Při anotaci kontextové zapojenosti nám může pomoci lexikální hodnota (t-lema) daného doplnění. Určité lexikální jednotky jsou zpravidla kontextově zapojené a jiné lexikální jednotky tíhnou k tomu být kontextově nezapojené.
Ve vztahu aktuálního členění a lexikální hodnoty výrazu můžeme sledovat tyto tendence:
-
kontextově nezapojené jsou zpravidla lexikální jednotky, které označují něco neurčitého, neznámého (neurčitá zájmena, číslovky a příslovce; například: někdo, něco, jednou, nějaký apod.).
Uzly reprezentující tyto lexikální jednotky mají v atributu
tfazpravidla hodnotuf. -
kontextová zapojenost (nekontrastivní nebo i kontrastivní) je vlastní deiktickým výrazům (tj. některým zájmenům, zájmenným příslovcím jako tam, tady, tudy, tehdy a jiným). Jde o lexikální jednotky, které odkazují ke skutečnostem jako ke skutečnostem známým a zapojují je tak do situačního kontextu nebo do kontextu společných znalostí. Z tohoto hlediska sem patří i lexikální jednotky, které jsou od známých skutečností odvozeny (například: včera, zítra, pozítří). V této skupině výrazů, která je poměrně široká, lze vidět typy výrazů, které tíhnou k zapojenosti silněji (ukazovací zájmena) a slaběji (osobní zájmena).
Hodnota
tv atribututfaje u uzlů reprezentujících tyto výrazy primární, při kontrastivním užití mohou mít i hodnotuc. Tyto výrazy však mohou být i vlastním ohniskem (pokud jsou nositeli intonačního centra) a mít hodnotuf.Příklady:
Mně [
tfa=c] ani tobě [tfa=c] se to [tfa=t] nestane [tfa=f]Ten [
tfa=t] pes [tfa=t] je [tfa=t/f] MŮJ [tfa=f] -
ke kontextové (nekontrastivní) zapojenosti tíhnou substantiva, která řídí číslovky ve funkci přívlastku (viz 7.10.1.1 - "Číslovky s funkcí přívlastku (
RSTR)"). Tato substantiva zpravidla vyjadřují názvy jednotek, které jsou obecně známé, patří ke kontextu obecně sdílených znalostí (v některých případech mohou být v povrchové podobě věty i vynechány), nebo se tu opakují názvy předmětů známé z kontextu, které jsou číslovkami dále specifikovány.Název počítaného předmětu (substantivum řídící číslovku v pozici doplnění s funktorem
RSTR) může být i v pozici kvaziohniska (viz 9.3.1.2 - "Kvaziohnisko").Příklad:
Utratil [
tfa=f] za tu [tfa=t] učebnici [tfa=t] sto [tfa=f] korun [tfa=t] obr. 9.13
Pozor! Většina lexikálních jednotek, které tíhnou k (nekontrastivní) kontextové zapojenosti, se může vyskytnout i v pozici vlastního ohniska (viz 9.3.1.1 - "Vlastní ohnisko") nebo kontrastivního kontextově zapojeného výrazu. V těchto pozicích se může vyskytnout téměř jakákoli lexikální jednotka. Proto je třeba důkladně odlišit tyto pozice od ostatních, kdy je výraz kvůli svému lexikálnímu obsazení nebo syntaktické funkci (nekontrastivní) kontextově zapojený.
Zvláštní případy - osobní zájmena. Při anotaci kontextové zapojenosti nám může pomoci i forma vyjádření daného doplnění. Forma vyjádření je při anotaci kontextové zapojenosti určující u tvarů osobních zájmen. V některých pádech osobních zájmen existují v češtině dvě řady tvarů - silné (jeho, jemu, sebe, sobě, tobě, tebe) a slabé (ho, mu, se, si, tě,ti).
V pozicích, ve kterých je možný silný i slabý tvar zájmena, je užití silného, nebo slabého tvaru zpravidla motivováno kontextovou zapojeností zájmena:
-
slabé tvary se v těchto pozicích vyskytují pouze tehdy, je-li je zájmeno (nekontrastivní) kontextově zapojené. Uzlům reprezentujícím slabé tvary zájmen (jako tě, ti, ho, mu, mi a často i neutrálním tvarům mě, mně, ji, jí, jim, jej, nás atd.) je v atributu
tfapřiřazena hodnotat. -
uzly reprezentující silné tvary zájmen (jako tebe, jemu atd.) a tvary neutrální mají přiřazenu hodnotu
f, pokud jsou nositeli intonačního centra (viz 9.1.2.1 - "Intonační centrum"), nebo při kontrastivním užití mají přiřazenou hodnotuc.
Pozor! V pozicích po předložce a v souřadném spojení mají osobní zájmena vždy silný tvar, takže se v této pozici tvarem zájmena při určování kontextové zapojenosti řídit nemůžeme. V této pozici může mít i uzel reprezentující silný tvar zájmena v atributu tfa hodnotu t.
Příklady:
Pro tebe [tfa=c] to přinesu ZÍTRA.
Zítra to pro tebe [tfa=t] PŘINESU.
Zítra to přinesu PRO TEBE [tfa=f]
ZÍTRA to pro tebe [tfa=t] přinesu.
Jemu [tfa=c] a tobě [tfa=c] to přinesu ZÍTRA.
Zítra to jemu [tfa=t] a tobě [tfa=t] určitě PŘINESU.