Krk

Podzimní zájezd za teplem ke Středozemnímu moři na ostrov Krk (Chorvatsko) byl hezký, ale nebyl za teplem.

Startovali jsme ve čtvrtek 15.9. v 18.00 z Ryšánky směrem na Znojmo, Vídeň, Štýrský Hradec, Lublaň, Rijeku a Punat na ostrově Krk. Kousek za Prahou pro nás CK připravila pro zpříjemnění dlouhé jízdy různé světelné efekty - bouřku s černými mraky, blesky a dvojitou duhou a hned nato elegantní osvětlení motorestu Naháč dírou v mracích. Paráda (to muselo stát peněz). Cesta byla vyčerpávající, celní prohlídky žádné. Stačilo říct "je nás 43 Čechů" a cesta byla volná (propašovali jsme dva Slováky).

Do kempu v Punatu dorazil autobus okolo deváté ráno. Přivítalo nás množství ledových krup a teplota a vítr spíše jako na horách. Zabydleli jsme se ve stanech typu duhový hrad s lednicí, vařičem a zavedenou elektřinou. Ve stanech jsme bydleli po čtyřech - č.651 Lada, Martin, Alena a Baďál; č.652 Irena, Radka, Michal a Standa a č.653 já, Jirka, Ondra Háva a Láďa Kodym. Pedro bydlel o kousek dál s částí své rodiny.

Kromě koupání v moři, lovení potvůrek ze dna, surfování a eskymování na kajaku byla na programu dne i cyklistika a pěší turistika. Pěší výlet byl jediný a to na nejvyšší horu ostrova a její dvě kolegyně dosahující výšky téměř šestiset metrů, převýšení celkem slušné. Cesta vedla vinicemi s právě zralým vínem a výše pak po ovčích pastvinách a vápencové suti. Všude bylo spoustu pěkných kamínků s různými tunýlky a dírkami skrz. Po cestě, pokud nebyl zrovna nikdo v dohledu, jsme se posilňovali vínem (hroznovým, kradeným - dole ho prodávali okolo 12 kun/kg). Při výstupu jsme potkali také spoustu hovnivárů, kteří si valili svou kuličku z kobylince. Když jsme jednomu jeho poklad sebrali, tak se tvářil dost naštvaně. Uklidnil se teprve, když dostal kuličku zpět. Nejnáročnější bylo překonávání kamenných zídek postavených domorodci a držících záhadným způsobem pohromadě. Při pokusu o přelezení se zeď většinou zřítila a člověk musel rychle utíkat, aby ho nedostihly padající kameny.

Nejdelší výlet na kole byl na jižní stranu ostrova do Bašky. Z Punatu od hladiny moře přes sedlo ve výši 316 metrů zase k hladině moře. Celé tam a zpět okolo 40 km. Přídavkem nám byl silný nárazový boční vítr, který se nás snažil odstranit ze silnice. Hrdinský boj s kopcem svedla hlavně Irča s nejlehčím převodem asi 47/22, ostatní na tom byli o trochu lépe. Libuš to jela na 38/28. Baška je krásné přístavní městečko se starobylými domy na pobřeží moře. Zdrželi jsme se asi hodinu a pak vyrazili zpět do kempu.

Další cyklovýlet byl zase přes kopec, tentokrát na východní stranu ostrova do města Vrbnik. Samozřejmě jsme se podívali i do blízkého města Krk. Všechna města, která jsme navštívili, byla velmi pěkná, čistá s úzkými středověkými uličkami a středověkými domy na pobřežních kopcích. Původně byla tato města pevnostmi, protože ve Středozemním moři je už pár tisíc let dost nebezpečno. Dvakrát jsme si také udělali výlet do Staré Bašky - jednou do vsi a podruhé na pláž, kvůli potápění. Zhora to tam vypadalo hezky, ale dole se ukázalo, Ře pláž je jako jedna z mála písečná a že rozbouřené moře promíchalo písek s vodou do neprůhledného stavu.

Cesta ze sedla do Staré Bašky vypadala jako někde na divokém západě - vápencové skály, řídká spasená tráva, sem tam něco jako cesta. Silnice vedla po úbočí rokliny a na asi 2 km nastoupala 200 metrů. Jen Ondrovi se to moc nelíbilo, protože mu neustále padal řetěz. Při tom vždycky seskočil z kola, zmlátil ho, bouch s ním o silnici a hrozně při tom klel.

Teplota vody v moři byla přijatelná, vlny příjemné při plavání, nepříjemné pro surfaře začátečníky. Párkrát se však moře rozbouřilo natolik, že problémy měli i zkušení borci a byli nakonec rádi, že je někdo zachránil a dopravil na břeh.

Na Krk jsme si kromě kol a surfů přivezli i dva kajaky na kterých probíhal trénink jízdy a eskymování. Zas tak složitý, jak jsem si to představoval to nebylo, ale první eskymák na mě narozdíl od Jirky a Baďála teprve čeká.

Večery probíhaly v družné zábavě s vločkami, bonitou a občas i s vínem či kořalkou, vždy v některém stanu. Nejlepší byla 652, kde jsme mohli sledovat v televizi nový barevný rodinný seriál The Badyals, který se vysílal v přímém přenosu z 651. Nás v 653 měli ostatní za čuňata, když jsme se už od začátku ve stanu nepřezouvali, jim to přezouvání vydrželo asi dva dni.

Jeden večer pak byla společná rybí večeře za 17 kun v příjemné hospůdce u přístavu. Na jídelníčku byly malé rybičky, větší ryba, salát z brambor a víno či pivo, vyjímečně coca-cola (Lada). Ještě jednu skvělou rybí večeři, pro změnu soukromou, jsme si udělali s Alenou a s Baďálem. Ryby opékané na rožni při měsíčku. Mňam. A když už jsme u těch rybích jídel, tak poslední den jsme si s Ondrou a Jirkou upekli ryby ke snídani. Taky skvělá pochoutka. Ryby byly k dostání na tržíčku v Punatu vždy okolo šesté ráno (čerstvě vylovené) za 10 - 20 kun/kg.

Cesta zpět do Čech proběhla opět hladce. Ráno po osmé jsme zakotvili u katedry v Opletalce, kde se naše cesty zase na nějaký čas rozešly.

Technické poznámky

Měna: 1 Kuna = 100 Lip asi 5 Kč

Ceny: vysoké (1.5 - 2 krát vyšší neŘ u nás)

Počasí: příjemný chládek, nepříjemný vítr

Jídlo: z 95% přivezené z Čech, dobré

Vztahy: dobré, občas mírný skřípot

Záchody: luxusní - evropské i turecké

Mytí: luxusní - teplá voda, sprcha

Voda: přesolená

Autobus: Karosa

Stany: pohodlné duhové hrady (651, 652, 653)

Přání: příště bude snad tepleji a méně větrno

Pavel