Základní vymezení aktantů a pravidla jejich určování jsou uvedena v 5.2 - "Valence". V této sekci popisujeme funktory aktantů především z kognitivního hlediska, tj. jaké kognitivní role mohou dané aktanty vyjadřovat.

Pozor! Za aktant považujeme i doplnění s funktorem MAT, který je popsán v 6.10.4 - "MAT".

Formy. Možné formy pro daný aktant daného slova jsou uváděny ve valenčním slovníku. K tomu viz 5.2.2 - "Valenční rámec a jeho zápis ve valenčním slovníku". V této sekci uvádíme pouze stručný seznam nejčastějších forem pro daný aktant bez ohledu na lexikální hodnotu řídící jednotky. Formy lišíme pouze s ohledem na (sémantický) slovní druh řídícího slova. Ve výčtu forem pro aktanty závislé na substantivech uvádíme formy specifické pro aktanty substantiv (odlišné od forem pro aktanty sloves), především pak formy aktantů nedeverbativních substantiv. Formy aktantů deverbativních substantiv jsou v případě vyjádření předložkovou skupinou, sémantickým pádem substantiva nebo závislou klauzí zpravidla totožné s formami aktantů odpovídajících základových sloves.

Hraniční případy funktorů pro aktanty. Hraniční případy funktorů pro aktanty jsou popsány zejména v sekci o valenci. Obecné tendence určování aktantu při nezřetelných hranicích jsou uvedeny v 5.2.3.1.3 - "Hranice mezi aktantem, obligatorním volným doplněním a volným doplněním" a 5.2.3.1.4 - "Hranice mezi funktory pro aktanty". K popisu hraničních případů mezi konkrétními funktory odkazujeme vždy v příslušné sekci daného aktantu.