Monday, May 15, 2017 -
13:30 to 15:00
Room: 

Čeština jako pro drop jazyk (pohled v počátku výzkumu)

1. Je známým truismus, že termín subjekt (a jeho ekvivalenty v jiných jazycích) se objevuje jako obligátní součást analýzy syntaktické struktury vět v deskriptivní i generativní gramatice, ačkoli syntaktický objekt, k němuž tento termín referuje, asi není definovatelný. V přednášce to ukážu.
2. Od počátku teorie G&B (Chomsky, 1981) se přesto skoro povinně uvádí rozdíl mezi (i) jazyky dovolujícími nulové subjekty a (ii) jazyky nulové subjekty nedovolujícími, a to jako jeden z nejvíc analyzovaných parametrů vysvětlujících jazykovou diverzitu. Původně se pro tento parametr užíval termín pro-drop parametr, a (i) se označovaly jako pro drop jazyky a (ii) jako non pro drop jazyky (protože se předpokládalo, že pro drop jazyky jsou jazyky dovolující v rovině fonetické formy vypustit subjektové pro(nomen)). Jako typický (i) se uvádívá italština (1), jako typický (ii) angličtina (2):
(1)    (Lui / Lei) parla inglese
(2)    *(He / She / It) speaks english    
Ukážu, že situace není tak černobílá; poskytnu data a vysvětlení, že čeština patří k jazykům typu (i).
3. Za předpokladu, že jako subjekt budeme analyzovat syntaktickou pozici např. v (2) povinně obsazenou lexikálním materiálem (DP), je pro jazyky (i) netriviální otázka, zda to, že v dané pozici není žádný slyšitelný jazykový materiál, znamená, že ve struktuře taková pozice vůbec není (a tedy že pro drop parametr není v univerzální gramatice k dispozici), nebo že ve struktuře tato pozice je, ale je bez fonetické realizace (možná jako výsledek parametrizace principu univerzální gramatiky). Je-li bez fonetické realizace, je opět netriviální otázka, jaký syntaktický objekt v této pozici je (provizorní etiketou může být prázdná kategorie, (e)mpty).
4. Pro jazyky (i) je pak potřeba analýza, která dá odpověď na zase netriviální otázku, zda lui a e ve větách (1a) Lui parla inglese a (1b) e Parla inglese jsou ve stejné syntaktické pozici, a pak vztah mezi (1a) a (1b) je „jen“ alternací, nebo jsou v různých syntaktických pozicích a pak je otázka, zda jedna věta je derivována z druhé, nebo jsou derivovány na sobě nezávisle. Pak ale jen jedna z pozic může být subjekt, a to která? Pokusím se na základě českých dat navrhnout předběžnou analýzu (jejíž základní idea je už v MVT (Karlík, 2000)).
5. Představím katalog českých finitních vět, v nichž je e, a ukážu jejich typy. S analýzou aspoň některých z nich bych vás pak rád seznámil, budu-li ji schopen udělat, někdy příště.