Popisované vyjádření doplňku je zvýrazněno:
Podstatné jméno neshodné se může v roli doplňku vyskytnout v ustálených spojeních typu:
či v básnických obratech:
Taktéž může být vyjádřeno pádem předložkovým:
Popisované vyjádření doplňku je zvýrazněno:
Popisované vyjádření doplňku je zvýrazněno:
Popisované vyjádření doplňku je zvýrazněno:
Doplňkem jsou slova jediný, každý, první, všechen, samojediný, samotný a jmenné tvary rád, sám, samoten v neatributivním postavení, pokud nejsou Pnom po sponě (viz také část 3.3.6.4, bod 5). Všechna tato tři postavení slova sama jsou ukázána v příkladě 6. Věta z tohoto příkladu je chápána ve významu žena, která byla samotná, byla jediná taková, že byla osamocená.
Doplňky se mohou kumulovat (př. 7).
Popisované vyjádření doplňku je zvýrazněno:
Ale pozor na fraseologisovaná spojení:
Doplněk vyjádřený substantivem nebo adjektivem může být uveden i spojkami jako, jakožto (viz část 3.3.6.4). Tyto spojky se zavěšují přímo na doplněk a dostávají afun AuxY (viz též část 3.3.7.7.3 v kap. 3.3.7.7).
Doplňkových adjektiv může být i více za jedinou spojkou (př. 6, 7). Potom tuto spojku zavěsíme na první z těchto doplňků a druhý zavěsíme vedle bez spojky.
Popisované vyjádření doplňku je zvýrazněno:
Přechodník má ve větě funkci doplňku. Výjimku tvoří absolutní (nespojité) přechodníkové konstrukce, které nemají shodu ani podmět společný se slovesem. Ty klesají v příslovce a určujeme je jako Adv. (Viz část 3.3.5.5.2 v kapitole 3.3.5.)
Doplněk vyjádřený přechodníkem bývá podle pravidel většinou oddělen čárkami. Protože jde o systémový jev, nepovažujeme jej v takovém případě za parentetický. Funkci Atv_Pa bychom mu přidělili jen v případě jasnějšího oddělení (např. závorkami). Jedná se o jednu z výjimek uvedených v kap. 3.6.4.
Popisované vyjádření doplňku je zvýrazněno:
Konstrukce Jan vstoupil hlavu skloněnou/skloněnu vyjadřuje závislost na ději (jak vstoupil?) a zároveň i závislost na jménu Jan a shodu s ním. Šmilauer mluví o 'absolutním akusativu vlastnosti', uvádí, že je zde vynechán přechodník (maje, majíc, majíce) a řadí tyto konstrukce do doplňku. Chybí nám tu však článek umožňující přesné zachycení syntaktických vztahů ve stromu (chybějící přechodník). Proto tento typ zachycujeme pomocí afun ExD (viz kap. 3.4.1).
Slovo skloněnou je klasickým doplňkem (Atv) ke členu hlavu a chybějícímu přechodníku podle části 3.3.6.5.4.
Zvýrazněn je uzel s afun ExD, který zbyl po doplňku:
Volně sem patří i příklady tzv. francouzského doplňku, kde dochází většinou k elipse nějakého přechodníku. Zbývající substantivum pak dostává také afun ExD.
Po plnovýznamových slovesech: pozorovat, vidět, zahlédnout, slyšet, přistihnout, potkat, představit si, znázorňovat.
Popisované vyjádření doplňku je zvýrazněno:
Jedná se o tzv. 'slovanský akusativ s infinitivem' po slovech vidět, spatřit, slyšet, cítit; nechat.
Pomůcka:
spatřila Vaška (jak?) vcházejícího do dveří - spatřila >> vcházejícího, Vaška >> vcházejícího.
Popisované vyjádření doplňku je zvýrazněno:
Klasicky se doplněk vztahuje (jako druhá predikace) ke slovesu a některému jinému větnému členu substantivnímu (s různou afun). Transformací (tj. další sekundární predikací) se z řídícího slovesa nebo jmenné části přísudku (Pnom) může stát další jmenná vazba. Prvním řídícím členem doplňku se v takových případech (místo slovesa) stává výsledek této transformace (nominalisace) predikátu.
K takovým případům se však chováme stejně jako ke klasicky závislým doplňkům. To znamená, že doplněk se zavěsí na druhý řídící (substantivní) člen a označíme jej Atv.
Za předpokladu, že věta v prvním příkladě je ve významu to, jak jsme si představovali muže, jak umírá, bylo otřesné, je klause jak umírá doplňkem ke členům představa a muže.
Doplněk je zvýrazněn:
