ZPĚT
DÁLE
[Obsah] [Úvod]
[Pred 1] [Pred 2] [Subjekt]
[Atribut] [Objekt] [Adv
1] [Adv 2] [Adv 3] [Adv
4] [Adv 5] [Doplněk] [Pomocné]
[Grafické] [Exd] [Parentese]
[Komplexní 1] [Komplexní
2] [Zbytek] [a-č] [d-ch]
[i-k] [l-m] [n]
[ň-o] [p] [q-ř]
[s] [š-u] [v]
[w-ž] [Znaky1] [Znaky2]
*4.4.1
Koordinace (větná i větněčlenská) Coord, <afun>_Co.*
<<covymeze>>
<<cozachyc>
[cozavice] [cozanest]
[cozacozj]
[cozaspoj] [cozavyra]
[cozajedn]
[cozadvoj] [cozasloz]>
<<couvozpc>
[copredpa]
[covedlve]>
<<corozvij>>
*4.4.2
Aposice Apos, <afun>_Ap.*
<<apvymeze>>
<<apzachyc>>
<<apodlise>>
4.4 Vztahy
mezi větami a větnými členy (nezávislostní).
Odkazy
na Šmilauerovu NS:
Odd 4,
Odd 5.
4.4.1 Koordinace
(větná i větněčlenská) Coord,
<afun>_Co.
INFO
_CO.
Co je koordinace a co za ni považujeme, se dočtete v první části covymeze.
Následující část cozachyc
je velmi rozsáhlá. Po několika obecných zásadách se v ní nachází několik
podčástí. Koordinace nebývá pouze dvojčlenná, ale může mít členů více.
Jak takový řetěz zachytit se dočtete v cozavice.
Zvláště u výčtových koordinací se stává, že jsou ukončeny slovy naznačujícími,
že výčet není úplný (a tak dále, a
další, ...). Těm se věnujeme
v cozanest.
V cozacozj
se zase můžete dozvědět, jak je to s větami s nepravým vztažným což.
Pak již přijde na řadu seznam koordinačních spojek v cozaspoj.
Vzhledem k tomu, že nejsou všechny jen jednoslovné, musíme hned záhy v
cozavyra
vyřešit, co s takovými, které zabírají více uzlů. V cozajedn
si povšimneme, že koordinace může překračovat hranice vět. Protože my je
při zachycování nepřekračujeme, mohou nám tak vzniknout i fysicky jednočlenné
koordinace.Nakonec popíšeme některé zvláštní případy koordinace. V cozadvoj
to bude koordinace dvojtečkou u některých dat, v cozasloz
koordinační zachycení složených slov obsahujících pomlčku.
Další část couvozpc
je věnována problému koordinace předložkových pádů (copredpa)
a vedlejších vět (covedlve).
Přípona _Co se nepřiděluje předložkám
ani podřadicím spojkám.
Zcela samostatným problémem je rozvíjení
koordinace. Jak se zachycují členy rozvíjející celou koordinaci a jak členy
rozvíjející jen některý z jejích členů je popsáno v závěrečné části corozvij.
Odkaz
na Šmilauerovu NS:
Odd 5 přiřaďování (koordinace)
9 (kompletní).
covymeze
Vymezení koordinace.
V koordinačním
vztahu mohou být dva i více větných členů, dvě i více vět - buď hlavních
nebo vedlejších. Na analytické rovině koordinaci členskou a větnou nerozlišujeme,
označujeme je stejnou analytickou funkcí. Druhy koordinace rozlišované
v tradičních mluvnicích jako vztahy slučovací, stupňovací, odporovací,
vylučovací, případně další se zachycují rovněž stejnou afun
a dále se nespecifikují.
V koordinačním
vztahu mohou být prakticky kterékoli větné členy - predikáty, subjekty,
objekty, atributy atd. Jejich afun
je složena z části odpovídající jejich funkci - Pred,
Sb, Obj,
Atr ... a
z přípony _Co
říkající, že jde o jeden z členů koordinace.
Důležité
přitom je, aby všechny koordinované členy měly funkci stejnou.
Nemůže se stát, aby v jedné koordinaci byly vedle sebe uzly s funkcemi
např. Obj_Co a Adv_Co
zároveň. Takovouto zdánlivou koordinaci nesourodých členů rozebíráme jako
koordinaci větnou s elipsou predikátu v jedné z částí. Nejčastěji se tak
stává u kombinace členů Adv - Pnom
a Atv - Adv
(viz příklad).
cozachyc
Zachycení koordinace.
Nositelem
koordinační funkce Coord
jsou především spojky souřadné, spojovací výrazy a také interpunkční znaky,
např. čárka. Jak se řeší případy, kdy spojovací výrazy jsou víceslovné
je popsáno v části cozavyra
níže. Ve stromové struktuře vystupují jako samostatný uzel označený afun
Coord. Jsou
řídícím uzlem celého koordinačního řetězu.
V případě
koordinovaných predikátů hlavních vět se uzel s afun
Coord zavěšuje
hned na uzel vrcholu stromu # (př.h ).
V ostatních případech se zavěšuje na řídící uzel, který je koordinovanými
členy rozvíjen (př. p).
Případné nadbytečné znaky u jednotlivých
členů koordinace se s afun AuxG
zavěšují na tyto příslušné členy (př. g, viz část auxgnadb
v kap. 4.2.8.4
AuxG).
Může se stát, že spojka "a"
je součástí nějaké zkratky (apod., atd., aj.).
Protože je tato zkratka psána dohromady a zabírá tedy ve stromě pouze jeden
uzel, funkce Coord na ni přechází
jako na celek (př. z). Jak se řeší případy, kdy jsou tyto zkratky vypsány
slovy, je popsáno v části cozanest
níže.
Koordinační funkci mohou ve větě plnit
i tři tečky. Afun Coord
potom dostává poslední z nich, zbylé dvě zavěsíme na tuto třetí a označíme
je AuxG (př. t).
Současně s touto částí je třeba číst
následující část cozavice.
cozavice
Vícenásobná koordinace.
Jde-li o
vícenásobnou koordinaci, tzn. má-li koordinační spojení více než dva členy,
bývá přítomno i více koordinačních znaků (každé dva členy koordinace bývají
nějak odděleny). Funkci Coord pak
dostává koordinační znak poslední vpravo (většinou
to bývá spojka, ale není -li přítomna, může to být i jen čárka apod.).
Stává se řídícím uzlem koordinovaného celku. Ostatní koordinační znaky,
se zavěšují jako jeho dceřinné uzly. Jedná-li se o čárky, dostávají
afun AuxX,
slova (např. opakované spojky "a")
dostávají AuxY, grafické symboly
(např. i všechny tři tečky, pokud nejsou nejvíce vpravo) dostávají AuxG.
cozanest
Nestandardní ukončení koordinačního výčtu.
Výčet členů koordinace bývá někdy zakončen
slovy, která nemají tutéž syntaktickou hodnotu, jako ostatní členy koordinace.
Tato slova většinou vyjadřují neúplnost výčtu. Často bývají zapsána pouze
zkratkou. Tvoří-li tato zkratka jediný uzel tak, že zahrnuje i koordinační
spojku (apod., atd., etc., aj., ...),
stává se v souladu s pravidly v části cozachyc
uzlem koordinačním, tedy uzlem s afun
Coord:
Problémy nastávají, zabírá-li toto ukončení
výčtu více uzlů, je-li víceslovné. Pak přicházejí v úvahu v podstatě tři
případy.
1. Jedná se o některé velmi běžné
sousloví.
Co je běžným souslovím, určuje následující
seznam: a tak dále, a tak podobně, a podobně,
et cetera.
Tato sousloví považujeme za tzv. spojovací
koordinační výrazy, o kterých píšeme v části auxyspoj
v kap. 4.2.7.7
AuxY,a do kterých spadají také (a hlavně) víceslovné spojky popisované
dále v části cozavyra.
Zachycují se tak, že na koordinační
spojku (která bude řídit celou koordinaci) pověsíme zbylá slova a přidělíme
jim afun AuxY.
V případě, že jsou tato slova dvě, visí první na druhém (př. d).
2. Jedná se o elipsu, kdy po posledním
členu koordinace zbyde pouze adjektivum (atribut vypuštěného slova).
Postupuje se v souladu s pravidly
o elipsách (viz kap. 4.3.1
ExD). To znamená, že adjektivum, které je vlastně zbytkem po posledním
členu koordinace, se zavěsí na uzel s Coord
a dostává afun ExD_Co.
3. Jedná se o případ nespadající do
odstavců 1 a 2 (půjde většinou o rozsáhlejší vyjádření).
Zde uplatňujeme pravidlo uvedené v
části covymeze (výše) a takovéto
ukončení výčtu považujeme za samostatnou větu (která často nebude obsahovat
predikát). Vznikne nám tak vlastně koordinace vět, z nichž v jedné budou
na svém místě počáteční členy výčtu (v jejich koordinaci) a druhá bude
tvořena (celá) nestandardním ukončením.
cozacozj
Koordinace ve větách s což, přičemž.
Souvětí s
výrazy což a všemi jeho případnými pádovými
tvary včetně tvarů stažených s předložkou (přičemž,
pročež, procož, načež, nacož, ...)
popisujeme jako souřadná. Nositelem koordinace je v obou případech čárka.
Tato slova dostávají afun
podle toho, jakou funkci v rámci druhé věty zastávají (např. přičemž
obvykle plní funkci Adv).
cozaspoj
Koordinační spojky.
Spojky, které mohou zastávat koordinační
funkci, jsou vymezemy následujícím seznamem. Jak je vidět, některé z nich
jsou víceslovné. Jak s nimi zacházíme, je možné se dočíst v následující
části cozavyra.
Seznam koordinačních spojek:
a,
a proto,
a přesto,
a tak,
a tedy,
ale, ale
proto, ale
přesto, anebo,
ani, ani
- ani, aniž,
avšak, ba, buď
- a nebo, buď
- anebo, buď
- nebo, či, i,
i - i, jak
- tak, jednak
- jednak, jenže, leč,
nebo, neboť, nicméně,
nýbrž, ovšem, proto,
přece, přesto,
sice - ale,
sice - avšak,
sice - nicméně,
však, vždyť, zato.
Spojka aniž
může být v jistém významu i podřadicí (AuxC),
spojka přece se může vyskytovat ve
funkci AuxY, spojka ani
bývá často zdůrazňovací AuxZ.
cozavyra
Vícečlenné koordinační výrazy.
Některé výrazy,
které uvozují koordinaci a jsou tedy ve výše uvedeném seznamu koordinačních
spojek, jsou víceslovné. Ve stromě tudíž zabírají více, než jeden uzel,
ale my potřebujeme pro afun
Coord
uzel pouze jediný. Proto z těchto víceslovných výrazů vybereme vždy jedno
slovo, které tuto afun
dostane a bude tak hlavním uzlem koordinace. Ostatní součásti výrazu zavěsíme
přímo na tento hlavní uzel (bude-li jich více, tak vedle sebe) a přidělíme
jim afun
AuxY.
Který
uzel má být tím hlavním se dozvíte v části auxyspoj
v kapitole 4.2.7.7
AuxY. U výrazů odloučených (typu sice
- ale) to bývá druhý z nich, u výrazů stojících v celku (typu ale
proto) to bývá slovo s obecnějším koordinačním významem (ale,
a, ...).
Koordinační uzel (Coord)
je tučně zvýrazněn:
cozajedn
Jednočlenná větná koordinace.
Funkci Coord
připisujeme někdy i spojkám odkazujícím na předchozí kontext, který je
mimo analysovanou větu. Vzhledem k tomu, že při analyse nepřekračujeme
hranice věty, má tato koordinace v takovém stromě vlastně jen jeden člen
(fysicky).
Koordinační uzel (Coord)
je tučně zvýrazněn:
cozadvoj
Koordinace dvojtečkou.
Jako koordinace
se mimo jiné řeší zachycení sportovních výsledků a časových údajů.
cozasloz
Složená slova rozdělená pomlčkou.
Složená slova oddělená pomlčkou zachycujeme
jako koordinaci.
couvozpc
Koordinované členy uvozené pomocí AuxP či AuxC.
Analytické funkce AuxP_Co
a AuxC_Co se nepoužívají. Příponu
_Co
přebírají členy jimi uvozené.
copredpa
Koordinované předložkové pády.
Příponu _Co
nepřiřazujeme předložkám. Jde-li o koordinované větné členy vyjádřené předložkovým
pádem, přípona _Co
se přidává až k funkci jména, tzn. Obj_Co,
Adv_Co, Atr_Co,
..., nikoli AuxP_Co.
Koordinované
větné členy vyjádřené předložkovou formou se ve stromové struktuře zachycují
odlišně v závislosti na tom, jestli předložka je přítomná u obou koordinovaných
členů nebo mají-li jen jednu společnou předložku:
Může se stát, že jeden z koordinovaných
členů chybí (ve větě jsou v koordinaci dvě předložky a pouze u druhé z
nich je jméno):
covedlve
Koordinované vedlejší věty.
U vedlejších
vět je situace obdobná jako u předložkových pádů. Příponu _Co
nepřiřazujeme podřadicím spojkám. Jde-li o koordinované věty vedlejší,
přípona _Co
se přidává až k funkci přísudku těchto klausí, tzn. Sb_Co,
Obj_Co, Adv_Co,
..., nikoli AuxC_Co.
Zachycení
koordinovaných vedlejších vět se liší v závislosti na tom, zda se při jejich
slučování podřadicí spojka opakuje či nikoliv:
Může se stát, že jeden z koordinovaných
členů chybí (ve větě jsou v koordinaci dvě podřadicí spojky a pouze u druhé
z nich je klause):
corozvij
Společné rozvíjení koordinovaných členů.
Společné
rozvíjení koordinovaného řetězu se musí odrazit i v jeho stromové struktuře.
Stává se tak jak u koordinace běžných větných členů, tak i u koordinace
přísudků (hlavních i vedlejších vět). Pro zachycení takových jevů jsou
stejná pravidla.
To, co
závisí pouze na jedné z částí koordinace, je na této části zavěšeno klasicky
tak, jak má. Cokoli závisí na členu, který je koordinován, jako na celku,
zavěsí se uzel s afun Coord
a dostane funkci odpovídající svému postavení, ovšem bez přípony
_Co. Tak je
odlišen člen koordinovaný od členu koordinaci rozvíjejícího. Rozvíjejícím
členem může být například společný atribut k nějakému koordinovanému objektu,
ale i společný subjekt či jiné doplnění ke koordinovanému predikátu.
Tučně
zvýrazněny jsou členy rozvíjející koordinace jako celky:
4.4.2
Aposice Apos, <afun>_Ap.
INFO
_AP.
Na počátku si v části apvymeze
vymezíme, co budeme chápat jako aposici. Co budeme označovat funkcí Apos,
co budeme dělat s dalšími případnými uzly a jak tedy aposici formálně zachycujeme,
si popíšeme v části apzachyc.
Tato část také obsahuje seznam možných výrazů, které mohou aposici uvádět.
Část apodlise
je o odlišení aposice a některých jiných větných vztahů, s kterými by mohla
být zaměňována (determinace, koordinace a parentese).
Odkaz
na Šmilauerovu NS:
Odd 4 přístavek (aposice)
87-89 (kompletní).
apvymeze
Vymezení aposice.
Aposice je
vztah, kdy se táž představa označuje dvojím, trojím či vícerým způsobem.
Členy aposice jsou stejným větným členem , bývají ve stejném pádě a mohou
se zaměnit:
Podmínka
formálního tvaru (pádu) nemusí být dodržena, pokud v aposičním vztahu vystupují
adverbiální určení. Při tak velkém repertoáru jazykových prostředků pro
jejich vyjádření se aposiční vztah může vyjádřit i jinak:
Narozdíl
od pojetí Šmilauerova je naše vymezení aposice užší: za aposiční vztah
nepovažujeme typy přívlastku specialisujícího, jako např. rosinky
sultánky, slečna sousedka, my Češi (viz část atrsubst
v kap. 4.2.3
Atr) a také příslovečná určení jako dole
pod podlahou, letos v únoru, nahoru na kopeček
(viz části advprcas
a advprmis
v kap. 4.2.5
Adv).
Taktéž
za aposici nepovažujeme případ, kdy zdánlivě aponované členy není
na co zavěsit (chybí člen pro afun
Apos - viz
dále) - takové členy visí vedle sebe bez označení aposice.
Jako aposici
ale chápeme i položky dotazníku či seznamu oddělované dvojtečkou
či jiným grafickým symbolem (př. 6 v následující části).
apzachyc
Zachycení aposice.
Typickými
spojovacími výrazy uvádějícími aposici jsou:
aneb,
a
sice, a
tedy, a
to, čili,
jako, jako je
(tvar slovesa být), jako
např.,
jako například,
např.,
například, neboli,
tak třeba, tedy,
tj.,
to jest, to
znamená, tzn..
Vedle
toho může být aposice uvedena i pouze grafickými prostředky, jako je čárka,
pomlčka, dvojtečka, závorka.
Tento
seznam není (nemůže být) úplný, to znamená, že aposici mohou uvozovat i
jiné výrazy podle uvážení anotátora. Naproti tomu přítomnost výrazů
ze seznamu ve větě nemusí zdaleka vždy znamenat aposiční vztah.
Podle
přijatých konvencí se aposice ve stromové struktuře zachycuje stejně jako
koordinace, tzn., že uvedené jazykové prostředky dostávají afun
Apos a aposiční
členy jsou zavěšeny na tento řídící uzel, přičemž jejich afun
je složena z označení jejich funkce (Sb,
Obj, Atr,
...) a z přípony _Ap.
V rozhodování, který uzel dostane
afun Apos
platí následující pravidla: Pokud spojovací výraz zabírá jen jeden uzel,
je situace jasná (př. 1, 6, 7). Pokud je spojovací výraz slovní
(příp. tvořený zkratkou) a je před ním čárka, dostane afun
Apos uzel
s tímto slovem a čárka se zavěsí přímo na něj (př. 2, 4).
V případě, že jde o zkratku s tečkou, bude tečka viset na zkratce dle pravidla
o interpunkci (viz část auxgzkra
v kapitole 4.2.8.4
AuxG, zde př. 2). Je-li slovní aposiční
výraz vícečlenný, je řídícím uzlem poslední slovo v řadě; ostatní
členy visí na tomto řídícím a dostávají afun
AuxY (řídíme
se pravidly uvedenými v části auxyapos
kapitoly 4.2.7.7
AuxY, zde př. 4). Když je druhý člen oddělen
jen závorkami (i v podobě pomlček apod.), dostane afun
Apos první
z těchto symbolů a druhý visí na něm s afun
AuxG (pravidla
jsou uvedena v části auxgpzav
kapitoly 4.2.8.4
AuxG, zde př. 3).
U aposice jsou přípustné i poněkud
neobvyklé atributy (Atr) jednotlivých
členů, jak ukazuje příklad 7.
apodlise
Odlišení aposice od jiných vztahů.
Aposice má
styčné body s jinými větnými vztahy - s determinací, koordinací
a parentesí.
Je-li
při určení aposičního vztahu možné atributivní pojetí, pak má přednost
před pojetím aposičním. Srovnej:
Kriteriem pro rozlišení
obou vztahů - atributivního a aposičního - je skutečnost, že v aposičním
vztahu jsou obě představy odděleny nějakým formálním (grafickým) znakem.
V uvedeném příkladě je dělícím znakem čárka.
Od koordinace
se aposice liší tím, že oba (či všechny) členy aposice zpravidla vyjadřují
významově tutéž představu (popř. její specifikaci ap.).
O rozdílu
mezi aposicí a parentesí se píše podrobněji v části paaphran
kapitoly 4.5 Parentese.
Je také
třeba odlišit vztah aposiční od tzv. volného připojení (viz kap. 4.6.13
Volně připojené větné členy.), i když
jsou někdy gramatické prostředky stejné. Srovnej:
*4.4.1
Koordinace (větná i větněčlenská) Coord, <afun>_Co.*
<<covymeze>>
<<cozachyc>
[cozavice] [cozanest]
[cozacozj]
[cozaspoj] [cozavyra]
[cozajedn]
[cozadvoj] [cozasloz]>
<<couvozpc>
[copredpa]
[covedlve]>
<<corozvij>>
*4.4.2
Aposice Apos, <afun>_Ap.*
<<apvymeze>>
<<apzachyc>>
<<apodlise>>
ZPĚT
DÁLE
[Obsah] [Úvod]
[Pred 1] [Pred 2] [Subjekt]
[Atribut] [Objekt] [Adv
1] [Adv 2] [Adv 3] [Adv
4] [Adv 5] [Doplněk] [Pomocné]
[Grafické] [Exd] [Parentese]
[Komplexní 1] [Komplexní
2] [Zbytek] [a-č] [d-ch]
[i-k] [l-m] [n]
[ň-o] [p] [q-ř]
[s] [š-u] [v]
[w-ž] [Znaky1] [Znaky2]