3.4.2.2. Druhy jednočlenných vět bez slovesa

  1. Jmenné:

    1. substantivní:

      Škola !

      Nedělní Lidové noviny.

    2. adjektivní:

      Skvělé!

      Krásná.

    3. adverbiální:

      Znamenitě.

      Kdepak !

  2. Vokativní:

    Franto !

  3. Citoslovečné:

    Bum !

Jsou-li vokativ či citoslovce zapuštěny (Franto, pojď sem; Hej, nevíš, kam jde?), dostávají afun ExD-Pa (viz kap. 3.6.5). Citoslovce může mít v některých případech funkci Pred - Hybaj domů! (viz část 3.3.1.5 v kap. 3.3.1). Jednočlenné věty infinitivní dostávají afun Pred: Být pořád mladý, Nemít tolik práce.

Zvláštní jednočlenné věty tvoří slova ano, ne, ni, ba, bať a případně slova jim podobná. Vyskytují-li se samostatně (př. 1), dostávají afun ExD, jako ostatní jednočlenné věty. Často jsou k nim čárkou připojeny nějaké věty. Ať už se k nim tato slova významem vztahují (př. 3), nebo souvisí s něčím jiným (př. 2), jde formálně o koordinaci, zmiňovaná slova tedy označíme ExD-Co.

  1. # Ano.
    image

  2. # Ne, šel jsem na pivo.
    image

  3. # Bať, největší frajer jsem tady já..
    image