Naše pojetí koreference vychází z pojmu reference.
Referencí se obecně rozumí vztah výrazů k předmětům nebo situacím reálného světa. Rozlišuje se reference:
reference exoforická (exofora)
= poukazy k situaci, ke skutečnostem mimotextovým (viz 8.3.1.3 - "Exofora").
reference endoforická
= výraz v textu poukazuje k jinému výrazu uvnitř téhož textu, má s ním shodnou referenci.
Jestliže se v textu vyskytují dva výrazy (nebo více výrazů) a poukazují k témuž předmětu řeči (osobě, předmětu, skutečnosti) - tj. jejich reference je identická - označuje se jejich vzájemný vztah, který propojuje výpovědi v textu, jako koreference.
V rámci endoforické reference může slovo navazovat na výraz v předchozí nebo následující výpovědi, nebo celou výpověď jako celek, případně na celý úsek výpovědí.
Pozor! Jsme si vědomi toho, že termín koreference implikuje pouze endoforickou referenci, přesto pro zjednodušení užíváme termínu koreference i pro případy mimotextového (deiktického) odkazování.
Z hlediska prostorového umístění výrazů v textu se rozlišuje anaforické a kataforické odkazování. Při odkazování k předcházejícímu výrazu nebo výpovědi se hovoří o anaforickém odkazování. Výraz, k němuž se poukazuje, je běžně označován jako antecedent. Kataforické odkazování poukazuje na následující výpovědi nebo jejich části, zde se tedy analogicky jedná o postcedent.
Kromě těchto již zavedených pojmů používáme také dvojici pojmů koreferující člen - koreferovaný člen. Je obecnější a zanedbává prostorové umístění slov v textu - koreferovaným členem může být antecedent i postcedent.
Ve shodě s běžným přístupem české lingvistiky rozdělujeme koreferenci na:
gramatickou koreferenci (viz 8.2 - "Gramatická koreference").
textovou koreferenci (viz 8.3 - "Textová koreference").
Na tektogramatické rovině zpracováváme obě tyto oblasti odkazování. Rozdělení koreference na gramatickou a textovou považujeme za základní a podle výše uvedených hledisek vydělujeme jednotlivé podtypy uvnitř gramatické a textové koreference.