Institute of Formal and Applied Linguistics

Tato přednáška je věnována prof. Petru Sgallovi k jeho úžasnému životnímu jubileu a s poděkováním za vše, co pro lingvistiku udělal. Téma není náhodné: když budeme věřit (Petr Sgall to věděl), že vokativ je pád a když se podíváme na literaturu o pádech, zjistíme, že nemáme šanci ji ani registrovat, natož analyzovat, ale když budeme hledat literaturu o vokativu, budeme muset hledat velmi intenzivně, abychom něco našli. A z toho mála, co bychom našli, vyčnívá u nás právě studie Petra Sgalla Vokativ jako sémantická složka výpovědi (OSS 4/1, 1976). Rád bych v jeho díle aspoň trochu pokračoval.
Cílem přednášky je ukázat, že vokativní sufix, ač je ve vnitřní struktuře jména ve stejné pozici jako sufixy pádové, není realizací hodnoty rysu Pád patřícího strukturně do stejné množiny rysů jako ostatní pády; nýbrž realizací hodnoty z jiné roviny (nikoli syntaktické, nýbrž diskurzně-pragmatické (což ví i škola: 1. pád kdo/co, 2. pád koho/čeho …, 5. pádem voláme). Z tohoto hlediska se budu věnovat vlastnostem, které k takovému závěru poskytují empirický důvod, tj. ukazují, že jméno ve vokativní frázi se chová jinak než jméno v argumentové frázi: (a) funkci vokativní fráze, (b) morfofonologické struktuře jména tvořícího hlavu vokativní fráze (zvl. distribuce sufixů na jménu, vokativnímu krácení jmen), (c) syntaxi vokativní fráze (zvl. koreference se subjekty věty). Z těchto pozorování by mělo být možno odvodit, jakým mechanismem jméno ve vokativní frázi vokativní morfologii, včetně flexe, získává.
Přednáška poskytne empirická data z češtiny a dalších jazyků a dá tak možnost k analýze vokativu v různých teoretických modelech gramatiky.