Tato kapitola má jen dvě části. V části 3.3.8.2.1 jsou popsána všechna běžná ukončení vět a to, jak se k nim chováme. V části 3.3.8.2.2 je pak ukázán příklad novinového nadpisu a jeho dohodnuté zavěšení.
Odkaz na Šmilauerovu NS: OČ I. A. (částečně).
Koncová interpunkce věty je označena speciální analytickou funkcí AuxK. Je-li na konci věty několik interpunkčních symbolů, jsou takto označeny všechny. Tato funkce je (jako jedna z mála) přiřazena koncové interpunkci již při přípravě dat pro ruční anotování. Je však třeba vždy zkontrolovat, zda interpunkce nemá jinou funkci (mohlo by jít např. o tečku za zkratkou apod., kdy by bylo třeba použít funkci AuxG, nebo o případ kdy se v jednom stromě vyskytuje více AuxK, potom je třeba je doplnit manuálně podle následujících konvencí). Normální ukončení věty tečkou ukazuje příklad:
Je-li (obvykle z technických důvodů, především díky nedokonalosti programu pro rozpoznávání hranic vět) v jednom stromě třeba zachytit věty dvě, použije se funkce AuxK i pro interpunkci ukončující ostatní věty. Ve výsledném korpusu by se taková 'věta' již neměla vyskytnout (bude se opravovat ručně). Závorky vyskytující se v příkladě visí dle pravidel o obecné interpunkci na řídícím členu uvozené části věty.
Je-li na konci věty pouze jediný interpunkční symbol, zastupující symbolů více (např. když oznamovací věta končí zkratkou následovanou tečkou, ale v textu je tečka jen jedna, jak je podle pravopisných pravidel obvyklé), má koncová interpunkce věty nejnižší prioritu, tedy příslušný uzel se považuje za součást věty a nikoli koncovou interpunkci:
Typografické konvence nutí některé interpunkční symboly změnit přirozené pořadí. I v takových případech postupujeme tak, že interpunkci věšíme na uzel, kam přirozeně patří. Vznikne tím neprojektivní strom. To ilustruje následující příklad. Uvozovky jsou zde zavěšeny podle pravidel o obecné interpunkci na řídícím slově toho podstromu, který je jimi uvozen. Koncová tečka visí na kořeni stromu, i když 'slovosledně' předchází uzavírající uvozovky.
Ve většině případů se koncová interpunkce zavěšuje na kořen stromu (kde je ostatně často zavěšena již programem pro přípravu dat). Zvláštním způsobem se ale přistupuje ke 'koncové' interpunkci, která evidentně náleží nějaké samostatné větné klausi (například přímé řeči nebo parentesi - oba tyto případy zachycuje příklad), a to i v případě, že leží na konci věty (i tehdy vlastně plní dvě funkce, z nichž my dáme přednost funkci ukončení parentese či přímé řeči). V tomto případě se tato 'koncová' interpunkce zavěsí na predikát nebo jiný technicky řídící uzel klause, ke které náleží (obdrží také afun AuxK). Chybí-li tento řídící uzel, zavěsí se zmiňovaná 'koncová' interpunkce na nejbližší vyšší uzel a obdrží afun ExD.
