|
|
|
Po válce šlo o populistické hnutí nacionalistického nádechu, živící se nejen nostalgií po pořádku v éře fašismu, nýbrž i sociálními rozpory, jež doprovázely hospodářský zázrak.
Zastupovalo i ty, kteří se nikdy nesmířili s politickými a geografickými oběťmi poražené Itálie.
Jeho volební zisky však nikdy nepřekročily 6%.
|
|
#1
|
Ironicky se říkávalo:1, že jde o hlasy v "mrazáku", protože nebyly použitelné pro jakoukoliv spolupráci.
(S/NWS/1993/resp9349:001-p276s4)
|
|
|
|
|
Jsem si jistý, že dobrá polovina našich přátel je takového chování schopná.
A přitom nemáme pocit, že polovina našich přátel jsou mizerové. . .
Tohle dilema mě na té roli moc těšilo.
|
|
#2
|
Můj první učitel herectví Jeff Corey říkával:1, že veškeré umění může být jen stimulujícím bodem.
(S/NWS/1991/lnnp9131:029-p8s7)
|
|
|
|
|
Souhra nesčítá, ale násobí možnosti hráčů;
ti jsou často autorskými interprety.
"Jazzový rychlík na nikoho nečeká," opakoval často Karel Velebný, apeluje tak na aktivitu a připravenost posluchačů.
|
|
#3
|
Někdy se říkává:1, že jazz je střechová hudba popmusic, jindy je hodnocena jako nová lidová hudba nebo součást hudby vážné.
(S/NWS/1993/lnd93043:062-p5s8)
|
|
|
|
|
Stal se ze mně hodinář.
Nakonec proč ne - nějak se člověk živit musí.
A není tady docela k zahození, když slyšíte od svýho okolí chválu na šikovný ručičky než jen s despektem pronášený soudy o nevymáchaný hubě.
|
|
#4
|
Mistr mi s oblibou říkával:1, že jsem Baron Prášil, mně se do krámu hodila ale jen ta první půlka a s touhle přezdívkou jsem taky vstoupil do báječnýho zelenýho světa romantickýho toulání a společenství zalomenýho palce.
(S/NET/1997/clavis97:037-p15s5)
|
|
|
|
|
To máte jako s naivní vírou v osmičky v našich dějinách.
V osmdesátých letech jsem často dostával otázku: "V roce 1988 budou dokonce dvě - domněle magické - osmičky, můžeme čekat, že nastane zlom?"
A moje odpověď byla: "Pokud na cokoli čekáme, tak k ničemu dojít nemůže."
|
|
#5
|
Pokud, říkával:1 jsem, budeme čekat, že osmička sama něco způsobí, bude to stejné jako čekat, že k nám vletí těleso z vesmíru.
(S/NWS/1999/mf991218:038-p5s4)
|
|
|
|
|
Vzal
Každý je si svého štěstí strůjcem
Každý je si svého štěstí strůjcem
|
|
#6
|
Říkávala:1 paní Alžběta
(S/B/1971/ruze:001-p279s2)
|
|
|
|
|
Jak to vidí Neviditelný pes
Co více si přát, než aby telekomunikační linky byly v roce nadcházejícím i ve všech příštích hojné a propustné a cenově přístupné a technicky stabilní?
|
|
#7
|
Proto odstupuji od obvyklého "hlavně to zdravíčko", jak říkávají:1 tradicionalisté, ani nepopřeju "hlavně hodně srandy", to přenechám lidem, pro než platí přízvisko "bujarčíci".
(S/NWS/1999/ln99002i:001-p3s2)
|
|
|
|
|
Zbavoval se zbytků socialismu a zakořeňovaly v něm základy ideologie, která se poněkud nejasně opírala o hnutí válečných vysloužilců.
Mussolini se stal obhájcem jejich práv.
Zároveň začal odhalovat přednosti kapitalismu před socialismem.
|
|
#8
|
Dělníkům říkával:1: "Nejste všechno...
(S/NWS/1993/refl9312:019-p15s7)
|
|
|
|
|
"Slýchal jsem často od moralistů, velkých badatelů na poli života," začal hrabě de Ravila, "že nejsilnější z našich lásek není ani první, ani poslední, jak se přemnozí domnívají, ale druhá.
Ale ve věcech lásky je vše zároveň pravdivé i klamné, a já na to ostatně tak jako tak nikdy nic nedal...
To, co chcete ode mne, vážené dámy, slyšet, a co vám budu na sklonku dnešního supé vyprávět, událo se v nejkrásnější době mého mládí.
|
|
#10
|
Tenkrát jsem už nebyl zrovna mladíkem - jak jsme zvyklí tomu výrazu rozumět -, ale byl jsem ještě mladým mužem a měl za sebou své křižácké výpravy, jak říkával:1 o mně můj starý strýc, rytíř Maltézského řádu, který se takto vyjadřoval o tomto údobí života.
(S/B/1998/bardaur:001-p63s4)
|
|
|
|
|
O ní toho nejvíc ví Josef Chalupa z Těšan - vždyť Vávra byl jeho děd a jeho maminkou byla paní Júlinka, jedno z Vávrových tří dětí z prvního manželství.
Dnes pětaosmdesátiletý přímý potomek slavného literárního hrdiny ochotně vypravuje: "Vávra byl statný muž, vdovec se třemi dětmi a lidé si ho předcházeli - každý ho chtěl mít za kmotra.
Radní Lízal, jak ho pojmenovali Mrštíci, mu nabídl svou dceru Marii za ženu.
|
|
#12
|
"Co za hodinu vyženíš, za celý život nenahospodaříš, říkával:1 a na lásku své dcery k Františkovi se neohlížel," vzpomíná Chalupa.
(S/NWS/1999/mf990227:264-p3s24)
|
|
|
|
|
A tak uslyšela uvnitř ty údery.
Jako by tam někde s děsivou nepravidelností tlouklo jakési obrovské srdce.
Pak se vrátila k vozíku, vytáhla ho zas na ulici a pokračovala v obchůzce.
|
|
#13
|
Choďte tak dlouho, jak můžete, a pak si někam kecněte, říkávala:1 maminčina babička, ten obludně vytrvalý chodec.
(S/B/1992/noc:001-p85s1)
|
|
|
|
|
Rytý.
Dárek od Ann, jako kompenzace nějakého poklesku.
Georgovi s láskou Ann.
|
|
#16
|
Jsou malé lásky a velké lásky, říkávala:1 Ann.
(S/B/1994/smilide:001-p1121s8)
|
|
|
|
|
Plácal, co mu přišlo na jazyk.
Chtěl, aby se něco dělo.
Byl to starý špión a měl naspěch.
|
|
#17
|
Kdysi říkával:1, že takoví jsou nejhorší."
(S/B/1994/smilide:001-p1337s9)
|
|
|
|
|
Tady mi začalo docházet, že tyranem může být jen člověk, který má právo rozhodovat, ale nenese odpovědnost za své rozhodnutí.
Nepodceňujte tu diskusi.
Demokracie je totiž také ochota menšiny podřídit se rozhodnutí... čímu rozhodnutí?
|
|
#18
|
Říkáváme:1, že prý většiny, a pak těžko chápeme, jaký je rozdíl mezi tyranií jedince a vládou většiny.
(S/NWS/1992/lnnp9225:003-p4s3)
|
|
|
|
|
Ale kázeň se musí plnit a povinnosti je třeba zachovávat.
Já taky musím zachovávat svoje povinnosti, že, a jestli vy budete zachovávat svoje povinnosti, budeme spolu dobře vycházet.
Nemám pravdu, soudruhu četaři?"
|
|
#20
|
Ukázal prstem na četaře Kostelníka, neboť major Kondráč často říkával:1, že je dobře obracet se co nejčastěji s drobnými dotazy na jednotlivé soudruhy, protože se tím získává lepší kontakt s kolektivem.
(S/B/1990/prapor:001-p497s6)
|
|
|
|
|
Nasadil proto hypnotický tón a pravil rozhodně:
"Přijdete, soudruzi!
Přijdete a uvidíte, že to půjde!
|
|
#21
|
Jak to říkával:1 Suvorov, soudruzi -" zarazil se, protože si najednou nemohl vzpomenout, co říkával Suvorov o Fučíkově odznaku.
(S/B/1990/prapor:001-p535s3)
|
|
|
|
|
Panování nemohlo začít hůře.
Carismus byl v jakési permanentní válce se společností.
Plné vzplanutí občanské války zatím brzdila jen Ochranka (něco jako tehdejší StB), kozácké nahajky, vyhnanství a šibenice.
|
|
#22
|
Kdo chce v Rusku carem být, musí šňupat dynamit, říkávali:1 anarchisté a eseři (SR = sociální revolucionáři) a nešetřili životy své ani životy carů, gubernátorů a policejních prezidentů.
(S/J/1999/tyden99:565-p5s3)
|
|
|
|
|
Původně vystudovala historii na Filozofické fakultě, ale představa, že by měla skončit jako zaměstnanec muzea nebo archívu, ji nelákala.
Přitahovala ji práce s lidmi.
V TV Nova byla u počátků pořadu Tabu .
|
|
#23
|
Říkávala:1 tehdy: "Neznám sice vaše tabu, ale možná, že ve vás objevím to svoje."
(S/J/1997/story97:314-p4s4)
|
|
|
|
|
Nazval jsem ji Tristana , podle filmu Luise Buňuela, kde jde o tentýž problém.
10.
Jakou nejlepší radu jste dostal do života?
|
|
#24
|
Karel Velebný mi říkával:1, když jsem byl ještě hodně mladý a hrával jsem improvizovaná sóla: "Nesmíš se pokoušet zahrát hned všechno naráz.
(S/J/1997/story97:882-p24s1)
|
|
|
|
|
"Ach, jedná se jen o pár neškodných kouzel a rituálů, Pearl, nemusíš se ničeho obávat.
Jen mě nech, ať se mohu vrátit ke svým starým pověrám.
Nikomu to neškodí a třeba, kdo ví...
|
|
#25
|
Vždycky jsem ti přece říkávala:1, že bys neměla cizí víru brát na lehkou váhu."
(S/B/1996/klenot4:001-p58s4)
|
|
|
|
|
Pavel odmalička tušil, že v tatínkově životě účinkují ještě jiné maminky, ale žádnou hádku na toto téma doma
neslyšel.
Když se k ní schylovalo, odcházel otec většinou do restaurace.
|
|
#26
|
"Jsi jediné, co mám," říkávala:1 mu často matka.
(S/NWS/1994/mf941124:121-p8s7)
|
|
|
|
|
Zde by snad roli matematiky, kterou lze ostatně také používat způsobem zcela hanebným, mohli zčásti nahradit studenti, kteří se budou důsledně ptát.
Třeba na to, jak se pozná, až bude konec naší ekonomické transformace, nebo zda česká banka, kde 51% akcií vlastní jiná banka, jejíž 51% akcií vlastní jedna ze zemí Spolkové republiky Německa je zprivatizovaná, či proč usilujeme o příliv zahraničního kapitálu, když není nikde dokázáno, že větší podíl zahraničního kapitálu v zemi znamená alespoň statisticky vyšší životní úroveň obyvatelstva této země.
Hloupé otázky?
|
|
#27
|
Náš vynikající matematik, profesor Eduard Čech, říkával:1, že nejchytřejší žáci kladou nejhloupější otázky.
(S/J/1999/aop599:008-p21s7)
|
|
|
|
|
zřizovatelé je tudíž raději dále dotují, ostatně z kapes daňových poplatníků.
Děje se tak většinou starým byrokratickým způsobem - úřady vezmou za základ minulý stav a podle okolností buď něco přidají, nebo uberou.
Přitom samozřejmě nikdo neví, jaké jsou skutečné finanční potřeby a také možnosti výdělku té či oné kulturní oblasti nebo jednotlivého zařízení.
|
|
#28
|
Příjemci dotací přitom samozřejmě říkávají:1: Máme málo.
(S/NWS/1993/resp9307:001-p114s8)
|
|
|
|
|
Marián Leško dnes publikuje analytický profil čerstvého exministra dopravy, pošt a telekomunikací Alexandra Rezeše.
Čtu v něm, že "v decembri 1996 schválil pre VSŽ, teda pre svoju vlastnú firmu, zníženie dopravnej tarify o 13.5 percenta, čím železiarne ušetria na prepravnom najmenej 850 miliónov, pričom Železnice SR mali za minulý rok stratu pol miliardy Sk.
To, čo z rozhodnutia pána Rezeša, vlastníka a ministra, ušetria VSŽ, zaplatia daňoví poplatníci."
|
|
#29
|
Jistý můj přítel říkává:1: Máme před sebou pěknou minulost.
(S/NWS/1997/ln97108:034-p3s24)
|
|
|
|
|
Musel jsem to pilně zastírat, abych nebyl považován za slabocha.
Jedině závody vozatajů se mi líbily.
Byl to úchvatný pohled na prudce letící koně, na jejich vlající hřívy a rachot kol, zdvihajících písek v celých mračnech, až i kaménky odletovaly, vzrušovalo mě to až k závrati.
|
|
#30
|
Jak ráda bych viděla takový závod!vskočila jsem svému příteli do řeči, můj otec byl znamenitý jezdec jako všichni Getové a říkával:1, že není krásnějšího pocitu než volně letět na koni širou krajinou.
(S/B/1993/ovid:001-p312s1)
|
|
|
|
|
Dvojhlavé soustátí vydrželo až do roku 1918.
Daleko déle, než by si kdo při jeho zrodu pomyslel.
Paměť národa nám dobře slouží
|
|
#31
|
Poklady státního oblastního archivu v Zámrsku Eliška Pilařová Co je psáno, to je dáno, říkávali:1 u nás páni i kmáni.
(S/NWS/1994/ln94177:122-p2s1)
|
|
|
|
|
S modlitbou dokážeme všechno: tou nám dá Pán sílu, která nám chybí.
Teodoret napsal, že modlitba je všemohoucí: "Je jedna cesta, ale může dosáhnout všeho."
A sv. Bonaventura tvrdí, že jí senám dostane každého dobra a uvarujeme se každého zla.
|
|
#32
|
Sv. Vavřinec Justiniani říkával:1, že modlitbou si stavíme nedobytnou tvrz, kde budeme dokonale v bezpečí proti všem nástrahám a násilnostem nepřátel.
(S/B/1994/modlitba:001-p71s10)
|
|
|
|
|
Každé odpoledne, když měly po škole, chodily si teď děti hrát s obrem.
Ale ten chlapeček, kterého si obr tolik zamiloval, se už nikdy neukázal.
Obr se ke všem dětem choval tuze laskavě, ale přece jen toužil po tom svém prvním přítelíčkovi a často o něm hovořil.
|
|
#33
|
"Toho bych tak rád viděl!" říkával:1.
(S/B/1997/staprap:001-p172s4)
|
|
|
|
|
Nevím proč, ale absurdně mě napadá, že jsou to maďarské barvy, modrá slovanská chybí.
Na velkoplošné obrazovce je kdosi neurčitý, obraz není nejlepší.
Podle hlasu je to Gabo Zelenay.
|
|
#34
|
Asi ano, protože říká, že už jen 900 sekund chybí do zrození samostatného Slovenska, a říká to stejně, jako říkával:1, že už jen 30 sekund chybí do konce hokejového utkání.
(S/NWS/1999/ln99283:101-p4s47)
|
|
|
|
|
Pátek, 11. března 1977: v Odeonu pozastavena další kniha.
Tentokrát jde o čtyřtisícový náklad románu Spiklenci snu od Ernsta Kreudera, zajímavého, poněkud exkluzívního (outsiderského?) prozaika, který zemřel v roce 1973.
"Vadí" především doslov Jitky Fučíkové, která knihu také překládala - jak by ne, když včera stařičkého Bedřicha Fučíka opět citýrovali jako zloducha v hanopisu na Václava Havla...
|
|
#35
|
Doslov prý je a) "celkově nemarxistický" , b) je v něm letmá zmínka o Grahamu Greenovi, o němž se v Československu nesmí nic psát, c) pobuřující "vypíchnutý" citát z autora, který si - kdo se cítí, ten se vtípí, jak říkávala:1 má matka - načalstvo vyložilo jako poťouchlost namířenou proti - komu asi tak?
(S/B/1992/zabrana:001-p96s4)
|
|
|
|
|
Rozdíl mezi životními pocity člověka ve dvaceti a ve čtyřiceti letech je naprosto jasný: ten první má před sebou život, ten druhý smrt.
Je to tak jednoduché.
A přece to ve dvaceti letech skoro nikdo nechápe.
|
|
#36
|
Vzpomínka na starého pana Masáka, kožešníka z Humpolce, přítele naší rodiny: když jsem odjížděl do Prahy na studie (oba rodiče už seděli v base), ušil mi teplou čepici, dal mi s sebou pytel jablek a nějaké peníze a poradil mi: "Nezačínej si nic s těma pražskejma kurvama, na to už jich moc doplatilo (měl na mysli štětky), a jednou dvakrát týdně si dej po večeři půllitr černého piva, to je dobré na trávení..." Byl bývalý sociální demokrat, po válce národní socialista, když v Humpolci na schůzi v roce 1947 mluvil Franta Klátil, přerušoval ho výkřiky: "Bravo!" a "Výborně!" a mně vždycky jako ozvěna říkával:1: "Pamatuj si, že práce je požehnáním člověka!"
(S/B/1992/zabrana:002-p151s1)
|
|
|
|
|
(Zapomněl jsem možná na Sylvii Plathovou, ale její sbírku Ariel jsem víc prožil a pochopil, dokázal ji do sebe vstřebat - tam pocit sebeidentifikace s výpovědí chyběl.)
No a vida: bezvýchodný nihilista - pro ně.
Což jen znova potvrzuje, že ryzí je jen to, co "oni" nemohou přijmout, co "jim" v žádném případě nemůže posloužit, co nemohou zneužít, a proto musejí odsoudit.(4. ledna 1979)
|
|
#37
|
"Kulky má pes!" říkával:1 šedovlasý redaktor v nakladatelství Naše vojsko a ve všech "válečných" textech mi to slovo škrtal a nahrazoval je slovem střely.
(S/B/1992/zabrana:002-p289s1)
|
|
|
|
|
"Šedý táhne a vyhraje!"
(Nebo: šedý na tahu vyhraje.)
Aforismus mého přítele, ruského spisovatele Georgije Vladimova, dnes umlčeného, se zákazem publikace.
|
|
#39
|
Říkával:1, že platí o poměrech v SSSR.
(S/B/1992/zabrana:006-p276s4)
|
|
|
|
|
SLZU URONÍ I OCHOTNÍK
Tomáš Töpfer"
Sto korun mít a nemít - to je dvě stě korun...
|
|
#40
|
Říkávala:1 babička.
(S/NWS/1991/lnd91114:057-p4s2)
|
|
|
|
|
A teď buď tak laskavá a pošli sem Lucia.
Když byl stůl čistý , opadla horečná činnost právě tak prudce jako začala.
Ačkoliv bylo ještě stále krásné počasí, náš pán chodil jen na krátké vycházky do přístavu, díval se na odjíždějící lodi a mával jim na rozloučenou.
|
|
#41
|
Jak jsou šťastni, vracejí se domů!říkával:1.
(S/B/1993/ovid3:001-p358s1)
|
|
|
|
|
TEST PRO VŠECHNY
JSTE V OBRAZE?
Dnešní test je trochu jiný než obvykle, protože není zaměřen na jednotlivé vlastnosti a schopnosti.
|
|
#43
|
Dozvíte se z něho však, jak jste dávali pozor ve škole a co vám z toho zůstalo v hlavě, ověříte si, jak pozorně čtete noviny a sledujete televizi, zkrátka zda tisíce informací z nejrůznějších oborů, kterými je dnešní svět zahlcen, vám zůstávají v hlavě, nebo -- jak se obrazně říkává:1 -- jdou jedním uchem dovnitř a druhým ven.
(S/NWS/1994/refl9439:012-p3s2)
|
|
|
|
|
Mnohokrát si stěžoval, že nemá čas na své děti, přátele, kamarády.
Práce ho úplně pohlcovala.
Přitom to byl člověk nejen velice kultivovaný, ale také velmi citlivý.
|
|
#44
|
"Přátelství," říkával:1, "je jako kytka, kterou pořád musíte zalévat.
(S/B/1996/hvezcefi:003-p64s7)
|
|
|
|
|
Protože mi někdy napadá, že nedělám dobře, když Tě nechávám odejít tak bez vnějšího boje.
Protože tam hluboko dole ještě stále doutná jiskra naděje, že to není pravda, že je to jenom zlý, strašlivý sen, z něhož procitneme šťastni.
Bývám i zlý, Věro, musím být někdy zlý ve svých myšlenkách.
|
|
#46
|
Tehdy si říkávám:1, že on Ti bude zajisté prospěšnější na Tvé divadelní cestě, říkávám si, že hluk zase jednou zvítězil nad tichem - - - ale přitom vím, odpusť mi, že to vím, že Ty jsi to byla, která jsi jej vzala k sobě, a že jsem to byl já, který jsem Ti jej přivedl, já slepý, já hluchý, já milující.
(S/B/1996/orten:002-p179s2)
|
|
|
|
|
Důvod odlišného vidění může být zcela primitivní: neznalost.
Blahoslavení chudí duchem.
Někdy by jim člověk až záviděl: s jakou bohorovností hlásají nesmysly, jisti si sami sebou, okouzleni vlastním šarmem, netušíce, že se o nesmysly opravdu jedná.
|
|
#48
|
Nejhorší jsou srážky s blbci, říkává:1 se.
(S/NET/1999/ceedrah:947-p3s4)
|
|
|
|
|
Kdyby byl živ jeho otec, strýc František, jistě by mu kouření zakázal.
Sám nekouřil a nevzal do úst ani kapku lihoviny.
Věřil, že si tím prodlouží život.
|
|
#49
|
Říkával:1, že kdyby nebylo alkoholu, mohl zde ve zdraví být ještě jeho ujec, který předčasně odešel, když se byl upil před šedesáti lety svého věku.
(S/B/1991/saturnin:001-p141s4)
|
|
|
|
|
Sám nekouřil a nevzal do úst ani kapku lihoviny.
Věřil, že si tím prodlouží život.
Říkával, že kdyby nebylo alkoholu, mohl zde ve zdraví být ještě jeho ujec, který předčasně odešel, když se byl upil před šedesáti lety svého věku.
|
|
#50
|
Tak to vždycky strýc František říkával:1 a byl zapřisáhlým nepřítelem alkoholu.
(S/B/1991/saturnin:001-p142s1)
|
|
|
|
|
A já jsem ukázal na ni a řekl: s vámi, a tak ona vrtěla hlavou a nabídla mi ruku, a ruku v ruce mne vedla temnou chodbou s červenými tlumenými světly, a otevřela dveře, a tam bylo kanapíčko a stůl a dvě plyšové židle a světlo vycházelo odkudsi zpoza záclony za garnýží, a přes strop padalo dolů jak větvičky smuteční vrby, a já jsem se posadil, a když jsem nahmatal peníze, tak jsem dostal sílu a řekl jsem, povečeříte se mnou?
A co budete pít?
a ona řekla šampaňské, a já jsem přikývnul a ona zatleskala a přišel číšník a přinesl láhev a otvíral ji a pak ji odnesl
|
|
#51
|
do přístěnku a přinesl sklenky a naléval, a já jsem pil šampaňské a bublinky mi stoupaly do nosu a kýchal jsem a slečna pila sklínku za sklínkou, když se mi představila, pak dostala hlad a já jsem řekl, ano, noste to nejlepší, a ona řekla, že ráda ústřice, že jsou tady čerstvé, a tak jsme jedli ústřice a nové šampaňské, a pak ještě, a ona mne začala hladit po vlasech a ptala se mne, odkud pocházím, a já jsem řekl, že z tak maličké vesničky, že uhlí jsem poprvé viděl až loni, a ona se tomu smála a řekla, abych se udělal komód, a mně bylo horko, ale sundal jsem si kabát a ona řekla, že je jí horko, tak zda by si mohla taky sundat šaty, a já jsem jí pomáhal, a rovnal jsem jí šaty na židli a ona mi potom rozepnula poklopec a teď jsem věděl, že to U Rajských musí být ne pěkné, ne krásné a rozkošné, ale rajské, vzala mne za hlavu a přitiskla si ji mezi prsy a ta prsa voněla, zavřel jsem oči a jako by se mi chtělo spát, tak krásná byla ta vůně a ty tvary a jemnost kůže, a ona mně dávala hlavu níž a níž, a voněl jsem jí k břichu a ona oddychovala a bylo to tak zakázaně krásné, že jsem si nepřál už nic víc než tohle, na tohle že každý týden si našetřím na horkých párcích osm set a víc, že mám krásný a vznešený cíl, jak říkával:1 mi tatínek, abych vždycky měl cíl a že budu zachráněn, protože budu mít pro co žít.
(S/B/1993/pi225:001-p2s31)
|
|
|
|
|
Všechno v jeho tváři je ostré - nos, lícní kosti, brada.
Pokožka tváře je tak napjatá, jak bývá napjatá kůže na bubnu, její barva je bělejší papíru.
Je tak bílá, že před ní zlekaně uhýbají i moje oči.
|
|
#52
|
"To má z války a z té dřiny na stodole," říkávají:1 si mezi sebou sestry maminky u nás v kuchyni nad stolem.
(S/B/1997/svestka:001-p312s1)
|
|
|
|
|
Když toto vše říkal, měl oči upřené na Terezku a jeho pohled byl tak pronikavý a studený, že teplo v kuchyni opadlo.
Takovým pohledem se hospodář díval na dodělávající slepici u špalku s dřívím uprostřed dvora nebo na starého psa, který se se svým umíráním dotáhl k plotu, aby nepřekážel, a kde jeho umírání bývá tak těžké, že pro jeho tíhu nezvedne ani hlavu při zavolání svého jména, nebo na nemocné dobytče, které sražené nemocí do slámy v chlévě se dívá s úzkostí do očí příchozího a pak hned na jeho ruce, jestli v nich nedrží to, co má v těch očích.
Maminka Terezky už potom nikdy tolik netopila, protože hospodář přicházel denně a jeho pohled byl den ode dne studenější, a proto také chladno v kuchyni bylo z těch pohledů větší, až bylo zbytečné přikládat na oheň borové dřevo, kterého, jak jsme slyšeli, nebylo mnoho, a zima bude dlouhá.
|
|
#53
|
Když hospodář viděl svýma pronikavýma očima, jak života v Terezce ubývá, že je ho už drobínek, vzal si lepší kabát a odebral se na faru požádat kněze, aby udělil Terezce svátosti, o kterých se říkává:1, že bývají poslední.
(S/B/1997/svestka:001-p412s1)
|
|
|
|
|
Recenze Manifestu v Herald Tribune : téměř na poslední straně, nepochopili téměř nic podstatného...
Malomyslnost, ale je třeba se rozhodnout: přestat se snažit, nebo pokračovat?
Rozumná odpověď je jasná: pokračovat.
|
|
#55
|
S jeho vědomostmi, dovedností psát a přemýšlet o všem, co cítí, jak říkával:1 Poláček, /se pitvoří do pustého prostoru /.
(S/B/1995/deniky:002-p162s1)
|
|
|
|
|
Ale nemusel to vědět on.
Byl sice kandidátem práv, ale kandidatura trvala už tolik let, že neměl o soudním a policejním řízení vědomosti o moc menší než průměrná domovnice průměrně urážená na cti.
Proto také spolkl měsíční ultimátum, které jsem mu dal, a komentoval to pouze pochmurnou poznámkou: "Měl jsem poslechnout matku.
|
|
#56
|
Říkávala:1 vždycky: žena a ďábel jedno jsou.
(S/B/1989/zaruka:001-p2471s6)
|
|
|
|
|
Dopadlo to dobře a já jsem dostal přidáno.
Můj honorář se zvedl z pouhých šedesáti na neuvěřitelných osmdesát korun!
Povzbuzen úspěchem jsem si nechal zhotovit tříbarevné plakáty, které začaly záhy zdobit plzeňská nároží i různé prkenné hradby kolem staveb.
|
|
#57
|
Kamarádi mi často říkávali:1: "Tak ti jdu po ulici a na druhé straně vidím něco na plotu.
(S/NWS/1998/mf980420:359-p2s6)
|
|
|
|
|
Ono to bývalo jméno velice oblíbené.
A co bylo zvláštní, vždycky patřívalo ženské, která byla jako vítr, nebojácná a hubatá až hrůza.
A teď ať Kačenky neposlouchají.
|
|
#58
|
Víte, že já s každým dobře vyjdu, ale já vám musím pošeptat do oušek, že se říkávalo:1, že kde mají Káču ve stavení, tam prý nepotřebují ani psa, protože ona prý všechno sama odštěká.
(S/NWS/1998/mf981121:424-p2s8)
|
|
|
|
|
Velice jí to mrzí, ale nemůže si od toho pomoct.
Nikdy jim však nepřipíše víc, než jednu čárku.
Její trápení je o to horší, že je křesťanka a ví, že Bůh ji vidí.
|
|
#59
|
Říkává:1: "Člověk krade, Bůh se směje".
(S/J/1997/lnmg9704:027-p5s5)
|
|
|
|
|
Nedávali jsme si drahé dárky, ale byly darovány z lásky.
A to jediné je důležité, platí to stále a pozná se to na první pohled, zvláště když se dárcovy oči setkají s očima obdarovaného.
To je pak pohlazení za všechny peníze světa.
|
|
#62
|
Moje přítelkyně Dana Medřická, vždycky když jsem se jí před Štědrým dnem ptala, co komu chystá, říkávala:1: "Neboj, já něco uplichtím, nebo splichtím."
(S/J/1995/vl_52_95:028-p12s4)
|
|
|
|
|
"Jistěže ne," řekla dr. Cordinerová.
A tak dále.
Poněvadž byla paranoidní, bylo zvlášť nešťastné, že se její prostřední jméno shodovalo s naším příjmením.
|
|
#63
|
"Já nejsem vaše hodná teta Cordelie," říkávala:1.
(S/B/1981/groteska:001-p551s1)
|
|
|
|
|
P ř í z r a k y
Rozkošná mýtinka uprostřed lesů, na níž rostly pestrobarevné divoké květiny, byla ideálním místem pro stavbu továrny.
Nezapomněla jsem na ni, protože když jsme byli s Tomem ještě děti, zašli jsme sem někdy po škole, lehli si do trávy a oddávali se snění.
|
|
#64
|
"Heaven," říkával:1 Tom,
(S/B/1996/hearts2:001-p321s3)
|
|
|
|
|
Druhý den zabili tři králíky.
Slepice žádné, pochopitelně, byl konec srpna a slepice nesly.
Ale měli jsme i ryby a také houby, které jsme sami v lese nasbírali, ale paní Koubková dostala u řezníka i maso, tehdy to pořád ještě šlo.
|
|
#65
|
Ostatně ondřejovský řezník byl jejich dobrý známý, jak by ne, když pan Koubek byl hajný, a paní Koubková nebo její dcera také pekla vdolky, koláče, dělala bramborové placky a knedlíky, vůbec se z brambor u Koubků často vařilo, dělala však i ovocné knedlíky, ovoce měli Koubkovi víc než dost, u chalupy byla velikánská zahrada, samé jabloně, hrušky, jedna stará hruška stála i v rohu dvora, třešně už v srpnu nebyly a švestky ještě nedozrály - ale dělala knedlíky i s borůvkami a jahodami, ty měl obzvlášť rád Martin a slečna Růžena mu je schválně hodně sladila a mastila a říkávala:1, že jí krvácí srdce.
(S/B/199d/obraz:001-p144s5)
|
|
|
|
|
Slepice žádné, pochopitelně, byl konec srpna a slepice nesly.
Ale měli jsme i ryby a také houby, které jsme sami v lese nasbírali, ale paní Koubková dostala u řezníka i maso, tehdy to pořád ještě šlo.
Ostatně ondřejovský řezník byl jejich dobrý známý, jak by ne, když pan Koubek byl hajný, a paní Koubková nebo její dcera také pekla vdolky, koláče, dělala bramborové placky a knedlíky, vůbec se z brambor u Koubků často vařilo, dělala však i ovocné knedlíky, ovoce měli Koubkovi víc než dost, u chalupy byla velikánská zahrada, samé jabloně, hrušky, jedna stará hruška stála i v rohu dvora, třešně už v srpnu nebyly a švestky ještě nedozrály - ale dělala knedlíky i s borůvkami a jahodami, ty měl obzvlášť rád Martin a slečna Růžena mu je schválně hodně sladila a mastila a říkávala, že jí krvácí srdce.
|
|
#66
|
"To jako, pane Martine, abyste jedl za mne," říkávala:1 a smála se, "já si to žel dovolit nemohu, proto jsem smutná", vážila metrák a chudák se domnívala, že by tloustla... a jedli jsme i rybíz a angrešt a hodně zeleniny, hlávkový, salát, špenát, zelí, rajčata, to slečna Růžena jíst mohla, a jedli jsme i kukuřičné klasy, ty nám moc chutnaly, zkrátka, o jídlo nebyla nouze a dobře jsme se měli.
(S/B/199d/obraz:001-p144s6)
|
|
|
|
|
"Jednou z největších nevýhod zánětu dásní a parodontózy je to, že nebolí," míní doktor Korábek.
"Jediným příznakem je drobné krvácení dásní a čím dál horší zápach z úst.
Na ten si však většina postižených zvykne a nakonec ani netuší, jaký dech je věrně provází."
|
|
#67
|
K lékaři se proto postižení vypraví až ve chvíli, kdy jsou už jejich zuby na pochodu: nejprve jdou zuby, teprve potom pacient, říkávají:1 stomatologové.
(S/NWS/1997/mf970412:192-p7s4)
|
|
|
|
|
Jak jsi byl starý, když jsi psal písně o lásce a ,Umění milovat`?
Spíše by bylo vhodné zeptat se, jak jsem byl mladý, je tomu bezmála třicet let, neboť ,Lásky` a ,Umění` jsem psal mezi dvacátým a dvacátým sedmým rokem.
Původně se ,Lásky` skládaly z pěti knih, pak zůstaly jen tři.
|
|
#68
|
Psal jsem vždy snadno, až příliš snadno, jak říkával:1 Albius, a proto bylo zapotřebí z napsaného vybírat to nejlepší.
(S/B/1993/ovid2:001-p174s3)
|
|
|
|
|
Vidíš, jak pošetilým snům se oddává tvůj přítel, ten nenapravitelný snílek a hledač životní krásy.
Myslím si, že na tom není nic pošetilého, že takové snění je nejen krásné, ale i užitečné.
Kdyby lidé netoužili po lepším, dokonalejším životě, pak by se asi neměnilo vůbec nic!
|
|
#69
|
Babička Amatheia říkávala:1, že v každém člověku je přirozená touha po štěstí a že každý živý tvor stvořený bohy má od nich dáno právo prožít svůj život šťastně.
(S/B/1993/ovid2:001-p236s3)
|
|
|
|
|
Takže?
Takže nám nezbývá, než to zkoušet.
Udržovat plamínek lidskosti, i když zkomírá.
|
|
#71
|
Tak mi to říkával:1 Jan Werich.
(S/NWS/1993/refl9318:019-p14s3)
|
|
|
|
|
Svět, který vyrůstá z lidské schopnosti podržet v paměti prožité události a vyprávět o nich.
Vyprávět znamená současně nad prožitým uvažovat, dotvářet zkušenost imaginací, měnit lidskou zkušenost v příběh.
Schopnost vyprávět je tak stará jako lidstvo samo a v průběhu lidských dějin se vtělovala v nejrůznější formy: v mýtus, epos, legendu, pohádku, novelu a román;
|
|
#72
|
lidská schopnost vyprávět předbíhala vždy okruh bezprostřední zkušenosti a člověk si navykl příběhy vymýšlet - pro pobavení a poučení sebe i jiných - jak se s oblibou říkávalo:1.
(S/B/1994/ch1:001-p2s7)
|
|
|
|
|
Její synovec Franz Josef Lobkowicz (1615 - 1644), syn jejího bratra Václava Viléma, byl poslední Lobkowicz z duchcovské větve.
Polyxena, vdova po Franzi Josefovi, se provdala za hraběte Maxe Valdštejna a podle tehdejšího zvyku mu přinesla dědictví po svém prvním manželovi - Duchcov a Litvínov.
I náš předek Zdenko Adalbert Lobkowicz (1568 - 1628), první kníže Lobkowicz, získal velké panství Roudnici sňatkem s Polyxenou Pernsteinovou (1566 - 1642), vdovou po nesmírně bohatém Vilémovi z Rožmberka.
|
|
#73
|
Sopherl Waldstein-Hoyos (1874 - 1922), manželka majorátního pána Adolfa Waldsteina (1868 - 1930), vždycky žertovala a říkávala:1: "No, kdybyste neměli svou Polyxenu...!" Triumfoval jsem, když jsem zjistil, že duchcovský fideikomis pochází rovněž od Polyxeny, která navíc byla Lobkowiczová.
(S/B/1997/lobkow:001-p96s11)
|
|
|
|
|
Zvláště jedné krásné, nové, červené cappy bylo páteru Wünschovi vždy líto.
Kardinál Schwarzenberg, předchůdce strýce kardinála, se stal kardinálem už v mladém věku, v roce 1842, nejprve byl arcibiskupem v Salcburku, od roku 1850 v Praze.
Za desetiletí už byla jeho cappa magna dost ošoupaná a jak p.
|
|
#74
|
Wünsch říkával:1, hrála všemi barvami.
(S/B/1997/lobkow:003-p30s7)
|
|
|
|
|
S dosavadní daňovou zátěží na bedrech je však tento cíl pro českou ekonomiku stejně nereálný jako kdysi dosažení úrovně Spojených států pro Nikitu Chruščova.
Koho ženou jsi...
poznámka
|
|
#75
|
Už Vladimír Iljič říkával:1, že když se do veřejné práce nezapojí ženy, nezapojí se masy.
(S/NWS/1998/mf981106:065-p3s1)
|
|
|
|
|
zůstaly mi v paměti, už si vzpomínám,
ráno bylo stejný jako všechny předešlý,
říkal jsi, že musíš jít jenom na pár dní.
|
|
#76
|
Ráda vracím zpátky věty, cos' mi říkával:1,
(S/NET/1998/nezmari:050-p3s1)
|
|
|
|
|
Homaisovy děti, ačkoli si jinak dělaly, co chtěly, se nehnuly ani na krok bez dohledu, při sebemenším nachlazení je otec naléval prsními čaji a až do čtyř let nosily všechny bez milosti vatované pásky na hlavě.
Na těch si ostatně zakládala spíš paní Homaisová;
její muž se nad tím v duchu rmoutil, neboť se obával, aby stálý tlak neměl špatný vliv na dětské rozumové orgány;
|
|
#77
|
dokonce šel tak daleko, že jí říkával:1: "Copak z nich chceš nadělat Kariby nebo Indiány?"
(S/B/1996/bovary3:001-p70s12)
|
|
|
|
|
A co?
Úterý
Jako ohni se vyhýbal odtržené kritice založené na abstraktním mudrování.
|
|
#78
|
"Nejdřív musím problém spolknout," říkával:1, "a teprve až mě začne tlačit v břiše, snažím se ho nějak zvládnout."
(S/B/1994/gombro23:004-p402s2)
|
|
|
|
|
Mírné zděšení v řadách krasobezbruslařů, však vyvolala zpráva, že Rusové už i tuto disciplínu začínají na trénincích pilovat.
"Musíme rychle uspořádat nějaké mistrovství světa, než na to ti baleťáci vlítnou," zněly pobouřené hlasy z kabiny po historicky prvním závodě bez bruslí.
Rostliny se v bytě musí cítit doma
|
|
#79
|
Vůbec nejlepší je, když je člověk přímo odněkud, říkával:1 Jan Werich.
(S/NWS/1999/mf990206:394-p2s1)
|
|
|
|
|
síle ducha.
Dát vedle poučení mladému člověku okusit radosti sebekázně
a sebepřemáhání.
|
|
#81
|
Říkáváme:1: Kam jsem dal rozum!
(S/B/1991/eth:001-p69s19)
|
|
|
|
|
Nicméně vděčí za mnoho také sv. Pavlu, který jí byl velice blízký, neboť kromě 2. listu Soluňanům cituje ve svých spisech všechny ostatní listy, přinejmenším implicitně.
Pro náš záměr je důležité připomenout, že Terezie našla své povolání při četbě jedné pasáže z 1. listu Korinťanům.
Při svém vstupu na Karmel Terezie ve skutečnosti nenašla ještě své místo v církvi.
|
|
#82
|
Jako říkávala:1 v době útlého dětství: Já si vybírám všechno (srov.
(S/B/1997/terezsbr:004-p8s8)
|
|
|
|
|
Snad je to vztah k Bohu nebo projev vztahu k Bohu, nejen slovy, tedy modlitbou, ale také činem, prací a vztahem ke všemu Bohem stvořenému, vztahem k lidem a především úctou ke všemu svatému.
Stále nám však uniká pravý význam zbožnosti.
Cítíme jaksi, že je to být nějakým způsobem stále s Bohem.
|
|
#83
|
O takovém člověku se říkávalo:1, že je požehnaný.
(S/B/1997/hradec:001-p51s5)
|
|
|
|
|
Obdivoval se i církevní architektuře a ačkoliv měl hrůzu z papeženců, nikdy neopomenul zajít do kostela, jestliže byl gotický, do románských chodil, jen když měl náladu.
Vůbec už nechodil na koncerty, ale kdysi na nich býval: miloval Beethovena, jeho okázalost a mohutné orchestry, Bacha také měl rád, ale bez nadšení.
Někdy přistupoval k pianu a aniž usedl, uhodil ztuhlými prsty několik akordů: babička prohodila s upjatým úsměvem: " Charles skládá."
|
|
#84
|
Jeho syni - především Georges - hráli velmi dobře, nenáviděli Beethovena a před vším ostatním dávali přednost komorní hudbě, tyto názorové neshody dědečkovi nevadily: říkával:1 vlídně: "Schweitzerové jsou rození hudebníci."
(S/B/1992/sartre:001-p42s10)
|
|
|
|
|
Za hranice proto odešli například Vojtěch Jasný, Pavel Juráček, Miloš Forman, Ivan Passer, Jan Němec, Ján Kádár, Jiří Weiss a mnozí další.
Ti, kteří zůstali, pokud jim nebyla práce úplně znemožněna, unikali většinou k nekonfliktním tématům, zpravidla do oblasti dětského filmu, k pohádkám, divácky vděčným oddechovým komediím, či detektivním příběhům.
Stejně jako nepřála 70. léta tvůrcům, nepřála ani hercům.
|
|
#87
|
Jak říkává:1 s oblibou Jiří Krampol, kdyby Belmondo hrával traktoristy, těžko by se stal mezinárodní hvězdou.
(S/B/1998/hvcesfil:001-p9s9)
|
|
|
|
|
Tatínka totiž v 60. letech zavřeli za podvracení republiky, takže o studiu práv si mohl nechat jen zdát.
Protože rád recitoval, nabízela se právě JAMU jako celkem přijatelná alternativa.
Vzali ho napoprvé, po roce přešel do Prahy na DAMU, a i když se stal hercem víc z nutnosti než z touhy sloužit Thálii, upsal se své profesi tělem i duší.
|
|
#88
|
"Všechno zlý je k něčemu dobrý," říkává:1 často a platilo to i v tomto případě.
(S/B/1998/hvcesfil:001-p52s30)
|
|
|
|
|
3 Nedejte se žádným způsobem od nikoho oklamat.
Napřed totiž musí nastat odpad a objevit se člověk skrz naskrz hříšný, propadlý záhubě, 4 protivník, který se povyšuje nade všecko, co nese jméno Boží nebo čemu se vzdává náboženská úcta.
Posadí se dokonce v Božím chrámě a bude se prohlašovat za Boha.
|
|
#89
|
5 Když jsem byl ještě u vás, říkával:1 jsem vám to.
(S/B/1998/novzakon:014-p9s1)
|
|
|
|
|
Běda vám, kteří neposloucháte lidi-nikoho !
Přede dvěma tisíci lety jeden z lidí-nikoho, než zavraždili jeho tělesnou podobu (jak strašně lidi dráždilo to, co říkal, i celé jeho chování, neotřesný klid, veliká vážnost a současně veliká pohoda ducha, jak strašně byl lidem nepohodlný, jako střízlivý mezi opilci, jako nemluva mezi žvanily, jako pravdomluvný mezi lháři a vymýšleči, jako nahý mezi naparáděnými na žalostnou slavnost, jako kus zdravé kůže na malomocném těle - že šli tak daleko, až ke zločinu), tedy přede dvěma tisíci lety procházel jeden z lidí-nikoho krajem a říkal lidem-Já, co jako pozorný a spravedlivý člověk v sobě objevil a pochopil.
Dostal se z pekla a vrátil se do pekla, k lidem.
|
|
#91
|
Říkával:1 například : blahoslavený lev, kterého pozře člověk, neboť lev se stane člověkem.
(S/B/1996/stachura:001-p2524s3)
|
|
|
|
|
Jsem opravdu workoholik, jak se dnes říká, a byla jsem taková vždycky.
Naštěstí dcera je jiná, pracovala rovněž u filmu, ale není "fanatička seberealizace" jako její máma.
Je s Tobiáškem už čtvrtý rok doma.
|
|
#92
|
A u mně si už všichni zvykli, že pořád někde běhám, že jsem k zastižení buď v redakci Filmu a doby, nebo v Nadaci Film Festival Karlovy Vary, nebo jsem i doma, ale to jim říkávám:1, ať mě nezdržují, že musím psát.
(S/J/1995/vl_43_95:057-p23s6)
|
|
|
|
|
Usadit se někomu v jeho čvachtavých, slizkých střevech - to je něco pro ně.
Vy za ně odřete veškerý trávení, takže ani nepotřebujou žaludek, jen tlamu a řiť, omlouvám se vám za ten výraz.
Ale, lidi, vemte si tu důmyslnost, kterou spolu se Svýma štědrýma rukama vynaložil starouš Velký Stvořitel na tyhle malý, špinavý ďáblíky.
|
|
#94
|
Tady jsem si pro vás vypsal pár poznámek z En-cy-klo-pedie , jak říkával:1 Jiminy Cricket, pokud se mi je ovšem podaří v tomhle nemožným světle přečíst;
(S/B/1993/eastwick:004-p500s13)
|
|
|
|
|
Kdybychom k sobě tolik nelnuli, asi bychom myslím museli pravidelně ráno co ráno jeden druhého nenávidět.
V onom čase kajícné lítosti jsem si náš byt ošklivil, že se to nedá vůbec vypovědět, a nemohl jsem snášet pohled na Mstitelovu livrej, která se v tu obu zdála nákladnější a nerentabilnější než v kteroukoli jinou chvíli z celých čtyřiadvaceti hodin.
Jak jsme stále hloub a hloub zabředali do dluhů, stávala se ze snídaně stále mělčí a mělčí formalita, a když jsem jednou při snídani dostal dopis s pohrůžkou nastoupení cesty práva "nikoli zcela bez spojitosti s klenoty", jak by se asi byl vyjádřil náš místní plátek, zapomněl jsem se natolik, že jsem popadl Mstitele za jeho modrý límec a třásl s ním tak, až doslova ztratil půdu pod nohama a vznášel se ve vzduchu jako Amorek v botách - na to, že se opovážil předpokládat, že chceme rohlíky.
|
|
#95
|
V určitých intervalech - totiž vlastně v neurčitých, protože závisely na našem rozpoložení - říkával:1 jsem Herbertovi, jako kdyby šlo o pozoruhodný objev: "Milý Herberte, jde to s námi z kopce."
(S/B/1996/dicken7:001-p229s1)
|
|
|
|
|
Kdykoliv jedu kolem, něco se tam kutá, a přitom nic není dokončeno.
A přitom již uplynulo 50 roků.
Méně diskutovat a více pracovat.
|
|
#96
|
Baťa vždycky říkával:1: Lepší kobyla, která kope, nežli ta co stojí u žlabu a jen žere.
(S/NWS/1999/mf990115:065-p3s11)
|
|
|
|
|
Kdykoliv s tím začnu, mám před sebou své kamarády, přátele, kteří museli bezdůvodně tolik trpět.
Miladu Horákovou, majora Nechanského vidím odcházet na popraviště, plukovníka Skokana, a to jsou takové nepříjemné momenty, na které člověk nerad myslí, ale na které nelze zapomenout.
Zločin, který byl spáchán na českém národě, se nesmí již více opakovat.
|
|
#97
|
To jsme říkávali:1 už v roce 1968, když jsme poprvé založili Klub 231.
(S/NWS/1990/resp9026:001-p52s5)
|
|
|
|
|
Přesto nám pomáhají něco pochopit.
Ukáže nám to příklad.
Je z oblasti chemie/fyziky.
|
|
#98
|
Ve škole se o těchto předmětech rádo říkává:1, že jsou "suché" (tj. že je nelze mozku vstřícně vyložit).
(S/B/1996/uspech:006-p201s3)
|
|
|
|
|
Ukažme si na příkladu následujícího dialogu rozdíl mezi značením a znamenáním.
"Bude pane tajemníku, Klamm ten protokol vůbec číst?" zeptal se K.
"Nikoliv," řekl Mommus, " proč také?, Klamm přece nemůže číst všechny protokoly, nečte dokonce vůbec žádné.
|
|
#99
|
"Dejte mi pokoj s těmi vašimi protokoly!" říkává:1."
(S/NET/1999/ikaros99:035-p42s3)
|
|
|
|
|
O této otázce se dnes v odborných kruzích živě hovoří, nejživěji možná ve Společnosti křesťanů a židů, která má i u nás svou českou pobočku.
Nejde však jen o apologetické proklamace.
Jde o to, co nám k tomu říká Písmo samo.
|
|
#100
|
Ukazuje se, že i v něm najdeme různé důrazy, že je - jak říkával:1 můj učitel J. B. Souček spíše živým rozhovorem svědků o Božích činech nežli kompendiem utříděné věrouky.
(S/B/199f/smlouvsz:001-p28s4)
|