ZPĚT      DÁLE
[Obsah] [Úvod] [Pred 1] [Pred 2] [Subjekt] [Atribut] [Objekt] [Adv 2] [Adv 3] [Adv 4] [Adv 5] [Doplněk] [Pomocné] [Grafické] [Exd] [Coord-Apos] [Parentese] [Komplexní 1] [Komplexní 2] [Zbytek] [a-č] [d-ch] [i-k] [l-m] [n] [ň-o] [p] [q-ř] [s] [š-u] [v] [w-ž] [Znaky1] [Znaky2]

<<advvymez>>
<<advkombi>>
<<advprcas> [advpcdve] [advpcrel] [advpcopa] [advpcjop] [advpcmry]>
<<advprmis> [advpmrel]>
<<advhratr>>
<<advvyjad> [advsubst] [advprisl] [advprsou] [advinfin] [advvedve] [advjakne]>
<<advdruhy> [advmista] [advczasu] [advzpuso] [advmiiry] [advprost] [advzrete] [advprici] [advdusle] [advucelu] [advpodmi] [advpripu] [advdedic]>

4.2.5 Příslovečné určení (adverbiále) Adv, AdvAtr, AtrAdv.

INFO ADV.

    Problém adverbialií je složitý, a proto je tato kapitola objemnější. Nejprve si v části advvymez řekneme, jak se naše pojetí liší od pojetí Šmilauerova, a tak si Adv vymezíme. Dále si v části advkombi všimneme souvisejících tzv. kombinovaných funkcí.
    Další části jsou věnovány rozličným problémům při zachycení příslovečných určení. V části advprcas půjde o problémy s časovými určeními. Popíšeme situace, kdy se sejde více takových určení vedle sebe (advpcdve), zachycení časových určení vyjádřených relativně k události (advpcrel),zachycení časových určení opakování (advpcopa), zachycení časových určení vyjádřených jednotkami s opakováním (advpcjop) a zachycení časových určení modifikovaných určením rychlosti (advpcmry). Problémy mohou činit i určení místní. Proto je v části advprmis rozebráno zachycení místních určení vyjádřených reklativně k místu (advpmrel).
    Problematická je i hranice mezi Adv a Atr v některých postaveních ve stromě. Obecně je tato hranice popsána v části advhratr.
    Poté již přejdeme k možnostem vyjádření adverbialií v části advvyjad. Adv může být vyjádřeno substantivem (advsubst), příslovcem (advprisl), příslovečným souslovím (advprsou), infinitivem (advinfin) a vedlejší větou (advvedve). Speciálním typem vyjádření je uvození spojkami jako a než (advjakne).
    Poslední část advdruhy je věnována podrobnějšímu popisu možností vyjádření adverbialií, tentokrát rozčleněných podle jejich významových druhů. Každý z těchto druhů má totiž vlastní specifické formy. Adverbialia zde rozdělujeme na místní (advmista), časová (advczasu), způsobová (advzpuso), měrová (advmiiry), prostředková (advprost), zřetelová (advzrete), příčinná (advprici), důsledková (advdusle), účelová (advucelu), podmínková (advpodmi), přípustková (advpripu) a zvláštní druh - Adv dědictví (advdedic).

    Odkazy na Šmilauerovu NS:
Odd 3 určování III. (kompletní),
OČ II. A. DD. 2.


advvymez    Vymezení Adv.
INFO ADV.
 
    Adverbiale udává okolnosti a vztahy, jako je například místo, čas, způsob, srovnání, míra, prostředek, příčina, účinek, zřetel či účel. Příslovečná určení zde sémanticky neklasifikujeme, všechna mají afun Adv. Pro jejich základní charakteristiku a exemplifikaci se však v části advdruhy sémantického třídění přidržíme.

    Některé druhy určení chápané Šmilauerem (NS) jako adverbiální se v našem pojetí chápou jako objekty (Obj).
    Jsou to původ (Origo) a výsledek (Efekt) děje (viz část objzpris v kap. 4.2.4 Obj). Šmilauer je charakterisuje tím, že je nelze vyjádřit vedlejší větou. Jsou to členy valenční a patří do slovesného rámce.
 

Tučně vyznačené členy jsou zmíněné Obj:
 získávat peníze od příznivců,
 zvýšit příspěvek na 1000 ,
 vyrůst z chlapce v muže.
 
    Adverbiale rozvíjí skladební sloveso, adjektivum nebo adverbium, jeho tvar není dán vazbou řídícího členu.
    Zvláštní pozornost je třeba věnovat rozhodování mezi Obj a Adv. Doplnění slovesa nebo adjektiva je adverbialiem, můžeme-li se na ně zeptat pomocí příslovečných otázek - kde?, kam?, odkud?, jak dlouho?, kdy?, za jakým účelem?, proč?, jak? apod. - a nejde-li o slovesnou rekci (v případě rekce je to objekt, na který se ptáme pádovými otázkami). Významy přenesené (abstraktní) tíhnou k Obj (zaplést se do intrik neříká kam, není to místní určení).

Např.:

narazit do čeho - kam? - Adv,
 plavat v čem, pod čím, podél čeho - kde? - Adv,
 zaplést se do sítě, mezi dráty - kam? - Adv,
 přistoupit k řece - kam? - Adv.
Ale:
narazit na problém - Obj,
 zaplést se do intrik - Obj,
 přistoupit k řešení - Obj,
 zabrat se do čeho - Obj,
 začíst se do čeho - Obj.
 
    I adjektiva (zvláště deverbativní) mohou být rozvíjena objekty (plný něčeho).
Adv závislé na adjektivu je tučně vyznačeno:
velmi velká,
 nejtěžší od vypuknutí války,
 noc strávená ve sklepeních,
nejpřítulnější ze všech zvířátek.
    Adverbialiem může být rozvíjeno také adverbium. Toto adverbium samo bývá často také adverbialem (Adv). Sejdou-li se dvě adverbialia ve větě vedle sebe, bývá někdy těžké rozhodnout, zda jsou na sobě nezávislá, či zda jedno rozvíjí druhé, tak, jak je tomu na příklad v těchto případech. Následující příklady, ve kterých je rozvíjeno adverbium, jsou vybrané jen namátkou. Problém vzájemného poměru dvou adverbialií je popsán zvláště v následujících částech advprcas a advprmis.
Tučně vyznačeno je Adv, které závisí na netučném adverbiu:
těsně před Vánocemi,
 o den později,
 daleko od Moskvy,
 rovnoběžně s dálnicí,
 blízko k centru,
 úměrně podmínkám,
 lépe než dobře,
nesmírně mnoho.
 

advkombi    Kombinované funkce.
INFO ADV.
 
    O kombinovaných funkcích se podrobně píše v části atrkombi kapitoly 4.2.3 Atr, kde jsou popsány všechny. Problému adverbiale se týkají dvě z nich - AtrAdv a AdvAtr, které zde jen stručně připomeneme.
    Kombinované funkce se používají tam, kde rozebíraný člen (uzel) může stát v rámci dané věty ve více funkcích, aniž by se tím podstatně měnil význam (věta není striktně homonymní v závislosti na funkci rozebíraného členu).
    Zmíněné dvě funkce tedy použijeme v případě, kdy nějaký člen může být adverbialiem (Adv) svého predikátu a zároveň atributem (Atr) nějakého ve stromě níže postaveného uzlu. Cíti-li anotátor, že daný člen je spíše atributem, použije funkci AtrAdv. V případě opačném použije AdvAtr.
    Ať už bude použito jakékoli této funkce, daný uzel bude ve stromě umístěn vždy stejně, a sice tam, kde by visel, byl-li pouze atributem (Atr). Nikdy tedy nebude viset přímo na predikátu.
 
přinesla bednu ze sklepa,
zbyl mi čas na čtení.
 

advprcas    Problémy časových určení.
INFO ADV.
 

advpcdve    Dvě a více časových určení ve větě vedle sebe.
INFO ADV.
 
    Tato kapitola se týká jevů, u nichž bylo vybráno řešení dané konvencí anotátorů, aniž si činí nároky na teoretickou opodstatněnost. S ohledem na prostor pro monografické bádání je tu uvedeno rozdělení co nejjemnější.
    Pokyn pro anotátory: v případě váhání u více časových určení je třeba přečíst kapitolu advprcas celou.

    V případě, že se sejde více časových určení, pověsí se tehdy, když to jde, vedle sebe jako sesterská. Tento případ je ukázán v prvních šesti příkladech.
    Pozn. : Slovo "ráno" se ve větě "včera brzy ráno místního času vstal" z druhého příkladu považuje za morfologické adverbium, takže "času" je Adv, nikoli Atr. Samozřejmě ve spojení "krásné ráno" je "ráno" substantivum, a tedy "krásné" je jeho Atr. Substantivem je však "ráno" i ve spojení "krásné ráno letního času", proto zde je "času" také Atr. Tatáž pravidla platí i pro slovo stejného typu jako ráno - odpoledne, poledne, večer...

Obě nezávislá Adv jsou vždy tučně zvýrazněna:
včera večer pil,
včera brzy ráno místního času vstal,
letos v únoru zmizel,
upadl v sobotu ráno,
zmrzl v sobotu v šest,
zpráchnivěl v úterý ve 4 hodiny místního času.
 
    Nelze-li však taková určení považovat za vzájemně nezávislá, musí se správně určit jejich závislostní vztah. V první řadě je určující především morfologie, hlavně to, jakým způsobem (čím) jsou jednotlivá určení vyjádřena. Řídíme se podle níže uvedených pravidel. Pokud je řídící určení vyjádřeno adverbiem, postupujeme podle pravidla prvního. Je-li řídící uzel substantivem, určíme závislé jako Atr podle pravidla druhého.

    Pravidlo první:

    Jestliže je řídícím uzlem morfologické adverbium (D), visí určení pod sebou a jak řídící, tak bezprostředně podřízené dostane afun Adv. Další podle pravidel anotace.
    Řídícím členem se v těchto případech stává ten, který může být součástí smysluplné časové adverbiální otázky, kterou se ptáme na člen podřízený (otázky: kdy večer?, kdy včera?, kdy ráno?, kdy letos?).
    Repertoár slov, která mohou takto rozvíjet adverbium je poměrně malý, neboť většinou půjde o případ, kdy jsou tato určení nezávislá a budou viset vedle sebe. V úvahu přicházejí slova brzy, pozdě, časně, (hned), ... Navíc jsou tato slova ze syntaktického hlediska dvojznačná. Na příklad slovo "brzy" ve spojení "brzy ráno" je ekvivalentem anglického "early" a je proto závislé na "ráno". Může ale stát i samostatně, pokud je ve významu "soon".

Závislé Adv je tučně zvýrazněno:
brzy ráno.
 
    Pravidlo druhé:

    V případě, že řídícím členem je substantivum (s předložkou i bez ní) a závislým uzlem je substantivum v genitivu nebo s předložkou, které je jasným atributem (otázka jaký, -á, -é), visí tyto členy pod sebou, přičemž druhý je Atr prvního, další podle anotačních pravidel. Zvláště případy, kde se vyskytuje genitiv ("v první dekádě ledna", "na podzim roku 1998" apod.) se dají rozebrat jednoznačně. U ne zcela stoprocentních atributů (zejména u takových, které mohou ve stejném kontextu stát samostatně jako Adv, zvláště substantiva s předložkou), bude často přicházet v úvahu i kombinovaná funkceAtrAdv (AdvAtr).
    V uvedených příkladech mají spojení "místního času", "podle juliánského kalendáře", "roku 1993" v daném kontextu zřetelně atributivní postavení, proto jsou samotné Atr. Naproti tomu ve větě "podle gregoriánského kalendáře je už listopad" je "kalendáře" pochopitelně Adv.

Závislé Atr jsou tučně zvýrazněny:
ve 4 hodiny místního času,
roku 1582 podle juliánského kalendáře,
23. května roku 1993,
v létě v roce 1998.
 

advpcrel    Časové určení relativně k nějaké události.
INFO ADV.
 
    Funkce řídícího členu závisí na zapojení do věty - adverbium bude zřejmě Adv, substantivum, číslovka apod. může být i něco jiného. "Událost" je vždy podřízená - uzly se věší pod sebe. Funkce řídícího členu "události" závisí na jeho morfologickém slovním druhu.
    Dále jsou popsány dvě možnosti zachycení dvou kontaktních časových určení.

    1) Řídící člen je adverbium, podřízený člen je potom Adv (otázky: jak brzy?, jak těsně?, jak chvíli?, o co/kolik dříve/později?).

Závislá Adv jsou tučně zvýrazněna:
brzy po Vánocích,
o devět minut dříve.
 
    2) Řídící člen je substantivum, podřízený člen je tedy jeho Atr; podle kontextu může být i AtrAdv/AtrObj, tedy v jistých případech (valence slovesa) i jen Adv/Obj, podle anotačních pravidel (otázky: jaký měsíc?, jakých minut?, jaké roky?).
    Konvence: před a po (nejde-li o valenci apod.) jsou jen Atr.
Závislý člen s různou afun je tučně zvýrazněn:
měsíc před porodem - Atr,
5 minut po odjezdu - Atr,
ty dva roky do dosažení zletilosti profláká - Atr,
zbývají mu dva roky do dosažení zletilosti - AtrAdv,
zbývají mu do dosažení zletilosti dva roky - Adv.
 

<<advvymez>>
<<advkombi>>
<<advprcas> [advpcdve] [advpcrel] [advpcopa] [advpcjop] [advpcmry]>
<<advprmis> [advpmrel]>
<<advhratr>>
<<advvyjad> [advsubst] [advprisl] [advprsou] [advinfin] [advvedve] [advjakne]>
<<advdruhy> [advmista] [advczasu] [advzpuso] [advmiiry] [advprost] [advzrete] [advprici] [advdusle] [advucelu] [advpodmi] [advpripu] [advdedic]>

ZPĚT      DÁLE
[Obsah] [Úvod] [Pred 1] [Pred 2] [Subjekt] [Atribut] [Objekt] [Adv 2] [Adv 3] [Adv 4] [Adv 5] [Doplněk] [Pomocné] [Grafické] [Exd] [Coord-Apos] [Parentese] [Komplexní 1] [Komplexní 2] [Zbytek] [a-č] [d-ch] [i-k] [l-m] [n] [ň-o] [p] [q-ř] [s] [š-u] [v] [w-ž] [Znaky1] [Znaky2]