Funktory pro implikační (kauzální) vztahy představují soubor sémanticky výrazně diferencovaných funktorů pro volná doplnění, která vyjadřují různé implikační (kauzální) vztahy mezi ději (nebo stavy). Doplnění s některým z těchto funktorů označuje nějakou skutečnost, vzhledem k níž se objasňuje, vysvětluje děj vyjádřený řídícím slovem. Funktory pro implikační (kauzální) vztahy jsou vzájemně odlišeny podle podle typu vztahu mezi touto skutečností a dějem vyjádřeným řídícím slovem, tj. podle toho, zda ona skutečnost vyjadřuje příčinu, podmínku, účel, záměr či přípustku.

Doplnění s funktory pro implikační (kauzální) vztahy rozvíjejí primárně slovesa (a jejich nominalizované podoby).