Pravidla jsou analogická pravidlům o časových určeních uvedeným v části 3.3.5.3.2.
Funkce řídícího členu závisí na zapojení do věty - adverbium bude zřejmě Adv, substantivum, číslovka apod. může být i něco jiného. Dále jsou popsány dvě možnosti zachycení dvou kontaktních místních určení.
-
Řídící člen je adverbium, podřízený člen je potom Adv (otázky: jak blízko?, jak těsně?, jak hluboko?, o co/kolik dále/vedle?).
Závislá Adv jsou zvýrazněna:
-
Řídící člen je substantivum, podřízený člen je tedy jeho Atr ; podle kontextu může být i AtrAdv/AtrObj, tedy v jistých případech i jen Adv/Obj (valence slovesa), podle anotačních pravidel (otázky: jaké kilometry?, jaký dohled?, jaký kousek?).
Konvence: od (nejde-li o valenci apod.) je jen Atr.
Závislý člen s různou afun je zvýrazněn:
Pokud se sejdou dvě substantiva (případně s předložkou), může být to z nich, které je potenciálně závislé na druhém, buď skutečně Atr (AtrAdv, AdvAtr) tohoto druhého, nebo jeho sesterské Adv.
Potenciálně řídící člen dostává funkci podle kontextu. Člen potenciálně závislý může být jeho Atr (AtrAdv, AdvAtr) tehdy, když stojí slovosledně bezprostředně za ním (př. 1 - 5). Neshodný přívlastek před řídícím slovem se nepovažuje za Atr, kromě výjimečných případů, které tvoří valence substantiv (zájem o, čas na, čas k, vůle k, pomyšlení na..., viz část 3.3.3.3.10 v kap. 3.3.3). V těchto případech je určen jako Atr, i když tím může dojít k neprojektivitě stromu. Nemůže-li potenciálně závislý člen být Atr (AtrAdv, AdvAtr), visí jako Adv vedle potenciálně řídícího (př. 6 - 9).
Vysvětlení:
| Příklad 2 - jde vskutku o sousedovy lyže, |
| Příklad 3 - není jasné, zda lyže byly souseda, či zda přijel od souseda, |
| Příklad 7 - zde opravdu přijel od souseda na blíže neurčených lyžích, |
| Příklad 8 - nejedná se o Bosnu u moře. |
