Tradièní jarní voda - Stvoøidla byla letos výjimeènì po souši. Tøi dny pøed odjezdem nám totiž onemocnìl Pedro a vodu odvolal. Èást se nás však rozhodla jet na Stvoøidla i nasucho, bez lodí. Pøedpovìï poèasí byla úplnì letní, bylo by škoda zùstat v Praze.

Sraz byl v pátek ve 13:30 na tradièním místì na hlavním nádraží. Sešlo se nás pìt - já, Hanka, Dan, Radka a Martin. Nepoèítám Baïála, který se s námi pøišel pouze rozlouèit. Pavlu, která mìla jet s námi jsme však marnì vyhlíželi (nejintenzivnìji Dan, který s ní hodlal sdílet stan a jídlo).

Krátce po druhé se dal vlak smìr Zruè nad Sázavou do pohybu. Èekaly nás ètyøi hodiny jízdy, nejdøíve po hlavní trati do Èerèan a odtud romantickým údolím Sázavy do Zruèe, kde jsme museli pøesedat. Prùvodèí v pražském vlaku na nás poznal, že se zruèským pøesedáním nemáme prachžádné zkušenosti, a zaèal nás zasvìcovat. Nakonec nám pro názornost nakreslil celou situaci na mapu drah na stìnì vagónu - zruèské nádraží, náš vlak a 830 s èervenými svìtly smìr Stvoøidla. Pøestup dopadl úspìšnì a okolo šesté nás pøivítala zastávka Stvoøidla a houpací most pøes Sázavu.

Hanka si s mostem ale moc neporozumìla, což pro ni skonèilo pøistáním na všechny ètyøi. To když vbìhla na námi rozhoupaný most ve špatné fázi.

Vydali jsme se proti proudu øeky s cílem najít nìjaké hezké místo na spaní. Hned u zastávky je sice velké táboøištì, ale to se nám moc nezamlouvalo. Hledali jsme nìco romantiètìjšího. Usadili jsme se asi v polovinì rezervace Stvoøidla, u peøejí, na plošinkách v lese, mezi obrovskými balvany. Staèilo odházet pár šišek a vìtvièek a lože bylo pøipravené. Stany zùstaly sbalené.

U øeky jsme si rozdìlali ohýnek, uvaøili veèeøi a opekli buøty. Rekordmanem v pojídání buøtù se kupodivu stala Hanka (ètyøi velké), do které by to asi nikdo neøek. Byl krásný, teplý letní (dubnový) veèer, okolo huèela v peøejích øeka, po druhém bøehu obèas projel motoráèek, no prostì pohoda. Pro fatranské veterány (Dan, Pavla a Hanka), kteøí se ještì pøed ètyømi dny brodili po kolena ve snìhu to byla vítaná zmìna. Zaèalo se stmívat, došly buøty a objevily se první hvìzdy. Byl èas jít spát. Zalehli jsme do jehlièí a usnuli.

Ráno mì probudilo okolo šesté svítání. Bylo jasno, teplo, vrcholky stromù zaèínalo ozaøovat sluníèko. Vzbudil jsem Hanku, aby nepøišla o krásné jitro. Ze spacákù se nám nechtìlo, ale chtìli jsme vzbudit i Martina, Dana a Radku nocležící nìkolik metrù od nás. Za pøenašeèe informací jsme zvolili šišky. Hanka hned první ranou trefila Martina pøímo do nosu, èímž zaèalo asi ètvrthodinové vzájemné buzení se ze spacákù. Po bitvì jsme uzavøeli pøímìøí a zaèali se postupnì líhnout ze spacákù. Až na Hanku - ta se líhnout nechtìla. Bylo tøeba ji vysypat.

Po zabalení a pøesunu k stvoøidelskému táboøišti zaèala snídanì. A taky se objevila Pavla, která pøespala na táboøišti. V pátek nestihla náš vlak, protože ten její mìl zpoždìní, a tak jela na Stvoøidla pozdìjším pøes Svìtlou, ale ten byl rychlejší, takže do cíle dojela døív než my. Nenašla nás, vrátila se do Svìtlé zjistit, kdy máme pøijet, mezitím jsme pøijeli, zmizeli, vrátila se a už nás nenašla. Pak ještì pøijela Lada (plánovanì) a Lakmus na kole.

Koneènì jsme byli kompletní, takže mohl nastat okamžitý odchod. Po èervené do Ledèe. V Ledèi jsme snìdli pár polárkáèù a banánù, rozlouèili se s Jirkou a pokraèovali dál údolím Sázavy. Støídavì po pražcích, støídavì po cestì. Slunce pálilo a bylo poøád tepleji a tepleji. Chvílemi jsme i bìželi, to když jsem si nadbíhal výpravu kvùli vyfocení. Asi se báli, že jim chci utéct jako tatínek Jeníèkovi a Maøence.

Èas obìda nás zastihl na louce u øeky kousek od Chøenovického hradu. Lada s Martinem zùstali radìji opodál v lese v chládku, kde Lada dospávala èasné ranní vstávání na vlak. Letní teplo nás zlákalo dokonce i ke krátké koupeli ve studené vodì Sázavy. Jen Radka zùstala na souši, dokonce i po našem ujišování, že koupel “doporuèují ètyøi z pìti turistù”.

Odpoledne jsme došli do vsi jménem Vlastìjovice, kde mìlo naše sobotní putování skonèit. Pøesnìji na kopci nad vsí u bývalého kostela sv. Magdalény. Nejdøíve jsme se však zastavili v místní hospodì na jedno(-u). V hospodì po nás pokukoval nìjaký opilec a poøád se asi nemohl dopoèítat. Nakonec mu to nedalo a šel se nás zeptat jak to dìláme - tøi kluci a ètyøi holky. Uklidnili jsme ho slovy “jedna vaøí”. A Hanka s Pavlou zaèaly øešit problém, kdo bude vaøit.

Po prohlídce zbytkù kostela a vyšplhání na zvìtralé zdi jsme se utáboøili na place pod kostelem. Není to tam ale moc hezké. Kdysi se totiž na vršku tìžila železná ruda a ještì nedávno tu nìkdo øádil s buldozerem.

Po veèeøi u ohýnku jsme stejnì jako první den zalehli pod širák. Byla další teplá letní noc se spoustou hvìzd a s pøelétávajícími družicemi.

Po snídani a pudinku jsme opustili údolí Sázavy a vyrazili smìrem na severozápad k Panskému rybníku. Po pár hodinách jsme ho našli, ale byl zpola vypuštìný. Do koupání se nikomu nechtìlo, tak jsme zde alespoò poobìdvali. Po diskusi, jestli do Zruèe po èervené pøes kopeèky èi údolím podél trati Kutná Hora - Zruè to vypadalo, že jsme se nedohodli. Po zvednutí tìl a nákladu jsme všichni zamíøili do údolí podél trati.

Zpoèátku po cestì podél potoka. Cesta zvolna mizela, pøekonali jsme brod a po chvíli cesta zmizela úplnì. Druhý bøeh vypadal schùdnìji. Chtìli jsme na nìj pøejít, po kládì, k níž jsme zrovna došli. První pøecházel Dan. Pøešel po kládì asi dva metry, skoro k cíli, když se náhle protìjší bøeh utrhnul a Dan zmizel po pás ve vodì, foák tìsnì nad hladinou. Vytáhli jsme Dana a zùstali radši na našem bøehu. Jen cestu podmáèenou loukou jsme vymìnili za pražce. Døevìné, øádnì naasfaltované a v horku pìknì lepivé.

Po zhruba dvou hodinách jsme došli do Zruèe, snìdli v cukrárnì všechny polárkáèe, které tam mìli (dva) a navrch pár kopeèkù zmrzliny coby mouèník, a ochlazeni se pøesunuli na nádraží a èekali na 830 (malý ošklivý nepohodlný skøípající motorák) do Èerèan.

Po zmateném šibování do a z Baova s èástí vlaku se ukázalo, že na trati pøed námi spadnul strom a že se možná moc daleko nedojede. My ale nepospíchali. Cesta motorákem chvíli podél øeky a chvíli poli a lesy byla pøíjemná. Do Èerèan jsme nakonec dojeli naèas.

V Èerèanech skonèila romantika. Namáèkli jsme se do nacpaného panáku a zaèali popojíždìt smìr Praha. Po nìjaké dobì se k nám proštípala dvojice nepøíjemných prùvodèích - kulatá bába s klukem, kterému už rostly vousy. Nìjak jsme se jim znelíbili a chtìli nás vyhodit z vlaku. Po zjištìní, že se jim to asi nepodaøí nám chtìli dát každému alespoò 20 Kè pokutu za velký batoh. Opìt neúspìšnì. Tak pohrozili vyšší autoritou - policií. Øekli jsme, a ji klidnì zavolají, ale oni radši odešli znepøíjemòovat cestu nìkomu jinému.

V osm veèer dojel panák na hlavní nádraží, kde skonèilo naše suché letní putování po Sázavì. Nikdo se necvak, nikdo neznièil loï a všichni se tváøili spokojenì. Ahoj pøíštì.