jedno doplnění se přimyká k druhému svou formou.

Případy, ve kterých se jedno doplnění přimyká k druhému svou formou, jsou konstrukce s takovým souvýskytem doplnění (časových, místních, případně jiných), ve kterých v pořadí druhé doplnění má formu genitivu. Toto druhé doplnění závisí v tektogramatickém stromě na prvním doplnění a má funktor APP.

Tímto způsobem jsou zachycena zvláště časová určení, kdy jde o postupné vyjádření dne, měsíce, roku, ale i jiná doplnění času a místa.

Příklady:

konstrukce časové a lokální míry.

Konstrukce časové a lokální míry jsou konstrukce, ve kterých je prvním doplněním tzv. akuzativ měrový nebo časový (případně jeho předložková obměna), který je dále rozvit předložkovou skupinou. Akuzativ nemůže stát ve větě samostatně, nýbrž vytváří spolu s následující předložkovou skupinou jedno časové nebo lokální doplnění. Druhé doplnění zachycujeme proto jako závislé na prvním. Obě na sobě závislá doplnění mají některý z časových, měrových nebo místních funktorů.

Příklady:

druhé doplnění je více či méně valenční povahy vzhledem k prvnímu doplnění.

O případ konstrukce vzájemně se rozvíjejících doplnění jde pochopitelně tehdy, je-li jedno doplnění vyžadováno valencí druhého doplnění. K těmto případům valenčního rozvíjení volně přiřazujeme i další případy rozvití časového nebo místního doplnění (vyjádřeného adverbiem) jiným doplněním (vyjádřeným předložkovou skupinou), které má vzhledem k předcházejícímu doplnění víceméně valenční povahu.

Jde o konstrukce analogické konstrukcím časové a lokální míry, akuzativ měrový nebo časový je však nahrazen adverbiem.

Příklady:

V únoru v roce 1948 jsme nebyli v republice.

= V únoru, a to v roce 1948 jsme nebyli v republice.

= V únoru, který byl v roce 1948, jsme nebyli v republice.

Příklad můžeme interpretovat tak, že druhé časové doplnění je bližším určením prvního časového doplnění, tedy že druhé doplnění závisí na prvním. Příklad však může být interpretován i jako dvě sesterská časová doplnění s příslušnými časovými funktory. Záleží zde na významu, při interpretaci v únoru, a to v roce 1948 jsou v konstrukci zachycena dvě sesterská doplnění, při interpretaci v únoru, který byl v roce 1948 v pořadí druhé doplnění závisí na prvním.

Bydlí v chaloupce u lesa.

= Bydlí v chaloupce, a to u lesa.

= Bydlí v chaloupce, která je u lesa.

Příklad můžeme interpretovat tak, že druhé místní doplnění je bližším určením prvního místního doplnění. Příklad však může být interpretován i jako dvě sesterská doplnění s významem místa. Záleží zde na významu, při interpretaci bydlí v chaloupce, a to u lesa jsou v konstrukci zachycena dvě sesterská doplnění, při interpretaci v chaloupce, která je u lesa v pořadí druhé doplnění závisí na prvním.

Sejdeme se v hale na nádraží.

= Sejdeme se v hale, která je na nádraží.

= Sejdeme se v hale, a to na nádraží.

V příkladu je možná dvojí interpretace vztahů místních doplnění. Můžeme zde interpretovat vzájemný vztah obou místních doplnění tak, že v pořadí druhé doplnění blíže vymezuje doplnění první (srov. obr. 5.195), nebo lze obě doplnění chápat jako víceméně samostatná a zachytit je jako sesterská doplnění .

Sejdeme se na nádraží v hale.

= Sejdeme se na nádraží, a to v hale.

Při obráceném pořadí je jediná možná interpretace. Obě doplnění jsou tedy zachycena jako dvě sestry, jde zde o typ popsaný v 5.11.3.2 - "Dvě sesterská časová nebo místní doplnění". Srov. obr. 5.192.