ZPĚT      DÁLE
[Obsah] [Úvod] [Pred 2] [Subjekt] [Atribut] [Objekt] [Adv 1] [Adv 2] [Adv 3] [Adv 4] [Adv 5] [Doplněk] [Pomocné] [Grafické] [Exd] [Coord-Apos] [Parentese] [Komplexní 1] [Komplexní 2] [Zbytek] [a-č] [d-ch] [i-k] [l-m] [n] [ň-o] [p] [q-ř] [s] [š-u] [v] [w-ž] [Znaky1] [Znaky2]

<<predvyme> [predzave] [predrozv]>
<<predsloz>>
<<predslje>>
<<predslsl> [prslslst] [prslslro] [prslslos]>
<<predsljm> [prsljmst] [pnomnomi] [pnominst] [pnomgeni] [pnomsadj] [pnomjadj] [pnominfi] [pnomzajp] [pnomcisv] [pnomvedl] [pnomaadv] [pnomrozv]>
<<predcijm>>
<<prstapas>>

4.2.1 Přísudek (predikát) Pred, Pnom, AuxV.

INFO PRED.

    V této kapitole popíšeme naše pojetí přísudku. K jeho zachycení používáme hlavně tří funkcí - Pred, Pnom a AuxV. Začneme obecnou částí predvyme, která se dělí na dvě podčásti. V první (predzave) se dozvíte, jak a kam se zavěšuje přísudek hlavní a vedlejší věty, a v druhé (predrozv) zjistíte, čím může být přísudek rozvit, či, přesněji, co naň může být zavěšeno. Další část predsloz je věnována funkci AuxV, kterou používáme pro zachycení složených slovesných tvarů se slovesem být.
    Podle některých pojetí existují čtyři druhy přísudku. Popsány budou v následujících čtyřech částech. V části predslje naleznete přísudek slovesný jednoduchý, který je tvořen jedním slovem. Přísudek slovesný složený je víceslovný, má modalitu nebo fásovost. Část predslsl, která o něm hovoří, sestává ze tří podčástí. V prslslst se píše o jeho vnitřní struktuře, v prslslro o jeho rozvíjení a v prslslos si všimneme malého problému, týkajícího se jeho subjektu či objektu. Následuje přísudek slovesně jmenný v části predsljm. V první podčásti prsljmst se budeme opět zabývat jeho strukturou a představíme si afun Pnom. Touto funkcí označujeme jmennou část tohoto typu přísudku. Ta může být vyjádřena mnoha způsoby, které jsou vyčteny dále - nominativ substantiva (pnomnomi), genitiv substantiva (pnomgeni), složené adjektivum (pnomsadj), jmenné adjektivum (pnomjadj), infinitiv (pnominfi), přivlastňovací zájmeno (pnomzajp), číselný výraz (pnomcisv) a vedlejší věta (pnomvedl). Co není v tomto výčtu zahrnuto a jeví se být podobným možnému vyjádření jmenné části přísudku, bývá většinou adverbialiem (Adv). Tuto skutečnost zmíníme v pnomaadv. Konečně v podčásti pnomrozv se mluví o rozvíjení slovesně jmenného přísudku. Posledním typem přísudku je přísudek čistě jmenný. Že jej vlastně ani za přísudek nepovažujeme, se dozvíte v části predcijm.
    Poslední část této kapitoly, nazvaná prstapas, je věnována rozlišení stavu a pasíva. Stav odpovídá struktuře přísudku slovesně jmenného, pasívum struktuře přísudku slovesného s pomocným být.

    Odkazy na Šmilauerovu NS:
Odd 1 jednočlenné věty 3 II. (kompletní),
Odd 2 dvojčlenné věty 4 III. IV. V.A.


predvyme    Vymezení přísudku.
INFO PRED.
 
    Přísudek je základní větný člen, kterým se o někom/něčem něco říká, tj. jímž se přisuzuje někomu/něčemu nějaká vlastnost, stav, změna nebo činnost.


predzave    Zavěšení přísudku.
INFO PRED.
 
    Přísudek řídí svou klausi. Přísudek hlavní věty je vrcholem stromu pro větu, technicky je ovšem zavěšen na počátečním symbolu stromu # a dostává afun Pred (př. h). Ve vedlejší větě ho neoznačujeme Pred, ale příslušnou funkcí vedlejší věty (př. vp, vz, vs).
    U vedlejších vět uvozených zájmenem (který, kdo, ...) nebo příslovcem zájmenným (kde, kdy, proč...) se jejich predikát zavěsí přímo na řídící uzel celé této vedlejší věty a uvozovací výraz až na ten člen vedlejší věty, na němž závisí (př. vp, vz). Pokud je vedlejší věta přívlastková uvozena spojkou, věší se spojka mezi řídící člen a predikát (př. vs, případně nahlédni do kapitoly o podřadicích spojkách 4.2.7.1 AuxC).
    Toto beze zbytku platí pouze tehdy, nejde-li o koordinaci více hlavních či vedlejších vět. Pokud jde o koordinaci, platí navíc pravidla uvedená v kapitole 4.4.1 Coord.
 
Tučně jsou zvýrazněny popisované přísudky:
h # Kominík vymetá komíny.,
vp nevěděl, kdy usne,
vz nevěděl, který nadešel den,
vs nevěděl, že dovymetal.
 

predrozv    Rozvíjení přísudku.
INFO PRED.
 
    Predikát může mít vnitřní (rekční) a volná doplnění. Predikát může být rozvíjen objektem, adverbiálním určením a doplňkem. Na přísudek se zavěšují i tzv. pokleslé parentese (neoddělené čárkou - kapitola 4.2.7.7 AuxY) a někdy také zdůrazňovací částice (4.2.7.3 AuxZ). Z technických důvodů může na přísudku viset i celá řada dalších částí věty.

    Pokud je v klausi přítomen subjekt, zavěšujeme jej na přísudek tak, jako ostatní rozvíjející členy. Je to vidět na následujícím příkladě:

otec spí.
 
    Ve větách s nevyjádřeným subjektem (půjdeme na pivo) do klause tento subjekt, na rozdíl od zvyklostí v tradičních mluvnicích, nedoplňujeme. Vyplývá to z postulátu uvedeného v kap. 3.3 Vztah k morfologické úrovni, podle kterého se nesmí do stromové struktury přidávat ani z ní ubírat žádné uzly. Z hlediska vnějšího vzhledu tak mají stejnou strukturu jako jednočlenné věty slovesné, které subjekt nemají (venku prší). Hlavní člen "jednočlenné slovesné věty" je přísudek a přiřazujeme mu v hlavní větě afun Pred a ve vedlejší větě příslušnou funkci vedlejší věty:
# Odlehlo mu na prsou..
 

predsloz    Složené slovesné tvary.
INFO PRED.
 
    Slovesná část přísudku (bez modalit) může být vyjádřena tvarem jednoduchým nebo složeným. Pokud je vyjádřením pouze samotné jediné sloveso, jedná se o tvar jednoduchý. Tvar složený (minulý či budoucí čas, kondicionál, pasívum aj.) obsahuje navíc jeden či více tvarů pomocného slovesa "být".
    Pozor! Termín "složený slovesný tvar" je třeba odlišit od termínu "složený přísudek slovesný" (část predslsl), kde jde o složení vskutku celého přísudku z modálního či fásového slovesa a slovesného tvaru se slovesem významovým.
    Pomocná slovesa u složeného (analytického) slovesného tvaru označujeme všechna afun AuxV a zavěšujeme je na "významovou" část slovesného tvaru. K rozlišení pasíva (s AuxV) a slovesně jmenného přísudku viz část prstapas.
Všechna pomocná AuxV jsou zvýrazněna tučně:
# Karel by byl sedával na své židli.,
mučil jsem,
byl jsem mučen,
jsem mučen,
budu mučit,
budu mučen,
mučil bych,
byl bych mučen,
byl bych mučil,
byl bych býval mučen,
budiž jim přáno.
 

predslje    Přísudek slovesný jednoduchý.
INFO PRED.
 
    Přísudkem je nejčastěji určitý slovesný tvar - významového slovesa (př.v), zástupného "být" (př. z), existenčního "být" (př. e, b). V souvislosti s tvary slova "být" si povšimni částí predsloz (Složené slovesné tvary) a prstapas (Rozlišení stavu a pasíva).
    Může jím být i slovo, které se stává syntaktickým slovesem. V příkladě c je jím citoslovce, v příkladě p příslovce.
    Syntaktickými slovesy jsou i slova lze, nelze (př. l).
 
Přísudek slovesný jednoduchý s afun Pred je vždy tučně vyznačen:
v # Matka pláče.,
z # Byl v nemocnici.,
e # Jsou lidé, kteří nevěří.,
b # Budiž světlo!,
c # Hajdy domů!,
p # Člověk se po těch schodech utento.,
l # Lze se podívat..
 

predslsl    Přísudek slovesný složený.
INFO PRED.
 

prslslst    Struktura slovesného přísudku složeného.
INFO PRED.
 
    Přísudek složený (tvořený z infinitivu významového slovesa a z určitého tvaru fásového nebo modálního slovesa) pokládáme za spojení Pred (určitého slovesa) a jeho Obj (v infinitivu).
    Infinitiv není klasickým předmětem známým z tradiční mluvnice, pojetí afun Obj je zde trochu širší. Tato funkce také nikdy nepřechází do afun Sb, jak se tomu může stát u klasických objektů např. při pasivisaci. Infinitiv u přísudku složeného je tedy za všech okolností Obj.
    U modálního slovesa (krom dá se) nemůže nikdy stát částice se s afun AuxT, pouze v některých případech s afun AuxR.
Tučně je zvýrazněna část označovaná Pred:
# Včera mělo pršet.,
# Rána musela přijít..
 

prslslro    Rozvíjení složeného přísudku.
INFO PRED.
 
    Jsou v podstatě dvě možnosti, kam zavěsit uzel, který rozvíjí složený přísudek - na uzel s afun Pred (určité sloveso) nebo na uzel s afun Obj (infinitiv). Pravidla pro rozdělení jsou následující (jsou analogická pravidlům rozvíjení slovesně jmenného přísudku - část pnomrozv níže).
    Subjekt vždy závisí na uzlu s afun Pred (př. sb, sv). Všechna valenční doplnění (tzn. jak objekty, tak obligatorní adverbialia) závisí na slovese s touto valencí, tj. na infinitivu (př. ob, ov, ad). Co se týče ostatních adverbialií, věšíme je podle intuice. Pokud cítíme jasnou závislost (sémantickou přináležitost) volného určení na infinitivu, zavěsíme je tak. Například určení "pro jablka" v klausi "můžeš si přijít pro jablka" patří k infinitivu. Naopak určení "kvůli nemoci" v klausi "nemohl přijít kvůli nemoci" přináleží určitému slovesu. V případě, že jasnou závislost necítíme (zpravidla u místních, časových a široce zřetelových určení), zavěsíme je na určité sloveso (př. dv, vv). Takto zavěšená určení se přes Pred vztahují k celému složenému přísudku.
    Pod modálním určitým slovesem může být zavěšena i spona "být", na níž závisí Pnom (může to být pro obchodníky nepřijatelné; omluva nemusí být závazkem). Rekursivně vzniká otázka zavěšení Adv, kde jsou obecně tři kandidáti - modální sloveso, spona a Pnom, a řídíme se pravidly o celku a jasné závislosti.
***n43 udělat odkaz na seznamy valenčních Obj a Adv ***
 
sb # Franta nechtěl upadnout.,
sv # Mohlo by se zdát, že odpoví.,
ob # Školy chtějí přilákat studenty.,
ov # Nemohla poznat, kdo to byl.,
ad # Chtěl se chovat slušně.,
dv # Stát nemůže ve světě dělat ostudu.,
vv # Nemůže přijít štěstí, kam nevešla láska..
 

prslslos    Problém subjektu a objektu u složeného přísudku.
INFO PRED.
 
    Dále je uvedeno pět příkladů zachycení složeného přísudku. Jak bylo řečeno výše, infinitiv u modálního slovesa je vždy jeho Obj. V příkladě prvním je tímto infinitivem sloveso bez objektové vazby, tam je tedy situace jasná.
    Následující dva příklady mají odlišnou strukturu. Najde-li se totiž k infinitivu, který zde má obj-vazbu, právě tento objekt ve správném rekčním tvaru (zde akusativ - pravdu), zavěsí se na tento infinitiv jako Obj. Pokud je však člen, který významově plní funkci objektu k infinitivu, ve tvaru nominativu (pravda), nezavěsí se na infinitiv, ale je subjektem celé věty (Sb).
    Nedokážeme-li rozhodnout, o jaký z těchto dvou případů se jedná, (je-li např. tvar nominativu a akusativu stejný - pivo, vedlejší věta jak litují), použijeme strukturu druhou, kde zkoumaný člen je subjektem. Tento případ zachycují poslední dva příklady.
 
může se diskutovat,
pravdu se může chápat různě,
pravda se může chápat různě,
pivo se může vypít různě,
se vytušit, jak litují.
 

<<predvyme> [predzave] [predrozv]>
<<predsloz>>
<<predslje>>
<<predslsl> [prslslst] [prslslro] [prslslos]>
<<predsljm> [prsljmst] [pnomnomi] [pnominst] [pnomgeni] [pnomsadj] [pnomjadj] [pnominfi] [pnomzajp] [pnomcisv] [pnomvedl] [pnomaadv] [pnomrozv]>
<<predcijm>>
<<prstapas>>

ZPĚT      DÁLE
[Obsah] [Úvod] [Pred 2] [Subjekt] [Atribut] [Objekt] [Adv 1] [Adv 2] [Adv 3] [Adv 4] [Adv 5] [Doplněk] [Pomocné] [Grafické] [Exd] [Coord-Apos] [Parentese] [Komplexní 1] [Komplexní 2] [Zbytek] [a-č] [d-ch] [i-k] [l-m] [n] [ň-o] [p] [q-ř] [s] [š-u] [v] [w-ž] [Znaky1] [Znaky2]