ZPĚT
DÁLE
[Obsah] [Úvod]
[Pred 1] [Pred 2] [Subjekt]
[Atribut] [Objekt] [Adv
1] [Adv 2] [Adv 3] [Adv
4] [Adv 5] [Doplněk] [Grafické]
[Exd] [Coord-Apos] [Parentese]
[Komplexní 1] [Komplexní
2] [Zbytek] [a-č] [d-ch]
[i-k] [l-m] [n]
[ň-o] [p] [q-ř]
[s] [š-u] [v]
[w-ž] [Znaky1] [Znaky2]
*4.2.7.1
AuxC. <<auxcvyme>>
<<auxcsloz>>
<<auxczali>>
<<auxcnapo>>
<<auxcclen>>*
*4.2.7.2
AuxP. <<auxpzach>>
<<auxpnepr>>*
*4.2.7.3
AuxZ. <<auxzvyme>>
<<auxzrozv>>
<<auxzvice>>*
*4.2.7.4
AuxO. <<auxocast>>*
*4.2.7.5
AuxT. <<auxtcast>>*
*4.2.7.6
AuxR. <<auxrcast>>*
*4.2.7.7
AuxY. <<auxykvyp>>
<<auxyvoln>>
<<auxyjako>>
<<auxyspoj>>
<<auxypodr>>
<<auxyapos>>
<<auxyzdur>>
<<auxyfras>>*
4.2.7 Pomocné
větné členy AuxC,
AuxP,
AuxZ,
AuxO,
AuxT,
AuxR,
AuxY.
4.2.7.1 Podřadicí
spojky AuxC.
INFO
AUXC.
V části auxcvyme
zjistíte, kam se podřadicí spojky ve stromě zavěšují a které to jsou. Na
tomto místě je vytvořen jejich seznam. Jak nahlédnete, některé spojky ze
seznamu jsou dvojslovné. Jak se chováme k nim a jak je zavěšujeme, je popsáno
v části auxcsloz.
Další odlišnou spojkou je spojka li
připojovaná pomlčkou, ukážeme si ji v části auxczali.
Některých problémů okolo napojení
(zavěšení) vedlejších spojkových vět se dotkneme v části auxcnapo.
Dozvíte se, že se může stát, aby spojka byla zavěšena na předložku, a něco
o rozdělených souslovích "proto-že"
a "přesto-že". Konečně v části auxcclen
zjistíte, že to, co může viset na spojce (tedy to, co je jí uvozeno), nemusí
být vždy celá vedlejší věta, ale může to být i pouhý samostatný větný člen
(aniž by se jednalo o elipsu řešenou pomocí ExD).
Odkazy
na Šmilauerovu NS:
OČ II. A. AA. 2.,
Odd 3 určování I. A. FF.
2.,
Odd 3 určování I. A. BB.
2. (3),
Odd 3 určování II. A. CC.
1.,
Odd 3 určování III. D. {AA.
BB. CC.()() DD.()} 4.,
Odd 3 určování IV. (I) A.
FF.,
Odd 3 určování IV. (II)
B. 4.
auxcvyme
Vymezení AuxC.
Vedlejší věty (klause) jsou vztažné a
spojkové. U vztažné věty se zavěsí přímo její predikát na své místo ve
větě nadřízené (na slovo, které rozvíjí), vztažné slovo zaujme nějakou
funkci uvnitř své vedlejší věty (př.v). Jde-li však o větu spojkovou,
je tato spojka, která dostane afun
AuxC, umístěna mezi rozvíjené slovo
a predikát vedlejší věty. Stane se tak technicky řídícím uzlem celé
své klause (př. s).
Podřadicích spojek, které označujeme AuxC,
je značné množství. Často jsou homonymní, mohou tedy plnit i jiné funkce.
Na příklad slovo "co" je spojkou AuxC
jen ve významu časovém (blízkém spojce když),
zvláště následuje-li za odkazovacími výrazy "poté",
"mezitím", "zatím",
nebo je-li součástí "vícečlenné" spojky "jen
co".
I když jsou i takové spojky (např.
"aniž"), které mohou vystupovat zároveň
jako podřadicí (AuxC) i koordinační
(Coord), velká většina spojek patří
pouze do jedné z těchto dvou kategorií a nesmí se zaměňovat (koordinační
spojky viz v části cozaspoj
v kap. 4.4.1
Coord).
Seznam podřadicích spojek AuxC:
aby,
ač, ačkoli, ačkoliv,
aniž, ať, ať
už, až, byť,
co, dokud, i
kdyby, i když,
jak, jakkoli, jakkoliv,
jakmile, jako, jelikož,
jen co, jestli,
jestliže, kdežto,
kdyby, kdykoli, kdykoliv,
když, leda, ledaže,
ledva, ledvaže, -li,
mezitímco, nechť,
než, nežli, pakli,
pakliže, pokud, poněvadž,
potéco, protože,
přestože, sotva,
sotvaže, takže,
třeba, třebas, třebaže,
zatímco, zda, zdali,
že.
auxcsloz
Složené (vícečlenné) podřadicí spojky.
Většina spojek je tvořena pouze jedním
slovem. Jsou však i spojky dvojslovné a ty nám pak ve stromu zabírají dva
uzly. Abychom je tedy mohli zachytit, používáme funkci AuxY.
Z dvojslovné spojky vybereme jedno slovo (podle následujících příkladů),
které zaujme posici celé spojky. Dostane afun
AuxC a bude zavěšeno podle výše
řečených pravidel mezi rozvíjené slovo a predikát vedlejší věty. Druhé
(zbylé) slovo zavěsíme na toto AuxC
a označíme jej zmíněnou afun AuxY.
(O této funkci se píše v kapitole 4.2.7.7
AuxY, kde je část auxypodr
věnována právě podřadicím spojkám.)
V následujících příkladech je tučně
zvýrazněna část s afun AuxC:
auxczali
Zachycení spojky li.
I tato spojka tvořící samostatný uzel
se zavěšuje stejně jako všechny ostatní spojky. Pomlčka, která se před
ní nachází, dostane afun AuxG
a zavěsíme ji přímo na uzel "li" (podle
kap. 4.2.8.4
AuxG, část auxglisp).
Slovo nacházející se před pomlčkou
zastává svoji běžnou funkci ve větě. Je-li tedy predikátem (př. p), bude
viset na spojce, je-li jiným větným členem (př. a), zavěsí se tam, kam
patří podle anotačních pravidel.
auxcnapo
Napojení vedlejších vět.
Pokud nadřízená věta obsahuje nějaký odkaz
(odkazovací slovo), který odpovídá připojované větě, nemusí být zcela jasné,
kam podřízenou větu (tedy technicky spojku) zavěsit. Obecně se o
tomto problému hovoří v kapitole 4.6.4
Odkazovací slova. Zde si povšimněme některých problémů týkajících se
spojek.
Je-li odkazovacím slovem zájmeno "to"
(příp. v pádě), je podle pravidel (část toodkazo)
vedlejší věta (ve funkci Atr) zavěšena
na toto zájmeno, jak ukazuje příklad t. Pokud je však tato vedlejší věta
spojková a zájmeno "to" by bylo v předložkovém
pádě, může se stát, že právě toto zájmeno bude vynecháno a ve větě zbyde
pouze předložka. Potom můžeme vedlejší větu (tedy technicky spojku) zavěsit
přímo na tuto předložku. Její predikát dostane ovšem takovou afun,
jakou by dostalo zájmeno "to", nebylo-li
by vynecháno. Tento případ je ukázán na příkladě s.
Jak je uvedeno v části uadvodka,
adverbiální odkazy i adverbiální klause, na něž odkazují, se zavěšují vedle
sebe (nejde-li o případ odkazovacího "to").
Platí to i pro sousloví "proto, že",
"přesto, že", "poté,
co", "mezitím, co", "zatím,
co", ... , ze kterých vznikly jednoslovné spojky (protože,
přestože, potéco, mezitímco, zatímco, ...), pokud jsou v textu napsána
odděleně.
auxcclen
Samotný větný člen připojený podřadicí spojkou.
Někdy se může stát, že spojka podřadicí
nepřipojuje vedlejší větu, ale pouze samostatný větný člen.
Často se tak stává u spojek jako
a než, tento problém je podrobně popsán
v kapitole 4.6.9
Srovnávací obraty se spojkami jako a než.
Může se tak stát ale i u jiných, běžných
spojek. Obecné kriterium, které rozhodne, kdy jde o skutečný větný člen,
je, že připojovaný člen nejde běžně rozšířit ve větu (klausi) - nelze
nic doplnit. Pokud cosi doplnit lze, pokud tedy na místě za spojkou
měla správně stát úplná věta (klause), jde o případ elipsy, kdy z klause
zbyl jen některý její člen. Ten tedy dostane afun
ExD, neboť nad ním schází predikát.
O vskutku samotné větné členy, které
jsou připojeny spojkami (a dostanou proto některou běžnou afun,
v našem případě a patrně většinou, či dokonce vždy Adv),
jde třeba v následujících příkladech (Adv
je tučně zvýrazněno):
Jindy půjde o ExD,
protože o případ elipsy v klausi:
4.2.7.2 Předložky
AuxP.
INFO
AUXP.
Kapitola o předložkách má dvě části.
V části auxpzach
je popsáno, jak a kam se klasické předložky zavěšují. Předložky však nejsou
pouze klasické - jednoslovné a jednouzelné. Za předložky považujeme i tzv.
předložky nepravé, které mohou být složeny i z více slov a zabírat tedy
více uzlů. Jak zachycujeme je, se dozvíte v části auxpnepr.
Odkazy
na Šmilauerovu NS:
OČ II. A. AA. 1.,
Odd 3 určování I. A. BB.
3.,
Odd 3 určování II. A. AA.
5.,
Odd 3 určování III. D. průběžně,
Odd 3 určování IV. (I) A.
BB. 2.
auxpzach
Zachycení předložek.
Předložky obecně označujeme funkcí AuxP.
Jejich místo ve stromě je nad jménem, které uvozují. Zavěsí se tedy tam,
kam by se zavěsilo jméno, které by předložku nemělo, a teprve na předložku
se zavěsí jí uvozené jméno.
Předložky AuxP
jsou tučně vyznačeny:
auxpnepr
Nepravé předložky.
Za předložky považujeme i předložky nepravé
a chováme se k nim podobně jako ke klasickým. Jejich seznam je přiložen
v dodatcích v kapitole 5.1
Seznam nepravých předložek.
Je-li nepravá předložka jednoslovná,
nebude v zachycení žádný rozdíl, bude zavěšena stejně jako předložka normální
(př. j). Nepravé předložky ale mohou být i víceslovné. V tom případě
se vybere poslední slovo (uzel) takové předložky a ten se zavěsí jako předložka
normální nad uvozované jméno. Zbylé předchozí uzly se zavěsí přímo na tento
vybraný poslední uzel všechny vedle sebe. I ony dostanou stejnou afun
AuxP (př. d, t).
Tučně jsou zvýrazněny celé nepravé
předložky:
4.2.7.3 Zdůrazňovací
slova AuxZ.
INFO
AUXZ.
V části auxzvyme zjistíte,
jaká slova mohou dostávat afun
AuxZ
, za jakých okolností se tak děje a jak se tato slova chovají. Část auxzrozv
ukazuje, kde všude mohou AuxZ
viset (co mohou zdůrazňovat), a najdete v ní také několik stromů pro jednotlivé
případy. V části auxzvice
se dozvíte o případu sousloví "více než", které za určitých podmínek považujeme
za zdůraznění, a o jeho stromovém zachycení.
Odkaz
na Šmilauerovu NS:
OČ II. A. BB. 1.
auxzvyme
Vymezení AuxZ.
Afun
AuxZ přidělujeme částicím, které
ve větě plní funkci zdůraznění některého větného
členu. Mohou zdůrazňovat téměř kterýkoli větný člen.
Na uzlu s afun
AuxZ může být zavěšeno pouze další
AuxZ (v případě, kdy jedno zdůrazňuje
druhé - viz auxzrozv),
nebo AuxY (v případě, že jde o
víceslovné zdůraznění - viz auxzvice).
Pro naše potřeby jsou slova, která
mohou dostat afun AuxZ,
vymezena seznamem. Slova v něm neobsažená afun
AuxZ dostat nemohou. Při sestavování
seznamu jsme vycházeli z více zdrojů. Šmilauerův seznam je zde rozšířen
o další slova, zvláště o ta, která za zdůrazňující považuje Akademická
mluvnice češtiny (AM, 2, s. 228-238, zvl.235).
Seznam potenciálních AuxZ:
akorát,
alespoň, ani, asi,
aspoň, až, celkem,
dohromady, dokonce,
hlavně, hned, i,
jakoby, jedině, jen,
jenom, ještě, již,
jmenovitě, leda,
málem, maximálně,
minimálně, nanejvýš,
například, ne, nejen,
nejenže, nejméně,
nejvíce, nikoliv,
pak, pouze, právě,
prostě, především,
přesně, přímo, přinejmenším,
rovněž, rovnou, skoro,
sotva, taky, téměř,
teprve, toliko,
třeba, už, vůbec,
zase, zejména, zhruba,
zrovna, zřejmě, zvláště.
Jako zdůrazňovací mohou v některých případech vystupovat i spojení "více
než" a
"méně než""
- viz auxzvice.
Většinu
seznamu však tvoří slova homonymní, to znamená, že mohou v závislosti na
kontextu dostat jinou afun.
Slovnědruhově jsou homonymní především s příslovci, ale i s jinými slovními
druhy. Například podle SSČ je:
až - příslovce, spojka
podřadicí a částice,
jen - příslovce,
částice a citoslovce,
i - spojka souřadná,
částice nebo součást spojkových podřadných výrazů (i když, i kdyby).
Rozhodnutí
o konkrétní afun
(AuxZ
či jiné) tedy provede anotátor na základě kontextu. V následujících příkladech
jsou některá slova ze seznamu (tučně zvýrazněná) uvedena v některých
svých funkcích:
Někdy ani
celá věta nestačí k jednoznačnému určení funkce. Například ve větách:
může tučně zvýrazněné
slovo kromě funkce AuxZ
být i ve funkci Adv
a zavěšeno na slovese.
auxzrozv
Členy rozvíjené pomocí AuxZ.
Ve stromové
struktuře zavěšujeme AuxZ na
slovo, které zdůrazňuje. Příklady ukazují zdůraznění holého jména (př.
j), jména v předložkovém pádě (př. pp), celé jmenné fráse (př. f1, f2),
nepravé předložky (př. p1, p2), číslovky (př. č), slovesa (př.s), adverbia
(př. d), adjektiva (př. a), jiné zdůrazňovací částice (př. z), jednotlivých
členů koordinace (př. k) a vedlejší věty (př. vv).
AuxZ
jsou tučně zvýrazněna:
Zdůraznění podstatných jmen a číslovek:
V postavení u podstatného jména či
číslovky jsou některá slova vždy AuxZ,
tedy nemohou obdržet jinou afun.
Seznam slov dostávajících AuxZ
vždy, stojí-li u substantiva či číslovky (jedná se o podseznam
všech potenciálních AuxZ):
akorát,
alespoň (aspoň), asi, celkem, dohromady, i, málem, maximálně, minimálně,
nanejvýš, nejméně, nejvíce, právě, přesně, přinejmenším, skoro, taky, téměř,
zhruba.
Zdůraznění
nepravých předložek:
Zatímco
při zdůraznění předložkového pádu s "běžnou" předložkou se zdůrazňovací
slovo věší až na jméno, předložky tzv. nepravé (viz 4.2.7.2
AuxP, část auxpnepr)
mohou být zdůrazněny samy o sobě.
Zdůraznění
slovesa:
I na predikátu
může být někdy zavěšeno AuxZ
(viz př. s). Tento případ se však nesmí zaměňovat s výskytem tzv. částice
vztahující se k obsahu celé výpovědi, ta se zavěšuje také na sloveso,
ale dostává afun AuxY
(viz kapitolu 4.2.7.7
AuxY, část auxykvyp).
V těchto příkladech jde o "částici k výpovědi"
- tučně zdůrazněná AuxY:
Zdůraznění
vedlejších vět:
U vedlejších
vět uvozených složenými spojkami "i když",
"i kdyby"
nejde o zdůraznění. Slovo "i" je zde nedílnou součástí spojky a dostává
afun
AuxY
(viz kapitolu 4.2.7.7
AuxY, část auxypodr).
auxzvice
Víceslovná zdůraznění.
V určitých případech vystupují jako zdůraznění
také sousloví "více než" a "méně
než". Stává se tak tehdy, když jsou autorem porušeny syntaktické
vazby, když slovo více/méně nelze zachytit
běžným způsobem uvedeným v kapitole 4.6.9
Srovnávací obraty se spojkami jako a než. Jde na příklad o konstrukce
morfologicky ekvivalentní příkladu více než
tisícový zástup (správně je: větší
než tisícový zástup).
Afun
AuxZ dostává slovo více/méně,
slovo než visí na něm a dostává afun
AuxY (děje se tak v souladu s pravidly
o afun AuxY
- viz kap. 4.2.7.7
AuxY, část auxyzdur).
4.2.7.4 Emocionální,
rytmické částice (mi, vám, si, ...; to, ono) AuxO.
Odkazy
na Šmilauerovu NS:
OČ II. A. DD. 2.,
OČ II. A. BB. 2.
auxocast
Částice AuxO.
Afun
AuxO dostávají:
1. dativ sdílnosti a dativ emocionální,
2. rytmické částice bez vlastní syntaktické funkce.
1.
Dativ sdílnosti
má ve větě funkci navazování a udržování kontaktu (to
vám byla zábava, včera jsem ti nemohl usnout, on ti
byl celý nesvůj). Funkci kontaktovou
má i dativ zainteresování, někdy označovaný rovnou jako dativ sdílnosti
(kyselina nám začíná reagovat, běží
nám osmá minuta, neparkujte nám na trávě).
Dativ emocionální
citově zabarvuje výpověď (to
je mi pěkný pořádek, ty nám tu lenošit nebudeš).
O odlišení těchto typů dativů od jiných
se píše v kapitole 4.6.5
Hranice dativu volného a vazebného.
Ve formě zmíněných dativů se může octnout
i částice si. Také ta potom dostává
afun AuxO
(viz pravidlo SI 4 v kapitole 4.6.8
Reflexivní se, si).
2.
Některá slova (to,
ono, co, ...) se ve větách vyskytují "nadbytečně". V podstatě duplikují
nějaký jiný přítomný (naplněný) větný člen. Jde o záležitost rytmickou
či citovou. V případě, že ve větě najdeme jiný prvek vystupující ve
zdánlivé funkci těchto slov, označíme tato slova afun
AuxO. Stane se tak například i tehdy, vystupuje-li
takové slovo ve zdánlivé funkci subjektu ve větě jednočlenné (to
prší).
Částice s afun
AuxO jsou tučně zvýrazněny:
4.2.7.5 Reflexívum
tantum (se, si) AuxT.
Odkaz
na Šmilauerovu NS:
OČ II. A. DD. 2.
auxtcast
Částice AuxT.
Afun
AuxT dostávají částice se,
si tehdy, když sloveso bez nich neexistuje.
Jde o tantum.
Tento případ popisují pravidla SE
1 a SI 1 v kapitole 4.6.8
Reflexivní se, si).
4.2.7.6 Zvratné
pasívum (se), opisné pasívum AuxR.
Odkazy
na Šmilauerovu NS:
OČ II. A. DD. 2.,
Odd 2 dvojčlenné věty 4
III. C. CC.
auxrcast
Částice AuxR.
Afun
AuxR dostává částice se, jde-li
o reflexivní pasivum podle pravidla SE 3 (příp. SE 4) v kapitole 4.6.8
Reflexivní se, si).
4.2.7.7 Části
víceslovných spojení, některé částice, pokleslá vsuvka AuxY.
INFO
AUXY.
Jevů,
při kterých používáme afun
AuxY,
je více a jsou různé. Tato kapitola je tedy vlastně výčtem jednotlivých
rozličných případů použití této funkce. Dostávají ji částice vztahující
se k celé výpovědi (auxykvyp),
částice uvozující volně připojený člen (auxyvoln),
spojka jako uvozující doplněk či objekt (auxyjako).
Dostávájí ji také součásti různých spojení, konkrétně koordinačních spojek
(auxyspoj),
podřadicích spojek (auxypodr),
aposičních výrazů (auxyapos)
a zdůrazňovacích částic (auxyzdur).
V neposlední řadě ji dostávají též součásti frasémů, o nichž se piše v
kapitole 4.6.6
Sousloví, fraseologismy (zde auxyfras).
Většina
částí této kapitoly obsahuje seznamy. Jde o seznamy slov, která při dané
příležitosti mohou dostat afun
AuxY.
Vždy platí, že co není v seznamu, tuto afun
dostat nemůže.
Odkaz
na Šmilauerovu NS:
OČ II. A. DD. 3.
auxykvyp
Částice vztahující se k celé výpovědi.
Funkci AuxY
připisujeme mimo jiné částicím, které se vztahují k obsahu celé výpovědi,
tzn. typům tradičně zvaným větná příslovce. Tím se odlišují od částic zdůrazňujících,
které se mohou vztahovat k jednotlivým podstatným jménům (i jmenným frázím),
číslovkám a příslovcím, popřípadě k vedlejším větám (viz kapitolu 4.2.7.3
AuxZ).
Částice
lze identifikovat pouze na základě kontextů, v nichž vystupují. Většinou
jsou totiž homonymní, především s příslovci, popř. se spojkami.
Od příslovcí se liší tím, že nejsou větnými
členy a s jinými slovy ve větě nevytvářejí syntagma. Od
spojek se liší tím, že nemají samostatnou vyhraněnou spojovací funkci.
Slova,
která mohou obdržet afun
AuxY,
jsou dána seznamem. To znamená, že slova, která v seznamu nejsou,
nemohou vystupovat v roli částice vztahující se k celé výpovědi.
Holou afun
AuxY tato slova dostanou, nejsou-li
v textu graficky oddělena (např. čárkami). Pokud oddělena jsou, obdrží
afun
AuxY_Pa, jde o parentesi. Pro obě
tyto funkce však platí stejné seznamy. O parentesi typu AuxY_Pa
se píše v kapitole 4.5.1
AuxY_Pa.
Seznam potenciálních AuxY vztahujících
se k celé výpovědi, které jsou homonymní s příslovci:
asi,
bohudík, bohužel,
cožpak, jakoby,
jasně, kupodivu,
možná, nakonec,
naopak, například,
nesporně, nicméně,
nu, nuže, opravdu,
ostatně, patrně,
pravděpodobně, prostě,
prý, přece jen,
rozhodně,
samozřejmě, skutečně,
snad, stejně,
tak, tedy, totiž,
určitě, věru, vlastně,
však, zřejmě.
Seznam potenciálních AuxY vztahujících
se k celé výpovědi, které jsou homonymní se spojkami:
aby,
ať, ať
už, kdyby,
že.
Ve stromové
struktuře zavěšujeme částici s funkcí AuxY
na predikát příslušné věty. Jedná-li se o více slov, která patří k sobě
(přece jen,
ať už,
nikoli dvě samostatné částice - například
kupodivu), zavěsí se jedno na druhé,
přičemž výše bude zpravidla první v řadě.
V následujících příkladech jsou tučně
zvýrazněné částice AuxY zasazeny
do kontextu konkrétních vět:
auxyvoln
Částice uvozující volně připojený větný člen.
Volně připojené větné členy (je jim věnována
kapitola 4.6.13.)
bývají uvozeny částicemi a
to, a sice, a.
Volně připojené členy (bývá většinou
jediný, ale může jich být i více) dostanou svoji běžnou afun,
zavěšení částic a čárky je zřejmé z příkladů. Čárky visí na krajních členech
jako závorkovací interpunkce (ta je popsána v části auxgpzav
v kap. 4.2.8.4
AuxG). Částice, které dostávají afun
AuxY, se zavěšují na první člen
a v případě, že jsou dvojuzlové, visí první uzel částice na druhém.
Tučně jsou zvýrazněny AuxY
částice uvozující volně připojený větný člen:
auxyjako
Spojka "jako" uvozující doplněk nebo předmět.
Funkci AuxY
připisujeme i spojkám jako,
jakožto
v případech, kdy substantiva (příp.
adjektiva) uvozená těmito spojkami mají význam doplňku (viz kap. 4.2.6
Atv, část atvjakou)
nebo objektu (viz kap. 4.2.4
Obj, hlavně část objzdopl).
Pro odlišení jako
ve významu spojky (AuxC) a jako
ve funkci součásti doplňku (AuxY)
doporučuje Šmilauer jednoduchý test: jde-li o připojení doplňku, můžeme
nahradit jako spojkou jakožto.
Například ve větě "Kutná Hora byla založena jako
horní osada" nejde o srovnání, ale
o doplněk - Kutná Hora byla založena jakožto horní osada; tzn., že jako
má funkci AuxY. Srov. "spí
jako zabitý" - v těchto případech jde o klasickou spojku, která
se zavěšuje v souladu se zásadami pro AuxC.
Totéž, co pro doplněk, platí i pro objekt.
Spojky jako, jakožto
- AuxY uvozující
doplněk/objekt se ve stromové struktuře zavěšuje na tento doplněk/objekt
s funkcí Atv,
AtvV/Obj
jako jeho dceřinný uzel, aby doplněk/objekt zůstal ve spojení se slovem,
ke kterému patří.
auxyspoj
Částice vystupující jako součást spojovacích výrazů.
Funkce AuxY
patří také částicím, které vystupují jako součást výrazů uvádějících koordinaci,
a to jednak složených klasických spojek (v kap. 4.4.1
Coord část cozavyra)
a jednak některých výrazů koordinaci běžně uzavírajících (v kap. 4.4.1
Coord část cozanest).
Seznam složených koordinačních spojek (tučně zvýrazněny jsou
součásti s afun
AuxY):
V případě
"odloučených" výrazů (typ ani ... ani, buď ...
anebo, sice ... ale atd.) považujeme
za nositele spojovacího vztahu druhou část. První složka dostává afun
AuxY.
Částice
s funkcí AuxY
vystupující jako součást spojovacího výrazu zavěšujeme ve stromové struktuře
na příslušnou spojku (vedle sebe).
Seznam běžných, ale nestandardních ukončení koordinace (tučně
zvýrazněny jsou součásti s afun
AuxY):
Na koordinační spojku (která bude řídit
celou koordinaci) pověsíme zbylá slova a přidělíme jim afun
AuxY. V případě, že jsou tato slova
dvě, visí první na druhém.
auxypodr
Složené podřadicí spojky.
I podřadicí
spojky (AuxC)
mohou být vícečlenné (viz auxcsloz).
Pozor však na záměnu s pouhým zdůrazněním vedlejší věty. Je-li vedlejší
věta uvozena na příklad slovy pouze
když, je spojkou samotné když
a slovo pouze
je zdůrazňovací (viz auxzrozv).
Naproti tomu spojky uvedené v seznamu jsou nedělitelné.
Seznam složených podřadicích spojek (tučně zvýrazněna jsou AuxY
visící na druhém členu, který má afun
AuxC):
auxyapos
Víceslovné aposiční výrazy.
Je-li výraz uvádějící aposici vícečlenný,
stane se řídícím uzlem s afun
Apos
poslední slovo v řadě. Ostatní členy visí na tomto řídícím a dostávají
afun AuxY.
Částice s afun
AuxY je tučně zvýrazněna:
Aposici mohou
uvádět na příklad následující víceslovné výrazy: a
sice, a
tedy, a
to, jako
je (tvar slovesa být),
jako např.,
jako například,
tak třeba, to
jest, to znamená.
auxyzdur
Složené zdůrazňovací částice.
Zdůrazňovací částice jsou většinou
jednoslovné (viz auxzvyme).
Výjimku tvoří sousloví "více
než" a "méně než",
která za jistých okolností (porušení syntaktických vazeb - viz auxzvice)
mohou být zachycena jako dvojslovná zdůraznění.
Slovo "než"
potom dostává afun AuxY
a zavěsí se na druhý uzel, který dostává AuxZ.
auxyfras
Součásti frasémů.
Afun
AuxY dostávají také všechny součásti
rozličných frasémů. O tomto problému se píše v kapitole 4.6.6
Sousloví, fraseologismy.
*4.2.7.1
AuxC. <<auxcvyme>>
<<auxcsloz>>
<<auxczali>>
<<auxcnapo>>
<<auxcclen>>*
*4.2.7.2
AuxP. <<auxpzach>>
<<auxpnepr>>*
*4.2.7.3
AuxZ. <<auxzvyme>>
<<auxzrozv>>
<<auxzvice>>*
*4.2.7.4
AuxO. <<auxocast>>*
*4.2.7.5
AuxT. <<auxtcast>>*
*4.2.7.6
AuxR. <<auxrcast>>*
*4.2.7.7
AuxY. <<auxykvyp>>
<<auxyvoln>>
<<auxyjako>>
<<auxyspoj>>
<<auxypodr>>
<<auxyapos>>
<<auxyzdur>>
<<auxyfras>>*
ZPĚT
DÁLE
[Obsah] [Úvod]
[Pred 1] [Pred 2] [Subjekt]
[Atribut] [Objekt] [Adv
1] [Adv 2] [Adv 3] [Adv
4] [Adv 5] [Doplněk] [Grafické]
[Exd] [Coord-Apos] [Parentese]
[Komplexní 1] [Komplexní
2] [Zbytek] [a-č] [d-ch]
[i-k] [l-m] [n]
[ň-o] [p] [q-ř]
[s] [š-u] [v]
[w-ž] [Znaky1] [Znaky2]