5.10. Doplněk (dvojí závislost)

Na tektogramatické rovině zachycujeme i případy tzv. doplňku. Doplněk chápeme jako fakultativní volné doplnění, které má dvojí sémantický vztah závislosti, vztahuje se současně k substantivu a ke slovesu, které může být nominalizováno.

Tyto dvě závislosti jsou v tektogramatické stromové struktuře zachyceny různými prostředky:

Fakultativní doplnění, které vykazuje tyto dvě závislosti, tj. doplnění, které považujeme za doplněk, má vždy funktor COMPL (viz 6.11 - "Funktor pro doplněk (COMPL)"). Každý uzel s funktorem COMPL (a právě jen tento uzel) má tedy vyplněný atribut compl.rf.

Srovnej:

Formálním znakem závislosti na jménu je u některých typů doplňků shoda gramatických kategorií (rodu a čísla) doplňku se jménem řídícím, formálním znakem závislosti na slovese je u některých typů doplňků rekční pád (podrobněji viz dále u jednotlivých typů).

Hranice s aktanty. Valenční doplnění (předložková i prostá), u kterých lze též vidět dvojí závislost, zachycujeme jako aktanty řídícího slovesa zpravidla s funktorem PAT nebo EFF; závislost na jménu u nich vyplývá z významu slovesa, který je popsán valenčním rámcem.). Srov.:

K dvojí závislosti viz i 5.1.1 - "Dvojí závislost".

Hranice s ostatními volnými doplněními. Doplnění vyjádřená příslovci a předložkovými skupinami za doplňky nepovažujeme. Na rozdíl od doplňků není u nich jednoznačný dvojí sémantický vztah, nýbrž jejich sémantický dosah bývá různý. Zachycujeme je podle pravidel uvedených v 5.11 - "Nejednoznačné struktury". Srov.:

Obrázek 5.166. Zachycení druhé závislosti u doplňku

Zachycení druhé závislosti u doplňku

Mluvil o něm jako o svém otci.

V následujících dílčích sekcích popisujeme podrobněji jednotlivé typy konstrukcí s doplňkem, které tu rozdělujeme podle formy vyjádření na tři základní skupiny: