Konstrukce s verbonominálním predikátem (viz 7.2.1.3 - ""Být" sponové (verbonominální predikát)") a konstrukce s trpným pasivem není vždy možné jednoznačně odlišit: krátký tvar deverbativního adjektiva je morfologicky totožný s opisným participiem slovesa. Oba typy konstrukcí (s participiem i s krátkým tvarem deverbativního adjektiva) interpretujeme primárně jako opisné pasivum (výjimku viz níže). Rozdíl mezi významem "děje" a významem "výsledného stavu" bude zachycen hodnotou gramatému rezultativnosti (resultative; viz 4.5.14 - "Gramatém rezultativnosti (resultative)"). Srov.:

!!! Hodnoty v gramatému rezultativnosti v konstrukcích s opisným pasivem zatím nebyly rozlišovány. V gramatému rezultativnosti je v případech opisného pasiva vždy vyplněna hodnota res0.

Poznámka: Při anotaci vycházíme z psaného projevu. Stírání rozdílu mezi oběma typy v mluveném projevu zde nemůže být reflektováno (mluvčí by řekl Výstava je otevřená, ale napsal Výstava je otevřena).

Výjimka: konstrukce vyjadřující výsledný stav, vyplývající z reflexivně pojatého děje. Pouze konstrukce vyjadřující výsledný stav, vyplývající z reflexivně pojatého děje, zachycujeme jako verbonominální predikát: být + krátký tvar deverbativního adjektiva (nikoli jako opisné pasivum). Jedná se o případy, kdy v konstrukci skutečně nelze spatřovat trpně pojatý děj, kdy nelze větu interpretovat jako obsahující všeobecného aktora, protože povrchový subjekt je zároveň i hloubkovým aktorem vyjádřeného děje zaměřeného na sebe sama.

Podle pravidel uvedených v 3.2 - "T-lema a m-lema, t-lema a slovní forma" mají uzly reprezentující krátké tvary adjektiv t-lema dlouhého adjektiva.

Srovnej:

Další příklady:

!!! Rozhodování mezi verbonominálním predikátem a opisným pasivem, respektive mezi krátkým tvarem adjektiva a trpným participiem proběhlo až na tektogramatické rovině. Na morfologické rovině jsou výrazy přesvědčen, unaven, připraven apod. vždy ohodnoceny jako tvary slovesa.

Rozhodování mezi krátkým tvarem adjektiva a trpným participiem se týká i jiných pozic než po slovese být; viz 5.5.1.2 - "Závislé participiální konstrukce".

Infinitiv může být v konstrukcích se slovesem být buď aktorem, nebo patientem, nebo i obligatorním volným doplněním.

Infinitiv jako aktor. Konstrukce, v nichž je infinitiv v konstrukci se slovesem být aktorem, se vyskytují ve spojení se všemi typy slovesa být, s "být" existenčním, sponovým i zástupným.

Specifickou konstrukcí, ve které je infinitiv v pozici aktora, je konstrukce být + infinitiv u sloves smyslového vnímaní a poznávání: slyšet, vidět, cítit, poznat, rozumět, typ "Je vidět Sněžku" (viz 7.2.2.4 - "Konstrukce "Je vidět Sněžku/Sněžka"").

Infinitiv jako patiens. Neslovesná (nesponová) část verbonominálního predikátu (viz 7.2.1.3 - ""Být" sponové (verbonominální predikát)") může být vyjádřena i infinitivem.

Příklady:

Viz i 7.2.2.4 - "Konstrukce "Je vidět Sněžku/Sněžka"" (konstrukce "Je vidět Sněžku.").

Infinitiv jako volné doplnění. V konstrukcích se zástupným "být" může infinitiv stát i v pozici volného doplnění, a to nejčastěji jako INTT.

Příklad:

Zachycování konstrukcí s číslovkovými výrazy se liší podle toho, zda číslovka je substantivní, adjektivní, nebo adverbiální povahy (viz o tom 7.10 - "Čísla a číslovky" a 4.2 - "Sémantické slovní druhy"):

Pozor! Číslovky hodně, dost, moc, málo, mnoho (a jejich stupňované podoby více, méně) jsou ve spojení se slovesem být syntaktickými (i sémantickými) adjektivy (viz více 7.10.2.2 - "Číslovkové výrazy "hodně", "více", "dost", "moc", "málo", "méně", "stejně", "plno""). V konstrukcích se slovesem být pak mají jako adjektiva povahu patientu; například:

Specifickou konstrukcí se slovesem být je konstrukce, ve které se sloveso být pojí s infinitivem sloves smyslového vnímaní a poznávání: slyšet, vidět, cítit, poznat, rozumět. Předmět vnímání nebo poznávání může být v těchto konstrukcích vyjádřen buď nominativem substantiva, nebo akuzativem; srov.:

Mezi konstrukcemi vidíme významový rozdíl a zachycujeme je odlišně.

Konstrukce "Je vidět Sněžka". Konstrukce být + infinitiv slovesa smyslového vnímání nebo poznávání + nominativ jména interpretujeme na základě modelu:

Spojení být + infinitiv tu považujeme za verbonominální predikát (viz 7.2.1.3 - ""Být" sponové (verbonominální predikát)"). Jméno v nominativu je aktorem slovesa a infinitiv je jeho patientem.

Příklady:

Konstrukce "Je vidět Sněžku". Konstrukce být + infinitiv slovesa smyslového vnímání nebo poznávání + akuzativ jména je konstrukce specifická, analogická konstrukci s predikátem lze (srov. obr. 7.34). Na rozdíl od konstrukce s předmětem vnímaní nebo poznávání vyjádřeném v nominativu je v této konstrukci přítomný jistý význam modálnosti a zároveň si lze v této konstrukci představit i nějaký subjekt, který vnímá nebo poznává. Konstrukce s předmětem vnímání nebo poznávání tedy interpretujeme na základě modelu:

Slovesu být je v těchto konstrukcích přiřazen zvláštní valenční rámec: ACT(.f). Infinitiv chápeme v těchto konstrukcích jako aktor slovesa být. Subjekt vnímání nebo poznávání zachycujeme jako volný benefaktor (BEN), který pokud není vyjádřen, se do tektogramatického stromu doplňuje jen z důvodu zachycení gramatických koreferenčních vztahů (viz 8.2.4 - "Kontrola").

Příklady:

Konstrukci s předmětem vnímání nebo poznávání v akuzativu považujeme za základní a analogicky podle ní jsou zachyceny případy, kdy pád substantiva není možné určit, nebo kdy předmět vnímání nebo poznávání není vyjádřen vůbec a dále v případech, kdy na místě substantiva stojí závislá klauze, či příslovečné určení.

Příklady: