INTFFunktor INTF (intensification) je funktor pro takový atomický uzel, který reprezentuje výraz zdůrazňující zejména doplnění v pozici subjektu a zároveň intenzifikující celou konstrukci. S pozicí subjektu je pozice tohoto výrazu paralelní (představuje tzv. "falešný podmět").
Pozor! Funktor INTF náleží též doplněním, která stojí jako intenzifikační částice na místě "podmětu" ve větách bezpodmětových (například: Ono.INTF prší.).
Doplnění s funktorem INTF zachycujeme jako závislé na slovese, na tomtéž řídícím predikátu, na kterém závisí subjekt, jehož paralelu doplnění s funktorem INTF představuje.
Formy. Základní formou vyjádření doplnění s funktorem INTF je osobní zájmeno on a ukazovací zájmeno to. Ve shodě s paralelní pozicí subjektu jsou tato zájmena vždy v nominativu.
Příklady:
To.INTF Jirka ještě spí. obr. 6.43
On.INTF Jirka ještě spí.
To.INTF Karel nepřišel.
Ono.INTF táhne.
To.INTF hučí letadla.
Víš, on.INTF je náš Baryk docela hodnej
Je to.INTF ostuda, když v poslední zatáčce vyrazí.ACT jako torpédo.
Více lidí do práce - to.INTF je klíčové slovo pro úspěšné řešení sociálních otázek.
Hranice s funktorem RSTR. Doplnění s funktorem INTF je doplnění okrajové. Je-li vyjádřeno ukazovacím zájmenem to, může hraničit s ukazovacími zájmeny v pozici doplnění s funktorem RSTR (viz 6.10.5 - "RSTR"). Odlišuje se od nich však zejména neshodou v rodě a v čísle se zdůrazňovaným substantivem. Srov.:
To.INTF Karel nepřišel.
Ten.RSTR Karel nepřišel.
Doplnění s funktorem INTF též nestojí (narozdíl od zájmena v pozici RSTR) závazně při subjektu, který zdůrazňuje. Srov.:
To.INTF hučí letadla.
Ta.RSTR letadla hučí.
Hranice s aktanty. V bezpodmětových větách je třeba na základě valenčních vlastností řídícího slovesa přítomná zájmena ten a on správně určit jako doplnění ve významu INTF a nikoli jako subjekty. Srov.:
To.INTF hučí v komíně.
Valenční rámec: LOC(*)
Komín.ACT hučí.
Valenční rámec: ACT(.1)