Specifickým případem závislosti je tzv. dvojí závislost. Dvojí závislostí rozumíme případy, kdy nějaké (valenční i nevalenční) doplnění má dvojí sémantický vztah závislosti, vztahuje se současně k substantivu (ke jménu) a ke slovesu, které může být nominalizováno. Závislost doplnění na jménu bývá vyjádřena i formálně (shodou gramatických kategorií).
Rozlišujeme dva případy:
dvojí závislost volného doplnění - doplněk (viz 5.10 - "Doplněk (dvojí závislost)").
Závislosti volného doplnění v pozici doplňku zachycujeme jednak hranou (závislost na slovese) a jednak pomocí atributu typu odkaz compl.rf (závislost na jméně). Více k zachycení dvojí závislosti u doplňků viz 5.10 - "Doplněk (dvojí závislost)".
dvojí závislost aktantu.
Valenční doplnění (předložková i prostá), která vykazují dvojí závislost, zachycujeme jako aktanty řídícího slovesa zpravidla s funktorem PAT nebo EFF (tj. závislost na slovesa je reprezentována hranou); závislost na jménu u nich vyplývá z významu slovesa, který je popsán valenčním rámcem.
U doplnění s dvojí závislostí, která jsou vyjádřena slovesnou formou, zachycujeme též vztahy gramatické koreference. K tomu viz 8.2.3 - "Koreference u doplnění s dvojí závislostí vyjádřených slovesnou formou".