Funktory pro vyjádření způsobu a jeho specifických variant představují významově značně rozsáhlou skupinu funktorů pro volná doplnění, která v nejširším významu vyjadřují nejrůznější vnitřní charakteristiky dějů (případně i vlastností a adverbiálních určení), tedy obecně způsob, jakým se uskutečňuje děj (nebo stav) vyjádřený řídícím slovem. Způsobové určení lze z hlediska sémantického vyjádřit různým způsobem - srovnáním, uvedením výsledku děje, uvedením prostředku, s jehož pomocí se děj uskutečňuje, vyjádřením kvantity dějů apod.; na základě těchto sémantických variant ve vyjádření způsobového určení odlišujeme jednotlivé funktory pro vyjádření způsobu.

Doplnění, kterým přiřazujeme funktory pro vyjádření způsobu a jeho specifických variant, rozvíjejí slovesa (a jejich nominalizované podoby), adjektiva a adverbia. Mohou však v některých případech přímo rozvíjet i nedějová substantiva (orchestr bez dirigenta.ACMP).

Valence. Doplnění s funktory pro vyjádření způsobu a jeho specifických variant jsou typicky fakultativní doplnění. Jako alternující obligatorní slovesná doplnění se vyskytují po slovesech vyžadujících doplnění způsobu. K tomu viz 5.2.3.1.5.3 - "Konkurence různých doplnění místa".