Některé víceslovné lexikální jednotky dělíme na dvě části (na část řídící a závislou), každá z nich je reprezentována samostatným uzlem. Sounáležitost uzlů nesoucí obě části je vyjádřena prostřednictvím speciálního funktoru u závislé části. Takto jsou zachyceny:
složené predikáty.
Uzlu reprezentujícímu závislou část náleží funktor CPHR.
Příklad:
mít dojem je reprezentováno dvěma uzly s t-lematy mít a dojem. Uzel s t-lematem dojem má funktor CPHR.
Ke složeným predikátům viz 5.9.3 - "Složené predikáty".
frazeologická spojení.
Uzlu reprezentujícímu závislou část náleží funktor DPHR.
Příklad:
vzít nohy na ramena je reprezentováno dvěma uzly s t-lematy vzít a nohy_na_ramena. Uzel s t-lematem nohy_na_ramena má funktor DPHR. K podobě t-lematu u závislé části frazému viz 3.3.1 - "Víceslovné t-lema".
K frazeologickým spojením viz 5.8 - "Frazémy".
složené souřadicí spojovací výrazy.
Uzlu reprezentujícímu závislou část (výrazy modifikující souřadicí spojovací výraz) náleží funktor CM.
Příklad:
a dokonce je reprezentováno dvěma uzly s t-lematy a a dokonce. Uzel s t-lematem dokonce má funktor CM.
K souřadicím spojovacím výrazům viz 7.16 - "Souřadicí spojovací výrazy a operátory".