vallex 3.5

hide chapters
>

Podoba slovníkového hesla


V této kapitole představíme slovníkové heslo z hlediska jeho struktury, jednotlivých atributů a jejich hodnot. Lingvistické aspekty vyžadující širší vysvětlení či diskusi jsou ponechány stranou, s odkazem na základní literaturu týkající se dané problematiky.

ukazka

Obrázek 1: Ukázka slovníkových hesel

1  Lexémy, lexikální formy a lexikální jednotky

Slovník VALLEX je na nejvyšší úrovni tvořen lexémy, kterým odpovídají jednotlivá slovníková hesla. Lexémy, které jsou uvedeny slovesnými lemmaty, sdružují lexikální jednotky, odpovídající jednotlivým významům daného slovesa, příp. kategoriálním slovesům a idiomům, viz obr. 1.1

2  Lemmata

Slovníkové heslo je ve VALLEXu uvedeno lemmatem, případně seznamem lemmat, tedy infinitivními tvary slovesa, reprezentujícími množinu všech jeho paradigmatických forem (tvořících formální složku lexému).

VALLEX (v návaznosti na teorii Funkčního generativního popisu, FGP, viz kapitolu THEORY) zachycuje valenční chování vidových protějšků v rámci jediného lexému. Slovníkové heslo je tak typicky uvedeno dvěma (příp. více) slovesnými lemmaty, a to nedokonavým a dokonavým infinitivním tvarem slovesa (odd. 2.1). Dalším důvodem, proč se v záhlaví slovníkového hesla může vyskytnout více lemmat, jsou pravopisné varianty slovesa (odd. 2.2).

Lemmata jsou doplněna informací o vidu (v horním indexu), případně římskou číslicí rozlišující homografy (v dolním indexu), např. nakupovatIimpf jako nedokonavý protějšek k nakoupitpf vs. nakupovatIIimpf jako nedokonavý protějšek k nakupitpf; k homografům viz odd. 2.3.

2.1  Vid a vidové protějšky

V češtině se pro kategorii vidu rozlišují dvě základní hodnoty, nedokonavost (imperfektiva) a dokonavost (perfektiva). Vedle toho se vyčleňují též iterativa (násobená slovesa jako specifická podtřída nedokonavých sloves) a slovesa obouvidová (slovesa, která se v určitých kontextech chovají jako dokonavá, v jiných kontextech jako nedokonavá).

Ve VALLEXu se informace o vidu zachycuje u každého lemmatu jako horní index, který může nabývat následujících hodnot:

  • impf pro nedokonavá slovesa;

  • pf pro dokonavá slovesa;

  • iter pro iterativa;

  • biasp pro obouvidová slovesa.

Identifikátorem impf, pf, iter, biasp jsou ve slovníkovém hesle uvedeny glosy a příklady, případně další údaje, které se vztahují pouze k některým z lemmat reprezentujících lexém.

V souladu s teorií FGP jsou ve VALLEXu do jediného lexému spojeny vidové dvojice tvořené sufixálně, např. ochutnávatimpfochutnatpf, dokončovatimpfdokončitpf, vyrůstatimpfvyrůstpf či otáčetimpfotočitpf.

V rámci jednoho lexému jsou též zachyceny supletivní páry, např. brát (si)impfvzít (si)pf či nacházetimpfnajítpf. Při stanovování vidových protějšků se VALLEX přidržuje slovníku SSJČ (Havránek et al., 1964).

Dokonavé protějšky nedokonavých sloves tvořené prefixálně v rámci jednoho lexému zachyceny nejsou: ne vždy totiž panuje shoda v určení vidových forem tvořených prefixací (viz argumentaci A. V. Isačenka, 1960); s touto teoretickou neujasněností souvisí i nejednoznačnost v případném určování, které z více možných prefigovaných lemmat považovat za vidový protějšek.

Pokud existuje běžně užívaná iterativní podoba, je rovněž zahrnuta do příslušného lexému, např. slovesa nasedatimpfnasednoutpfnasedávatiter odpovídají jedinému lexému popsanému v jednom slovníkovém hesle. Vzhledem k vysoké produktivitě tvoření iterativ v češtině nejsou ve VALLEXu iterativa zachycena vyčerpávajícím způsobem: iterativa s rozšířenou variantou přípony -váva(t), např. chodívávatiter, nejsou uváděna vůbec; z ostatních iterativ jsou uváděna pouze ta, která jsou doložena v korpusech SYN2005 nebo SYN2010 nebo se ve sledovaných textech a zdrojových slovnících vyskytovala pravidelněji. Pro iterativa se však neuvádějí glosy a příklady ani se nezaznamenává omezení u lexikálních jednotek, pro které se iterativum netvoří.2

V rámci jediného slovníkového hesla je v některých případech zachyceno více podob jednoho ze členů vidové dvojice (aniž by šlo o varianty, odd. 2.2), a to v případech, kdy jednomu lemmatu jedné vidové hodnoty odpovídá více různých lemmat s druhou hodnotou, např. dokonavá slovesa dohnatpfdohonitpf mají nedokonavý protějšek dohánětimpf, naopak dokonavé sloveso odvinoutpf má dva nedokonavé protějšky odvinovatimpfodvíjetimpf – každá tato trojice lemmat reprezentuje jediný lexém, odpovídá jí tedy jediné slovníkové heslo. V těchto případech je vidová charakteristika doplněna arabskou číslicí tak, že index s vidovou charakteristikou slouží jako jednoznačný identifikátor lemmatu ve slovníkovém hesle, např. dohánětimpfdohnatpf1dohonitpf2 a odvinovatimpf1odvíjetimpf2odvinoutpf.

Slovesa s rozdílnou vidovou charakteristikou se sice liší morfologickým významem, sdílejí však lexikální jednotky (k terminologii viz odd. THEORY > 1). Lexikální jednotka se tak typicky vztahuje ke všem lemmatům daného lexému, která jsou uvedena v záhlaví slovníkového hesla. Toto obecné pravidlo má řadu výjimek – některé lexikální jednotky se mohou vztahovat jen k některým z uvedených lemmat, např. sloveso odpovědětpf je dokonavým protějškem slovesa odpovídatimpf ve významu „dávat odpověď“„reagovat“, ale již ne ve významech „mít odpovědnost“ nebo „být ve shodě / v souladu; korespondovat“. V takovém případě jsou za arabskou číslicí uvádějící příslušnou lexikální jednotku uvedena za značkou limit všechna lemmata, ke kterým se daná lexikální jednotka vztahuje (toto omezení nebylo systematicky anotováno pouze v případě iterativ).

2.2  Varianty lemmatu

Ortografické alternativy (lišící se obvykle jen alternací v morfematickém kmenu slovesa), které jsou zaměnitelné v jakémkoliv kontextu beze změny významu, a ke kterým se tedy vztahuje stejná množina lexikálních jednotek, jsou chápány jako varianty lemmatu, např. dozvědět sepfdovědět sepf, dýchnoutpfdechnoutpf. Tyto varianty jsou zachyceny jako množina dvou nebo více lemmat reprezentujících (spolu s lemmatem či lemmaty případných vidových protějšků) příslušný lexém.

Varianty jsou v záhlaví hesla oddělené lomítkem, např. dozvědět / dovědět seimpf, dýchnout / dechnoutpf.

Přes toto základní vymezení variant VALLEX obsahuje řídké výjimky, kdy lze v určitém významu užít pouze jedno z lemmat, srov. např. lemmata plavatimpfplovatimpf, tradičně považovaná za varianty, v kontextu plavat v matematice vs. *plovat v matematice. V případě, že lze v daném významu užít pouze jednu z variant, je za arabskou číslicí uvádějící příslušnou lexikální jednotku za značkou limit uvedena ta varianta lemmatu, ke které se tato lexikální jednotka vztahuje (s vyznačeným videm a případně indexem pro homografy, viz níže).

2.3  Homografy (homonyma)

Jako homografy jsou ve VALLEXu označována především lemmata s identickou grafickou podobou, případně lemmata lišící se pouze přítomností reflexiva se/si, ale bez zřejmého sémantického vztahu. Přechod mezi homografií/homonymií 3 a polysémií (kdy jednotlivé lexikální jednotky spolu sémanticky i geneticky souvisejí) je však v jazyce plynulý, jako homografy jsou tak ve VALLEXu vyznačena i lemmata stejné grafické podoby, u nichž sice lze vysledovat sémantickou příbuznost, která se však liší videm.

Ve VALLEXu jsou homografy rozlišovány římskou číslicí uvedenou v dolním indexu, např. vylétatIimpf1vyletovatimpf2vyletět / vylétnoutpf1vylétatIIpf2vylétávatiter, dítIimpf, dítII seimpf, státIimpfstávatIiter, státII (si)impfstávatII (si)iter, stávatIII seimpfstátIII sepf.

2.4  Reflexivní lemmata

Reflexivní lemmata reprezentují reflexivní lexémy, k nimž řadíme tři typy reflexivních sloves, u nichž je reflexivum se/si součástí lemmatu (Kettnerová – Lopatková, 2014):4

  • Reflexiva tantum (v Karlík et al., 2002 jsou označována jako inherentně reflexivní slovesa), tedy reflexivní slovesa, která nereflexivní protějšek nemají, např. bát seimpf, smát seimpf; podtřídu tvoří vlastní inherentní reciproka s reflexivní podobou, odd. 4.4, např. setkávat seimpfsetkat sepf; řadí se sem též reflexivní slovesa, která nereflexivní podobu sice mají, lexikální jednotky odpovídající reflexivním a nereflexivním formám si jsou však natolik významově vzdáleny, že je nelze považovat za jediný lexém, např. chovat seimpf vs. chovatimpf.

  • Odvozená / sekundární reflexiva (v Karlík et al., 2002 též inherentně reflexivní varianta slovesa), tedy slovesa, kde reflexivum se/si je slovotvorným morfémem a kde reflexivní podoba je v nějakém významovém vztahu k podobě nereflexivní, např. vyjadřuje samovolnou či bezděčnou činnost, např. šířit seimpfvracet seimpfvrátit sepf, nebo signalizuje reciprocitu, např. líbat seimpf (v takovém případě mluvíme o odvozených recipročních slovesech, viz odd. 4.4).

  • Slovesná lemmata s fakultativním reflexivem se/si, tedy slovesa, kde reflexivní lemmata sdílejí význam s nereflexivními lemmaty, a reprezentují tak stejné lexikální jednotky, např. mysletimpfmyslet siimpf v užitích Myslím, že to tak není. vs. Myslím si, že to tak není., dále začínatimpfzačínat seimpf v užitích Koncert začíná v osm hodin. vs. Koncert se začíná v osm hodin.

Reflexivní lexémy prvních dvou typů, tedy reflexiva tantum a odvozená reflexiva, jsou ve VALLEXu zachyceny v samostatných slovníkových heslech. Slovesa s fakultativním se/si jsou reprezentována v rámci jediného lexému; příslušné reflexivum je vyznačeno v závorce jako fakultativní součást příslušného lemmatu, např. myslet / myslit (si)impfzačínat (se)impfzačít (se)pf.

3  Lexikální jednotky

V koncepci slovníku VALLEX reprezentují lexikální jednotky významovou složku, která spolu se složkou formální (s možnými lexikálními formami) tvoří lexém. Lexikální jednotku chápeme jako „dané slovo v daném významu“, více viz kapitolu THEORY.

Pro vyčleňování jednotlivých významů daného lexému neexistují testovatelná, všeobecně přijímaná kritéria, přechod od jednoho významu ke druhému je v řadě případů pozvolný. Ve VALLEXu je při rozlišování jednotlivých lexikálních jednotek kladen důraz na syntaktická kritéria, zejména na podobu valenčního rámce, včetně morfematické realizace jednotlivých valenčních doplnění (viz odd. 3.1). Přitom se ovšem přihlíží též k sémantice.

Lexikální jednotky jsou ve VALLEXu číslovány arabskými číslicemi; každá lexikální jednotka je uvozena touto číslicí.

Pořadí lexikálních jednotek není zcela arbitrární, není ale přísně systematické. V této podobě slovníku je dáno intuicí autorů (s přihlédnutím ke vzorku korpusového materiálu) – primární a/nebo velmi frekventované významy jsou uváděny na prvních místech, zatímco řídké a idiomatické významy jsou řazeny na konec slovníkového hesla.

Pokud není specifikováno jinak, vztahuje se lexikální jednotka ke všem lemmatům reprezentujícím daný lexém (uvedeným v záhlaví slovníkového hesla). V případech, kdy se daná lexikální jednotka vztahuje jen k některým lemmatům ze seznamu v záhlaví, jsou za značkou limit uvedena všechna lemmata (s vyznačeným videm a případnými variantami a indexem pro homografy), ke kterým se tato lexikální jednotka vztahuje. (Značka limit se však neuvádí, pokud se daná lexikální jednotka vztahuje ke všem lemmatům uvedeným v záhlaví slovníkového hesla s výjimkou iterativa, kde omezení nebylo systematicky anotováno.)

Lexikální jednotky nesou informaci o syntaktických a sémantických rysech slovesa v daném významu. Příslušné informace jsou ve VALLEXu zachyceny jako povinné a nepovinné atributy lexikální jednotky. Povinné atributy musí být vyplněny pro každou lexikální jednotku. Nepovinné atributy mohou být nevyplněny, protože buď pro danou lexikální jednotku nejsou relevantní (např. kontrola se uvádí jen u sloves s touto vlastností, viz odd. 4.1), nebo dané informace nejsou v současné podobě dostupné (např. určení syntakticko-sémantické třídy slovesa, viz odd. 4.7).

Každá lexikální jednotka je charakterizována následujícími povinnými atributy:

K nepovinným atributům lexikální jednotky patří:

3.1  Valenční rámce

Zásady valenční teorie FGP (viz zejména Panevová, 1980; Panevová, 1994), která slouží jako teoretické zázemí VALLEXu, klasifikace aktantů a volných doplnění, zásady pro jejich rozlišování i test pro stanovení obligatornosti jsou popsány v kapitole THEORY.

Nejdůležitější syntakticko-sémantická charakteristika slovesa je zachycena ve formě valenčního rámce. Valenční rámec ve VALLEXu sestává z následujících typů valenčních doplnění:

  • aktantů (obligatorních i fakultativních),

  • obligatorních volných doplnění,

  • valenčních doplnění tvořících se slovesem součást víceslovné lexikální jednotky a

  • kvazivalenčních doplnění.

Ve slovníku se kromě uvedených členů valenčního rámce uvádí i nevelké množství fakultativních volných doplnění (dále typická doplnění) charakteristických pro celé sémantické skupiny sloves.5

Ostatní volná doplnění, ačkoli se mohou se slovesy vyskytovat, nejsou ve valenčním rámci uváděna, neboť jsou podle FGP s lexikálními jednotkami volně slučitelná. Seznam valenčních doplnění uplatněných ve VALLEXu je uveden v odd. 3.2.

Ve VALLEXu je valenční rámec modelován jako posloupnost valenčních a nevalenčních pozic, kde každá pozice odpovídá jednomu valenčnímu, příp. typickému doplnění daného slovesa. Každá pozice je charakterizována:

  • funktorem, označujícím typ syntakticko-sémantického vztahu mezi slovesem a jeho doplněním, viz odd. 3.2;

  • seznamem možných morfematických forem, viz odd. 3.3;

  • informací o obligatornosti, viz odd. 3.4.

3.2  Funktory

V následujícím výčtu jsou shrnuty funktory, označující typy syntakticko-sémantického vztahu mezi slovesem a jeho doplněním, které se ve VALLEXu vyskytují. Pro úplnost zde uvádíme všechny funktory pro volná doplnění s alespoň jedním výskytem ve slovníku bez ohledu na to, zda jsou ve zde uváděných příkladových větách příslušná doplnění valenční, nebo zda jde pouze o doplnění typická, tedy nevalenční.6

Aktanty:

  • ACT (Aktor / Konatel):   Petr čte dopis.

  • PAT (Patiens):   Potkal jsem bratra.

  • EFF (Výsledek děje / Efekt):   Jmenovali ho ředitelem.

  • ADDR (Adresát):   Petr dal Marii knihu.

  • ORIG (Původ):   Upekla z jablek koláč.

Kvazivalenční doplnění:

  • DIFF (Rozdíl):   Hodnota akcií stoupla o 100 %.

  • INTT (Záměr):   Přišel navštívit Janu.

  • OBST (Překážka):   Zachytila rukou o stůl.

Volná doplnění (abecedně):

  • ACMP (Doprovod):   Matka tam šla s dětmi.

  • AIM (Účel):   Jan šel do pekárny pro chléb.

  • BEN (Benefaktor):   Připravila pro děti snídani.

  • CAUS (Příčina):   Petr pro nemoc končí s prací.

  • COMPL (Doplněk):   Pracoval jako učitel.

  • CRIT (Kritérium):   Třídili diamanty podle velikosti.

  • DIR1 (Směr – odkud):   Přišel z lesa promočený.

  • DIR2 (Směr – kudy):   Vydal se do sousední vesnice přes les.

  • DIR3 (Směr – kam):   Vydal se do sousední vesnice přes les.

  • EXT (Míra):   Tatínek měřil 2 metry.

  • HER (Dědictví):   Pojmenovali nejstaršího syna po otci.

  • LOC (Místo):   Narodil se v Itálii.

  • MANN (Způsob):   Choval se k ní laskavě.

  • MEANS (Prostředek):   Napsal dopis rukou.

  • RCMP (Náhrada):   Koupila si nové tričko za 350 Kč.

  • REG (Zřetel):   Situace se v tomto ohledu výrazně zlepšila.

  • SUBS (Substituce):   Startoval za Slávii.

  • TFHL (Čas – na jak dlouho):   Přerušil studium na rok.

  • TFRWH (Čas – ze kdy):   Jeho špatné vzpomínky pocházejí právě z tohoto období.

  • THL (Čas – jak dlouho):   Strávili jsme tam tři týdny.

  • TOWH (Čas – na kdy):   Odložili zkoušku z pondělka na úterý.

  • TSIN (Čas – od kdy):   Lhůtu počítáme od okamžiku dodání.

  • TTILL (Čas – do kdy):   Potrvá to do večera.

  • TWHEN (Čas – kdy):   Babička přijde zítra.

Doplnění jako součást víceslovné lexikální jednotky:

  • CPHR (Závislá část komplexního predikátu s kategoriálním slovesem):   Hygienici dávali pokuty jídelnám.

  • DPHR (Závislá část idiomu):   Novináři ho neustále chytali za slovo.

Kromě těchto funktorů se ve VALLEXu vyskytuje ještě hodnota DIR. Tato hodnota se používá jako zkratka k vyznačení, že daná lexikální jednotka je charakterizována všemi typy doplnění směru (DIR1, DIR2DIR3) jako typickými doplněními (tedy fakultativními doplněními typickými pro celé sémantické skupiny sloves).

Pořadí funktorů:

 
Funktory jsou ve valenčním rámci uvedeny v následujícím pořadí:

  1. aktanty (jsou uváděny v tzv. systémovém uspořádání, tedy v pořadí ACTADDRPATORIGEFF, více viz Sgall et al., 1986a);

  2. obligatorní volná doplnění (v pořadí vybraném autorem hesla),

  3. kvazivalenční doplnění (v pořadí vybraném autorem hesla),

  4. typická doplnění (v pořadí vybraném autorem hesla).

Pořadí valenčních doplnění odpovídajících závislé část komplexního predikátu s kategoriálním slovesem a idiomu stojí mimo toto pořadí a je řízeno zejména morfematickou formou daného doplnění; např. valenční doplnění s funktorem CPHR odpovídající přímému objektu vyjádřenému bezpředložkovým akuzativem následuje za doplněním v nepřímém objektu (typicky ADDR) a předchází nepřímému objektu vyjádřenému předložkovými skupinami od+2 nebo z+2 (typicky ORIG), viz např. valenční rámec kategoriálního slovesa činitimpf ACT1 ADDR3 CPHR4 či valenční rámec kategoriálního slovesa získávatimpfzískatpf ACT1 CPHR4 ORIGod+2,z+2.

3.3  Morfematické vyjádření

Každá valenční i nevalenční pozice může být ve větě vyjádřena omezenou množinou výrazových prostředků, morfematických forem. Ve VALLEXu je množina možných forem specifikována buď explicitně, nebo implicitně.

explicitně zachycených forem jsou možné morfematické formy dány výčtem u dané pozice valenčního rámce (dolní index u příslušného funktoru).

  • U aktantů, kvazivalenčních doplnění a doplnění odpovídajících závislé části komplexních predikátů s kategoriálními slovesy je tento seznam forem úplný (udávají se formy pro nepříznakové, tedy aktivní, nereflexivní, nereciproční užití slovesa)7 – jiné prostředky nelze pro vyjádření těchto valenčních doplnění užít.8

  • V případě volných doplnění jsou explicitně uvedené formy pro dané sloveso pouze typické, lze užít i další formy dané sémantikou doplnění.

  • U valenčních i nevalenčních doplnění odpovídajících závislé části idiomu platí, že pokud je množina lexikálních forem vyjadřujících danou pozici omezená (často jednočlenná), jsou ve VALLEXu uvedeny přímo tyto lexikální formy.

implicitně zachycených forem se předpokládá, že množina možných forem je dána sémantikou doplnění, tedy vyplývá z příslušného funktoru. Jinými slovy, doplnění se může realizovat jakoukoliv formou vyjadřující daný typ doplnění; její výběr je ovšem závislý na lexikálním obsazení a kontextových podmínkách, např. bydlí na kopci.LOC vs. bydlí ve vesnici.LOC, napsal dopis rukou.MEANS vs. napsal dopis na počítači.MEANS.

Explicitně zachycené formy.

Seznamy morfematických forem, které se mohou vyskytnout u jednotlivých valenčních pozic, sestávají z následujících typů hodnot:

  • Bezpředložkové pády. Jednotlivé pády jsou označeny příslušnými číslicemi: 1 – nominativ, 2 – genitiv, 3 – dativ, 4 – akuzativ, 5 – vokativ, 7 – instrumentál.

  • Předložkové skupiny. Jsou určeny lemmatem předložky (v její nevokalizované podobě) a číslem pádu (např. z+2, na+4, o+6, …). Ve VALLEXu se vyskytují následující předložky: bez, do, jako,9 jako na, k, kolem, kvůli, mezi, místo, na, nad, o, od, po, pod, podle, pro, proti, před, přes, při, s, u, v, z, za.

  • Infinitivní konstrukce. Značka inf reprezentuje valenční doplnění ve formě infinitivu slovesa (ve vzácných případech též se spojkou než+inf).

  • Závislé věty. Závislé věty obsahové uvozené podřadicí spojkou jsou reprezentovány lemmatem této spojky; ve VALLEXu se vyskytují následující spojky: aby, , jak, zda,10 že.
    Závislé věty obsahové, které nejsou uvozeny spojkami (např. nepřímé otázky uvozené tázacím zájmenem nebo adverbiem), jsou reprezentovány zkratkou cont.

  • Konstrukce s adjektivy. Zkratka adj-číslice specifikuje doplnění ve formě přídavného jména v příslušném pádu (např. adj-1 pro cítím se slabý), případně v kombinaci s předložkou (např. za+adj-4 pro jeho chování měl za neslušné).

  • Konstrukce s být. Infinitiv slovesa být se může vyskytnout v konstrukci s adjektivem či s bezpředložkovým pádem (např. být+adj-1 pro zdá se to být dostatečné, být+7 pro demolice se zdá být řešením).

  • Část idiomu. Závislé části idiomů jsou specifikovány odpovídajícími lexikálními formami (např. napospas pro idiom ponechat napospas).

Implicitně zachycené formy.

Pokud není u volného doplnění explicitně určena jeho možná forma, potom množina možných forem vyplývá z funktoru pro toto doplnění. Následující výčet udává formy obvyklé pro dané funktory (seznam vychází z nejčastějších forem pro jednotlivé funktory v Pražském závislostním korpusu).

  • ACMP: bez+2, s+7, společně s+7, spolu s+7, v čele s+7, v souvislosti s+7, ve spojení s+7, včetně+2, … ;

  • AIM: do+2, k+3, na+4, o+4, pro+4, pro případ+2, proti+3, v zájmu+2, za+4, za+7, aby, , že, … ;

  • BEN: 3, na+4, na účet+2, na úkor+2, na vrub+2, pro+4, proti+3, v+4, ve prospěch+2, v rozporu s+7, v zájmu+2, … ;

  • CAUS: 7, díky+3, kvůli+3, na+4, na+6, na základě+2, nad+7, následkem+2, od+2, pod+7, pod náporem+2, pod tíhou+2, pod váhou+2, pro+4, v+6, v důsledku+2, v souvislosti s+7, vinou+2, vlivem+2, vzhledem k+3, z+2, z důvodu+2, za+4, za+7, zásluhou+2, adverb, aby, jelikož, ježto, poněvadž, protože, že, … ;

  • CRIT: 2, 7, dle+2, na+6, na základě+2, po vzoru+2, podle+2, přiměřeně+3, v+6, v duchu+2, v rozporu s+7, ve shodě s+7, ve smyslu+2, v souladu s+7, v souhlase s+7, ve světle+2, v závislosti na+6, z titulu+2, … ;

  • DIR1: od+2, s+2, z+2, ze strany+2, zpod+2, zpoza+2, adverb, … ;

  • DIR2: 7, cestou+2, kolem+2, mezi+7, napříč+7, po+6, podél+2, přes+4, skrz+4, v+6, adverb, …;

  • DIR3: 7, do+2, do čela+2, k+3, kolem+2, mezi+4, mimo+4, na+4, na+6, nad+4, naproti+3, okolo+2, po+4, po+6, pod+4, proti+3, před+4, přes+4, směrem do+2, směrem k+3, směrem na+4, v+4, vedle+2, za+4, za+7, adverb, … ;

  • EXT: 2, 4, 7, do+2, k+3, kolem+2, na+4, na+6, nad+4, okolo+2, po+6, pod+7, přes+4, v+4, z+2, za+4, adverb, … ;

  • HER: po+6, podle+2, … ;

  • LOC: blízko+2, blízko+3, daleko+2, do+2, kolem+2, mezi+7, mimo+4, na+4, na+6, na úroveň+2, nad+7, naproti+3, nedaleko+2, okolo+2, po+6, poblíž+2, pod+7, podél+2, proti+3, před+7, přes+4, při+6, stranou+2, u+2, uprostřed+2, uvnitř+2, v+6, v čele+2, v oblasti+2, v rámci+2, v řadě+2, vedle+2, za+4, za+7, adverb, … ;

  • MANN: 7, do+2, formou+2, na+4, na+6, nad+4, o+4, po+6, pod+7, proti+3, před+7, přes+4, při+6, s+7, v+4, v+6, ve formě+2, v podobě+2, vedle+2, z+2, za+4, za+7, jak, že, adverb, … ;

  • MEANS: 7, cestou+2, díky+3, do+2, na+4, na+6, o+6, po+6, pod+7, pomocí+2, prostřednictvím+2, přes+4, s+7, s pomocí+2, skrz+4, v+6, z+2, za+4, za pomoci+2, že, adverb, … ;

  • REG: 7, bez ohledu na+4, bez zřetele k+3, k+3, kolem+2, na+4, na+6, na téma+2, nad+7, nezávisle na+6, o+6, ohledně+2, po+6, pro+4, před+7, při+6, s+7, s ohledem na+4, se zřetelem k+3, se zřetelem na+4, u+2, v+6, v otázce+2, v případě+2, v rámci+2, v souvislosti s+7, ve věci+2, ve vztahu k+3, vůči+3, vzhledem k+3, z+2, z hlediska+2, za+4, adverb, … ;

  • SUBS: jménem+2, místo+2, namísto+2, výměnou za+4, za+4, … ;

  • TFHL: do+2, na+4, po+2, pro+4, adverb, … ;

  • TFRWH: od+2, z+2, … ;

  • THL: 2, 4, 7, do+2, na+4, po+4, po dobu+2, přes+4, v+2, za+4, adverb, , dokud, … ;

  • TOWH: do+2, k+3, na+4, pro+4, adverb, … ;

  • TSIN: od+2, počínaje+7, z+2, adverb, … ;

  • TTILL: do+2, k+3, po+4, adverb, , dokud, než, … ;

  • TWHEN: 2, 4, 7, do+2, k+3, kolem+2, koncem+2, mezi+7, na+4, na+6, na závěr+2, než, o+6, okolo+2, po+6, počátkem+2, postupem+2, poté co, před+7, předtím než, při+6, s+7, u příležitosti+2, v+4, v+6, v době+2, v období+2, v průběhu+2, v závěru+2, z+2, za+2, za+4, začátkem+2, adverb, , jakmile, když, …

3.4  Obligatornost slovesného doplnění

Ve VALLEXu se (v souladu s valenční teorií FGP) slovesná doplnění dělí na obligatorní a fakultativní (Panevová, 1980). Obligatorností se rozumí povinná přítomnost daného doplnění v hloubkové (tektogramatické) struktuře, více viz odd. THEORY > 1.3.

Opozice obligatornosti a fakultativnosti je zachycena u každé pozice valenčního rámce:

  • Obligatorní doplnění (aktanty, kvazivalenční doplnění, volná doplnění a doplnění tvořící součást víceslovných jednotek) jsou tištěna zvýrazněným písmem, např. LOC značí obligatorní volné doplnění Místo, CPHR značí obligatorní závislou část komplexního predikátu.

  • Stejným písmem jsou tištěny i fakultativní aktanty a kvazivalenční doplnění (patří též do úzce chápaného valenčního rámce), ty jsou navíc odlišeny značkou opt v horním indexu, např. EFFopt značí fakultativní aktant Efekt.

  • Typická volná doplnění, která rozšiřují tradiční valenční rámec, jsou tištěna obyčejným písmem a označena horním indexem typ, např. BENtyp značí typické volné doplnění Benefaktor, DPHRtyp značí fakultativní část idiomu.

4  Doplňující syntaktické informace

Jednotlivé lexikální jednotky mohou být obohaceny o nepovinné, doplňující syntaktické, případně syntakticko-sémantické informace úzce související s valencí slovesa. Ve VALLEXu je zachycena informace o kontrole (odd. 4.1) a o gramatikalizovaných alternacích, a to o diatezích (odd. 4.2), o reflexivitě (odd. 4.3) a o reciprocitě (odd. 4.4). Tyto gramatické jevy přímo ovlivňují povrchové projevy valence.

Dále se u vybraných lexikálních jednotek uvádí odkaz na lexikální jednotky ve vztahu lexikalizované alternace (odd. 4.5) a jejich zařazení do syntakticko–sémantické třídy (odd. 4.7), které umožňují zkoumat, jak se sémantická blízkost sloves odráží v jejich valenčních vlastnostech.

U lexikálních jednotek odpovídajících kategoriálním slovesům se uvádí odkazy k predikativním jménům vytvářejícím s danými slovesy komplexní predikáty, dále je zde informace o koreferenci valenčních doplnění a o případné korespondenci „Kauzátora“ (odd. 4.6).

Z pohledu valence je relevantní též příznak pro idiom (odd. 4.8), neboť frazémy a idiomy často vykazují specifické valenční chování.

4.1  Kontrola

Termínem kontrola (značka control) se ve VALLEXu rozumí vlastnost některých sloves (tzv. sloves kontroly) vyžadovat koreferenci mezi některým svým valenčním doplněním („controller“) a valenčním doplněním podřízeného slovesa („controllee“) (viz zejm. Panevová, 1996). Ve VALLEXu je tento vztah zaznamenán pouze pro slovesa, která mohou mít valenční doplnění ve formě infinitivu (bez ohledu na jeho funktor). Za kontrolovaný člen („controllee“) je pak považován subjekt tohoto infinitivu (který je v povrchové podobě věty v češtině nevyjádřitelný), kontrolující člen („controller“) je výraz s ním koreferenční, typicky člen valenčního rámce řídícího slovesa kontroly.

Ve VALLEXu je kontrola zachycena v atributu control následujícím způsobem:

  • atribut control má hodnotu funktoru toho doplnění z valenčního rámce slovesa kontroly, které je v koreferenčním vztahu s (nevyjádřeným) subjektem infinitivu;

  • atribut control má hodnotu controlex v případě, že ve valenčním rámci řídícího slovesa kontroly nelze takové doplnění identifikovat.

Atribut control je vyznačen u 520 lexikálních jednotek.

Příklady:

  • controlACT, např. pokoušet seimpfpokusit sepf, srov. Jiří.ACT se pokusí přijít. (~ Jiří přijde.)

  • controlPAT, např. slyšetimpf, srov. Děti slyší někoho.PAT přicházet. (~ Někdo přichází.)

  • controlADDR, např. doporučovatimpfdoporučitpf, srov. Doporučili mu.ADDR jít k lékaři. (~ (On) jde k lékaři.)

  • controlcontrolex , např. jítimpf, srov. Jde to udělat. (ve smyslu „lze to udělat“) (~ Kdokoli to může udělat.)

4.2  Diateze

Slovník VALLEX u lexikálních jednotek zachycuje možnost tvořit příznakové konstrukce jednotlivých diatezí, neboť tyto konstrukce systematickým způsobem mění valenční charakteristiku sloves: diateze jsou typicky spojeny s odsunutím situačního participantu odpovídajícího Konateli (ACT) z prominentní syntaktické pozice subjektu, přičemž korespondence situačních participantů a valenčních doplnění zůstává zachována (Panevová et al., 2014), více zde odd. THEORY > 2; z formálního hlediska tyto změny popisuje gramatická komponenta.11

V datové komponentě VALLEXu je v atributu diat uveden výčet možných diatezí, do nichž daná lexikální jednotka slovesa vstupuje. Tento atribut může nabývat následujících hodnot:

  • pass pro diateze, v jejichž příznakovém členu má sloveso formu trpného participia s pomocným slovesem být (vyznačeno u 3 346 lexikálních jednotek);
    explicitně označuje diatezi pasivní, implicitně zahrnuje i diatezi rezultativní prostou;

  • deagent pro diateze, v nichž je příznakový člen realizován reflexivní formou slovesnou (4 115 lexikálních jednotek);
    explicitně vyznačuje deagentní diatezi, implicitně diatezi dispoziční;

  • poss pro diateze, v nichž sloveso v příznakovém členu má formu trpného participia s pomocným slovesem mít (1 866 lexikálních jednotek);
    explicitně vyznačuje rezultativ posesivní, u příkladů jsou rozlišeny následující podtypy:

    • possnconv: nekonverzní typ, kdy subjektem v příznakové konstrukci je Konatel,

    • possconv: konverzní typ, kdy je Konatel v příznakové konstrukci odsunut z pozice subjektu,

    • poss: homonymní případy, které lze rozlišit až na základě širšího kontextu;

    implicitně označuje též recipientní pasivní diatezi s pomocným slovesem mít;

  • recipient pro recipientní pasivní diatezi, u níž má sloveso v příznakovém členu formu trpného participia s pomocným slovesem dostat (127 lexikálních jednotek).

Příznakové členy jednotlivých diatezí jsou ve VALLEXu exemplifikovány příklady z Českého národního korpusu (řada SYN).

4.3  Reflexivita

Reflexivitou se zde rozumí skutečnost, že reflexivní osobní zájmeno (jeho krátké, klitické formy se/si a dlouhé formy sebe/sobě) vyjadřují referenční totožnost aktantu v subjektové pozici (typicky Konatele (ACT)) a aktantu vyjádřeného daným reflexivem; užití reflexivního osobního zájmena vyjadřuje, že Konatel vykonává děj sám na sobě.

Ve VALLEXu je možnost reflexivního užití zachycena v atributu refl,12 který může nabývat následujících dvou hodnot:

  • coref4 pro syntaktickou reflexivitu, při níž reflexivní osobní zájmeno vyjadřuje referenční totožnost aktantu v subjektové pozici a akuzativního aktantu vyjádřeného tímto reflexivem, např. mýt se / sebe, vidět se / sebe, kde reflexivní osobní zájmeno je Patientem (PAT) koreferujícím s Konatelem (ACT) slovesa mýtimpf, vidětpf (vyznačeno pro 428 lexikálních jednotek);

  • coref3 pro syntaktickou reflexivitu, při níž reflexivní osobní zájmeno vyjadřuje referenční totožnost aktantu v subjektové pozici a dativního aktantu vyjádřeného tímto reflexivem, např. darovat si / sobě něco, kde reflexivní osobní zájmeno je Adresát (ADDR) slovesa darovatpf koreferující s Aktorem (ACT) tohoto slovesa (466 lexikálních jednotek).

VALLEX se omezuje na zachycení těch případů syntaktické reflexivity, která může být vyjádřena krátkými (klitickými) tvary reflexivního osobního zájmena. Nepokrývá tedy případy, kdy je gramatikalizována dlouhá forma reflexiva, např. v předložkové skupině, srov. Ode dneška (my.ACT) děláme na sebe.PAT., Rodiče.ACT ponechali doklady u sebe.LOC., v pádech, kde reflexivum nemá klitickou formu (tedy v genitivu nebo v instrumentálu), či je součástí idiomu, srov. Praštil sebou o postel.13

4.4  Reciprocita

Reciprocita je operace, při níž – jsou-li splněny podmínky pro její uplatnění – vstupují některé situační participanty (a jim odpovídající valenční doplnění) do vztahu symetrie (Panevová, 1999; Panevová, 2007; Panevová – Mikulová, 2007); reciprocitou se tedy rozumí možnost vyjádření vztahu vzájemnosti mezi dvěma (či více) valenčními doplněními (Karlík et al., 2002), viz též odd. THEORY > 2.

V návaznosti na Panevovou a Mikulovou (2007) rozlišujeme vzhledem k reciprocitě tři typy sloves:

  • A. Inherentně reciproční slovesa, tedy slovesa, která reciprocitu nesou již ve svém lexikálním významu; jedná se jednak o slovesa s reflexivní formou (nereflexivní forma slovesa buď vůbec neexistuje, nebo nese výrazně odlišný význam), např. setkávat seimpfsetkat sepf, dále hádat seimpf či utkávatII seimpfutkatII sepf, jednak o slovesa s formou nereflexivní, např. soutěžitimpfdiskutovatimpf.

  • B. Odvozená reciproční slovesa, tedy slovesa, která vznikla odvozením od tranzitivních sloves a získala rys inherentní reciprocity, např. líbat seimpf, dále potkávat seimpfpotkat sepf či lišit seimpf; typicky se vyznačují obligatorním doplněním s formou s+7.

  • C. Ostatní slovesa s možností recipročního užití, tedy slovesa, která nenesou reciprocitu ve svém lexikálním významu, přesto reciproční užití umožňují, např. líbatimpf, dále potkávatimpfpotkatpf či lišitimpf, ale i fotografovatimpf či napodobovatimpfnapodobitpfoceňovatimpfocenitpf.

Ve VALLEXu je možnost recipročního užití vyznačena u všech tří typů sloves;14 příslušné lexikální jednotky mají v atributu recipr pomocí funktorů specifikovánu dvojici, příp. trojici valenčních doplnění, která mohou být užita recipročně.

Příklady:

  • ACT-ADDR, např. hádat seimpf, srov. Petr a Pavel se spolu neustále hádali.;

  • ACT-PAT, např. navštěvovat seimpfnavštívit sepf, srov. Navštěvovali se pravidelně celá léta.;

  • ACT-PAT, např. seznamovat seimpfseznámit sepf, srov. Seznámili se spolu před třiceti lety.;

  • ADDR-PAT, např. seznamovatimpfseznámitpf, srov. Jan děti navzájem seznámil.;

  • ACT-PAT, např. lišit seimpf, srov. Petr a Pavel se ve svém hodnocení studentů liší.;

  • ACT-ADDR-PAT, např. představovatimpfpředstavitpf, srov. Kolegové se vzájemně představili.15

VALLEX se omezuje na zachycení případů reciprocity, do které vstupují aktanty a obligatorní volná doplnění slovesa; ve slovníku je možnost recipročního užití vyznačena u 2 039 lexikálních jednotek.

4.5  Lexikalizované alternace

Lexikalizované alternace se týkají vztahů mezi odlišnými lexikálními jednotkami téhož slovesného lexému, které se vyznačují totožným situačním významem, avšak odlišují se ve strukturním významu (Panevová et al., 2014). V těchto případech je stejná množina situačních participantů pokaždé jiným způsobem rozmístěna do valenčního rámce.

Ve slovníku VALLEX jsou alternace zachyceny pomocí následujících atributů:

  • conv pro lexikálněsémantické konverze;

  • multiple pro rozdílnou strukturní realizaci téhož situačního participantu;

  • split pro strukturní rozpad situačního participantu na dvě valenční doplnění.

Tyto typy lexikalizovaných alternací se dále klasifikují podle zasažených situačních participantů.

Lexikálněsémantické konverze: conv


Tato alternace je vyznačena u 313 lexikálních jednotek.

A. Objektové konverze

  • Locatum-Location (lokativní konverze) (ve VALLEXu 148 lexikálních jednotek)

    • Vytvoření souvýskytu (formation), např. Řidič načerpal benzín do nádrže.Řidič načerpal plnou nádrž benzínu.

    • Vytvoření souvýskytu (formation person), např. Matka oblékla dětem sváteční šaty.Matka oblékla děti do svátečních šatů.

    • Zrušení souvýskytu (destruction), např. Petra vyčistila skvrnu ze sukně.Petra vyčistila sukni od skvrn.

    • Zrušení souvýskytu (destruction person), např. Matka svlékala dítěti kabát.Matka svlékala dítě z kabátu.

  • Material-Product (82 lexikálních jednotek), např. Jan lámal kousky z tabulky čokolády.Jan lámal tabulku čokolády na kousky.

  • Theme-Path (4 lexikální jednotky), např. Sebevrah si prohnal kulku hlavou.Sebevrah si prohnal hlavu kulkou.

  • Hole-Affected_object (4 lexikální jednotky), např. Rybáři prolomili díru do ledu.Rybáři prolomili led.

  • Affliction-Patient (8 lexikálních jednotek), např. Lékař vyléčil pacientovi nemoc.Lékař vyléčil pacienta z nemoci.

  • Theme_1-Theme_2 (18 lexikálních jednotek), např. Vyměnila s kamarádem autíčko za mašinku.Vyměnila s kamarádem mašinku za autíčko. (ve významu „pozbyla autíčko, nabyla mašinku“)

B. Subjektové konverze

  • Bearer_of_action-Location (28 lexikálních jednotek), např. V klášteře zněla majestátní hudba.Klášter zněl majestátní hudbou.

  • Substance-Source (12 lexikálních jednotek), např. Na letišti explodovala bomba.Letiště explodovalo.

  • Locatum-Location (objectless) (lokativní konverze bez objektu) (10 lexikálních jednotek), např. Z plného popelníku se vysypal popel.Popelník se vysypal.

Rozdílná strukturní realizace téhož situačního participantu: multiple


Tato alternace je vyznačena u 138 lexikálních jednotek.

A. Rozdílná strukturní realizace téhož participantu u sloves pohybu

  • Source (4 lexikální jednotky), např. Výletníci scházeli z kopce.Výletníci scházeli kopec.

  • Path (16 lexikálních jednotek), např. Děti probíhaly lesem.Děti probíhaly les.

  • Goal (8 lexikálních jednotek), např. Výprava vyšla na kopec.Výprava vyšla kopec.

  • Boundary (10 lexikálních jednotek), např. Ostružiní přerůstá přes plot.Ostružiní přerůstá plot.

  • Area (2 lexikální jednotky), např. Kostelem prolínala vůně kadidla.Kostel prolínala vůně kadidla.

  • Impactee (10 lexikálních jednotek), např. Jan bušil do soupeře pěstmi.Jan bušil soupeře pěstmi.

B. Rozdílná strukturní realizace téhož participantu u sloves umístění

  • Location (58 lexikálních jednotek), např. Nájemníci ukládají odpad do kontejneru.Nájemníci ukládají odpad v kontejneru.

C. Rozdílná strukturní realizace téhož participantu u sloves cogitandi a u sloves pocitů a stavů

  • Judgment (12 lexikálních jednotek), např. Tuto událost vykládáme jako nepolitickou.Tuto událost vykládáme nepoliticky.

  • Subject_matter (4 lexikální jednotky), např. Studenti zaměřovali své studium spíš na lingvistiku.Studenti zaměřovali své studium spíš lingvisticky.

  • Subject_matter (objectless) (4 lexikální jednotky), např. Jan se zaměřoval na lingvistiku.Jan se zaměřoval lingvisticky.

  • State (4 lexikální jednotky), např. Zprávy o něm ho uchovaly živého.Zprávy o něm ho uchovaly naživu.

  • State (objectless) (6 lexikálních jednotek), např. Jan se v poslední době cítil jako stařík.Jan se v poslední době cítil staře.

Rozpad situačního participantu na dvě valenční doplnění: split


Tato alternace je vyznačena u 318 lexikálních jednotek.

  • Information (152 lexikálních jednotek), např. Sousedka si stěžovala rodičům, že syn pije.Sousedka si stěžovala rodičům na syna, že pije.

  • Phenomenon (58 lexikálních jednotek), např. Jan si pomyslel, že je Petra nafoukaná.Jan si pomyslel o Petře, že je nafoukaná.

  • Inference (8 lexikálních jednotek) Zdálo se mi, že je to změna k dobrému.Zdálo se mi to být změnou k dobrému.

  • Stimul (76 lexikálních jednotek), např. V okně prvního poschodí zahlédla, jak se na ni její manžel dívá.V okně prvního poschodí zahlédla svého manžela, jak se na ni dívá.

  • Path (26 lexikálních jednotek), např. Přívoz převáží turisty přes řeku.Přívoz převáží turisty z jedné strany řeky na druhou.

4.6  Komplexní predikáty s kategoriálním slovesem

Informace o syntaktickém chování komplexních predikátů je rozložena mezi kategoriální slovesa a predikativní jména. VALLEX zachycuje celkem 1 500 komplexních predikátů, tedy kombinací lexikální jednotky kategoriálního slovesa a lexikální jednotky predikativního jména (jde celkem o 118 slovesných lexikálních jednotek a 350 lexikálních jednotek jmen; uvedený počet komplexních predikátů je reprezentován celkem 2 426 kolokáty, tj. kombinacemi lemmatu kategoriálního slovesa (150 slovesných lemmat) a lemmatu predikativního jména (285 jmenných lemmat).16, 17

Základní informaci o valenční charakteristice predikátů poskytují valenční rámce kategoriálních slovesa a predikativních jmen, pro úplný popis hloubkové a syntaktické struktury těchto predikátů jsou dále zapotřebí informace poskytované následujícími atributy uvedenými u kategoriálních sloves:

  • lvc poskytující výčet predikativních jmen (resp. jejich identifikátorů), se kterými dané kategoriální sloveso vytváří komplexní predikát;

  • map zachycující infomaci o koreferenci valenčních doplnění kategoriálního slovesa a predikativního jména ve formě dvojic funktorů koreferujících doplnění (rozlišených po řadě pomocí doplních indexů V a N);

  • instig podávající informaci o valenčním doplnění kauzativního kategoriálního slovesa, s nímž koresponduje participant s rolí „Kauzátora“ (pouze u kauzativních kategoriálních sloves).

4.7  Syntakticko-sémantické třídy

Část lexikálních jednotek (3 114 z celkového počtu 6 711, tedy přibližně 46 % všech lexikálních jednotek) má určenu syntakticko-sémantickou třídu (značka class). Tyto třídy byly budovány striktně „zdola nahoru“ – seskupováním lexikálních jednotek s podobnými syntaktickými vlastnostmi, přičemž se přihlíželo k jejich sémantice. Zdůrazněme zde, že syntakticko-sémantické třídy jsou tvořeny jednotlivými lexikálními jednotkami, nikoliv celými lexémy – víceznačný lexém se tedy může vyskytovat v několika třídách.

Bylo vytvořeno následujících 22 syntakticko-sémantických tříd:

  • appoint verb (24 lexikálních jednotek), např. nominovatbiasp, určovatimpfurčitpf (~ určovala své zástupce), ustanovovatimpfustanovitpf;

  • cause motion (38 lexikálních jednotek), např. mávatimpfmávnoutpf, hýbatimpfhnoutpf1hýbnoutpf2 (~ hýbat pravou rukou);

  • combining (94 lexikálních jednotek), např. míchatimpf (~ míchat žloutky s moukou v těsto), přidávatimpfpřidatpf, spojovatimpfspojitpf;

  • communication (428 lexikálních jednotek), např. čístimpf, hovořitimpf, nařizovatIIimpfnaříditIIpf;

  • contact (125 lexikálních jednotek), např. dotýkat seimpfdotknout sepf, narážetimpfnarazitpf, tisknoutimpf;

  • emission (22 lexikálních jednotek), např. pouštětimpfpustitpf (~ tričko pouštělo barvu), vysílatimpfvyslatpf (~ vysílat signály);

  • exchange (182 lexikálních jednotek), např. dávatimpfdátpf, dostávatIimpfdostatpf, měnitimpf, platitimpf, pronajímatimpfpronajmoutpf;

  • expansion (20 lexikálních jednotek), např. pronikatimpfproniknoutpf, šířitimpf;

  • extent (18 lexikálních jednotek), např. činitimpf (~ činí to 30 Kč), dosahovatimpfdosáhnoutpf, vycházetimpfvyjítpf (~ boty vycházejí na tisíc korun);

  • change (342 lexikálních jednotek), např. klesatimpfklesnoutpf (~ teplota prudce klesala), budovatimpf, proměňovatimpfproměnitpf, růstimpf;

  • intervention (10 lexikálních jednotek), např. mluvitimpf (~ do toho nemůžu mluvit), zasahovatimpfzasáhnoutpf;

  • location (414 lexikálních jednotek), např. doplňovatimpfdoplnitpf (~ doplňovat zboží do regálu), nacházetimpfnajítpf, shromažďovatimpfshromážditpf;

  • mental action (338 lexikálních jednotek), např. cítit seimpf (~ cítit se dobře), jásatimpf, mrzetpf;

  • modal verb18 (15 lexikálních jednotek), např. dovéstIIimpf (~ dovede plavat), moci / moctimpf, chtítimpf, smětimpf;

  • motion (311 lexikálních jednotek), např. běžetimpf, dorážetimpfdorazitpf, hýbat seimpfhnout sepf (~ Nehýbej se!);

  • perception (98 lexikálních jednotek), např. hledětimpf, pamatovat (si)impf, všímat siimpfvšimnout sipf;

  • phase of action (78 lexikálních jednotek), např. končit (se)impf (~ přednáška končí v 5 hodin), vrcholitimpf, vznikatimpfvzniknoutpf;

  • phase verb (77 lexikálních jednotek), např. iniciovatbiasp, končit (se)impf (~ končit školu);

  • providing (57 lexikálních jednotek), např. naplňovatimpfnaplnitpf (~ naplnit vanu vodou), vybavovatimpfvybavitpf;

  • psych verb (143 lexikálních jednotek), např. klamatimpf, potěšitpf (~ potěšila ho dárkem, dárek ho potěšil);

  • social interaction (86 lexikálních jednotek), např. potkávat seimpfpotkat sepf (~ potkává se s přáteli v baru), spojovatimpfspojitpf (~ spojím se s ním co nejdříve), souhlasitimpf;

  • transport (194 lexikálních jednotek), např. donášetimpfdonéstpf, přemisťovat / přemísťovatimpfpřemístitpf, shrnovatimpfshrnoutpf.

Toto rozdělení lexikálních jednotek do syntakticko-sémantických tříd je pouze pracovní a nelze je považovat za klasifikaci splňující požadavky dobře definované ontologie. Je zřejmé, že takto hrubé rozdělení není syntakticky ani sémanticky homogenní, jde o základní vymezení skupin sloves, které je potřeba dále podrobně studovat. Motivací pro tuto předběžnou klasifikaci lexikálních jednotek byla skutečnost, že i takovéto pracovní třídění zachycuje vztahy mezi slovesy a díky tomu usnadňuje kontroly konzistence slovníku a dovoluje formulovat obecnější pozorování týkající se slovníkových dat.

4.8  Idiomy

Při vytváření slovníku VALLEX byl kladen důraz především na úplné pokrytí primárních a obvyklých významů sloves. Zároveň bylo zpracováno mnoho lexikálních jednotek popisujících okrajová a idiomatická užití sloves; jejich pokrytí však není (a nemůže být) úplné. Takové lexikální jednotky jsou odlišeny značkou idiom za číslem lexikální jednotky.

Idiomatická užití sloves jsou taková ustálená užití, která jsou charakterizována buď podstatným posunem ve významu (vzhledem k primárnímu významu, např. přišel o hodinky), omezenou, obvykle velmi malou množinou možných lexikálních hodnot, kterých mohou jejich doplnění nabývat (např. brát roha, mráz mi z toho běhal po zádech), nebo jinými nepravidelnostmi a anomáliemi.

Poznámka:
Metaforické užití slovesa – pokud nedošlo k jeho výrazné lexikalizaci – je obvykle pokryto lexikální jednotkou pro primární význam slovesa, např. užití slovesa jítimpf v kontextu Po městě šla řeč, že se budeš stěhovat. je řazeno k lexikální jednotce popisující význam „pohybovat se po vlastních nohou; přemísťovat se chůzí“.


Poznámky


Seznam literatury


Obsah