Popisované vyjádření Atr je zvýrazněno:

Jde vlastně o náhradu za adjektivní formu přívlastku - nebožka maminka za zemřelá maminka; podobně čahoun chlap, čipera klouček, Viktorka Žižkov, slečna sousedka apod.

Ve spojení my Češi je nahoře zájmeno my, aby se dosáhlo shody, Češi je jeho Atr.

Popisované vyjádření Atr je zvýrazněno:

Do této kategorie patří genitiv přivlastňovací, vlastnosti, vysvětlovací (explikativní), partitivní, stupňovací, u deverbativních jmen pak původce děje (subjektový) a cíle děje (objektový). Problémy může způsobovat zachycení genitivu partitivního; o tom se píše podrobně v kapitole 3.7.3. Popisované vyjádření Atr je zvýrazněno:

Přívlastek neshodný může být vyjádřen i dativem, instrumentálem, akusativem a nominativem jmenovacím. Nominativ jmenovací je přívlastkem v případě, že řídící slovo má obecnější povahu, Atr je jeho specifikací, pojmenováním. Popisované vyjádření Atr je zvýrazněno:

Přívlastek může být uvozen i spojkou jako. Za spojkou jako však musí být pouze jediné (i když případně rozvité) substantivum, které pak může dostat afun Atr. Toto vyjádření přívlastku se nesmí zaměňovat se srovnávacím obratem popsaným v kapitole 3.7.9. Popisované vyjádření Atr je zvýrazněno:

Popisované vyjádření Atr je zvýrazněno:

Ve výjimečných případech, kdy lze adverbiu těžko přidělit jinou funkci a přitom jej lze doplnit adjektivem na úplnou konstrukci, se i z něj může stát Atr. Doplňované adjektivum bude většinou odvozeno od slovesného pasíva (ryl do lidí stojících okolo). Jde vlastně o lexikalisovanou elipsu (viz část 3.4.1.4.3 v kapitole 3.4.1). Popisované vyjádření Atr je zvýrazněno:

Řídícím slovem jsou slova vyjadřující vůli, nutnost, schopnost, možnost, zvyk ap. Infinitiv je jejich valenčním členem. Popisované vyjádření Atr je zvýrazněno:

Přívlastek může být také vyjádřen vedlejší větou přívlastkovou. Funkci Atr pak dostane predikát této vedlejší věty (viz část 3.3.1.2 v kap. 3.3.1). Zdánlivé vedlejší věty uvozené slovy což, přičemž za Atr nepovažujeme (viz část 3.3.3.1). Popisované vyjádření Atr je zvýrazněno:

Zvláštním případem jsou absolutní vztažná co a jak. Pozná-li se, které slovo zastupují, dostanou funkci tohoto slova podobně jako výše zmíněné zájmenné spojovací výrazy (př. 1). Pokud je jejich zástupná funkce nejasná (duplikují funkci nějakého jiného slova), dostanou afun AuxO a zavěsí se na predikát svojí klause (př. 2). O těchto částicích se píše v kapitole 3.3.7.4.

Přívlastek neshodný stojí zpravidla bezprostředně za svým substantivem. Existují však výjimky, kdy stojí na jiném místě ve větě a přesto nejde o Adv závislé na slovese.

Stává se tak tehdy, když zavěšení na sloveso není intuitivní, když jde o 'valenci' substantiva (tato 'valence' je obzvláště jasná v případech, kdy jde o substantivum verbální a původní sloveso má objektovou valenci na inkriminované doplnění). Slovosledné odtržení přívlastku je dáno aktuálním členěním, je rytmické.

O hranici mezi Atr a Adv se hovoří také v části 3.3.5.4.2 kap. 3.3.5.

Odloučená Atr jsou zvýrazněna: