jezdívat

 1 
Krátce Halový fotbalový turnaj, který se měl dnes hrát v Borotíně, pořadatelé včera odvolali. "Nedostali jsme halu a venku terén zmrzl, byl nebezpečný," řekl Miroslav Kromka.
#1 Do Borotína jezdívali:1 i ligoví fotbalisté Jan Šimák a Martin Vozábal. (S/NWS/1999/mf991218:250-p2s3)

Pražský sitarista se opavským návštěvníkům v čajovně nepředstavil poprvé, před dvěma lety zde totiž hrál společně s uskupením Main Bazaar. V posledních dnech ještě vystoupil také v Hukvaldech. Hudebník nepatří k profesionálům, k sitaře totiž přešel od kytary před třemi lety.
#2 "Do Indie jezdívám:1 pravidelně od roku 1995. (S/NWS/1998/mf980806:332-p2s6)

Ona byla krásná žena. / 10. SRPNA 1992/ Krevní testy jsou negativní.
#3 Zítra asi pojedu domů, sežene-li pan primář Pajgar nějaké firemní auto, které pravidelně jezdívá:1 do Prahy. (S/B/1993/vacu3:001-p266s3)

V knížce byla i fotografie Siřemi. Chodili spolu po vsi a ptali se: Prosím vás, tady je někde domek, kde žila sestra Franze
#4 Kafky a kam on jezdíval:1 na prázdniny. (S/B/1991/havel:001-p16s33)

Ale jídlo má "velice rád". Zejména od maminky. "Moje matka vařila takovou zvláštní kuchyni, kde byly prvky české kuchyně, ale hlavně maďarsko-slovensko-židovské.
#5 Jako děti jsme jezdívali:1 na Slovensko, a tam jsme se přiklonili ke všemu ostrému a nezdravému -- úplně miluju různý čabajky, slaniny, halászlé, šoulet..." (S/NWS/1994/refl9429:008-p6s8)

Venkov, dítě vyrůstající s koňmi. Kde teď asi je? Je starý a má už před očima jen tu louku kolem svého rodného stavení, kde si hrával se sourozenci.
#6 Kdo si dovede představit, že tenhle stařec v obnošené flanelové košili, vykloněný z přízemního okna činžáku, kdysi jezdíval:1 na koni, až mu vítr hvízdal kolem uší? (S/B/1995/matousek:001-p31s14)

- Až ve dvanácti. - Tak vidíš. Já měl krásné dětství. V Praze se mi vždycky stýskalo po přírodě.
#7 I na koni jsem u nás jezdíval:1. (S/B/1995/matousek:001-p37s67)

Všechny jsou společně s malovanou skříní součástí této unikátní expozice. Přimlouval se za ni japonský císař Ať vyjedete z Českého Dubu kterýmkoli směrem, nikdy to nebude špatně.
#8 Asi šest kilometrů severně leží vesnička Světlá, kam jezdívala:1 na prázdniny Johanka Mužáková, později Karolína Světlá. (S/NWS/1998/ln98162:104-p14s2)

ale kdykoli jsem později seděl v klidné chvíli s Joem a díval se na něho a přemýšlel o něm, vždycky mě nově vzrušoval pocit vědomí, že ze srdce vzhlížím k Joeovi s úctou. "Než," pravil Joe a vstal, aby přiložil na oheň, "tuhlenc naše pendlovky už nabírají dech, aby měly sílu vyhrkat osmou, a ona ještě pořád není doma! Doufám, že kobyla strejce Pumblechooka neťápla přední nohou na klouzačku a neupadla."
#9 Kovářka jezdívala:1 v den trhu občas se strýcem Pumblechookem, aby mu pomohla při nákupu oněch potřeb a zboží do domácnosti, k jejichž výběru je zapotřebí ženského úsudku, neboť strýc Pumblechook byl starý mládenec a nechoval ke svému služebnému duchu nejmenší důvěru. (S/B/1996/dicken2:001-p73s1)

Topornými dřevěnými kroky přistoupila k saním doprostřed dláždění a rozloučila se s nimi, popřála jim, aby šťastně dojeli. "Až se vrátíte, musíme si spolu promluvit, Juriji Andrejeviči." Konečně vyjeli z města.
#10 Ačkoliv Jurij Andrejevič kdysi po této cestě v zimě jezdíval:1, měl ji v paměti především tak, jak vypadala v létě, a teď ji nepoznával. (S/B/1990/zivago:001-p3433s2)

Také plátek onoho nového nacionálně socialistického hnutí, Miesbacher Anzeiger (z něhož měl později vyrůst Völkische Beobachter), mi jednou prošel rukama. Ale Miesbach byl jen malou vesničkou a noviny psaly příliš neomaleně. Kdo by se o to staral?
#11 Potom však se najednou v sousedních pohraničních místech Reichenhall a Berchtesgaden, kam jsem jezdíval:1 téměř každý týden, objevovaly stále větší oddíly mladých hochů v holínkách a hnědých košilích, každý s nápadně barevným hákovým křížem na rukávě. (S/B/1994/zweig:006-p35s1)

Supetar na ostrově Brač je vzdálen jen 20 minut plavby hydroplánem od Splitu a 25 km od nového letiště Brač. Františkánský klášter na ostrově Badija nedaleko Korčuly utrpěl v minulém režimu hluboké rány. Nyní se chystá jeho rekonstrukce.
#12 Na ostrůvku je nenáročné rekreační středisko zejména určené sportovcům - před válkou sem jezdívaly:1 i naše děti trpící alergiemi a respiračními chorobami Damir a Milorad jsou už třetí rok na vojně... (S/NWS/1994/lnnp9417:015-p1s62)

"Nevadí vám, že se chováte jak blázni, zatímco všichni ostatní na celém světě se můžou doslova přetrhnout, jen aby si zachovali zdravý rozum." Konečně se vymotali z dopravní vřavy. Sir Lancelot rychle projížděl rozšiřujícím se pásmem předměstských sídlišť směrem ke Sprattovu Podolí.
#13 V dobách, kdy tu ještě žili někdejší bodří růžolící Sprattové, tvořilo původní vesničku pár domků natěsnaných okolo sídla pánů z Cherrymoru, raně gotického kostela, alžbětinského zájezdního hostince a kovárny, která pamatovala koně, na nichž jezdíval:1 Cromwell. (S/B/1997/doktorv:001-p161s3)

Nepoznali by totiž, že mají každou ponožku jinou. "Pomůcky usnadní činnost, ale neulehčí život," míní Vašek Fišer, který kromě toho, že umí pracovat se dřevem a na hrnčířském kruhu, točí pěkné vázy a hrnky, je také vyškoleným masérem. V létě dělá instruktora na dětských táborech, umí plavat, jezdí na běžkách i na kole.
#14 "Sestra jezdívala:1 na kole přede mnou. (S/NWS/1999/mf991127:032-p6s6)

(44/94) Portrét někdejšího českého anarchisty a dekadentního esejisty Arthura Breiského napsal Stanislav Motl V zajímavém a značně fundovaném článku mě zaujala zmínka o Boženě Dapeciové, mladičké Breiského lásce. Tato mimořádně vzdělaná žena byla svého času známa i ve východních Čechách.
#15 Jezdívala:1 na Kozlov u České Třebové, kde pobývala ve vile slavného malíře Maxe Švabinského. (S/NWS/1994/refl9450:012-p3s3)

I lze tedy cestou volně rozjímat a oddat se zpytování svědomí. Pak Pasovská cesta na chvilku klesne do údolí potoka Skalice. Tam byl most a staré kamenné sochy, pocházející z bývalé čimelické sochařské školy.
#16 Pak se cesta jen dotkla osady Krsic a zakrátko vítězně vnikla do Čimelic, odkud se jezdívalo:1 či chodívalo na jedno z nejkrásnějších míst na světě, totiž na Zvíkov. (S/B/1995/durych:003-p390s3)

Pak následoval kratičký záběr Elvise na pódiu. Tehdy jsem vlastně objevil existenci rock'n'rollu. Boris Hybner, mim: První halleyovky a presleyovky znamenaly pro celou naši generaci doslova zemětřesení.
#17 Učil jsem se zpaměti kytarová sóla, kufr, s nímž jsem jezdíval:1 do Litvínova, kde jsem se učil lučebníkem, jsem měl vylepen Elvisovými obrázky a v životní velikosti jsem si ho namaloval na skříň. (S/NWS/1997/mf970816:077-p4s2)

Obrazy z cyklu Vor Medúzy jsou pak dílem umělce, jenž - je-li to nutné - mluví zcela otevřeně. Zdali se setkání s Kippenbergerem promění ve skutečný dialog, tentokrát už závisí jen a jen na divákovi. Daniel Baumann ve svém eseji k výstavě oprávněně tvrdí, že na rozdíl od kritiků, kteří ho obviňovali z cynismu, dokázal Kippenberger rozlišovat mezi požadavky života a požadavky umění.
#18 Umělcova posmrtná výstava v Praze, kam Kippenberger jezdíval:1 jako chlapec s rodiči na návštěvu k Adolfu Hoffmeisterovi, proto patří - navzdory zkratkovitosti - k nejvýznamnějším událostem této sezony. (S/J/1999/tyden99:1662-p6s2)

Rohlíky s paštikou střídá chléb a marmeláda nebo trvanlivý salám, k obědu bývá obvykle čínská polévka ze sáčku a těstoviny. "Včera, když už podruhé za týden vařila špagety s vepřovým z konzervy, jsem ji našel v slzách," prozrazuje na Janu manžel. Ta přiznává, že takhle si žádnou ze svých dovolených nikdy nepředstavovala.
#19 "Jezdívala:1 jsem s rodiči ještě za starého režimu do Rumunska, jednou jsme byli i v Jugoslávii. (S/NWS/1999/mf990813:002-p2s15)

WALDEMAR MATUŠKA (65) má s milujícími fanynkami taky své zkušenosti, ačkoli jim všem trochu zlomil srdce, když se oženil s Olgou Blechovou . Přesto jejich zájem úplně neusnul. Jedna dívka si například na koncert svého idolu oblékla svetr, na nějž si Waldemara vlastnoručně - a prý velmi zdařile - vyšila.
#20 "Moc se mi to líbilo," tvrdí portrétovaný, "je to přece ohromně fajn pocit, když si vás někdo hřeje na prsou."Poněkud zvrácený druh fanouškovství projevil jistý muž, který prý jezdíval:1 po Praze tramvají s kytarou v ruce a vzhledem i zpěvem se pokoušel spolucestující přesvědčit, že Waldemar Matuška je on. (S/J/1997/story97:216-p31s4)

A hořela velmi, velmi rychle... MICHEL FLEISCHMANN prezident Europe Development Czech Republic
#21 Jako dítě jsem jezdíval:1 s tatínkem na Vánoce pro babičku do Washingtonovy ulice. (S/J/1997/story97:1942-p14s1)

Ale vraťme se k senoseči, víte, to byla taková malá slavnost, taková polosváteční a příjemná práce před náporem žní. A tak si maminka brala na nové šaty ještě parádní bílou zástěrku, do rukou lehoučké dřevěné hrábě a šlo se. Než sluníčko a vítr trávu usušily, aby se dala obrátit a pak dávat do kupek, mohlo se chvilkami odpočívat od práce, mohlo se posedět nebo si i lehnout na záda a dívat se, jak se po nebi přeskupují do fantastických podob skupiny bílých letních oblaků.
#22 Po cestě kolem našeho paloučku jezdíval:1 na pole strejda Hákovic. (S/NWS/1998/mf980606:410-p2s14)

"Patřím mezi lidi, kterým dost dlouho trvá, než se ráno vůbec vzpamatují..." Snídá. Ovoce, jež pak konzumuje celé dopoledne. Potrpí si na pravidelný životní rytmus, což se mu sice poměrně úspěšně daří v Německu, méně už v Praze.
#23 Do hamburské kanceláře jezdívá:1 -- na kole... (S/NWS/1994/refl9417:011-p5s5)

Ba naopak: rozmysl je hlavní částí příprav. Nevím, kolik zavazadel míval Sven Hedin. Jistěže víc.
#24 Jezdíval:1 také na delší dobu a do míst vzdálenějších než moje žena, ale pochybuji, že byl kdy důkladnější ve svých přípravách než ona. (S/B/1967/housle:001-p77s6)

Když jsme bývali kluci, bylo na něm pozoruhodné - kromě toho, že byl vysoký jako bidlo - jen to, že měl obrovské uši jako plachty, které mu odstávaly od hlavy v pravém úhlu. Pořád se za ty uši tahal a nám rodiče říkali: "Netahej se za uši, nebo je budeš mít vytahaný jako L." Potom po maturitě jsem ho jednou potkal na Václaváku a sotva jsem ho poznal: dal si udělat plastiku, přišili mu uši k hlavě, už mu neodstávaly, ale přišili mu je zas moc, takže je měl na hlavě připlácnuté a prohnuté jak aerodynamické směrovky... Ve snu se mi zdálo, že jsem u něho v bytě (kde jsem nikdy nebyl), někde v Litvínově nebo v Mostě, kde učí.
#25 (V 50. letech, když jsem jezdíval:1 na neděli za Jedličkou do Litvínova, vytáhl nás jednou malý Jakoubek Jedličků na jakousi okresní spartakiádu. (S/B/1992/zabrana:001-p84s7)

"Znal jsem totiž jiné učení než to jejich." (Sv. Augustin) Co jsem nikdy nedokázal pochopit: tendenci ke sdružování, která se projevuje u lidí propadlých do nějakého společného neštěstí.
#26 Když jsem v padesátých letech jezdíval:1 za rodiči na povolené návštěvy do kriminálů (seděli každý jinde a zvlášť otce pořád "překládali", takže jsem projezdil hezkých pár věznic v Čechách i na Moravě), jenom jsem užasle zíral (v čekárnách věznic, cestou k nim nebo ve vlaku), jak se příbuzní vězňů horlivě seznamují, dávají do řeči, vyprávějí si navzájem své maléry, svěřují se, domlouvají si schůzky (pokud byli oba z Prahy), jak začínají držet partu, organizovat se... stejná nechápavost mě zmrazovala po celou dobu, kdy jsem byl jednou v jakési hospodě náhodným svědkem schůze odbočky Svazu invalidů v Praze 4. (S/B/1992/zabrana:002-p55s2)

Ten tvrdě, s jistotou počítal, že se to "převalí", že všechny ty pohromy na živnostníky jsou jen dočasné, že stačí vyhrát čas, získat odklad - případně si u "komundírů" trochu šplhnout, udělat si u nich oko, dát jim jasně najevo, že on se proti nim nestaví, že on proti nim dohromady nic nemá... a tak že by mu měli dát pokoj. Ještě než mu "ateliér" sebrali a nahnali ho do družstva fotografů, ještě než to mohli udělat, zavřel krám o své vůli a přihlásil se na dobrovolnou roční brigádu do ostravských dolů. Tam hodlal za větrem a v skrytu přečkat, až se to "přežene", až si to ti pitomí komouši rozmyslí, a pak - dá-li Bůh - ateliér znova otevřít.
#27 Z Ostravy jezdíval:1 domů vždycky jednou za dva tři měsíce a pozoroval vývoj situace. (S/B/1992/zabrana:003-p237s22)

Vždycky v něm byla zvláštní naivita spojená s chytrostí a věcností, ale zároveň nadšeností a smyslem pro humor. To léto četl Joyceova Odyssea, svazky v modré vazbě, přebalené celofánem, se povalovaly po židlích, zahradních lehátkách, na prkenné lavici v soláriu... Přivezl si tehdy ty knížky z Prahy, měl je půjčené od Jirky Koláře...
#28 Když jsme pak společně jeli do Prahy, v Havlíčkově Brodě jsme vystoupili a zašli do špitálu za doktorem Zemanem, přítelem mých rodičů (ti byli tehdy oba v base), a zastihli jsme ho, měl nějak zrovna službu, proseděli jsme u něho část odpoledne a kus večera v pokoji, kde viselo několik Zrzavého obrazů (Zeman byl Zrzavého přítel a jezdíval:1 za ním do Okrouhlice), a pak jsme večer jeli rychlíkem do Prahy. (S/B/1992/zabrana:003-p386s11)

Tehdy jsem na to skoro hned zapomněl, teprve po letech se mi to vybavilo a uvědomil jsem si, jak jim ty moje "sonety" oběma - Florianovi i Vyhlídalovi - musely ležet v žaludku. "Já už nemám sitzfleisch na to, abych pořád někde pobíhala..." (Z vyprávění pražské intelektuálky, přesná citace.) Po málem třiceti letech praxe dokážu přeložit i to, co nikdy nikdo nenapsal.
#29 Vzpomínka na zahradního architekta - pana Kulišana, který k nám do Humpolce jezdíval:1 z Prahy počátkem 40. let, když si naši postavili dům a chtěli mít kolem něj malou, ale "opravdu pěknou" zahrádku. (S/B/1992/zabrana:005-p138s1)

(Z Errolovy úvahy o Orwellovi.) Lidé, o nichž se domnívala, že jsou v Praze společensky na vzestupu, byli většinou vinohradští důchodci nebo přímo sklerotici. Nejperspektivnější z nich patřili k těm, kteří - jak kdosi napsal - šli do penze, slibujíce si život od padesáti nahoru.
#30 (Když jsem tenhle týden po dlouhé době zas chodil po Vinohradech, neuvěřitelně neelegantních, zpustlých, omlácených, s padajícími omítkami, nezametenými chodníky a rozšlapanými haldami uhlí složeného před vchody do domů, s ošuntělými starci a stařenami, kteří se v úpadku a konci snaží různými drobnostmi na svém zevnějšku pořád ještě dávat komusi najevo, že "oni" kdysi byli někdo - takové lidi ve větším počtu nelze v Praze vidět jinde než na vinohradských ulicích -, napadla mě tahle věta jako komentář - po čtyřiceti letech - k tomu, jak má matka z venkovského pohledu kdysi vídávala své pražské, většinou vinohradské známé, různé kantory, úředníčky, své humpolecké spolužačky do Prahy provdané, zahradní architekty, prokuristy bezvýznamných firem, téměř neznámé herce, kteří jezdívali:1 do Humpolce na letní byt nebo k příbuzným a s nimiž se seznámila... (S/B/1992/zabrana:007-p287s3)

Co jsem na to mohla říci? Když jsme se vrátili zpět do bibliotéky, Ovidiu byl stále jaksi rozptýlený a neklidný a zase zamyšlený... Kde jsou ty doby!povzdechl si najednou.
#31 Kde jsou ty doby, kdy já sám jsem v nádherném oděvu a nablýskané výstroji jezdíval:1 na slavnostní jezdeckou přehlídku, jež se konala v Římě každým rokem. (S/B/1993/ovid3:001-p19s2)

FORRESTEROVÁ... ano, děkuju, počkám." Angus byl okouzlující, šarmantní muž a setsakramentsky dobrý vydavatel. Nosil výhradně značkové obleky, měl milý úsměv a vševědoucí pohled, s nímž prozrazoval všem těm paničkám z Wichity "jak na to".
#32 Bylo mu devětatřicet, o dovolené jezdíval:1 lyžovat, pokud možno do Evropy, léto trávíval s rodinou v Maine nebo na svém vlastním řeckém ostrově, narodil se ve Filadelfii a vystudoval novinařinu v Yale. (S/B/199f/steel:003-p121s3)

A na čem to tedy ztroskotalo?padla otázka. Na té politice, jak jsem řekl. Zatím ale o žádné politice nebyla zmínka,podotkl systematik pan docent B.
#33 Taky se do té doby nic takového v našem vztahu nevyskytovalo ani náznakem,připomenul pan Roman a pokračoval: Takže, jak jsem vylíčil, po absolvování onoho testu jsme potom pravidelně jezdívali:1 každý pátek na tu chalupu. (S/B/1992/pec:001-p2197s1)

Utíkal jsem dlouhými kroky uličkou. Zahnul jsem do poslední zatáčky. Přede mnou se objevil samotný Záruba.
#34 Stál rozkročen uprostřed uličky jak černí gestapáci, kteří k nám občas jezdívali:1 na prohlídku. (S/B/1977/otapavel:001-p70s89)

Nataši bylo tenkrát asi 18 let, měla bezvadnou postavu, lýtka jako baletka a mandlové černé oči, stejně tak jako vlasy, které měla rozčesány na pěšinku a hladce dozadu stažené do culíku. Benno se do Nataši zamiloval až po uši, psal zamilované básně plné mladistvého vytržení, které strkal pod polštář, kde je objevila služka a samozřejmě je ihned doručila Nataši. Benno nemohl spát a žil v jakémsi transu.
#35 Nataša jezdívala:1 občas s Eliškou do Prahy, do dětského divadla, ke krejčové nebo za nákupy. (S/B/199f/taussig1:001-p356s1)

Proto vlastně nebyl žádný důvod divit se nenávisti rektora Zabyho, naopak! Benno žil s intenzivní myšlenkou a touhou přežít, zůstat naživu! A čas pracoval pro něj.
#36 Čas od času jezdíval:1 Benno nikoli jako obvykle na křečkovací jízdu za rodiči do Děkova, ale do Svojetína za strýcem Rudim a tetou Lali. (S/B/199f/taussig1:001-p599s1)

Když se rodiče v roce 1932 rozvedli, dostal mě do výchovy táta, a tak začalo sedm společných let života s ním a jeho druhou ženou na Smíchově. Jako malá holka, když jsem žila s mámou, jsem si táty nejvíce užila o prázdninách. Bývali jsme pohromadě každé léto.
#37 Nejdříve jsme jezdívali:1 do Čerčan a pak, asi od mých sedmi let, do Týnce nad Sázavou (Týnice). (S/B/1995/jinofepe:001-p37s3)

Své poslání v sobě Glubb objevil v letech po první světové válce, když byl jmenován důstojníkem pro domorodé záležitosti v Iráku. Když byl povolán do Transjordánska, aby urovnal konflikt mezi dvěma pohraničními kmeny, pocítil lásku na první pohled k těm válečníkům, jejichž spor měl řešit. Velmi rychle přijal jejich způsob života.
#38 Sám jezdíval:1 v čele elitní Hlídky pouště na rychlých velbloudech a soutěžil s beduínskými vojáky ve vytrvalosti. (S/B/1993/jeruz:017-p45s4)

Na závěr ještě jeden obrázek z doby, kdy bylo B. Rothmayerové 72 let a kdy tato práce byla oceněna zlatou medailí na Mezinárodní výstavě bižutérie v Jablonci nad Nisou v roce 1971. Kamínek a drhaná krajka. Prosté a krásné.
#39 S paní Boženou Rothmayerovou jsem se ještě setkala ve Školském ústavu v Praze při výletech či oslavách, kdy jako důchodkyně jezdívala:1 ráda s námi. (S/J/1993/palick93:002-p25s4)

sehnat a ukořistit co nejvíce obilí a přezimovat do jara; na jaře se potom probít ruskými vojsky. Tento plán Napoleona silně upoutal.
#40 Denně jsme jezdívali:1 kolem kremelských hradeb a on ukazoval, kde bourat, kde stavět, kde budou lunety, kde raveliny, kde řada opěrných bodů - co pohled, to bystrý nápad! (S/B/1996/4dil1:001-p322s9)

V současné době zajišťuje dopravu svými autobusy jak ČSAD, a. s., tak soukromý dopravce. Žádný z nich u nádraží "pro jistotu" nestaví, naopak v samotném Lanžhotě jsou zastávky hned na několika místech jak při cestě ve směru do Břeclavi, tak i zpět. Obyvatelé už mají svá místa v autobusech obou firem rozdělená tak, jak si na ně dojížděním zvykli.
#41 Jinak je téměř jedno, do kterého autobusu nasednou, protože oba dopravci jezdívají:1 v těsném sledu za sebou. (S/NET/1999/ceedrah:303-p5s2)

Myslím, že to na tuto noční dobu není rozhodně málo i vzhledem k tomu, že se vesměs jednalo o dálkovou frekvenci, která je pro ČD nejvýnosnější (v České Třebové přípoje směrem na západ i na východ). Stejně tak je škoda, že byl zrušen Os 5409 z Liberce do Pardubic. Často jsem tohoto nočního vlaku použil v úseku Hradec Králové - Pardubice , a to zejména v noci z pátku na sobotu a ze soboty na neděli.
#42 Vlak rovněž jezdíval:1 slušně obsazen. (S/NET/1999/ceedrah:374-p3s6)

Poslední vlak sem měl dojet o půl sedmé večer, a to by bylo fakticky odříznutí Josefova Dolu od světa. GJW postavila ostrý grafikon - ale všimněte si, kolik lidí dnes jezdí! Skutečně: dva večerní spoje, které jsme tam zastihli, byly zcela plné...
#43 Pan Mišák vzpomíná: když jezdíval:1 letmo, rád si bral Silvestra, protože mohl být o Vánocích s rodinou. (S/NET/1999/ceedrah:520-p15s1)

"To je májové bláznění," zasmála se. "Co jen se pamatuji, vždycky jsem na prvního máje vstávala, abych viděla východ slunce. Když jsem byla ještě malá, vyjížděla jsem s rodiči a později jsem brala s sebou i sestřičky.
#44 Když umřely, jezdili jsme dál s otcem tak dlouho, dokud mu to zdraví dovolovalo, a pak jsem jezdívala:1 sama. (S/B/1996/veclaska:004-p46s4)

"Pokračujte, Mardžallo. Povídejte mi o vaší zemi." "Jezdí tu ženy na koni, pane?"
#45 "Kdysi jezdívaly:1, ale teď už ne," odpověděl. (S/B/1996/veclaska:007-p384s1)

Jeden z nich vyrazil pro nosítka a vynesli ho po schodech. Pořád byly jenom čtyři. Pan Chejn, který se tam také chladil, pocházel z Prahy.
#46 Večer jezdíval:1 do Meziříčí, cosi tam hlídal, a ráno se zase vracel. (S/B/1997/svestka:001-p224s2)

Ale když se člověk (míním tím ženu) pokusí o mocenský přesun ve prospěch žen, případně i ve svůj osobní prospěch (jako manželka v onom na počátku zmíněném televizním šotu - byla na schůzi, jak se jistě dobře pamatujete), nezbyde dotyčné, než aby sama i pečovala o věci veřejné, i myla nádobí, zatímco muž, zejména český, stráví život neustálým bádáním, naštěstí většinou neplodným. Pokud je ono bádání náhodou plodné, zhusta přinese výsledky vyjmenované Ramem Dassem nebo jim se blížící. Mužské bádání, v ženském jazyce nazývané též štítění se práce, dokáže jít rozumnému člověku (míním tím ženu) pořádně na nervy.
#47 Když jsem ještě jezdívala:1 na chalupu, trávili muž s tchánem nekonečné deštivé víkendy řečmi o tom, jak jednou postaví krb. (S/B/1995/kantilen:001-p147s1)

Naše stížnosti nakonec policie uznala za zcela oprávněné, ale na přestěhování psince nejsou peníze, hledá se soukromý sponzor! Jaroslav Čapek, Liberec Srážka podle jízdního řádu
#48 Jezdívám:1 vlakem č. 5422 z Turnova do Liberce. (S/NWS/1994/ln94165:060-p2s1)

A Avdij v duchu litoval, že takové schopnosti, taková paměť mají přijít nazmar. Jednou za dlouhý čas sem přijede na pár dní a všecko tu zná! Tvrdíval, že je to prostě tím, že pochází z venkova.
#49 A taky vyprávěl, že prý asi dvě stě kilometrů odtud začíná poušť Mojunkum, kde je taková spousta sajg, to jsou stepní antilopy, že tam na pohled slušný lidi, kteří mají bytelný služební gazíky, jezdívají:1 na lov málem až od Orenburgu. (S/B/1988/poprav:001-p454s2)

Pandořina skřínka Oslavy významného rodinného jubilea jsme po dlouhé řadě let strávili znova v rodinném kruhu. A ta strašlivá rodová soudržnost přitáhla mezi nás i naše mrtvé, ty, co už válku nepřežili. A protože od války nás dělily teprve čtyři roky, rány zůstaly dosud otevřené.
#50 Když jsem uviděl dědečka a babičku, co jsem k nim jezdíval:1 na prázdniny (zahynuli při bojích o Ořechov, kde se vzpříčila fronta), hlas se mi zadrhl a dědeček mi musel přidržet skleničku, jak mi drkotala v prstech. (S/B/1994/lasko:001-p256s4)

Těmi bohužel posledními byla knížka veršů Marcely Dostálové Balancuj dál, akrobate a soubor grafik Zdeňka Horáka Zmizelý Prostějov. Zůstanou už jen vzpomínky. Vlastimil Vrubel
#51 Poznámka redakce: František Kožík byl také pravidelným hostem sjezdů Klubu mladých čtenářů v Praze, kam jezdíval:1 čtenářský kroužek ze ZŠ na Skálově nám. v Prostějově. (S/NWS/1997/proste97:058-p36s1)

Řidič automobilu přehlédl signál výstražného zařízení. Nehoda se naštěstí obešla bez zranění, celkové škody se odhadují na 40 tisíc korun. Někdo staví vzdušné zámky, Jan Lázna hrady z papíru
#52 "Jezdíval:1 jsem o prázdninách k babiččce do Ohrozimi, kde můj o čtyři roky starší bratranec lepil papírové modely, tak jsem začal taky," vzpomíná RNDr. Jan Lázna na počátky svého koníčka, který trvá už třicet let. (S/NWS/1997/proste97:174-p2s1)

Ladislav Pešek nám na Stražisku otevřel svět divadla Naše první setkání s Mistrem Ladislavem Peškem se uskutečnilo v létě 1967 na Stražisku, na Pampelišce. Co tomu předcházelo.
#53 O rok dříve, na sklonku léta 1966, můj dobrý spolupracovník pan Moravus, jezdíval:1 pravidelně na Stražisko do Zátiší, nás s manželem vybídl, abychom jeli s ním, že nám po dlouhé odmlce představí Karla Pitticha, znamenitého pedagoga, básníka a spisovatele, vlastně manželova strýce. (S/NWS/1997/proste97:340-p2s3)

choval se k ní od prvního dne se srdečnou otevřeností plnou sympatie a jednal s ní jako s opravdovou sestrou. Měl příjemné způsoby a v řeči, v oblékání, ve všem konání vybranou přirozenou ušlechtilost, která stykem s drsnými krajany, ani obchody, které vyřizoval, ani zvykem nedbalé lenosti, k níž nutil ten prázdný a ubohý maloměstský život tolik měsíců v roce, nezrezavěla a zůstávala stále nedotčená. Ostatně rok co rok opouštěl městečko a své záležitosti na mnoho dní, často i na víc než měsíc.
#54 Jezdíval:1 do Palerma, do Neapole, do Říma, do Florencie, do Milána, ponořit se do života, dopřát si - jak říkával - lázeň civilizace. (S/B/1997/kuname:008-p16s2)

žádný hloupý fráze, jak mě srdce bolí, žádný hloupý fráze, jak mě hlava bolí ... Dvě spálený srdce Karel Plíhal
#55 Tramvají dvojkou jezdíval:1 jsem do Židenic, (S/NET/1998/plihal:015-p2s1)

Frýdek-Místek Karel Plíhal (Plíharmonyje) / / John Lennon, Paul McCartney Frýdek-Místek, tam já to znám,
#56 tam jsem jezdíval:1 za Olinou. (S/NET/1998/plihal:016-p2s2)

Navrhl jsem, abychom si udělali podzimní výlet, každoroční, a Vinckovi se omluvili. Napadlo
#57 mi místo, kam jezdívala:1 s rodiči: prožívala tam svou lásku, z níž má (S/B/1993/vacu1:001-p78s8)

Pro spoustu žen je svobodný stav branou k cestování. Je to doba, kdy mohou dělat všechno, o čem uvažovaly, bez obav, že se nad tím bude někdo jiný pohoršovat. A opravdu, stále více a více osamocených žen dneska cestuje, nejen obchodně, ale i pro potěchu.
#58 "Když jsem dřív jezdívala:1 na dovolenou, můj přítel všechno zařídil: od rezervací až po pojištění. (S/B/1998/konesa:009-p35s1)

Městečko zůstává v provozu čtyřiadvacet hodin, fidlá se na ulicích, tancuje se v Síni válečných veteránů, grilovaná kuřata jsou v Klubu losů a táboření zdarma v prostorách, kde bývá rodeo. Lidi přijíždějí odevšad - houslisti z Pottsbora v Texasu, Sepulpy v Oklahomě, z Vodopádů na Zlodějské řece v Minnesotě, z Caldwellu v Kansasu, ze Tří vidliček v Montaně, a taky snad z každého zapadákova, na který si vzpomenete. A dokonce z Japonska!
#59 Kdysi na festival jezdívali:1 lidi z vesnice - počestní občané -, krátké vlasy, v neděli do kostela, ženy pěkně u plotny a tak. (S/B/1996/matskol:002-p139s1)

A oni mívají někdy až padesát lidí a najímají si potom extra číšníky, víte?" Výstřižek z novin. Proto si ho schovala v šuplíku.
#60 "A František v tý době neměl práci, ale vyznal se v číšničení, víte přece, že jezdíval:1 přes léto dělat výpomocného číšníka do Karlových Varů - tak tam vždycky chodil. (S/B/1989/vrazda:001-p3413s1)

Bydlívala jsem s ní U starého židovského hřbitova číslo 4 a jezdila jsem s ní do její vesnice na horách. Tenkrát tam ještě neměli žádný autobus a my dvě, když jsme vystoupily z vlaku, musely jít čtyři hodiny do kopce, po silnici s nábližkami, než jsme tam dorazily. Časně ráno jsme vyjížděly osobním vlakem (rachoťákem!), babička měla s sebou koženou starou kabelu plnou jídla a ještě z ní čouhala termoska s kafem.
#61 Dodnes si pamatuji na trhavý pohyb vlaku, jímž jsme jezdívaly:1 do hor. (S/B/1991/ryb:001-p385s5)

Pamatuji se, že vždycky, když se dostal do nějakého rozporu, vrhl se tím úporněji a vroucněji na práci. Když pracoval, všechno trápení od něho odstoupilo, svět k němu nemohl. Byl zamilovaný do práce.
#62 Nikdy s námi nejel, jako druzí tatínkové jezdívají:1 s rodinou, na dovolenou. (S/B/1991/ryb:001-p858s4)

Balancuji ke Starému Městu. Domů. DŘEVĚNÝ VLAK JEŠTĚ jezdí, dokonce ze stejného nádraží jako před patnácti lety.
#63 Dnes jel hodinu, před lety, když jsme jezdívali:1 na prázdniny, se mi zdálo, že cesta trvá půl dne. (S/B/1991/ryb:001-p1337s2)

Napadlo mne navštívit jednoho kamaráda, taky rodáka z jižních Čech, který se usadil v Praze jako já. Jmenoval se Jaroslav Kudrle a pracoval u Elektrických podniků. Bylo mu kolem třiceti let a občas se u mne zastavoval s nějakými vzkazy z domova, anebo když měl nějaké zprávy.
#64 Ženatý nebyl, domů do jižních Čech jezdíval:1 dost často. (S/NWS/1992/lnnp9216:027-p19s4)

Mnozí z nich však současně poukazovali na to, že lidé nezačnou více využívat městskou hromadnou dopravu, dokud jim nebude Dopravní podnik poskytovat lepší služby než nyní. Volající soudí, že jedním z důvodů velkého množství aut v ulicích je také poměrně vysoká cena jízdenky na městskou dopravu. Marcela Vávrová z Jižního Města telefonovala, že autem do centra města jezdí pouze výjimečně.
#65 "Dříve jsem jezdívala:1 z Jižního Města do práce u náměstí I. P. Pavlova autem, ale už přes rok používám téměř výhradně městskou hromadnou dopravu. (S/NWS/1998/mf980319:281-p2s5)

PRO RADOST S rýžováním pan Postbiegl začínal už v klukovských letech, jako brigádník při geologických průzkumech. Do pánve se nabral štěrk a písek z potoka, všechno se promíchalo s vodou, párkrát se pánví zatřepalo a zakroutilo, voda odplavila lehčí kousky a těžké minerály pak posloužily geologům jako vzorek.
#66 "Strašně rádi jsme takhle s kluky jezdívali:1. (S/NWS/1994/refl9434:013-p6s3)

Listoval jsem si v atlasu jablek. Když jsem odloupl na hrušni šupinu pokroucené kůry, začly pod ní lozit šedivé mšice. A to byl letos dvacetistupňový mráz!
#67 Zpátky do Prahy jeli jsme dřív, než jezdíváme:1, protože jsem se mínil zastavit u několika lidí a rozdávat almanach. (S/B/1990/snar:001-p44s1)

Je to vysoká rostlina s kopinatými listy hrubě pilovitými, temně žlutý květ podobá se rudbekii. Josef ihned, že oman, ale tomu neodpovídá tvar zákrovních plátků kalicha. Bádáním jsme se unavili, Josef vzal znovu mandolinu: "Co mám zahrát?"
#68 - "Zahraj Boleraz, to je vděčná píseň," a hned jsme byli v době, kdy jsem za ním jezdíval:1 do zemědělského učiliště, kde byl ředitelem. (S/B/1990/snar:001-p759s10)

"Dominika, toho jsem neviděl snad deset let," řekl Pavel Kohout. "Tak mu taky připijem," pravil Pecka a nalil Pavlovi skleničku. "Proč jste mě na tuhle cestu nepozvali už dřív," pravil Pavel, "já se vás přeci tolik nazvával!"
#69 Dojížděli jsem k Havlíčkovu Brodu, vlak meškal deset minut, podle Ivanova výpočtu, když Jan Vladislav opojeně řekl: "A to já jsem netušil, že vy si takto jezdíváte:1, to jste ale pěkní kamarádi!" (S/B/1990/snar:001-p1601s1)

Obývali jsme ho doposud ve vší počestnosti dvou najatých novinářů, které volba cestovní kanceláře svedla pod společné prostěradlo. Černá služebná mezi nás mlčky vnesla otázku -- pro koho je připravené? Proč v haciendách určených k trávení líbánek kladou mezi milence potenciálního hosta?
#70 Jezdívaly:1 sem bohaté páry z Argentiny, stárnoucí milenci a ti všichni ve svých pokojích nalezli třetí ručník, třetí mýdlo, třetí šálek pro ranní kávu a obrovské pohodlné lůžko určené třem nocležníkům. (S/NWS/1994/refl9445:018-p2s5)

Josefa a mne vodil domů sluha. Chodívali jsme spoře osvětleným takzvaným důchodním domem, přes Ostruhovou ulici, nahoru na Hradčany. Nové zámecké schody, totiž přístup k nim z Ostruhové ulice, byly večer zavírány.
#71 Strýc kardinál jezdíval:1 domů kočárem a jen když náhodou musel odejít dřív, brával nás s sebou. (S/B/1997/lobkow:003-p9s7)

Že se tyto vize zatím nenaplnily, není její vinou, ale naší. Velmi často navštěvovala různé kouty naší vlasti a ráda prý pobývala také na českém jihu. Podle jedné pověsti dokonce založila město Bechyni.
#73 Jako správná žena se starala o svou pleť a krásu a jezdívala:1 sem na blahodárnou slatinnou koupel. (S/NWS/1998/mf980217:351-p3s9)

Díky Truebovi, jenž tu dal příležitost i dalším českým hercům, či práci u ještě proslulejšího španělského tvůrce Pedra Almodóvara vykročila do světa také herečka Penélope Cruzová. Natočila už několik filmů v Itálii a její americký debut, po boku Woodyho Harrelsona ve Frearsově Hi-Lo Country, uvede karlovarský festival. Právě lidé z karlovarské přehlídky žertem říkávají, že si klan Trubeových rozdělil festivalová teritoria.
#75 Zatímco Fernando jezdívá:1 na Berlinale, jeho bratr David, který spolu s Rafaelem Azconou napsal scénář Dívky tvých snů, zase už představil vlastní režijní práce v tuzemských lázních. (S/NWS/1999/mf990623:086-p2s14)

OLDŘICHA GRÜNNERA, Jeseník Vstup zakázán! Slunná sobota nás vylákala na první projížďku na kolech.
#76 Jezdíváme:1 tak dlouhá léta téměř každý víkend. (S/NWS/1992/lnd92103:060-p2s2)

Brzy jsem to vyřídil a loďku přivezli k tempelskému můstku, kde kotvila na místě, k němuž jsem měl jednu dvě minutky cesty. Potom jsem si začal vyjíždět, jako bych se učil a cvičil - někdy sám, někdy s Herbertem. Vesloval jsem často v chladnu, dešti i plískanici, ale když jsem si několikrát vyjel, nikdo si mě už potom nijak zvlášť nevšímal.
#77 Zprvu jsem se držel pouze nad Blackfriarským mostem, ale jak se hodina přílivu posunovala, jezdíval:1 jsem i k Londýnskému mostu. (S/B/1996/dicken10:001-p173s5)

Příští léto Victorii poslali do jezdecké školy na anglickém venkově a další léto strávila v Řecku. Pak ji Millicent vyslala na rok do Francie, aby rok studovala na Sorbonně, a další prázdniny se postarala o to, aby cestovala po Itálii. Nikdy nestrávila pod matčinou střechou v kuse víc než dvě nebo tři noci.
#78 Na Vánoce byla doma v New Yorku, ale na jiné prázdniny jezdívala:1 k rodinám svých kamarádek, kde se jí dostávalo vřelejšího přijetí než u vlastní matky. (S/B/199d/milenci:006-p40s4)

Možná si představoval, že budem celou cestu vesele zpívat generála Laudóna. Přestává si mě všímat, prohlíží si horské domečky s útulně zarovnaným dřevem pod okny. Já se dívám přímo pod nohy.
#80 Touhle cestou jsme jezdívali:1 s Jakubem na nákupy. (S/B/1991/kap:001-p3722s3)

Veru nechcem, madam, výhovorky hľadám v gréčtine aj v latine. Já mám holku z kraje Smíchova,
#81 jezdíval:1 jsem za ní z Mnichova, (S/NET/1998/kryl:024-p9s38)

Prahu měl Šrámek rád, ale bál se jí. Tři města si Šrámka přisvojují: Sobotka, Písek, Zbiroh. Ale v Sobotce se narodil a tam také dožívala jeho maminka.
#82 A tam za ní léto co léto jezdíval:1. (S/B/1993/palivec:002-p27s20)

Ale v Sobotce se narodil a tam také dožívala jeho maminka. A tam za ní léto co léto jezdíval. Tam také mne jednou zavedl na hřbitov a řekl: Tady chci jednou spát hlavou ke zdi.
#83 Do Sobotky jsme za Šrámkem jezdívali:1 se ženou a jednou také s Karlem Čapkem. (S/B/1993/palivec:002-p27s22)

Místní obyvatelé nyní horečně přemýšlejí, kdo by mohl být viníkem. "Jsme si téměř jistí, že to není nikdo z místních. Všechny požáry se totiž staly ve dnech volna.
#84 Z toho usuzujeme, že to dělá někdo, kdo sem jezdívá:1 na víkendy. (S/NWS/1999/mf991030:173-p2s22)

Tak mě mrzí, že jsem tam nevytvořil nic pozitivního, ale o to víc se o to snažím na Broumovsku. LN: Sudety si zřejmě osudově vybíráte... Tíhnutí k Broumovsku bylas velice zvláštní intuice.
#85 Podobným duchem na mě působily Orlické hory, kam jsme jezdívali:1 s rodiči na chalupu. (S/NWS/1999/ln99240:086-p21s2)

Báseň v próze KALADÝ, aneb: útočiště řeči (vyšla jako soukromý tisk na podzim 1938), je tvořena čtyřiadvaceti naléhavými, ano i patetickými prosbami vznesenými vůči mateřštině. Součková tu s obavami předjímá příští zápas o samu existenci národa i jazyka: "...zapřísahám vás, slova mé mateřské řeči: v hodině nebezpečí ukryjte se do jména nepatrné vesnice!... Tam vás vaši nepřátelé nebudou hledat."
#86 Kaladý je starší jméno pro vesnici Koloděje nad Lužnicí, kam autorka často jezdívala:1. (S/NWS/1999/mf990412:061-p3s8)

Chci na to bejt vyspalej. Na všechno jsem si vzpomínal. Věděl jsem, ani jsem se nemusel dívat na ukazatele, že tahle cesta vede k hotelu Hubertus.
#87 Tam jsme občas jezdívali:1 v neděli na oběd, to byl tenkrát celodenní vejlet s naší pragovkou. (S/B/1991/mirak:001-p2880s24)

Jenže než se zeptala, Robert Hillman řekl: "Irena se tam blízko narodila. Proto to znám.
#88 Jezdívali:1 jsme tam na léto." (S/B/1991/nylon:001-p430s3)

Alexandra neměla ani tušení, kdo si její výtvory kupuje, ani proč, nevěděla ani přesně, proč je vlastně vyrábí či kdo řídí její pohyby. Výtvarný talent se objevil spolu s ostatními schopnostmi, které na ni sestoupily v době, kdy se Ozzie změnil v barevný prach. Vnuknutí se dostavilo jednoho rána, když seděla u kuchyňského stolu, děti byly ve škole a nádobí umyto.
#89 To první ráno použila plastelínu od dětí, ale od té doby pracovala výhradně s mimořádně čistým kaolinem, který si sama kopala v malé jámě poblíž Coventry, v kluzké zásobárně bílé hlíny u jedné staré vdovy na dvoře za zříceninou staré kůlny porostlou mechem a šasi předválečného buicku, jakousi prapodivnou náhodou stejného, jakým jezdíval:1 Alexandřin otec do Salt Lake City, Denveru, Albuquerque a osamělých měst po cestě. (S/B/1993/eastwick:001-p49s7)

Ivana Bursíková Zatímco u nás přibývá zbytečně okázalých novostaveb a necitlivých rekonstrukcí, jsou země, kde se lze inspirovat jiným přístupem k objektům s dožilou funkcí. V Holandsku má režné zdění bohatou tradici, ale také v Čechách nalezneme malebné, i když většinou průmyslové, červené neomítané stavby.
#90 Některé továrničky a haly nesou výrazné hodnotné detaily klasicistní, secesní, art deco či jiné (kolem jedné jezdívám:1 v Hradci Králové). (S/J/199g/domov:082-p5s2)

Byly to hodiny, kdy nikdo nevěděl, co se bude dít a zda někdo nezmáčkne kohoutek zbraně. "Měl jsem strach," nezakrývá své tehdejší pocity Lauer. "Samopaly měli vojáci nabité, natažené, nikdo nevěděl, jestli jim nerupne v bedně a nepustí to do nás."
#91 Na Ruzyni jezdíval:1 tehdy mladý třiadvacetiletý novinář často. (S/NWS/1998/mf980821:001-p2s7)

Věčně seděl u okna a šil, tmavá, hubená paní Labounková pomáhala a chodila neslyšně v pozadí seknice. Lojzík byl jediný syn, drobný, bledule se špičatým nosíkem-a byl jakási geniální anomálie v tom těsném maličkém bytě: od malička kreslil a maloval. Zvláštně, krásně a tajemně.
#93 Jezdíval:1 do vesnice ke stařečkovi a vozil odtud čtvrtky pomalované širokými pásy růžových a bílých makových polí a nad nimi sinavé nebe nabité bouřkou. (S/B/1995/machonin:001-p50s6)

K Alpbachu patří vážná diskuse i taškařice Alpbach (Od našeho zvláštního zpravodaje) - Letní setkání v Alpbachu mají už v rakouských novinách vyhrazené místo a občas si vyslouží pozornost i v zahraničí. Evropská setkání, která se tu konají už přes padesát let, mají svést dohromady politické a ekonomické špičky s obyčejnými návštěvníky.
#94 "Lidé už tu bohužel nezůstávají celých čtrnáct dní jako v padesátých letech, kdy sem jezdívali:1 s rodinami," stěžuje si pan Geissler, viceprezident kolegia, které pořádá alpbašská setkání. (S/NWS/1996/mf960831:048-p2s3)

A pak vás to už nikdy nepustilo? Naopak, zcela jsem tomu propadl. Troubil jsem, kudy jsem chodil.
#95 Třeba tehdy oblíbenou skladbu Třešňové květy jsem do úmoru hrál na skále nad Mokropsy u Berounky, kam jsem jezdíval:1 k babičce. (S/J/1995/vl_28_95:038-p7s3)

A mladý muž škemral... Těch otázek bude jen pět... A já zase...Jděte do prdele!
#96 A tak rozzlobeni odešli řvoucím lokálem U tygra... a já jsem rychle rozdával Poupata každému, kdo mi byl v cestě, dokonce jsem dal jedna Poupata básníkovi, signatáři Charty 77, byl maličký, vlasy měl až do půlky čela a úsměv ďáblíka... jezdíval:1 jsem s ním někdy autobusem z Prahy, obsluhoval pumpy na zkoušky vody... vrhl se na mne s jásotem... (S/B/1992/pi227:001-p162s14)

"Než půjdete spát, vezměte si dva aspiriny," řekl Rudolf. Když vycházel z baru, Donnelly si objednával další whisky, úlitbu osudu, který ho svedl dohromady s Rudolfem Jordachem. Rudolf kráčel sám známými ulicemi.
#98 Zestárly od té doby, kdy jimi každé ráno za úsvitu jezdíval:1 na kole a rozvážel rohlíky z domácí pekárny, ale dnes v noci měl absurdní pocit, jako by byl znovu mladík s grandiózními plány v hlavě a velkou budoucností před sebou. (S/B/1995/shaw:005-p426s2)

Je to zatraceně silnej kůň, a ví jak je silnej. Podívej se na ty dlouhý nohy. " "Doufám, že má hodně síly, Joshi!"
#99 Jezdívala:1 na podobných koních i v podobných sedlech. (S/B/1998/palom:002-p302s2)

garáže možnost využití INTERNETU přímo v hotelu Krížna je Krížna
#100 Rok co rok, jsme s kamarády jezdívali:1 na zimní přejezdy do slovenských hor. (S/J/1997/vsdb0297:030-p2s1)
 2 
Na veslařskou dráhu to mám ovšem pouhých deset kilometrů. Otec mi volbu potvrdil. Kondici mám z běžek, na techniku prý dohlédne a ono to šlo.
#74 Jezdíval:2 jsem dvojku, teď trénuji skif a uvidím, jakého naleznu partnera. (S/NWS/1994/ln94273:088-p3s26)
 4 
Když se tam při velkých svátcích přece jen vydal, muselo se jet trochu delší trasou, protože velký galakočár neměl brzdu a nemohlo se s ním jet dolů příkrou Ostruhovou ulicí. Tento černý kočár byl bohatě zkrášlen pozlacenými ozdobami, především knížecími korunkami, a dvěma velkými pozlacenými lucernami. Měl vysoké sklápěcí stupátko a vzadu místo pro tři sluhy.
#72 S tímto kočárem jezdíval:4 kardinál na Vánoce do dómu, a sice klusem! (S/B/1997/lobkow:004-p8s5)

Ještě mám něco. Mám malou motorku 5O-YSR. Vypadá jako velký horský kolo, ale je to jenom padesátka a není rychlejší než moped.
#92 Jeden čas jsem s ní jezdíval:4 na natáčení a Jay s Lukem se projížděli kolem baráku. (S/B/199d/hitbezre:003-p48s5)