atv. Anotace na analytické rovině.

ZPĚT DÁLE [Obsah] [Úvod] [Pred 1] [Pred 2] [Subjekt] [Atribut] [Objekt] [Adv 1] [Adv 2] [Adv 3] [Adv 4] [Adv 5] [Pomocné] [Grafické] [Exd] [Coord-Apos] [Parentese] [Komplexní 1] [Komplexní 2] [Zbytek] [a-č] [d-ch] [i-k] [l-m] [n] [ň-o] [p] [q-ř] [s] [š-u] [v] [w-ž] [Znaky1] [Znaky2]

<<atvvymez>> <<atvzaves>> <<atvzamen>> <<atvkrite>> <<atvvyjad> [atvsubne] [atvadjjm] [atvadjsl] [atvadjde] [atvzajci] [atvjakou] [atvprech] [atvpreli] [atvvedve] [atvinfin]> <<atvtrans>>

4.2.6 Doplněk (atribut verbální) Atv, AtvV.

INFO ATV.

    Při vymezování doplňku v části atvvymez si řekneme, že Šmilauerovo pojetí zúžíme a za doplněk (Atv) budeme považovat jen jeho doplněk nevazebný.
    Protože doplněk je závislý na dvou členech zároveň, musíme v části atvzaves vyřešit problém jeho zavěšení. Pak si povšimneme, že je s některými jinými větnými členy snadno zaměnitelný. Aby se tak nestávalo, jsou v části atvzamen ukázány některé takové případy a vzápětí jsou v části atvkrite uvedena kriteria pro jeho rozpoznání.
    V části atvvyjad si jako obvykle ukážeme možnosti vyjádření doplňku. Doplněk může být vyjádřen substantivem neshodným (atvsubne), adjektivem jmenným (atvadjjm), složeným (atvadjsl) nebo deverbativním (atvadjde), zájmenem či číslovkou (atvzajci) a může být také uvozen spojkou jako (atvjakou). Za doplněk považujeme také konstrukce přechodníkové (atvprech), jejichž speciálním, ale vyčleněným případem jsou vazby typu "hlavu skloněnou" a tzv. francouzské doplňky, kde dochází k elipse přechodníku (atvpreli). Dalšími možnostmi vyjádření doplňku jsou vedlejší věta (atvvedve) a infinitiv (atvinfin).
    Jedním z řídících členů doplňku bývá obvykle sloveso (predikát) a v celé kapitole budeme tento fakt předpokládat. Výjimečně však může dojít k situacím, kdy je tento člen transformován v jiný. Zmíníme se o nich v poslední části atvtrans.

Odkazy na Šmilauerovu NS:
Odd 3 určování IV. (kompletní).

atvvymez Vymezení doplňku.

INFO ATV.

Doplněk je větný člen, který rozvíjí zároveň dva jiné větné členy.
V našem pojetí se za doplněk (Atv,AtvV) považuje jen Šmilauerův doplněk určující (nevazebný), kdežto doplněk vazebný (doplňující, rekční) určujeme jako objekt (Obj - viz část objzdopl v kapitole 4.2.4 Obj).

chlapec ležel nemocen - Atv,

viděl ho nemocného - Atv,

stal se lékařem - Obj,

označil úvahy za předčasné - Obj.

atvzaves Zavěšení doplňku.

INFO ATV.

Doplněk se z technických důvodů zavěšuje na ten ze svých řídících členů, který není slovesem (tedy na subst., adj.), pokud je tento člen ve větě přítomen. Tento člen totiž určuje shodu. Doplněk dostává funkci Atv, z níž plyne i jeho závislost na slovese.

Doplněk s afun Atv je tučně zvýrazněn:

my jsme přišli rádi,

peníze má uloženy.

Pokud ale ve větě druhý člen není (není vůbec nebo je elidován), zavěsí se doplněk na sloveso (přísudek) a dostane funkci AtvV.

Doplněk s afun AtvV je tučně zvýrazněn:

má uvařeno,

přiběhl bos.

atvzamen Zaměnitelnost doplňku.

INFO ATV.

Pozor třeba dát, aby se doplněk nezaměňoval s jinými druhy větných členů, jako například se jmenným přísudkem (př. p), přívlastkem (př. a) nebo příslovečným určením (př. d).

Doplněk s afun Atv je tučně zvýrazněn:

pivo je dobré studené,

doktor povstává rozrušený,

vojsko poraženo ustoupilo rychle ke Skalici.

Může se dokonce stát, že doplněk bude viset na sponě (slovesu být) vedle jmenné části přísudku (Pnom). Není-li totiž přítomen druhý řídící člen (zde podmět), postupuje se podle výše uvedeného pravidla - doplněk se zavěsí na sloveso (zde sponu) a označí se AtvV (tučně zvýrazněn).

je celý rozechvělý.

atvkrite Kritéria pro určení doplňku.

INFO ATV.

Všechna tučně zvýrazněná slova v příkladech jsou doplňky.

1. Pokud se ve větě vyskytne výraz "jako" ve významu 'jakožto', 'v roli' apod. (tedy nejde o srovnání popsané v kapitole 4.6.9 Srovnávací obraty se spojkami jako a než) a nejde přitom ani o sloveso s valencí (pak by to byl objekt - viz část atvvymez), přiřadíme tomuto spojovacímu výrazu funkci AuxY a příslušnému jménu Atv (AtvV).

Honza mluvil jako předseda.

2. Můžeme-li do věty slovo "jako" doplnit a jsou splněny podmínky z odstavce 1, jde rovněž o doplněk.

pěšinky udržoval čisté,

budu tě fotografovat nepřipravenou.

3a. Vyskytuje se tu shoda se Sb, Obj nebo jiným členem a sloveso není valenční.

chlapec chodí bos,

viděl ho nemocného,

do divadla chodím jen do loutkového,

představme si všechny skvrny odstraněny.

3b. Sémantická kriteria: Zobrazit, znázornit, fotografovat, zachovat, udržovat, nechat.
Jak sedíš - sedícího.

fotografoval tě , jak sedíš,

pěšinky udržoval čisté.

4. Typ Máme uvařeno, máme plno (AtvV).

5. Výrazy rád, sám, samoten, samotný, všechen jsou většinou doplňky (pokud nejsou v postavení Atr hned u jména nebo Pnom - tedy po sponě být).

atvvyjad Vyjádření doplňku.

INFO ATV.

atvsubne Doplněk vyjádřený podstatným jménem neshodným.

INFO ATV.

Popisované vyjádření doplňku je tučně zvýrazněno:

seděl modelem.

Podstatné jméno neshodné se může v roli doplňku vyskytnout v ustálených spojeních typu :

sedět modelem (jako model),

dostat darem (jako dar),

či v básnických obratech:

žebrákem půjdeš světem (jako žebrák).

Taktéž může být vyjádřeno pádem předložkovým:

král slíbil Honzovi svou dceru za ženu (jakožto ženu).

atvadjjm Doplněk vyjádřený přídavným jménem ve jmenném tvaru.

INFO ATV.

Popisované vyjádření doplňku je tučně zvýrazněno:

otčím stojí bled uprostřed domu,

zemřel dědeček , stár 79 let,

udělal to nerad,

ty jsi ještě jakživa nikde nebyla,

lidé , zapsáni v pořadnících , čekají.

atvadjsl Doplněk vyjádřený přídavným jménem ve složeném tvaru.

INFO ATV.

Popisované vyjádření doplňku je tučně zvýrazněno:

rudý vínem pozbyl rovnováhy,

boty mi vyhovují kotníčkové,

jednotka zůstala bezbranná.

atvadjde Doplněk vyjádřený přídavným jménem deverbativním.

INFO ATV.

Popisované vyjádření doplňku je tučně zvýrazněno:

tatínek vešel zářící radostí,

děti stály ztichlé,

přicházel kryt smrčím,

neotrkaný přišel Franta na Žižkov.

atvzajci Doplněk vyjádřený adjektivním zájmenem či číslovkou.

INFO ATV.

Doplňkem jsou slova jediný, každý, první, všechen, samojediný, samotný a jmenné tvary rád, sám, samoten v neatributivním postavení pokud nejsou Pnom po sponě (viz také část atvkrite, bod 5). Všechna tato tři postavení slova sama jsou ukázána v příkladě s. Věta z tohoto příkladu je chápána ve významu 'žena, která byla samotná, byla jediná taková, že byla osamocená'.
Doplňky se mohou kumulovat (př. k).

Popisované vyjádření doplňku je tučně zvýrazněno:

tázal se sám sebe,

leželi sami dva,

vesta mi stačí jedna,

zbyl jí čas na sebe samu,

veselost sama o sobě je přiměřená,

sama žena byla sama sama,

Čech se vydal sám jediný na Říp.

Ale pozor na fraseologisovaná spojení:

bariéra bude růst jedna za druhou,

přátelé se vracívají každý zvlášť.

atvjakou Doplněk uvozený spojkou jako.

INFO ATV.

Doplněk vyjádřený substantivem nebo adjektivem může být uveden i spojkami jako, jakožto (viz část atvkrite). Tyto spojky se zavěšují přímo na doplněk a dostávají afun AuxY (viz též část auxyjako v kap. 4.2.7.7 AuxY).
Doplňkových adjektiv může být i více za jedinou spojkou (př. v, p). Potom tuto spojku zavěsíme na první z těchto doplňků a druhý zavěsíme vedle bez spojky.

Popisované vyjádření doplňku je tučně zvýrazněno:

mluví o krystalech jako o individuích,

některý z členů by mohl dotazník potvrdit jako svědek,

vezmeme kufry s sebou jako zavazadla,

miloval Nováka jakožto přítele,

odmítá debatu jako druhotnou,

chápe vývoj jako jediný správný,

mluví o vývoji jako o jediném správném.

atvprech Doplněk vyjádřený přechodníkem.

INFO ATV.

Přechodník má ve větě funkci doplňku. Výjimku tvoří absolutní (nespojité) přechodníkové konstrukce, které nemají shodu ani podmět společný se slovesem. Ty klesají v příslovce a určujeme je jako Adv. (Viz část advprisl v kapitole 4.2.5 Adv.)
Doplněk vyjádřený přechodníkem bývá podle pravidel většinou oddělen čárkami. Protože jde o systémový jev, nepovažujeme jej v takovém případě za parentetický. Funkci Atv_Pa bychom mu přidělili jen v případě jasnějšího oddělení (např. závorkami). Jedná se o jednu z výjimek uvedených v kap. 4.5.3 <afun>_Pa.

Popisované vyjádření doplňku je tučně zvýrazněno:

vzdálil se , těžce pohybuje nohama,

Karel pije stoje, leže,

spatřivši ji , rozesmála se.

atvpreli Doplněk s elidovaným přechodníkem.

INFO ATV.

Konstrukce "Jan vstoupil hlavu skloněnou/skloněnu" vyjadřuje závislost na ději (jak vstoupil?) a zároveň i závislost na jménu "Jan" a shodu s ním. Šmilauer mluví o "absolutním akusativu vlastnosti", uvádí, že je zde vynechán přechodník (maje, majíc, majíce) a řadí tyto konstrukce do doplňku. Chybí nám tu však článek umožňující přesné zachycení syntaktických vztahů ve stromu (chybějící přechodník). Proto tento typ zachycujeme pomocí afun ExD (viz kap. 4.3.1 ExD).
Slovo "skloněnou" je klasickým doplňkem (Atv) ke členu "hlavu" a chybějícímu přechodníku podle části atvadjde.

Tučně je zvýrazněn uzel s afun ExD, který zbyl po doplňku:

Jan vstoupil hlavu skloněnou.

Volně sem patří i příklady tzv. francouzského doplňku, kde dochází většinou k elipse nějakého přechodníku. Zbývající substantivum pak dostává také afun ExD.

Tučně je zvýrazněn uzel s afun ExD, který zbyl po doplňku:

seděl na zápraží , tichá hromádka neštěstí,

také ji , babičku , malé ještě děvče, mučili,

rodák z Moravy , strávil strýc celý život v Praze.

atvvedve Doplněk vyjádřený vedlejší větou.

INFO ATV.

Po plnovýznamových slovesech: pozorovat, vidět, zahlédnout, slyšet, přistihnout, potkat, představit si, znázorňovat.

Popisované vyjádření doplňku je tučně zvýrazněno:

činil žalostný dojem , jak tu stál,

vidíme věci , jak jsou,

dnes tě znázorním , jak se rozčiluješ.

atvinfin Doplněk vyjádřený infinitivem.

INFO ATV.

Jedná se o tzv. "slovanský akusativ s infinitivem" po slovech vidět, spatřit, slyšet, cítit; nechat.
Pomůcka: spatřila Vaška (jak?) vcházejícího do dveří - spatřila >> vcházejícího, Vaška >> vcházejícího.

Popisované vyjádření doplňku je tučně zvýrazněno:

spatřila Vaška vcházet do dveří,

Barbora se cítí být zavázána.

atvtrans Doplněk u transformovaného predikátu.

INFO ATV.

    Klasicky se doplněk vztahuje (jako druhá predikace) ke slovesu a některému jinému větnému členu substantivnímu (s různou afun). Transformací (tj. další sekundární predikací) se z řídícího slovesa nebo jmenné části přísudku (Pnom) může stát další jmenná vazba. Prvním řídícím členem doplňku se v takových případech (místo slovesa) stává výsledek této transformace (nominalisace) predikátu.
    K takovým případům se však chováme stejně jako ke klasicky závislým doplňkům. To znamená, že doplněk se zavěsí na druhý řídící (substantivní) člen a označíme jej Atv.
    Za předpokladu, že věta v prvním příkladě je ve významu 'to, jak jsme si představovali muže, jak umírá, bylo otřesné', je klause "jak umírá" doplňkem ke členům "představa" a "muže".

Doplněk je tučně zvýrazněn:

představa muže , jak umírá, byla otřesná,

houslista , neznámý jako malíř, trpí.

<<atvvymez>> <<atvzaves>> <<atvzamen>> <<atvkrite>> <<atvvyjad> [atvsubne] [atvadjjm] [atvadjsl] [atvadjde] [atvzajci] [atvjakou] [atvprech] [atvpreli] [atvvedve] [atvinfin]> <<atvtrans>>