|
|
|
Kytky v květináči Jarek Nohavica
Na mé planetě je spousta domů
a jenom jeden byt,
|
|
#1
|
do něj vracívám:1 se z kosmodromu
(S/NET/1998/nohavica:060-p2s3)
|
|
|
|
|
A najednou jsem ztuhnul, objevil se mi obraz, dávný obraz z mýho života na kterej už jsem zapomenul, upil jsem pivo, dopil a šel pro další, a ten obraz se táhnul za mnou jako za parníkem kouř a dým, když jsem byl tak mladej, jako ti co tady proudí kolem mne, tak jsem najednou dostal touhu, že musím mít kristusky, takový sandály, jak tenkrát byla móda, v těch střevících budu mít zelený ponožky a ty přazky a řemínky a ta tyrkysová barva mi dodají sebevědomí a sílu, až budu čekat na dívku, a taky jsem si ty kristusky koupil a maminka mi upletla zelený ponožky a tak jsem taky takhle kráčel jako tihle mladí Prahou, taky jsem se tak nesl, taky jsem měl pocit, že nikdy nemohu umřít, že jsem nesmrtelný jen proto, že mám zelený ponožky a střevíce sestavený z řemenů a řemínků a přazek, a taky jsem šel na rande, abych se pochlubil, a když stojím na okraji chodníku na rohu Pařížský, dívám se do výkladní skříně nějaký spořitelny, a tam byla veliká cedule a na ní bylo něco napsáno, a já jsem se díval a pořád mi ten text nedával smysl, tak jsem přistoupil těsně k výkladu a tam jsem přečetl, že tam je napsáno: Ukládejte svoje úspory v naší spořitelně... a současně jsem ale cítil, že jsem pravým střevícem do něčeho šlápl, že to do čeho jsem šlápl je tekuté, bál jsem se na to podívat ale cítil jsem že ta hmota se uzavřela nad a kolem celého střevíce, a když jsem si dodal sílu a podíval jsem se, stál jsem ve velikém psím hovnu, které se docela uzavřelo a tak jsem zavřel oči a hrnula se mi do hlavy krev tou hanbou a nespravedlností, dlouho jsem měl zavřené oči, dával jsem možnost prozřetelnosti, mému ingeniu, aby to všechno ještě nějakým zázrakem změnil, ale bez vůle boží nespadne z hlavy ani vlas, a tak jsem se modlil, víra hory přenáší, ale modlil jsem se asi špatně, asi jsem nebyl ve stavu milosti ve které se může stát zázrak, a když jsem otevřel znovu oči, viděl jsem, že pořád stojím v psím hovnu které mi prosáklo i zelenou punčochou, tou kterou mi upletla maminka, abych mohl být na sebe pyšnej... a já jsem tenkrát, když jsem viděl, jak Pařížskou kráčí ta dívka na kterou jsem čekal, uvolnil jsem přazku, a vytáhl nohu i z té zelené pravé punčochy a o jedné bosé noze jsem utekl napříč Staroměstským náměstím do Železné ulice...
Pil jsem popovickou desítečku, a viděl jsem, už tenkrát to s tím střevícem bylo předznamenáním všeho toho, co mne v životě potom potkalo, že to znamení půjde a bude mne provázet napořád jako znamení domovní, že vždycky když si budu chtít něco přečíst čemu zdánlivě nerozumím, musím napřed se postavit do ohromného hovna a s Kainovým znamením musím pak prchnout jako poznamenaný...
Abych odehnal myšlenky na nepříjemný události, s násilím jsem se začal přemlouvat, když mi teď dal šéf ultimatum, tak bych se mohl jít podívat na Klárov, tam do kostela, tam je krásná mramorová socha archanděla Gabriela, socha zrovna tak veliká jako socha na hřbitovním pomníku jak se dala vytesat v zastoupení kameníka Manča, ta moje kráska z minulosti, která sebe samu prohnala tolika úskalími, až nakonec skončila ještě za svýho života jako socha archanděla Gabriela... ale já bych se ani tak nechtěl dívat na tu sochu, já jsem se chtěl podívat na velikou gigantickou zpovědnici, kterou farář dal postavit z piniových prken, ve kterých přišla z Itálie ta veliká socha, tu zpovědnici bych chtěl vidět... ale dopil jsem sklenici a když jsem se vracel do stínu k výčepu pro další sklenici, viděl jsem, jak za mnou se táhne další obraz, docela znedávna, obraz který jsem nemohl spojit s ničím a teď mi s ohromující ranou, jako nárazníky dvou za sebou jedoucích vagonů třesknul a vykřísnul pohled do Štětína, ve slunci jsem tenkrát kráčel na bleší trh a tam jsem chodil v těch nesmyslných předmětech nabízených ke koupi tak dlouho, až jsem stál před stařenkou která nabízela dva bobkové listy, nic než dva listy bobku, vavřínu, a vedle té stařenky stál člověk a prodával pravou kristusku, a zelenou pravou ponožku, a já jsem viděl, že to je přesně ta moje botička, ten můj střevíc, zkusil jsem si jej a padl mi jako ulitý zrovna tak jako ta zelená ponožka, která oběhla čtvrt století a postavila se mi do cesty a tak se uzavřel kruh...
|
|
#2
|
Dopil jsem pivo a raději jsem přešel koleje a vešel do stínu, jen tak jsem se procházel žlutým pískem a naslouchal jsem jak zpívají kosi a pěnkavy, díval jsem se na kočárky, na lidi, jak s vyvrácenejma hlavama se vystavují slunci, nabízejí obličeje k orazítkování paprskem, nehnutí ctitelé slunce na Karláku, strnulé sochy pohozené na lavičky, tak jsem se procházel, na nic jsem nemyslel, tak nějak mi bylo lehko, podobal jsem se na tenkým provázku upoutanýmu balonku, sám sebe jsem tak vedl na provázku a můj balonek stoupal do modrýho vzduchu, to když jsem se vracíval:1 z práce, tak jsem někdy míval ne pocit ale konkretní prožitek z toho, že jsem balonkem, sám sebe vedu a pouštím až nad střechy, pocukávám sebou na tenké niti a dávám na sebe pozor, aby provázek se o hranu nebo o žlaby nepředřel, teď kráčím v parku na Karláku, dívám se na děti, nahatá děcka, jak se ráchají v oválném koupališti, vlastně v takový kašně, dívám se a vidím, jak bříška dětí už teď mají znatelnej proužek od trenýrek a kalhotek, haličtí chasidi mívali taky takový pruh na těle od pasu, gartl se jmenoval ten pásek, kterej dělil tělo na dvě půlky, na tu vzácnější, horní a na tu spodní, tu ve které jsou střeva a pohlaví, díval jsem se na ty po sobě stříkající děti, a běhající mělkou vodou sem a tam, a viděl jsem, jak katoličtí kněží posunuli ten pruh ještě vejš, pruh kolárkem kolem krku, jak katolické řádové sestry vykrojily ostrým kruhem pod krkem a kolem obličeje takové zářezy, znamení na celý život, že jedině obličej je místo, miska, ve které se s člověkem setkává Bůh, a všechno ostatní tělo je nepodstatné.
(S/B/1994/pi200:001-p66s11)
|
|
|
|
|
Třebaže žil sám dobrou čtvrt hodinu od nejbližšího stavení, nepřipadala mu tato samota tak zlá, jako samota ve dvou, která by ho čekala doma.
Dvakrát týdně vyrážel do hospod, kde byl váženým hostem.
Ožralci ze sgrafit, psi, biskupové, lehké ženštiny a zvířata z Noemovy archy ho provázeli na zpátečních osamělých cestách, i Evinu ruku cítíval na své paži a slyšel rachocení těžkých děl po hrbolatých cestách.
|
|
#3
|
Když pak začaly dozrávat rané odrůdy vinné révy a krajem se rozléhaly rány, které měly plašit špaččí hejna, vzpomínal bez hořkosti na svá poslední milování, navštěvoval sklepy kamarádů, pomáhal, radil, pil všelijaké patoky ze dna demižónů a vracíval:1 se často za svítání, když vrcholky řičínských kopečků byly polité tekutým zlatem, jež zvolna stékalo do údolí, na věže zámku, na zelené báně kostelů a na špičky stromů v topolové aleji.
(S/B/1990/tref:001-p901s7)
|
|
|
|
|
A třeba jsem tedy neviděl pravdu.
Tak jako zloděj z vězení propuštěný nejspíš zase krade, každý člověk možná nejraději jedná tak, jak je zvyklý.
Snad každý patří k svému utrpení a možná, že v něm je jeho pravé štěstí.
|
|
#4
|
Starý muž se vracíval:1 do domku v lomu jako do pasti, strmé stěny kolem ho naplňovaly bázní a chřestění suchého listí na vrcholku skály ho skličovalo.
(S/B/1990/tref:001-p1016s1)
|
|
|
|
|
Pronajala jsem si malou prodejnu, spíš stánek, postavenou v parku přibližně ve středu města.
Vede tudy také cesta na nádraží.
Skálopevně jsem věřila ve velký zájem o nákupy v této prodejně.
|
|
#6
|
Pro ty, kdo pracují mimo město a vracívají:1 se až k večeru, je prodejna po ruce, nemusejí si nikam zacházet.
(S/J/1994/cmpr9419:005-p3s5)
|
|
|
|
|
Dnes jsou v jeho rodném domku - typické roubené chalupě - uchovány památky na život a dílo tohoto šestého z deseti dětí chudého ševce, který přesto umožnil synovi studia.
Pro venkovského chlapce to byla tvrdá studijní léta.
Tehdy se na školách vyučovalo německy a latinsky.
|
|
#7
|
Není divu, že se během studií tak rád vracíval:1 domů.
(S/NWS/1998/mf981021:150-p3s5)
|
|
|
|
|
Protkli, uštkli.
Ó moci se vrátit a sníst ji na místě!
Proklej, proklej, to je potřebno, ale vyhýbej se kletbám;
|
|
#8
|
neboť to je vlastnost kleteb, že se vracívají:1 na toho, kdo je vyslal, ale naopak to bývá vlastnost prokletí, že padne na toho, na koho bylo vysláno.
(S/B/1994/divis1:009-p57s2)
|
|
|
|
|
Zažil jsem nádherný západ slunce, hvězdnatou noc a východ slunce na Kanjavci vedle Triglavu v Julských Alpách.
Úchvatná panoramata peruánských Korldilier.
Mohutné vichřice i nádherné slunečné dny v zimních i letních Roháčích.
|
|
#10
|
Rád se vracívám:1 jako domů pod vrchol Kralického Sněžníku nebo do skalních amfiteátrů Bořně v Českém Rudohoří.
(S/J/1997/vsdb0597:053-p12s8)
|
|
|
|
|
Jistým zvláštnostem, které propůjčují Brnu punc jedinečnosti, věnoval některé ze svých krátkých próz.
Vzpomeňme například Malou recenzi na rozkopané Brno nebo na brněnské kašny, ze kterých dříve většinou netryskala voda.
Básník se na tyto vady na kráse svého města díval s pochopením a láskou.
|
|
#12
|
Měl Brno rád, a když se občas vracíval:1 pozdě v noci domů, utkvívaly mu v paměti detaily, které pak vkládal do svých básní.
(S/NWS/1999/mf990320:285-p3s22)
|
|
|
|
|
Mladá Boleslav - město tehdy opravdu už s dosti vyvinutým průmyslovým ruchem15 - byla jen jakýmsi zesíleným obrazem onoho cizího světa, v jehož prostředí se Pekař ocital už v Turnově.
A nesnáze i úzkost mladé duše uprostřed této cizoty byly tu ještě zvětšovány tím, že neměla za sebou onoho útulku rodné vsi, kam se utíkala den co den z turnovské školy a jejího života.
Marně vybíhal zneklidněný hoch z Boleslavi na okolní výšiny, odkud bylo vidět do jeho užšího domova: na Babu za Kosmonosy, na Švédské šance na Chlumu, nebo aspoň do kaštanové aleje k vojenské nemocnici, odkud bylo možno spatřit dvojkuželí Trosek a setkat se tak v duchu s pohledem z daliměřických strání.
|
|
#13
|
"Dívával jsem se," vypráví ještě po letech ve svých vzpomínkách na studentské časy,16 "až oči bolely a vracíval:1 jsem se z takové radostné přehlídky našich hor povznesen a obšťastněn, jako když věřící opouští chrám po povznášející missa solemnis."
(S/B/1994/pekar:001-p31s5)
|
|
|
|
|
Mozková tkáň byla zřejmě porušena.
Pekaře začala opouštět časová i místní paměť.
O osobách, které dávno byly již mrtvé - o profesoru Gollovi, o Antonínu Rezkovi, ba i o svém otci - chvílemi hovořil jako o živých.
|
|
#14
|
Místo do nového svého bytu vracíval:1 se ze svých procházek do obtížného čtvrtého poschodí U Pavlánských.
(S/B/1994/pekar:001-p185s8)
|
|
|
|
|
Mohou se jej zúčastnit děti s diagnózou astma, které jsou z karvinského okresu a jsou ve věku od 8 do 17 let.
(tn)
Cestovatel Jan Eskymo Welzl bude mít v Zábřehu sochu
|
|
#15
|
ZÁBŘEH - Zřejmě nejslavnější zábřežský rodák, cestovatel, spisovatel, vynálezce a eskymácký náčelník Jan Eskymo Welzl (1868-1948), bude už zanedlouho shlížet vytesán z polabského pískovce na občany města, k němuž se vždy hrdě hlásil a kam se po svých cestách vždy rád vracíval:1.
(S/NWS/1998/pr981005:172-p2s1)
|
|
|
|
|
Je to dívka v modrém turbanu před tmavohnědým pozadím, dívající se s dychtivě pootevřenými rty přímo na mne (ostatní tvrdí, že i na ně, ale já i ona víme své), a to stále, ať stojím kdekoli.
Mezi mnou a .jí byl hned od začátku jakýsi vztah, jakési napětí a oba - ona i já - dosud marně hledáme způsob, jímž bychom rozluštili povahu tohoto vztahu, který je nejasný, ale hluboký, zmatený, ale krásný.
Když jsem tento zarámovaný a zasklený portrét zavěsil na zeď svého pokoje a usedl do křesla, dívaje se na něj, pochopil jsem, že v těch temných očích, na mne upřených, v těch pootevřených rtech je cosi jako sdělení určené mně.
|
|
#16
|
A když jsem se pak vracíval:1 z procházky nebo z divadla, patřil můj první pohled pohledu jejímu a oba se setkávaly jakoby rozdychtěné tou dobou dočasného rozchodu.
(S/B/1967/housle:001-p330s4)
|
|
|
|
|
"Matka pak o nezvedenou klokaní slečnu nejevila zájem, a tak se jí ujal ošetřovatel Tomáš Kříž," řekl mluvčí zoo Petr Urbánek.
Ošetřovateli se nakonec podařilo mládě zachránit.
"Je to první uměle odchovaný klokan v brněnské zoologické zahradě," upozornil mluvčí Urbánek.
|
|
#17
|
Klokaní mláďata sice běžně opouštějí matčin vak po pěti měsících, ale pak se tam ještě až do jednoho roku vracívají:1.
(S/NWS/1999/mf990512:299-p2s5)
|
|
|
|
|
Radim Pecka se vyučil zámečníkem a v místní stavební firmě platil za machra.
Každý den stačil odvést práci v normě a ještě si přivydělal bokem.
Z ruky do ruky, bez daně a papírování.
|
|
#20
|
Domů se vracíval:1 pozdě, ale s naditou kapsou.
(S/NWS/1993/lnml9301:017-p3s4)
|
|
|
|
|
V půl čtvrté začínaly sportovní tréninky.
Sport se bere velice vážně, dobrá družstva dělají škole jméno a polovinu z udělených stipendií dostávají studenti právě na základě své sportovní zdatnosti v některé disciplíně.
Člověk si může v každém trimestru vybrat z několika sportů a když se dostane do nejlepšího družstva, tráví na hřišti většinou zbytek odpoledne až do večera.
|
|
#21
|
Já se vracíval:1 domů až tak kolem sedmé a pak teprve přišla na řadu příprava na další den.
(S/NWS/1992/lnd92232:074-p14s4)
|
|
|
|
|
a na něm ptáče čaruje,
když zazpívá, když zazpívá
tak silně, že kdo miluje,
|
|
#22
|
sám a sám z lesa se vracívá:1
(S/B/1993/preklady:001-p133s6)
|
|
|
|
|
Ten den se naučil několika novým slovům.
"Hej!", "Öl!", "Ještě jednou öl!" a "Hej dĺ!"
- "Sbohem!"
|
|
#24
|
V poledne se pan Prag vracíval:1 domů, do modrožlutě natřené maringotky.
(S/B/1995/tresnak2:001-p4492s1)
|
|
|
|
|
Neztěžuje vám práci častá obměna členů souboru?
Každým rokem přece spousta maturantů odejde?
Je opravdu smutné, že vlastně každé čtyři roky se soubor zcela obmění.
|
|
#25
|
Ovšem i lidé, kteří ze školy odejdou, se k nám vracívají:1.
(S/NWS/1999/mf990602:196-p10s2)
|
|
|
|
|
Přijal.
Přeřadili ho a v průběhu dvou let se z něho stal ředitel.
Když mě potom, koncem osmdesátého sedmého vzali na zkoušku do televize, měli jsme na sebe méně času, ale nevadilo nám to.
|
|
#27
|
Jako řadová redaktorka jsem se vracívala:1 domů kolem půl páté.
(S/B/1993/kamery:002-p173s15)
|
|
|
|
|
"Tak abys věděl, moje maminka umřela velmi mladá a po celý život zkoušela všelijaká trápení.
Tatínek nebyl naší víry a to, myslím, bylo veliké neštěstí - posmíval se mamince a často ji i bil, když přicházívala pozdě ze svých sezení.
Stávalo se, že byla celé noci pryč, že se vracela až k ránu, a tyto pozdní návraty tatínek nesnášel.
|
|
#28
|
Vzpomínám si, jak se maminka vracívala:1.
(S/B/1997/svestka:001-p35s4)
|
|
|
|
|
Byl to poměrně mladý člověk, ale už měl Heinrichovu školu.
Byl nadaný a o Lidových novinách a o svých spolupracovnících v redakci napsal knihu "Dnes a zítra" .
Byl můj velmi dobrý kamarád.
|
|
#30
|
Když jsem se někdy vracíval:1 okolo půlnoci domů, skoro vždycky jsem se u něho zastavil v redakci na kus řeči.
(S/NWS/1992/lnnp9235:018-p3s5)
|
|
|
|
|
Malý křížek bledl zlověstným zrcadlením zatmění a hvězd Venušiných a každý z malých diamantů se opět stával hřebem v Kristově kříži.
Neboť to bylo, jako by smrt Barbary Stevensové, daleka od uklidňování prudké úzkosti její dcery, jen stupňovala její šílenství až k nadsázce a zostřovala utkvělost všech jejích posedlostí.
I její nespolečenskost se stávala patologicky hněvivou.
|
|
#32
|
Když se večer vracívala:1 ze svých zběsilých jízd po poušti, Veronica se vyřítila nahoru a zavřela se v pokoji, jako by se bála, že někdo přijde a vyruší ji z jejích snů.
(S/B/1997/tvare:001-p1262s3)
|
|
|
|
|
Zadinu, export-import company, si vzala kvůli penězům.
Bývala totiž kdysi jeho stenotypistkou, a příliš zaměstnaný obchodník ji zvolil částečně pro její opravdu magnetický půvab, částečně proto, že byla po ruce a nezbytné předběžné průtahy, spojené s námluvami, vyjádřením, požádáním o ruku a obstaráváním příslušných úředních listin, mohly být v jejím případě zkráceny na minimum.
Také byly, a čas, který obchodník od jeden a půldenní svatební cesty na francouzskou Riviéru (novomanželka tam ovšem zůstala dva měsíce, toliko novomanžel byl druhého dne odvolán za neodkladnými záležitostmi) věnoval manželce, nepřesahoval půlhodinu denně.
|
|
#33
|
A to ještě byla půlhodina strávená u jídla - jinak vídal manžel paní Růženku pouze v posteli, a to málokdy v bdělém stavu, když se vracíval:1 z večerních schůzí správních rad nebo ze schůzek s obchodními přáteli ze zahraničí, kteří se po uzavření obchodu chtěli pobavit pražským nočním životem.
(S/B/1989/zaruka:001-p467s9)
|
|
|
|
|
Já jsem odvedl Lucku do školky, Xenka šla do práce.
Je
půl dvanácté, a není tu ještě.
|
|
#35
|
Vracívá:1 se za tři hodiny, když nemusí
(S/B/1993/vacu1:001-p109s6)
|
|
|
|
|
"Právě jdu do fitness centra, kde si každodenně dávám předepsané tréninkové dávky.
V září před zahájením NHL začne kemp, vyplatí se přijít dobře připravený, " sdělil tento samotář v přípravě.
Plzeňští hokejisté, kteří také působí v zámoří, absolvují totiž letní přípravu s hráči Keramiky.
|
|
#36
|
"Martin Straka, Petr Sýkora a Jaroslav Špaček prakticky tráví v Plzni celé léto, já naopak se v polovině prázdnin vracívám:1 do Ameriky a tam se ještě s dalšími čtyřmi spoluhráči vždy speciálně připravujeme.
(S/NWS/1999/mf990526:501-p2s41)
|
|
|
|
|
umírá mezi těmi, jež ho vyhnali - a pak pochovali po boku milované Wandy, Sáry, Ráchel...
Singer se vrátil nejen k prvotnímu příběhu, ale i do kraje svého dětství a mládí.
Narodil se totiž v polském Leoncinu, studoval ve Varšavě a do Ameriky prchl před hitlerovskou hrozbou v roce 1935.
|
|
#38
|
Často se sem vracívá:1 (Šoša, Stará láska, Kejklíř z Lublinu) ve vzpomínkách, podobenstvích, portrétech svérázně směšných i hrdinských, v popisech přírody nadaných výjimečnou prostotou i značnou metaforickou radiací.
(S/NWS/1994/ln94225:113-p8s3)
|
|
|
|
|
Je všeobecně známo, že dítě ve složité existenční situaci se hůře učí, i když je nadprůměrně inteligentní.
Když má dítě velké potíže ve výuce, měl by se učitel či vychovatel tázat, v jaké rodinné atmosféře žije toto dítě?
K některým dětem býváme hodně nespravedliví, když při hodnocení jejich výsledků nebereme ohled na jejich domácí poměry.
|
|
#39
|
Typický příklad: rodina žije ve dvoupokojovém bytě, dítě nemá svůj vlastní kout, otec se vracívá:1 domů opilý.
(S/B/1997/kdoblizn:002-p214s9)
|
|
|
|
|
Jakousi královnou této společnosti byla herečka brněnského městského divadla Zdeňka Gräfová, představitelka složitých psychologických rolí - hrála například Mášu v Čechovových Třech sestrách nebo Alžbětu v Richardu III. od W. Shakespeara.
Blíže jsem se s Arnoštem Heinrichem ale seznámil až o něco později.
Bydlel dokonce v prvním patře domu, kde jsem žil i já se svými rodiči - dvě patra nad ním.
|
|
#40
|
Když jsem se pozdě v noci vracíval:1 z nějakého flámu domů, stávalo se často, že se otevřely dveře z Heinrichova bytu, a že mi Arnošt pokynul, abych zašel na návštěvu.
(S/NWS/1992/lnnp9238:015-p5s3)
|
|
|
|
|
Ta dosud jediná v Rebcově ulici, kam začala chodit 1. září 1897 do první třídy moje maminka, oslaví napřesrok 110 let svého trvá -ní.
Od té doby nic, dlouho se to všelijak flikovalo a jeden čas dokonce nastěhovali školní škamny do nuzného domečku na Pohořku, kde žila kdysi naše přeštická babička.
Tak se staly Přeštice městem mé dětské duše.
|
|
#42
|
Sem na břehy Úhlavy jsme se vracívali:1 o prázdninách, tudy po kočičích hlavách hrbolaté dlažby jsem chodil s tatínkem na špacír a strašně jsem se divil, že místní honorace mu v ústrety volá: Jak se máš, ty kanče?
(S/NWS/1996/ln96213:005-p2s9)
|
|
|
|
|
NIKI OTISKOVÁ
ČISTIČKU PRO LIDSKÉ ŘEKY
Bude tomu čtyřicet let, co jsem s jedním prutem a třpytkou prvně vyjel dvě stanice nad město a vracel se do Ústí po labském břehu.
|
|
#45
|
Po několik let jsem se vracíval:1 s batohem nádherných ryb.
(S/J/1994/ceszap94:005-p81s2)
|
|
|
|
|
na cestu zpět si vezmeš tenhle autograf
on poslouží ti zatím jako háv
zahalíš jím ten bezpočet svých vnad
|
|
#47
|
v podvečer Slunce vracívá:1 se na Západ
(S/B/1996/stachura:001-p2809s1)
|
|
|
|
|
"Lidé," povídá mi Inečka, "říkají, že jsem blázen, a já mohla bych podělit rozumem celé naše zdravé město, a pořád zbylo by mi ho plná prdel."
A eadem: "Jsem příliš čistá, než abych nemusela brodit se v kalu, příliš jemná, než aby sprostota mě neodolatelně nepřitahovala, příliš krásná, než aby co činím, nebylo okouzlující, příliš dokonalá, než abych nebyla dokonalá mizera...
Dokonale šťastný, dokonalý Bůh může být jen dokonalým prasetem."
|
|
#48
|
Teprve později pochopil jsem onu prostou věc, že příčinou onoho zbystření je krátká chůze po dlouhém sezení, a na všech skoro lidech v hostinci jsem pozoroval, že vracívají:1 se ze záchodu rozjařeni, třeba dříve byli zasmušilí a tupí;
(S/B/1995/tvar:001-p568s14)
|
|
|
|
|
A jeden horlivý policista navrhl, že by mohli psa z protějšího domu zastřelit.
Trpící nájemníci trpěli raději dál.
Voříšci
|
|
#49
|
Vesničtí psi si v lepších případech vesele pobíhají po vsi a k večeru se vracívají:1 domů.
(S/NWS/1993/refl9324:005-p61s1)
|
|
|
|
|
Rodiče, i když manželství stále udržovali, téměř nikdy nebydleli společně.
Táta žil se svou matkou, babičkou Emilkou, ve velkém vinohradském bytě, kde skládal hudbu a maloval obrazy - zůstával stále jakýmsi velkým hrajícím si chlapcem.
Pokoje voněly olejovými barvami a já tam jako malý kluk chodil strašně rád, i když jen na návštěvy;
|
|
#50
|
a vracíval:1 se do malinkatého panelového bytu na Zahradním Městě, kde jsem vyrůstal s matkou a sestrou.
(S/J/199g/domov:007-p4s5)
|
|
|
|
|
Táta žil s naší babičkou Emilkou ve velkém vinohradském bytě, kde skládal hudbu a maloval;
zůstal stále jakýmsi hrajícím si chlapcem.
Pokoje voněly olejovými barvami a já tam jako malý kluk chodil, i když jen na návštěvy, strašně rád;
|
|
#51
|
a vracíval:1 se do malinkého panelového bytu v Zahradním Městě, kde jsem vyrůstal s matkou a sestrou.
(S/J/199g/domov:016-p4s6)
|
|
|
|
|
Noční ptáci, přistiženi při svém obmyslném lovu, skládali svá těžká křídla a omráčeni pádem, kutáleli se po svazích Cobleru;
vyděšený orel křičel hrůzou na vrcholku svých skal a sledoval tuto nečekanou záři, již neprovází žádná denice a která nezvěstuje svítání.
Jeannie často slýchávala o tajemstvích čarodějnic a slavnostech, jež pořádaly na místě posledního odpočinku po čas zimního novoluní.
|
|
#52
|
Když se zemdlena vracívala:1 pod Dougalovu střechu, nekolikrát se jí dokonce zdálo, že zahlédla tu vrtošivou zář, jež povstala a vzápětí zas opadla;
(S/B/1997/nodier:001-p150s2)
|
|
|
|
|
"Vždyť jsem ti tuhle... předevčírem říkal, že možná opravdu nejsi Pavliščevův syn!"
Ozval se potlačovaný smích, dva tři lidé se zasmáli hlasitěji než ostatní.
"Skutečnost, s kterou jste nás právě seznámil, pane Kellere, je jistě velmi pozoruhodná," ujal se opět slova Gavrila Ardalionovič.
|
|
#53
|
"Nicméně mohu na základě přesných údajů plným právem tvrdit, že ačkoliv pan Burdovskij správně znal datum svého narození, přece vůbec nic nevěděl o tehdejším pobytu pana Pavliščeva v cizině, kde pan Pavliščev trávil převážnou část svého života a odkud se do Ruska vracíval:1 jen na krátkou dobu.
(S/B/1996/2dil2:001-p333s2)
|
|
|
|
|
Konzul pořád chodil okolo horké kaše a neustále se za své okolkování omlouval, právník vycházel Rudolfovi do jisté míry vstříc, Wesley nehodlal spolupracovat vůbec, jen zatvrzele mlčel, pobyt ve vězení mu nepřinášel žádnou fyzickou újmu a o svůj vlastní osud se zajímal stejně málo jako o osud ostatních vězňů, mezi nimiž byli zloděj klenotů, překupník kradených šeků a padělatel obrazů.
Od svého zatčení se neoholil a se svým blonďatým strništěm vypadal divoce a zanedbaně - mezi zločinci byl jako doma.
Rudolfovi povolili krátkou návštěvu v malé místnosti, a když Wesley přišel, ucítil Rudolf jakýsi zatuchlý pach divočiny, šelma na lovu uvězněná v kleci negyhienické zoo.
|
|
#55
|
Rudolfovi to bylo nepříjemné, protože ta zatuchlina jej okamžitě přenesla do místnosti nad rodinnou pekárnou, do postele, kterou měli Rudolf s Tomem v době dospívání společnou, připomněl si chvíle, kdy se Tom vracíval:1 domů po noci plné rvaček dole ve městě.
(S/B/1995/shaw:002-p7s5)
|
|
|
|
|
Tento národ je srovnáván s prachem a je srovnáván s hvězdami.
Klesá-li, pak klesá až do prachu.
Zvedá-li se, pak se pozdvihuje k hvězdám...
|
|
#56
|
Když se vracíval:1 z Mydlářské ulice domů, cítíval prach.
(S/B/1969/mundsto:001-p793s1)
|