potom obdrží afun
složenou z těch dvou základních, které mu přináleží. Která složka bude
na prvním místě a která na druhém, záleží na tom, kterou funkci plní více,
která je důležitější. Tato věc se dá těžko obecně popsat, bude záležet
na citu anotátora. Bude-li anotátor cítit, že daný člen je spíše atributem,
použije funkcí AtrAdv nebo AtrObj.
V případě opačném použije druhých dvou.
Ať už bude použito jakékoli této funkce,
daný uzel bude ve stromě umístěn vždy stejně, a sice tam, kde by visel,
byl-li pouze atributem (Atr). Nikdy
tedy nebude viset přímo na predikátu. Ve výjimečných případech, kdy kromě
funkce Adv/Obj
bude moci daný člen zastávat více funkcí Atr
(atribut k více uzlům), zavěsí se tak, jako v případě afun
AtrAtr na nejníže položený z těchto
uzlů (př. a).
atrvyjad
Vyjádření Atr.
atradjek
Přívlastek shodný vyjádřený přídavným jménem.
Popisované vyjádření Atr
je tučně zvýrazněno:
atrsubst
Přívlastek shodný vyjádřený podstatným jménem.
Jde vlastně
o náhradu za adjektivní formu přívlastku - nebožka
maminka za zemřelá maminka;
podobně čahoun chlap, čipera
klouček, Viktorka Žižkov, slečna sousedka apod.
Ve spojení my
Češi je nahoře zájmeno my, aby
se dosáhlo shody, Češi je jeho Atr.
Popisované vyjádření Atr
je tučně zvýrazněno:
atrgenit
Přívlastek neshodný vyjádřený substantivem v genitivu.
Do této kategorie
patří genitiv přivlastňovací, vlastnosti, vysvětlovací (explikativní),
partitivní, stupňovací, u deverbativních jmen pak původce děje (subjektový)
a cíle děje (objektový). Problémy může způsobovat zachycení genitivu partitivního;
o tom se píše podrobně v kapitole 4.6.3
Výrazy s číslovkami, číslice v různých funkcích.
Popisované vyjádření Atr
je tučně zvýrazněno:
atrpropa
Přívlastek neshodný vyjádřený substantivem v jiném pádě prostém.
Přívlastek
neshodný může být vyjádřen i dativem, instrumentálem, akusativem a nominativem
jmenovacím. Nominativ jmenovací je přívlastkem v případě, že řídící slovo
má obecnější povahu, Atr
je jeho specifikací, pojmenováním.
Popisované vyjádření Atr
je tučně zvýrazněno:
atrjakou
Přívlastek neshodný vyjádřený substantivem uvozeným spojkou jako.
Přívlastek může být uvozen i spojkou jako.
Za spojkou jako však musí být pouze
jediné (i když případně rozvité) substantivum, které pak může dostat afun
Atr. Toto vyjádření přívlastku
se nesmí zaměňovat se srovnávacím obratem popsaným v kapitole 4.6.9
Srovnávací obraty se spojkami jako a než.
Popisované vyjádření Atr
je tučně zvýrazněno:
atrprepa
Přívlastek neshodný vyjádřený substantivem v pádě předložkovém.
Popisované vyjádření Atr
je tučně zvýrazněno:
atrprisl
Přívlastek neshodný vyjádřený příslovcem.
Ve výjimečných
případech, kdy lze adverbiu těžko přidělit jinou funkci a přitom jej lze
doplnit adjektivem na úplnou konstrukci, se i z něj může stát Atr
. Doplňované adjektivum bude většinou odvozeno od slovesného pasíva (ryl
do lidí stojících okolo). Jde
vlastně o lexikalisovanou elipsu (viz část exdneaad
(Elipsa adjektiva mezi substantivem a adverbiem) v kapitole 4.3.1
ExD).
Popisované vyjádření Atr
je tučně zvýrazněno:
atrinfin
Přívlastek neshodný vyjádřený infinitivem.
Řídícím slovem
jsou slova vyjadřující vůli, nutnost, schopnost, možnost, zvyk ap.
Infinitiv je jejich valenčním členem.
Popisované vyjádření Atr
je tučně zvýrazněno:
atrvedve
Přívlastek vyjádřený vedlejší větou.
Přívlastek
může být také vyjádřen vedlejší větou přívlastkovou. Funkci Atr
pak dostane predikát této vedlejší věty (viz část predzave
v kap. 4.2.1
Pred).
Zdánlivé
vedlejší věty uvozené slovy "což",
"přičemž"
za Atr
nepovažujeme (viz část atrvymez).
Popisované vyjádření Atr
je tučně zvýrazněno:
Zvláštním
případem jsou absolutní vztažná "co"
a "jak".
Pozná-li se, které slovo zastupují, dostanou funkci tohoto slova podobně
jako výše zmíněné zájmenné spojovací výrazy (př. a). Pokud je jejich zástupná
funkce nejasná (duplikují funkci nějakého jiného slova), dostanou afun
AuxO
a zavěsí se na predikát svojí klause (př. o). O těchto částicích
se píše v kapitole 4.2.7.4
AuxO.
atrnepro
Přívlastek neshodný v neprojektivním postavení ve větě.
Přívlastek neshodný stojí zpravidla bezprostředně
za svým substantivem. Existují však výjimky, kdy stojí na jiném místě ve
větě a přesto nejde o Adv závislé
na slovese.
Stává se tak tehdy, když zavěšení
na sloveso není intuitivní, když jde o "valenci" substantiva (tato "valence"
je obzvláště jasná v případech, kdy jde o substantivum verbální a
původní sloveso má objektovou valenci na inkriminované doplnění). Slovosledné
odtržení přívlastku je dáno aktuálním členěním, je rytmické.
O hranici mezi Atr
a Adv se hovoří také v části advhratr
kap. 4.2.5
Adv.
Odloučená Atr
jsou tučně zvýrazněna:
<<atrvymez>>
<<atrkombi>>
<<atrvyjad>
[atradjek]
[atrsubst]
[atrgenit]
[atrpropa]
[atrjakou]
[atrprepa]
[atrprisl]
[atrinfin]
[atrvedve]>
<<atrnepro>>
ZPĚT
DÁLE
[Obsah] [Úvod]
[Pred 1] [Pred 2] [Subjekt]
[Objekt] [Adv 1] [Adv
2] [Adv 3] [Adv 4] [Adv
5] [Doplněk] [Pomocné]
[Grafické] [Exd] [Coord-Apos]
[Parentese] [Komplexní 1]
[Komplexní 2] [Zbytek]
[a-č] [d-ch] [i-k]
[l-m] [n] [ň-o]
[p] [q-ř] [s]
[š-u] [v] [w-ž]
[Znaky1] [Znaky2]