3.3.4. Předmět (objekt) Obj, ObjAtr, AtrObj

V části 3.3.4.1 si vymezíme objekt, kterému je věnována tato kapitola. Zjistíme, že naše pojetí je oproti pojetí Šmilauerovu o něco širší. Dále si v části 3.3.4.2 všimneme tzv. kombinovaných funkcí AtrObj a ObjAtr.

Poté se budeme zabývat možnostmi vyjádření klasického objektu, a to v části 3.3.4.3. Objekt může být vyjádřen substantivem v akusativu (3.3.4.3.1), genitivu (3.3.4.3.2), dativu (3.3.4.3.3), instrumentálu (3.3.4.3.4), dále předložkovým pádem (3.3.4.3.5), infinitivem (3.3.4.3.6) a vedlejší větou (3.3.4.3.7). Ve funkci Obj se může vyskytnout i zvratné zájmeno se/si (3.3.4.4).

Nakonec se vrátíme k typům objektu, které Šmilauer určuje jinak a které mohou být vyjádřeny i jiným způsobem, než je popsáno výše. Jde o původ a výsledek v části 3.3.4.5 a objekt po sponových a polosponových slovesech v části 3.3.4.6.

Odkazy na Šmilauerovu NS: Odd 3 určování II. (kompletní), OČ II. A. DD. 2.

3.3.4.1. Vymezení Obj

Předmět je rozvíjející větný člen. Rozvíjí zpravidla vazebně (rekčně) sloveso nebo adjektivum. Jako Obj zde označujeme všechny druhy předmětu (přímý, nepřímý i druhý věcný). Předmět vyjadřuje buď to, co je výsledkem děje (psát dopis), nebo to, co je dějem přímo zasaženo (dotknout se stolu), nebo k čemu děj přímo směřuje (radit chlapci).

Předmět je tvarově řízeným určením slovesa nebo adjektiva narozdíl od Adv, které není určeno vazbou (viz kap. 3.3.5). Tvarová řízenost znamená, že nadřízený člen (sloveso nebo adjektivum) určuje předmětu jeho pádovou formu; určuje ji tzv. vazbou (rekcí). Problematika slovesných a adjektivních vazeb je natolik složitá, že ani poučení o těchto vazbách v jejich jednotlivých významech ve Slovníku spisovné češtiny našim potřebám mnohdy nestačí.

K našemu pojetí Obj patří i určení, která Šmilauer označuje jako zvláštní typy příslovečných určení nazývané původ a výsledek a jako "doplněk vazebný / doplňující". O těchto dvou případech se píše v částech 3.3.4.5 a 3.3.4.6.

Jak je poznamenáno v podčásti 3.3.4.3.6, díky našemu pojetí přísudku určujeme jako Obj také infinitivní část u modálního nebo fásového slovesa. (Viz část 3.3.1.6 v kapitole 3.3.1.)