U slovesa být rozlišujeme:
"být" existenční (viz 7.2.1.1 - ""Být" existenční"),
"být" zástupné (viz 7.2.1.2 - ""Být" zástupné"),
"být" sponové (viz 7.2.1.3 - ""Být" sponové (verbonominální predikát)"),
"být" frazeologické (viz 7.2.1.4 - ""Být" frazeologické (slovesný frazém)").
O být v jednočlenných konstrukcích pojednáváme zvlášť (viz 7.2.1.5 - ""Být" v jednočlenných konstrukcích").
Jako být existenční označujeme sloveso být ve významu "něco je/není, ne/existuje".
Valence existenčního "být". Ve valenčním rámci existenčního "být" je pouze aktor. Případná volná doplnění nejsou u tohoto "být" obligatorní.
"Být" existenční vyjadřuje dva významy:
prostou existenci/neexistenci nějakého děje nebo stavu.
Příklady:
Strašidla.ACT
na světě nejsou. obr. 7.12
Není tu žádných chyb.ACT
Není co dělat.ACT
Kdysi tu bylo na tisíce.ACT
druhů.
Je pět hodin.ACT
Je poledne.ACT
Není doba.ACT
na to dělat si legraci.
konec trvání nějakého děje nebo stavu.
Příklady:
Je po zábavě.ACT
Při nedostatku motivace je po snaze.ACT
!!! Z důvodu zjednodušení anotace byl prozatím valenční rámec pro existenční "být" ve významu prosté existence/neexistence sloučen s obdobným valenčním rámcem pro zástupné "být" (viz 7.2.1.2 - ""Být" zástupné").
Být zástupné je sloveso být ve spojení s nějakým doplněním, přičemž sloveso být tu nemá význam pouhé existence, ale zastupuje nějaké plnovýznamové sloveso, kterým se dá nahradit. Jde zejména o spojení slovesa být s jinými pády substantiv a adjektiv než s nominativem a instrumentálem, s předložkovými frázemi a s adverbii.
Valence zástupného "být". Rozlišujeme dvě základní skupiny zástupných "být" podle povahy doplnění (jiných než aktor), se kterými se být pojí:
být se pojí s doplněními, která mají povahu aktantu.
Jde o případy, kdy doplnění plnovýznamového slovesa, které sloveso být zastupuje, mají povahu některých z aktantů. I ve valenčních rámcích zástupného "být" jsou pak tato doplnění zachycena s funktory pro aktanty. Srov.:
Rukavice.ACT
mu.PAT
nejsou.
Sloveso být zastupuje v konstrukci plnovýznamová slovesa jako padnout, slušet, a má proto analogický rámec s aktorem a patientem:
ACT
(.1) PAT
(.3)
Ne vždy je možné jednoznačně stanovit, které plnovýznamové sloveso v konkrétním případě sloveso být zastupuje, pak určujeme valenční rámce intuitivně.
Pozor! V těchto valenčních rámcích slovesa být uplatňujeme princip posouvání (viz 5.2.1.4 - "Kritéria určování aktantů (princip posouvání)").
být se pojí s doplněními, která mají povahu volného doplnění.
Ukazuje se, že po slovese být mohou následovat doplnění s významem všech slovesných a některých substantivních funktorů (APP
) pro volná doplnění.
Příklady:
Jirka je na zahradě.LOC
obr. 7.13
Úkol byl na pátek.TOWH
To je pro mě.BEN
Je pozdě.TWHEN
cokoliv dělat.
Vystoupení bude bez ohledu na počasí.REG
Zájezd byl prostřednictvím kanceláře.MEANS
To bylo schválně.CAUS
To bylo o chlup.DIFF
Chaloupka je jako dlaň.CPR
Tento nástroj je na stáčení.AIM
vína.
Byli jsme to obhlížet.INTT
Zahrada je souseda.APP
Pozor! Doplnění s významem funktoru ORIG
zde považujeme za volné doplnění (podobně jako u substantiv - viz 5.2.3.2.3.2 - "Origo u substantiv"). Srov.:
Nádobky jsou z plechu.ORIG
Z Evy.ORIG
je lékařka.
Ne vždy je však možné jednoznačně stanovit, které plnovýznamové sloveso v konkrétním případě sloveso být zastupuje, a v důsledku toho odvodit funktor volného doplnění a určit, zda příslušné doplnění je/není obligatorní.
!!! Z tohoto důvodu byl prozatím pro všechna zástupná "být", která se pojí (jen) s volnými doplněními, stanoven jeden univerzální valenční rámec, který obsahuje pouze aktor (volná doplnění jsou u tohoto rámce uvedena jen jako příklady typických doplnění). Pro zjednodušení anotace byl tento valenční rámec sloučen s obdobným valenčním rámcem pro existenční "být" ve významu prosté existence/neexistence (viz 7.2.1.1 - ""Být" existenční").
Pozor! Po slovese být nacházíme celou řadu volných doplnění s obecným významem "stavu" (k tomu viz 6.13.2 - "Atribut pro význam "stavu""). Například:
Byla v jiném stavu.LOC
[is_state
=1
]
Pozor! Vyskytuje-li se v těchto konstrukcích výraz to, ono mají uzly reprezentující tyto výrazy funktor INTF
; například:
To.INTF
k lesu je to.ACT
daleko.
Být sponové je sloveso být, které je součástí víceslovného predikátu, který označujeme přívlastkem "verbonominální".
Verbonominálním predikátem rozumíme spojení slovesa být (které ve větě vyjadřuje zejména aktualizační slovesné významy) s nějakým dalším slovem, které nese hlavní lexikální význam celého víceslovného predikátu (k víceslovným predikátům viz 5.9 - "Víceslovné predikáty").
U verbonominálních predikátů rozlišujeme:
slovesnou část.
Slovesnou část verbonominálního predikátu představuje sponové "být".
neslovesnou část.
Neslovesnou část verbonominálního predikátu představuje sémantické adjektivum nebo substantivum v nominativu nebo instrumentálu. Druhotně může být neslovesná část vyjádřena i genitivem substantiva, infinitivem, závislou klauzí, adverbiem nebo i citoslovcem.
Verbonominální predikát vyjadřuje široké pole významů: totožnost aktoru a patientu, kvalifikaci, klasifikaci a kvantifikaci.
Příklady:
Kočka je savec.PAT
obr. 7.14
Lev je králem.PAT
zvířat.
Jíst je obřad.PAT
Prohrát není žádnou hanbou.PAT
Je svobodným rozhodnutím.PAT
, jestli pojedu.
Jirka je hodný.PAT
Byli jsme tři.PAT
Dětí je pět.PAT
Chlapců je hromada.PAT
To je moc.PAT
Památky jsou staršího původu.PAT
Muž je vysoké postavy.PAT
Je vidět.PAT
Sněžka.
Končit není umřít.PAT
Jeho výklad je, že zahrají.PAT
To je fuk.PAT
Pozor! Hranice mezi existenčním a sponovým "být" je někdy vázána na pořádek slov ve větě. Srov.:
konstrukce s existenčním "být":
Je hodně problémů.ACT
Zlí lidé.ACT
nejsou.
konstrukce se sponovým "být" (s verbonominálním predikátem):
Problémů.ACT
je hodně.PAT
Lidé.ACT
nejsou zlí.PAT
Valence sponového "být". Sponové "být" má ve valenčním rámci aktor a patiens. Patiens tu zastupuje široké pole významů, které může verbonominální predikát vyjadřovat.
Zachycení verbonominálního predikátu. Verbonominální predikát zachycujeme v tektogramatickém stromě pomocí dvou uzlů: pomocí uzlu reprezentujícího slovesnou část verbonominálního predikátu a pomocí uzlu reprezentujícího neslovesnou část verbonominálního predikátu. Uzel reprezentující slovesnou část verbonominálního predikátu má funktor podle funkce celého složeného predikátu ve větné struktuře. Uzlu je přiřazen valenční rámec pro sponové "být". Uzel reprezentující neslovesnou část má funktor PAT
a je zachycen jako přímý potomek uzlu pro slovesnou část (srov. obr. 7.14). Sounáležitost obou částí není (vyjma zvoleného valenčního rámce) nijak zvlášť reflektována.
Pozor! Jako jeden verbonominální predikát s koordinací (apozicí) neslovesných částí zachycujeme predikáty jako být veselý a šťastný; je otcem i dědečkem. Jde o výjimku, protože u ostatních víceslovných predikátů bylo přijato pravidlo, že závislé části víceslovného predikátu se nekoordinují (či neaponují), ale jde vždy o souřadné spojení několika víceslovných predikátů (s elipsou řídící slovesné části).
K elipse víceslovných predikátů viz 5.12.1.1.1 - "Aktuální elipsa řídícího slovesa".
Podtyp kvazimodálních sloves. Jádrem verbonominálních predikátů jsou víceslovné predikáty, v jejichž významu není obsažen modální nebo fázový význam (srov. příklady výše). Jako podtyp verbonominálních predikátů pak chápeme a zachycujeme také kvazimodální slovesa, jejichž slovesná část je tvořena slovesem být a jejichž neslovesná část je tvořena substantivem nebo adjektivem s modálním významem (viz i 5.9.2.1 - "Kvazimodální a kvazifázová slovesa"). Například:
být schopný.PAT
být možné.PAT
být povinností.PAT
Pro jádro verbonominálních predikátů i pro podtyp kvazimodálních sloves platí stejná pravidla pro zachycení popsaná výše.
"Být" + predikativní adverbium. Z verbonominálních predikátů vydělujeme pouze specifický typ kvazimodálních sloves (viz i 5.9.2.1 - "Kvazimodální a kvazifázová slovesa"): spojení slovesa být s adverbiálními výrazy vyjadřujícími modalitu, postoj, hodnocení. Tyto výrazy se tradičně označují jako predikativní adverbia. Tato spojení neodpovídají výše přijatému vymezení jádra verbonominálních predikátů sémanticky ani formálně, proto je zachycujeme s odlišnými valenčními rámci. Uzlu pro neslovesnou část (adverbium) přiřazujeme již zavedený funktor CPHR
(nikoli funktor PAT
). Aktor těchto predikátů je primárně realizován infinitivem slovesa.
Příklady:
je nutno.CPHR
je možno.CPHR
je zatěžko.CPHR
je třeba.CPHR
!!! Hodnota gramatému sempos
(ani morfologický tag
) není u predikativních adverbií sjednocena na hodnotu adverbia.
Kvazimodální slovesa jsou často víceslovnými predikáty kontroly (viz 8.2.4.4.4 - "Infinitiv (jehož valenční doplnění je kontrolováno) závislý na slovesné části verbonominálního predikátu").
Být frazeologické je sloveso být, které představuje řídící část slovesných frazeologických spojení (viz 5.8 - "Frazémy").
Jako frazeologické "být" chápeme spojení slovesa být s některými předložkovými skupinami i se samotnými předložkami a další konstrukce s frazeologickým významem.
Příklady:
Smlouvy jsou pro kočku.DPHR
obr. 7.15
Obavy nejsou na místě.DPHR
Seznamy jsou k mání.DPHR
Po práci byly za vodou.DPHR
Je na pováženou.DPHR
, do jaké míry to platí.
Nebude na škodu.DPHR
postupovat pomalu.
Je v obraze.DPHR
Valence frazeologického "být". V souladu s pravidly pro vytváření valenčních rámců pro frazeologické významy sloves (viz 5.2.2.2 - "Valenční rámce frazémů a složených predikátů") je pro každý slovesný frazém se slovesem být vytvořen zvláštní valenční rámec. Srov.:
Student byl hned v prachu.DPHR
Valenční rámec tohoto frazeologického významu slovesa být:
ACT
(.1) DPHR
(v-1[prach.S6])
Slovesné frazémy se slovesem být jsou v tektogramatickém stromě zachyceny podle základních pravidel anotace frazémů uvedených v 5.8 - "Frazémy" (srov. obr. 7.15).
Jednočlenné konstrukce se slovesem být jsou dvojího typu:
neosobní konstrukce, které nemají aktor (viz 7.2.1.5.1 - "Neosobní užití slovesa "být""),
konstrukce "osobního prožívání" s aktorem v dativu (viz 7.2.1.5.2 - "Konstrukce "osobního prožívání" s aktorem v dativu").
Konstrukce se slovesem být, které vyjadřují nějaké přírodní jevy a stavy, vnější okolnosti místní, časové, měrové nebo způsobové, jsou konstrukce, v nichž je být užito neosobně, tj. nemá aktor.
Valenční rámce slovesa být tvoří v těchto případech pouze příslušné obligatorní volné doplnění. Srov.:
Do odjezdu bylo dlouho.THL
Valenční rámec pro tento význam slovesa být:
THL
(*)
Příklady:
Je horko.MANN
obr. 7.16
K lesu je daleko.EXT
obr. 7.17
Není nejhůře.MANN
Je tam útulno.MANN
Je pod mrakem.MANN
Je na déšť.MANN
Pozor! Za konstrukce s neosobním užitím slovesa být, za konstrukce s nulovým aktorem, považujeme jen ty konstrukce, v nichž jsou přírodní jevy a stavy, vnější okolnosti místní, časové, měrové, nebo způsobové vyjádřeny předložkovými skupinami a adverbii, tedy nikoli substantivy v nominativu. V druhém případě jde o sloveso "být" existenční (viz 7.2.1.1 - ""Být" existenční"). Srov.:
neosobní užití slovesa být:
Je veselo.
Je tu vlhko.
"být" existenční:
Je pět hodin.
Je poledne.
Pozor! Vyskytují-li se v těchto konstrukcích výrazy to, ono mají uzly reprezentující tyto výrazy funktor INTF
; například:
To.INTF
je hezky.
Konstrukce se slovesem být, které vyjadřují osobní prožívání tělesných nebo duševních stavů, jsou konstrukce, v nichž jméno (zájmeno) v dativu interpretujeme jako aktora, proživatele vyjádřeného tělesného či duševního stavu (viz i 5.2.1.4 - "Kritéria určování aktantů (princip posouvání)").
Ve valenčních rámcích slovesa "být" je vedle aktoru zapsáno i příslušné obligatorní volné doplnění (zpravidla MANN
), které vyjadřuje tělesný nebo duševní stav. Je-li tento tělesný nebo duševní stav vyjádřen substantivem nebo adjektivem (číslovkovým výrazem) je ve valenčním rámci zapsán jako obligatorní patiens. Srov.:
Je mu.ACT
velmi zle.MANN
Valenční rámec pro tento význam slovesa být:
ACT
(.3) MANN
(*)
Srovnej obr. 7.18.
Je mi.ACT
deset let.PAT
Valenční rámec pro tento význam slovesa být:
ACT
(.3) PAT
(.1)
Srovnej obr. 7.19.
Další příklady:
Je mu.ACT
horko.MANN
Je mu.ACT
hej.MANN
Je mi.ACT
zima.MANN
Je mu.ACT
trapně.MANN
Bylo mi.ACT
velmi smutno.MANN
Té.ACT
není nejhůře.MANN
Pozor! Od konstrukcí s aktorem v dativu u slovesa být je třeba odlišit konstrukce jako:
Bylo to.ACT
dávno.
Je tomu.ACT
dávno.
Je tomu.ACT
podobně.
V těchto konstrukcích je sloveso "být" zástupné. Od konstrukcí "osobního prožívání" se tyto konstrukce odlišují tím, že jejich aktor není životný a konstrukce nevyjadřují tělesné nebo duševní stavy.
Pozor! Vyskytují-li se v těchto konstrukcích výrazy to, ono mají uzly reprezentující tyto výrazy funktor INTF
; například:
Ono.INTF
mu není nejlépe.
To.INTF
je mu zle.