|
|
|
Byla to doba přelomová a věřil jsem tomu, co se říkalo.
Kdo se snažil a makal, dokázal si vydělat peníze.
Celkem bez problémů jsem vstoupil do strany.
|
|
#6
|
Oči se mi otvíraly:1 až postupem času, tedy někdy v polovině osmdesátých let, kdy jsem si dělal vlastní názor.
(S/J/1999/lnmg9942:005-p5s9)
|
|
|
|
|
9.2 Oddělení: Plavuně (Lycopodiophyta)
Plavuně jsou vždyzelené vidličnatě větvené vytrvalé byliny (vymřelé i dřeviny) s drobnými listy.
Výtrusnice vyrůstají na bázi výtrusných listů (sporofylů), které se někdy tvarem podobají listům asimilačním;
|
|
#10
|
otvírají:1 se štěrbinou.
(S/B/1996/botanika:007-p15s3)
|
|
|
|
|
Podle Su-Š'iho dosahovaly vrty o průměru hrnku na pití až 120 metrů.
V horní části, obvykle do hloubky asi 50 metrů, měly větší průměr a do této části se zasunovalo potrubí sestavené z vodotěsně spojených bambusových trubek.
Čerpání vody se provádělo krátkou bambusovou trubkou spouštěnou na laně na dno vrtu.
|
|
#16
|
Tato trubka měla na spodním konci kožený ventil, který se při ponořování otvíral:1, při zvedání se zavřel.
(S/J/1995/vesm9504:010-p5s13)
|
|
|
|
|
Navíc se už necítil být v univerzitním životě tak naprostým cizincem.
Snad proto, že strávil tolik odpolední v týdnu v Eliotově domě.
Andrew mohl jenom sedět u kraje a divit se, jak se jeho spolužáci rozvíjejí.
|
|
#46
|
Okvětní plátky se otvíraly:1, vynořovaly se květy.
(S/B/1996/gentlem:002-p145s2)
|
|
|
|
|
Tam nám vyprávěla o hradě Hamiltone z Dědic, pána přilehlých vesnic, Cyrilu a Metodějovi, kteří dle ústního podání kázali na místě, kde dnes kaplička stojí.
Seděly jsme na lavičkách jako pěny a poslouchaly vyprávění o těch dávných časech knížete Rastislava, o slávě Velké Moravy, knížeti Svatoplukovi a jeho třech synech, které nesvornost rozdělila a velké dílo zahubila.
Za námi šuměl les a stříbrným hláskem zurčela voda ze studánky u kapličky.
|
|
#58
|
Dětské duše se při tom vyprávění otvíraly:1 jako kalíšky květů zrána.
(S/NWS/1997/vyskov97:245-p7s2)
|
|
|
|
|
Potom v rohu každé kartičky procvakneš dírku a protáhneš jí stuhu.
Desky diáře z krabicového kartonu
Podložka z šedého kartonu
|
|
#63
|
Stuha provléknutá štěrbinou proříznutou v deskách, aby se herbář dal zavázat a stále se neotvíral:1
(S/B/1998/hryprdes:001-p747s1)
|
|
|
|
|
otázka, která je pouhou řečnickou otázkou anebo pedagogickou formulí zkoušejícího, a tím spíše ovšem pouhá vnější podoba formule, jíž se otázce někdy od někoho dostalo výrazu, není autentickou podobou otázky, ale jen zpředmětněným, skutečnému tázání odcizeným tvarem.
Každá situace, tedy i filosofická situace je situací subjektu, člověka;
uzavřenost její dané podoby uzavírá, omezuje, zamyká v sobě člověka.
|
|
#85
|
Tam, kde jsme hovořili o otevírání a otevřenosti situace, šlo ovšem o člověka, který se otvírá:1 a který je otevřen.
(S/B/1995/tvar:001-p679s8)
|
|
|
|
|
Ale mě ano.
Váš dětský rozoumek nebystřily jejich pletichy, vedené pod maskou sympatie a soucitu a všeho možného, co je hebké a konejšivé, proti potlačovanému a bezbrannému stvořeníčku.
Ale můj ano.
|
|
#90
|
Vaše kulatá dětská očička se neotvírala:1 ponenáhlu víc a víc při odhalování té pokrytecké podvodnice, která si střádá zásobu duševního klidu pro strýčka Příhodu, až se v noci probudí.
(S/B/1996/dicken7:001-p180s6)
|
|
|
|
|
Seděli celé odpoledne venku na dvoře u stolu pod ořechem, pili rakiji, jedli slaninu a maso s paprikou, vedli řeči o rodině a o politice.
K večeru se objali a rozloučili.
Za pár dní nato otec zemřel.
|
|
#95
|
Stalo se to ještě v nerozlučné vesnické patriarchální souvislosti člověka s přírodou a s národními dějinami, které se v otcově i synově představě otvíraly:1 konečně do vydobyté a vykoupené svobody a spravedlnosti.
(S/B/1995/machonin:001-p1223s4)
|
|
|
|
|
Strašně mně srdce bilo, - vzpomněla jsem si na princeznu z pohádky, která v zapovězeném pokoji našla draka..
Ale byla jsem strašně sklamána.
Octla jsem se v malém špinavém pokojíku, v němž nebylo nic jiného, než stůl, čtyři židle a skříň, dost malá, nízká, na způsob prádelníku, - jenže nebylo v ní vidět žádných zásuvek, žádných zámků - byla to krátce docela jednotvárná dřevěná krychle, všelijak pomalovaná - Ale hned jsem si řekla : jen v ní musí vězet to tajemství, - jinde ne !
|
|
#99
|
K čemu by pokojík ten byl stále uzavřen dveřmi, které nemají zámku a přece se tak tajemně otvírají:1 - ?
(S/B/1996/klima:005-p223s15)
|