Informace o aktuálním členění se nedají vždy vyčíst jen z psaného kontextu. Důležitým ukazatelem aktuálního členění věty je i její intonace, která je nedílně spjata s významem věty v daném kontextu.
Při anotaci aktuálního členění je proto třeba vycházet i z mluvené podoby věty. V konkrétním kontextu vět má každá jednotlivá věta vždy jedno přirozené znění a předpokládáme, že vzhledem k tomu, že člověk dokáže spontánně tvořit věty se správným slovosledem a intonací, dokáže i poměrně dobře intuitivně přiřadit psané větě její správnou intonaci.
Rozpoznání intonace věty je pomůckou jak při určování kontextové zapojenosti jednotlivých výrazů ve větě, tak i při anotaci výpovědní dynamičnosti; na základě správně přiřazené intonace jsou určovány zejména klíčové složky aktuálního členění: vlastní ohnisko (viz 9.3.1.1 - "Vlastní ohnisko") a kontrastivní kontextově zapojené výrazy (viz 9.2.2.2 - "Kontrastivní kontextově zapojený výraz (hodnota c v atributu tfa)").
Z celé větné intonace je z hlediska anotace aktuálního členění důležité rozpoznat především:
intonační centrum (viz 9.1.2.1 - "Intonační centrum"),
kontrastivní přízvuk (viz 9.1.2.2 - "Kontrastivní přízvuk").
Intonačním centrem věty rozumíme slovo (takt), které v mluvené podobě věty nese "větný" přízvuk . Je to nejdůraznější takt ve větě, obvykle řazený na konec věty. Je charakteristický klesavou melodií a zvýšenou hlasitostí, ale na jeho utváření se podílí i další faktory (tempo promluvy, barva hlasu a další). Intonační centrum obsahuje každá úplná věta.
Předpokládáme, že intonační centrum signalizuje v české větě vlastní ohnisko (viz 9.3.1.1 - "Vlastní ohnisko"). Pokud je na konci věty nominální skupina, může se intonační centrum posunout z vlastního ohniska na její poslední člen.
(Intonační centrum je v příkladech vyznačeno verzálkami.)
Kontrastivní přízvuk je specifický přízvuk charakteristický stoupavou melodií. Ve větě signalizuje kontrastivní kontextově zapojené výrazy (viz 9.2.2.2 - "Kontrastivní kontextově zapojený výraz (hodnota c v atributu tfa)"). Kontrastivní kontextově zapojené výrazy patrně nemusí být signalizovány kontrastivním přízvukem, kontrastivní přízvuk je přízvuk fakultativní (přítomnost kontrastivního přízvuku se řídí dalšími faktory, především tempem promluvy a pečlivostí výslovnosti).
Předpokládáme, že výraz, na který lze umístit ve čtené podobě věty kontrastivní přízvuk, je kontrastivní kontextově zapojený.