Zikánová Šárka: Implicitní diskurzní vztahy v češtině

Zikánová Šárka: Implicitní diskurzní vztahy v češtině

ZIKÁNOVÁ ŠÁRKA (2021). Implicitní diskurzní vztahy v češtině. ISBN 978-80-88132-12-7. 192 pp.

Preview BibTeX Buy

Abstrakt:

Monografie pojednává o významových vztazích mezi klauzemi, příp. většími jednotkami v českých textech, a sleduje zejména ty z nich, jež nejsou vyjádřeny pomocí spojovacího prostředku (tzv. implicitní diskurzní vztahy, např. vztah příčiny ve dvojici vět Musíme na nákup. Všechno jsme snědli.). V první části knihy jsou vymezeny významové druhy diskurzních vztahů (např. vztahy časové, podmínka, příčina a následek, přípustka, konjunkce, disjunkce, exemplifikace, generalizace ad.) Podrobně je popsáno odlišení implicitních diskurzních vztahů od dalších druhů vztahů v textu a vyhodnocuje se také mezianotátorská shoda při identifikaci implicitních diskurzních vztahů. Vlastní analýza vychází ze dvou sad dat vytvořených pro tento výzkum, jednak z anotovaného korpusu PDiT-EDA 1.0 (Enriched Discourse Annotation of PDiT Subset 1.0), který navazuje na sérii pražských diskurzních korpusů, jednak z psycholingvistických experimentů zaměřených na porozumění implicitním diskurzním vztahům. Na základě korpusových dat je porovnáno zastoupení implicitních a explicitních diskurzních vztahů v češtině (explicitními vztahy rozumíme vztahy s vyjádřeným spojovacím výrazem); sledujeme, které významové typy vztahů se realizují spíše implicitně a které spíše explicitně. Zároveň se zabýváme syntaktickou realizací diskurzních vztahů, tj. vztahy mezivětnými a vnitrovětnými. U vybraných typů diskurzních vztahů (konfrontace, přípustka, současnost, nesoučasnost) pak analyzujeme na základě dat z psycholingvistických experimentů, nakolik je pro jejich správné pochopení nutná přítomnost spojovacího prostředku, a porovnáváme tyto výsledky se zjištěními z korpusu PDiT-EDA 1.0.

Summary

Implicit Discourse Relations in Czech. The monograph deals with the semantic relations between clauses or larger segments in Czech texts, concentrating especially on relations which are not expressed formally with discourse connectives, so called implicit discourse relations. (An example of an implicit discourse relation with the causal meaning is the pair of sentences We have to buy some food. We have run out of everything.) In the first part of the book, the set of semantic types of discourse relations is described (e.g. temporal relations, condition, reason and result, concession, conjunction, disjunction, exemplification, generalization and others), as well as the distinction of implicit discourse relations from other types of text relations. Furthermore, the inter-annotator agreement in the identification of implicit discourse relations is evaluated. The analysis itself is based on two data sets created for this research, the annotated corpus PDiT-EDA 1.0 (Enriched Discourse Annotation of PDiT Subset 1.0), which comes from a series of Prague discourse corpora, and psycholinguistic experiments aimed at understanding implicit discourse relations. Based on the corpus data, the distribution of implicit and explicit discourse relations in Czech is compared. (By explicit relations we mean relations with an expressed discourse connective.) In this part, we observe which types of semantic relations have tendency to be realized rather implicitly / rather explicitly. Furthermore, we deal with typical syntactic forms (inter-sentential, intra-sentential) of different semantic types of discourse relations, related to their implicitness / explicitness. Selected types of discourse relations (confrontation, concession, synchrony, asynchrony) were analyzed in psycholinguistic experiments described in the last part of the monograph. This part of the research concentrates on the question to what extent the presence of a discourse connective is necessary for correct understanding. The results are compared to the findings from the PDiT-EDA 1.0 corpus.