Nejčastějším odkazovacím slovem je ukazovací zájmeno ten. Zájmeno ten považujeme za odkazovací slovo jen pokud stojí před závislou klauzí obsahovou nebo adverbiální (tj. ne vztažnou - o rozdílu mezi vztažnou a obsahovou klauzí viz 5.5.2 - "Obsahové vs. vztažné klauze"). Před závislou klauzí vztažnou je zájmeno ten skutečným doplněním, které je reprezentováno samostatným uzlem v tektogramatickém stromu, na kterém závisí efektivní kořen závislé klauze.

Příklady vět s odkazovacím slovem "ten":

Homonymní konstrukce, ve kterých není jasná hranice mezi vztažnou a obsahovou klauzí, jsou na základě dostupného kontextu zachyceny buď jako konstrukce se závislou klauzí obsahovou (zájmeno ten je odkazovacím slovem), nebo jako konstrukce s závislou klauzí vztažnou (zájmeno ten není odkazovací a je reprezentováno samostatným uzlem v tektogramatickém stromu). Srov.:

Korelativní dvojice "čím" -"tím". Specifickou korelativní dvojicí s odkazovacím slovem ten je dvojice čím - tím, například:

Pravidla anotace konstrukcí s touto korelativní dvojicí jsou popsána v 7.5 - "Specifické konstrukce s významem "diference"".

Vytýkací důrazový opis. Při tzv. vytýkacím důrazovém opise nepovažujeme zájmeno ten za odkazovací slovo, ale zájmeno ten je tu plnovýznamovým slovem, které je v tektogramatickém stromu reprezentováno uzlem; závislá vztažná klauze závisí na uzlu pro toto zájmeno, její efektivní kořen má funktor RSTR.

Příklady:

Výraz takový má funkci odkazovacího slova zpravidla před závislou klauzí přísudkovou a závislou klauzí vztažnou, které jsou připojeny zejména vztažným zájmenem jaký.

Příklady:

V konstrukcích, ve kterých stojí výraz takový před závislou vztažnou klauzí samostatně (tj. nerozvíjí substantivum), je třeba zvážit, zda tu výraz takový nemá substantivní platnost (viz k tomu 7.1.2 - "Zájmena ve funkci syntaktického adjektiva nebo substantiva"):

Výraz "takový" není odkazovacím slovem. Výraz takový nepovažujeme za odkazovací slovo zejména před závislou klauzí účinkovou připojenou spojkou že. V těchto konstrukcích má efektivní kořen závislé klauze funktor RESL a závisí na uzlu pro výraz takový (více viz 7.7 - "Konstrukce se závislou klauzí účinkovou").

Příklady:

Zájmenné příslovce místa (tam, odtud, tudy) vytvářejí korelativní dvojice zejména se vztažnými slovy (kde, kam, odkud, kudy), zřídka se spojkami. Jedná se například o následující dvojice:

Za odkazovací slovo považujeme zájmenné příslovce místa v řídící konstrukci tehdy, je-li jeho funkce stejná jako funkce vztažného příslovce v závislé klauzi nebo je-li závislá klauze připojená spojkou. V těchto případech závisí efektivní kořen závislé klauze na efektivním kořenu řídící konstrukce a má některý z funktorů pro doplnění místa (viz 6.4 - "Funktory místa").

Příklady:

Zájmenné příslovce místa není odkazovacím slovem. Tam, kde je funkce obou příslovečných výrazů (v řídící konstrukci a v závislé klauzi) rozdílná, zájmenné příslovce v řídící konstrukci za odkazovací slovo nepovažujeme, každý z příslovečných výrazů je reprezentován samostatným uzlem. Efektivní kořen závislé klauze závisí na uzlu pro zájmenné příslovce v řídící konstrukci a má funktor RSTR.

Příklad:

Zájmenná příslovce času vytvářejí korelativní dvojice jak se vztažnými slovy, tak se spojkami. Jedná se zejména o následující korelativní dvojice:

Za odkazovací slovo považujeme zájmenné příslovce času v řídící konstrukci tehdy, je-li jeho funkce stejná jako funkce vztažného příslovce v závislé klauzi nebo je-li závislá klauze připojená spojkou. V těchto případech závisí efektivní kořen závislé klauze na efektivním kořenu řídící konstrukce a má některý z časových funktorů (viz 6.3 - "Časové funktory").

Příklady:

Odkazovací slovo "poté". Za odkazovací slovo s časovým významem považujeme i výraz poté. Výraz co je v korelativní dvojici s výrazem poté podřadicí spojkou (připojuje adverbiální klauzi; viz i 5.5.2.1 - "Závislé klauze připojené výrazem "co"").

Příklad:

Korelativní dvojice poté - co, ale i jiné korelativní dvojice bývají součástí časových syntagmat (například: krátce předtím, než; dva dny poté, co). V souladu s pravidly uvedenými v 5.11.3 - "Vzájemný vztah dvou a více místních nebo časových doplnění" může závislá klauze rozvíjet i předcházející časové doplnění (měrový nebo časový akuzativ, časové adverbium). Srov.:

Další příklady:

Zájmenné příslovce času není odkazovacím slovem. Tam, kde je závislá klauze připojena vztažným příslovcem a funkce obou příslovečných výrazů (v řídící konstrukci a v závislé klauzi) je rozdílná, zájmenné příslovce v řídící konstrukci za odkazovací slovo nepovažujeme. Každý z obou zájmenných výrazů je reprezentován samostatným uzlem. Efektivní kořen závislé klauze má funktor RSTR a závisí na uzlu pro zájmenné příslovce v řídící konstrukci.

Příklad:

Za odkazovací slova považujeme i celou řadu dalších zájmenných příslovcí v korelativních dvojicích jak se vztažným slovem, tak se spojkou. Jde zejména o následující dvojice:

Zájmenná příslovce v korelativní dvojici se vztažným slovem. Pro odkazovací slovo v korelativní dvojici se vztažným slovem platí, že zájmenné příslovce ve funkci odkazovacího slova má stejnou funkci jako vztažné slovo v závislé klauzi.

Příklady:

Zájmenná příslovce v korelativní dvojici se spojkou. Pro odkazovací slovo v korelativní dvojici se spojkou platí, že spojka připojuje závislou klauzi obsahovou nebo adverbiální (tj. ne vztažnou), jejíž funkci (funktor efektivního kořene) zřetelně vymezuje právě zájmenné příslovce v řídící konstrukci, které zde má jen tuto jedinou funkci - odkazovat ke klauzi závislé.

Příklady:

Pozor! Příslovečné výrazy tolik, natolik, tak uvozující závislou klauzi účinkovou za odkazovací slova nepovažujeme, efektivní kořen závislé klauze s funktorem RESL závisí právě na uzlech pro tyto příslovečné výrazy (více viz 7.7 - "Konstrukce se závislou klauzí účinkovou").