|
|
|
Službám na patrech padají hlavy na lavice.
Celý intr působí jako velké odpočívající zvíře.
Jediné vzruchy jdou ze společných místností.
|
|
#3
|
Olej pod rozpadajícími se bramboráky prská a neobratné ruce je zkoušejí obracet:1, Asterix běží šílenou rychlostí přes obrazovku a desítky očí kmitají podle něj, posilovnu plní hlasité výdechy přecházející občas ve funění a v bývalé síni tradic dupe do folklórních rytmů několik párů krbců doprovázených halasným zpěvem.
(S/NWS/1993/refl9312:018-p23s4)
|
|
|
|
|
Viz
ZEMĚDĚLSTVÍ
Jih Etiopie má úrodnou půdu, ale metody jejího obdělávání jsou zastaralé.
|
|
#9
|
Dosud se běžně užívá primitivní dřevěný pluh, který zem jen rozrývá, ale neobrací:1.
(S/B/1995/novyatla:007-p188s2)
|
|
|
|
|
V té Skalce žil v chalupě čís.
2 Vávra Kokstein, označovaný jako chalupník.
Narodil se v létech, kdy se stavěl dobříšský zámek, a prožil své mládí v době největšího útisku na dobříšském panství a zároveň velikého hladu v létech 1768 - 1771.
|
|
#13
|
Zatím se o něm ví jen tolik, že měl dceru Annu a to byla ta bytost, která někdy kolem roku 1790 vstoupila na křižovatku s Pasovskou cestou, obracejíc:1 tvář směrem k Dubnu.
(S/B/1995/durych:003-p33s4)
|
|
|
|
|
Tu dívka jakoby bezděčně položila Borkovi ruku na rameno.
Obrátil její dlaň vzhůru a dotkl se jí rty.
Dívka se vytrhla a za ječení sirén vyběhla na můstek, prošla pasovou kontrolou a se zdviženou paží stanula u zábradlí.
|
|
#14
|
Loď vyplula proti proudu a jemně natáčela příď, jel bych s Tebou do Švédska a dál k čistým bílým přístavům Severu, lodní motory ztichly, sedět s Tebou na palubě, smát se a pít oranžádu brčkem, proud obracel:1 lodní příď zvolna od jihu k severu, v bílém proutěném křesílku pod Tvým oknem, až se probudíš a motory zabraly naplno a parník se sunul k horizontu.
(S/B/1969/milavra:001-p8s9)
|
|
|
|
|
kam padá tma, jež lůžko má
vysoko nad údolím.
Tak čistá, nedořečená
|
|
#16
|
obrací:1 list v tvé knize
(S/B/1995/bl2:001-p446s2)
|
|
|
|
|
Maureen se vynořila z koupelny s ručníkem obtočeným kolem hlavy, chodbou se mihl její růžový župánek.
Brzy poté ukončil jejich konverzaci zvuk fénu.
Coral si udělala šálek kávy, odnesla si ho do obýváku a složila se do odřeného křesla, pořád ještě ve svém jasně oranžovém pršiplášti.
|
|
#21
|
Natáhla se po místních novinách, které asi koupila Maureen, a zvolna obracela:1 listy.
(S/B/1995/vrazlek:001-p1268s1)
|
|
|
|
|
Brunátný muž, náš soused, se připojuje.
"Vy že jste od novin?
My ale víme odkud jste: z Langošova ministerstva."
|
|
#40
|
Alexej Pludek k nám obrací:1 hlavu a měří si nás zlým pohledem.
(S/NWS/1992/resp9216:001-p149s6)
|
|
|
|
|
Hippolyte se navíc nudil a vdova Lefrancoisová ho uložila do malé místnosti u kuchyně, aby měl alespoň nějakou zábavu.
Avšak výběrčí, který tam každý den večeřel, si trpce stěžoval na takovou společnost.
Přenesli tedy Hippolyta do kulečníkového sálu.
|
|
#42
|
Tam ležel, naříkal pod těžkými pokrývkami, bledý, s dlouhými vousy a se zapadlýma očima a občas obracel:1 zpocenou hlavu na špinavém polštáři, na který se slétaly mouchy.
(S/B/1996/bovary4:001-p120s1)
|
|
|
|
|
Na pozvání Pragokoncertu Uriah Heep opět zavítají k nám a 27. září vystoupí v malé sportovní hale na pražském Výstavišti a o den později v Uherském Hradišti.
Nechápavé oči
Přicházím do budovy pražského rozhlasu na Vinohradech a obracím se na informační službu: "Rád bych mluvil s někým z vašeho nakladatelství - jako autor bych si totiž rád vyzvedl poslední vydané cédéčko."
|
|
#59
|
Dvě starší dámy z informační služby obracejí:1 na mne nechápavé oči: "Nakladatelství - tady?
(S/J/1997/hr1097:022-p2s2)
|
|
|
|
|
Tím jsem zapomněl koupit květiny.
A k obědu, ukázalo se, už nikdo jiný nepřišel.
"Bylo to ode mě hrubé a krom toho, kdy bych vás uviděl?" řekl jsem z nedůvěry k ženskému inženýrství a podal jí na pomoc jeden ze šesti špalíčků, ten nejvyřezávanější.
|
|
#64
|
Obracela:1 ho v prstech důvtipně a skoro mě omráčila slovy: "Ach tak!
(S/B/1990/snar:001-p302s4)
|
|
|
|
|
"Jako středověký kupec, který se vrací na oslu z Bagdádu.
Jsem si skoro stoprocentně jistý, že si zítra plácneme."
Déšť chvílemi přestával a vzápětí se znovu spouštěl, jako by si to nacvičoval.
|
|
#70
|
Když si Dreyer všiml, jak daleko jsou od břehu, začal pravým pádlem člun obracet:1;
(S/B/1997/kraldama:002-p203s2)
|
|
|
|
|
Naposledy za mnou přišla do nemocnice, naklonila se nad mou postelí, měla modrý plášť a stříbrné knoflíky, když se ten plášť nade mnou naklonil, ty knoflíky zářily jako světla luceren nad mostem, políbila mne, ale napřed jí vypadla z náprsní kapsy černá služební píšťalka a udeřila mne do zubů, pak se posadila na postel a sedla mi na zafačovanou ruku, ale brzy musela jít pryč, probouzel se z narkózy nějaký pacient, který chtěl vstát, ale byl přikurtovaný a křičel: Maxo, povol ty řídítka, povóóól, Maxóó!
A vytrhl jednu ruku z kurtů a hmátl pod postel a vzal skleněného bažanta a strašlivou silou jej hodil, ten bažant přeletěl celou místnost a roztříštil se o stěnu, u které jsem ležel, a ta rozprsklá moč postříkala Mášu, odcházela a ve vlasech se jí třpytily krůpěje, ode dveří mi poslala hubičku a teprve jsem se na ni podíval, a potom, když jsem vyšel z nemocnice, rozhlížel jsem se, ale nikdo mi nepřišel naproti, ten den jsem byl smutný, protože vedle mne ležela patnáctiletá dívenka, našla ve skříni dárek, který pro ni měli její rodiče, byly to válenky, neodolala a obula si je a jela v nich do Prahy, ale tam ve skalách, u Satalic, se ten vlak srazil s jiným osobákem, a jak se srazily lavice, tak té dívence uskříply nohy;
když se probudila z narkózy, pořád volala: Dejte ty válenky do skříně, ty válenky...
|
|
#71
|
A šel jsem z nemocnice sám, když jsem se díval do výkladních skříní, nepoznal jsem se, hledal jsem svou tvář, ale nebyla tam, jako bych byl někdo jiný... až jsem stál sám před sebou ve skříni, skoro jsem na sebe čichal, ale přece jsem si myslil, že to je někdo jiný, až jsem zvedl ruku a ten v odrazu zvedl ruku též, zvedl jsem druhou, ten tam to udělal taky, a dívám se a u klandru stojí zedník, ohromný chlap v bílých šatech, celý postříkaný a krabatý od vápna, na dláždění leží hasicí přístroj značky Minimax, a ten zedník se na mne dívá a v prstech si ubaluje cigaretu, pak si ji dává do rtů, škrtá sirkou, obrací:1 tu sirku do košíčku utvořeného z dlaně a sklání se a zapaluje si, ale pořád se na mne dívá, jako by mezi námi byly ty dveře v hotýlku v Bystřici u Benešova, pootevřené dveře, kam jsem ve škvíře položil z jedné strany své oko a z druhé ten zedník... bylo mi tenkrát, jako by někdo z druhé strany vzal za tutéž kliku jako já.
(S/B/1994/pi197:001-p199s5)
|
|
|
|
|
Pokrčí rameny, ale její skrytý posměch nepostrádá stydlivost dítěte, jež si je dobře vědomo všeho, co zamlčuje.
Tato žena, negující vulgárními slovy každý vpád něhy do svého života, skrývá na dně svého tajemství opuštěnou síň.
Zatím co ze sebe chrlí věty převzaté ze slovníku prostitutek, chvěje se, kdykoliv se jí dotkne.
|
|
#82
|
Někdy k němu obrací:1 hlavu s očima plnýma zoufalé otázky, již vyslovit se jí zdá být nemožné.
(S/B/1992/napr:001-p97s5)
|
|
|
|
|
V hlubině to šumí.
Vře.
"Konečná, pane !
|
|
#83
|
Obracíme:1 !" šťouchl do mě mírně průvodčí.
(S/B/1996/stachura:001-p174s2)
|
|
|
|
|
Obyvatelé Olešnice v Orlických horách poslali část zmatených polských jednotek zpět do Polska.
Po desáté hodině vjeli polští vojáci do Hradce Králové, v té době už měli v rukou tamní vojenské letiště.
V Trutnově narazily cizí tanky na zátarasy z hořících pneumatik.
|
|
#92
|
Lidé na mnoha křižovatkách obraceli:1 směrovky, aby okupanty zmátli.
(S/NWS/1998/mf980821:131-p2s9)
|
|
|
|
"Je to celé trochu jako pouť," připustil starosta Jiří Brýdl.
Jsem purkrabí, tvrdí správce hradu
Ledeč nad Sázavou- Ne každý správce hradu se rozplývá nad jeho historií či architekturou a se zatajeným hlasem hovoří o dochovaných památkách.
|
|
#17
|
Také pětatřicetiletý správce hradu v Ledči nad Sázavou Petr Chaloupka takové představy nemilosrdně obrací:2 v prach.
(S/NWS/1998/mf980722:133-p2s2)
|
|
|
|
|
Zatímco první kontingenty emigrantů se již vyloďovaly do chladného afrického jara Johannesburgu, několik dalších z tohoto tábora se vracelo do své malé zemičky.
Chaotická invaze z Východu podle všeho páteř vlasti nezlomila a politicky se zdála povadat.
Lidé drželi pohromadě.
|
|
#62
|
Pasívní rezistence obracela:2 invazi ve zbabrané vojenské cvičení.
(S/B/1992/jep:001-p412s4)
|
|
|
|
|
Koncentrační tábor není sešlost gentlemanů na Titanicu, kteří dosud žili gentlemansky ve své nóbl společnosti a kteří v ojedinělém okamžiku svého života učiní elegantní krok a potlačí - jedenkrát v životě a na krátký okamžik - pud sebezáchovy, dávajíce přednost ženám, starcům(!) a dětem.
Koncentrační tábor není ani očistec, z něhož se dostanu mravnými skutky.
Koncentrační tábor je místo, kde skoro naprosto vše, co činím, abych žil, činím tak či onak na úkor - ať už materiální nebo duchovní - druhého a kde v krajních situacích - jež tu však nejsou nijak řídké - vysloveně způsobuji tak či onak utrpení.
|
|
#86
|
Jelikož je to místo, kde vše, co činím, je výsměchem naději, protože ji obrací:2 v pravý opak, kde vše, co činím, je svlečeno z jakékoli hodnoty, protože táhne za sebou utrpení pro jiné, kde jediným modem vivendi je umřít fyzicky i eticky, bylo by možné nazvat ho peklem.
(S/B/1995/bondy:001-p43s15)
|