VALLEX 2.5 – Struktura slovníku

Obsah Valenčního slovníku českých sloves VALLEX zde popíšeme pouze z hlediska jeho struktury. Lingvistické aspekty vyžadující širší vysvětlení či diskusi jsou většinou ponechány stranou, odkazujeme pouze na základní literaturu týkající se dané problematiky.

Odborná terminologie, kterou v textu užíváme, buď patří k ustálené lingvistické terminologii, nebo vychází z terminologie Funkčního generativního popisu (FGP), který slouží jako podkladová teorie VALLEXu. Pokud tomu tak není, jsou potřebné termíny zavedeny v textu.

Obsah  english

ukazka slovnikoveho hesla s popisky

1  Lexémy, lexikální formy a lexikální jednotky  english

Slovník VALLEX je na nejvyšší úrovni tvořen lexémy, kterým odpovídají jednotlivá slovníková hesla. Lexémem přitom rozumíme abstraktní jednotku, která v sobě spojuje formální i významovou složku (viz Cruse, 1986), u polysémních/polysémických/víceznačných lexémů též označovanou jako hyperlexém (viz i Filipec – Čermák, 1985, Karlík et al., 2002). Lexém sdružuje množinu všech možných manifestací slovesa v textu/řeči, kterou zde budeme označovat jako množinu všech možných lexikálních forem, a množinu lexikálních jednotek (LU jako ‚lexical unit‘), které reprezentují jeho významové složky, v české terminologii obvykle označované jako jednotlivé lexie či základní lexikální jednotky, viz terminologickou poznámku níže. Lexikální formy jsou tedy všechny morfematické formy slovesa (celé jeho paradigma), viz odd. 2, zatímco lexikální jednotky zhruba odpovídají lexému v jednom určitém významu a nesou informaci o syntaktických a syntakticko-sémantických rysech slovesa v tomto významu, viz odd. 3.

Terminologická poznámka: Zde se odchylujeme od (ne zcela jednotné) české terminologie, kde se obvykle termíny lexém a lexikální jednotka užívají víceméně synonymně, viz Filipec – Čermák (1985), str. 28: „Tento termín [lexém] je tedy synonymní s termínem LJ [= lexikální jednotka], ale je ještě dále diferencován.“ Každému významu (polysémického) lexému odpovídá jedna základní lexikální jednotka (tamtéž): „Lexikální jednotka jako polysémický lexém je ... útvar zahrnující tolik různých monosémických základních lexikálních jednotek, lexií (...), kolik má různých významů.“

Ve VALLEXu se přikláníme k terminologii, která je běžná v anglicky psané odborné literatuře, kde je termínem ‚lexical unit‘ označován koncept odpovídající základní lexikální jednotce (viz Cruse, 1986, Ruppenhofer et al., 2006).

2  Lexikální formy a lemmata  english

Množiny všech možných lexikálních forem tvořících formální složku jednotlivých lexémů jsou reprezentovány infinitivními tvary slovesa obvykle nazývanými lemmata.

Slovníkové heslo je ve VALLEXu uvedeno lemmatem, případně seznamem lemmat vztahujících se k danému lexému (včetně příp. morfému se/si, viz odd. 2.1). Jednotlivá lemmata jsou doplněna o další informace:

Slovník VALLEX (v návaznosti na teorii FGP) zachycuje valenční chování vidových protějšků v rámci jediného lexému. Proto je slovníkové heslo typicky uvedeno dvěma (příp. více) slovesnými lemmaty, nedokonavým a dokonavým infinitivním tvarem slovesa, viz odd. 2.2. Dalším důvodem, proč se v záhlaví slovníkového hesla může vyskytnout více lemmat, jsou pravopisné varianty slovesa, viz odd. 2.3.

2.1  Reflexivní lemmata  english

Z hlediska zachycení reflexivity ve slovníku jsou ve VALLEXu rozlišovány dva základní typy reflexivních konstrukcí (viz též Karlík et al., 2002):

Poznámka: Některé lexikální jednotky mají reflexivní i nereflexivní podobu lemmatu beze změny významu, např. myslím (si), že to tak není  (někdy se označuje se jako volné se/si ). Tento typ se/si  bývá zaznamenán pouze jako jeden z příkladů u nereflexivní lexikální jednotky.

2.2  Vid a vidové protějšky  english

V češtině se pro kategorii vidu rozlišují dvě základní hodnoty, nedokonavost a dokonavost. Vedle toho se vyčleňují též iterativa jako specifická podtřída nedokonavých sloves a slovesa obouvidová (slovesa, která se v určitých kontextech chovají jako dokonavá, v jiných kontextech jako nedokonavá).

Ve VALLEXu jsou do jediného lexému spojeny tzv. pravé vidové dvojice tvořené sufixálně – nedokonavé sloveso je utvořeno od dokonavé formy slovesa např. příponou -va(t)  (např. ochutnat  → ochutnávat ), příponou -ova(t)  (např. dokončit  → dokončovat ), příponou -a(t)  (např. vyrůst  → vyrůstat ) či příponou -ě/e(t)  (např. otočit  → otáčet ). Dále jsou v jednom lexému zachyceny i supletivní páry (např. vzít  – brát, najít  – nacházet ). Pokud existuje i běžně užívaná iterativní podoba, je rovněž zahrnuta do příslušného lexému (např. slovesa nasedat impf, nasednout pf a nasedávat iter jsou popsány v jednom slovníkovém hesle odpovídajícím jednomu lexému).

Ve VALLEXu se informace o vidu zachycuje u každého lemmatu jako horní index, který může nabývat následujících hodnot:

V rámci jediného slovníkového hesla je v některých případech zachyceno více podob jednoho ze členů vidové dvojice (aniž by šlo o varianty, viz odd. 2.3), a to v případech, kdy jednomu lemmatu jedné vidové hodnoty odpovídají různá lemmata s druhou hodnotou (např. dokonavá slovesa dohonit pf i dohnat pf mají nedokonavý protějšek dohánět impf, naopak dokonavé sloveso odvinout pf má dva nedokonavé protějšky odvinovat impf a odvíjet impf – každá tato trojice lemmat reprezentuje jediný lexém, odpovídá jí tedy jediné slovníkové heslo). Při stanovování vidových protějšků se VALLEX přidržuje vztahů stanovených ve slovníku SSJČ.

Typicky taková lemmata sdílejí (alespoň jednu) lexikální jednotku, viz odd. 3, i když u nich může docházet k modifikaci významu (spočívající zejména ve změně ‚způsobu slovesného děje‘, např. u některých sloves pohybu, u sloves distributivních či u sloves momentálních s příponou -nou(t) ). Např. lemmata odříznout pf a odřezat pf jsou zahrnuta spolu s lemmatem odřezávat impf do jediného lexému.

Lexikální jednotka se typicky vztahuje ke všem lemmatům daného lexému, která jsou uvedena v záhlaví slovníkového hesla. Toto obecné pravidlo má však řadu výjimek, konkrétní lexikální jednotky (viz odd. 3) se mohou vztahovat jen k některým z uvedených lemmat. Například sloveso odpovědět pf je dokonavým protějškem slovesa odpovídat impf ve smyslu ‚dávat odpověď‘, ale již ne ve smyslu ‚reagovat‘, ‚mít odpovědnost‘ či ‚být ve shodě/v souladu; korespondovat‘ (v těchto významech jde o imperfektum tantum). V takovém případě jsou za arabskou číslicí uvádějící příslušnou lexikální jednotku uvedena za značkou jen všechna lemmata, ke kterým se tato lexikální jednotka vztahuje (s vyznačeným videm a případnými variantami a indexem pro homografy, viz níže); toto omezení se neuvádí pro iterativa.

Ve třídě nedokonavých sloves se dále vyčleňuje skupina sloves násobených (iterativní slovesa, iterativa) označujících opakovaný děj. V češtině je tvoření iterativ velmi produktivní a do značné míry pravidelné, tvoří se od nedokonavých sloves příponou -va(t)  s kvantitativní či kvalitativní změnou vokálu před příponou (např. volat → volávat, křičet → křičívat, být → bývat ), příp. příponou -a(t)  (např. jíst → jídat ). Vzhledem k vysoké produktivitě při tvorbě iterativ nejsou ve VALLEXu iterativa zachycena vyčerpávajícím způsobem: iterativa s rozšířenou variantou přípony -váva(t)  (např. chodívávat ) nejsou uváděna vůbec, z ostatních iterativ jsou uváděna pouze ta, která se ve sledovaných textech a zdrojových slovnících vyskytovala pravidelněji.

Lemmata iterativních sloves jsou součástí záhlaví slovníkového hesla, neuvádějí se však pro ně glosy a příklady ani se nezaznamenává omezení u lexikálních jednotek, pro které iterativum nelze užít.

Poznámka k notaci: V seznamu lemmat reprezentujících lexém se tedy může vyskytnout více lemmat se stejnou vidovou charakteristikou. V takovém případě je tato charakteristika doplněna arabskou číslicí tak, aby index s vidovou charakteristikou mohl sloužit jako jednoznačný identifikátor lemmatu ve slovníkovém hesle. Tento identifikátor uvádí glosy a příklady, případně další údaje, které se vztahují pouze k některým z lemmat reprezentujících lexém. Ve VALLEXu se to týká např. sloves dohánět impf, dohnat pf1 dohonit pf2; odvinovat impf1, odvíjet impf2, odvinout pf; odřezávat impf, odříznout pf1, odřezat pf2.

2.3  Varianty lemmatu  english

Varianty lemmatu (často ortografické alternativy) jsou chápány jako skupina dvou nebo více lemmat reprezentujících daný lexém, která jsou zaměnitelná v jakémkoliv kontextu beze změny významu, vztahují se k nim tedy stejné lexikální jednotky (např. dozvědět/dovědět se, dýchnout/dechnout ). Obvykle se varianty liší jen alternací v morfematickém kmenu slovesa, která je případně doprovázena stylistickým posunem (např. myslet/myslit ), navíc někdy mohou mít obě lemmata společné některé tvary paradigmatu (např. mysli (imperativ) je společným tvarem pro myslet  i myslit ).

Všechny varianty lemmatu jsou popsány společně v jednom lexému. Varianty jsou uvedeny v záhlaví hesla, jsou oddělené lomítkem, např. dovědět/dozvědět se, dýchnout/dechnout, myslet/myslit.

Přes toto základní vymezení variant VALLEX obsahuje řídké výjimky, kdy lze užít pouze jedno z lemmat. Např. lemmata plavat  a plovat  jsou tradičně považována za varianty (viz SSJČ), přestože v některých kontextech lze užít jen plavat, např. plavat při zkoušce  vs. *plovat při zkoušce. V případě, že lze v daném významu užít pouze jednu z variant, jsou za arabskou číslicí uvádějící příslušnou lexikální jednotku za značkou jen uvedena ta lemmata a jejich varianty, ke kterým se tato lexikální jednotka vztahuje (s vyznačeným videm a indexem pro homografy, viz níže).

2.4  Homografy (homonyma)  english

Jako homografy jsou ve VALLEXu označována lemmata s identickou grafickou podobou, ale bez zřejmého sémantického vztahu. Jde tedy o různé lexémy, jejichž lemmata jsou reprezentována stejnou kombinací morfémů, tj. mají stejné grafématické vyjádření.

Často se též liší jejich etymologie (např. nakupovatI  jako nakupovat dětem oblečení vs. nakupovatII  jako nakupovat kolem sebe hromady věcí ), vid (např. stačitIimpf  jako stačí mu to ke štěstí  či Petr stačí Pavlovi v běhu  vs. stačitIIpf  jako stačí dorazit do školy včas ) nebo některé tvary paradigmatu (např. infinitiv žít  je homograf, který má pro 3. osobu singuláru minulého času formu žil  pro význam ‚být naživu; trávit čas‘, např. Jan žil v Praze, ale formu žal pro význam ‚kosit; sekat‘, např. Jan žal trávu ).

Ve VALLEXu jsou homografy rozlišovány římskou číslicí v dolním indexu (v případě reflexivních lemmat před morfémem se/si, např. dítI, dítII se ).

Terminologická poznámka: Zde se držíme terminologie běžné v anglicky psané literatuře, která rozlišuje homografy jako jednotky se stejnou psanou podobou (bez ohledu na podobu zvukovou) a homofony jako jednotky se zvukově stejnou podobou. Termín homograf užívaný ve VALLEXu tedy zahrnuje termíny homonymum (jednotka se stejnou psanou i zvukovou podobou) i homograf (jednotka se stejnou psanou, ale odlišnou zvukovou podobou), jak je užívá česky psaná literatura.

3  Lexikální jednotky  english

V koncepci slovníku VALLEX reprezentují lexikální jednotky významovou složku, která spolu se složkou formální (s možnými lexikálními formami) vytváří lexém. Každý lexém je tedy tvořen množinou lexikálních jednotek (LU), kterým jsou přiřazeny příslušné lexikální formy (reprezentované lemmaty). V souladu s D. A. Crusem (viz Cruse, 1986) považujeme lexikální jednotky za „komplexní jednotky s (relativně) stálými, diskrétními sémantickými vlastnostmi.“ Stručně řečeno, jde zhruba o ,dané slovo v daném významu‘.

Poznámka k vyčleňování jednotlivých LU: Pro vyčleňování jednotlivých významů daného lexému neexistují všeobecně přijatá testovatelná kritéria, přechod od jednoho významu k druhému je v řadě případů pozvolný. Ve VALLEXu je při rozlišování jednotlivých LU kladen důraz na syntaktická kritéria, zejména na podobu valenčního rámce, včetně povrchové realizace jednotlivých valenčních doplnění (viz odd. 4). Přitom se ovšem přihlíží též k sémantice.

Terminologická poznámka: Lexikální jednotka spolu se svými lexikálními formami, jak je chápána ve VALLEXu, odpovídá jednotce v české tradici označované jako monosémní/monosémický lexém, lexie nebo též základní lexikální jednotka (viz Filipec – Čermák, 1985, Karlík et al., 2002), zde též odd. 1.

Lexikální jednotky jsou ve VALLEXu číslovány arabskými číslicemi – každá lexikální jednotka je uvozena touto zvýrazněnou číslicí.

Pořadí lexikálních jednotek není zcela arbitrární, není ale přísně systematické. V této podobě slovníku je dáno intuicí autorů (s přihlédnutím ke vzorku korpusového materiálu) – primární a/nebo velmi frekventované významy jsou uváděny na prvních místech, zatímco řídké a idiomatické významy jsou řazeny na konec slovníkového hesla.

Pokud není specifikováno jinak, vztahuje se lexikální jednotka ke všem lemmatům reprezentujícím daný lexém (uvedeným v záhlaví slovníkového hesla). V případech, kdy se daná lexikální jednotka vztahuje jen k některým lemmatům ze seznamu v záhlaví, jsou za značkou jen uvedena všechna lemmata, ke kterým se tato lexikální jednotka vztahuje (s vyznačeným videm a případnými variantami a indexem pro homografy).

Lexikální jednotky zhruba odpovídají lexému v určitém významu a nesou informaci o syntaktických a sémantických rysech slovesa v daném významu. Příslušné informace jsou ve VALLEXu zachyceny jako povinné a nepovinné atributy lexikální jednotky. Povinné atributy musí být vyplněny pro každou lexikální jednotku. Nepovinné atributy mohou být nevyplněny, buď protože se u dané lexikální jednotky nevyskytují (např. kontrola se uvádí jen u sloves s touto vlastností, viz odd. 5.1), nebo protože dané informace nejsou v současné podobě dostupné (např. určení syntakticko-sémantické třídy slovesa, viz odd. 5.4).

Povinné atributy lexikální jednotky:

Nepovinné atributy lexikální jednotky:

4  Valenční rámce  english

Nejdůležitější sémanticko-syntaktická charakteristika slovesa je zachycena ve formě valenčního rámce. Valenční rámec (v užším smyslu) ve FGP sestává z aktantů (obligatorních i fakultativních) a z obligatorních volných doplnění, v novějších studiích je pak obohacen o tzv. kvazivalenční doplnění. Ve VALLEXu se kromě členů takto pojímaného valenčního rámce uvádí i nevelké množství fakultativních volných doplnění (dále typická doplnění). S daným slovesem se mohou vyskytovat též ostatní volná doplnění, ta však nejsou ve valenčním rámci uváděna, neboť jejich výskyt není podle FGP podmíněn syntakticky. Klasifikaci valenčních doplnění tvořících obohacený valenční rámec ve VALLEXu je zde věnován oddíl 4.1.

Ve VALLEXu jsou valenční rámce modelovány jako posloupnosti valenčních a nevalenčních pozic, kde každá pozice odpovídá jednomu valenčnímu, příp. typickému doplnění daného slovesa. Každá pozice je charakterizována:

Jistá volná doplnění se systematicky objevují společně. Tato pravidelnost je zachycena pomocí mechanismu expanze valenční či nevalenční pozice, viz odd. 4.4; plný valenční rámec se získá expanzí pozice uváděné ve slovníku.

4.1  Aktanty a volná doplnění  english

Ve valenční teorii FGP se slovesná doplnění dělí na aktanty (vnitřní doplnění ve všech svých výskytech) a volná doplnění (viz zejména Panevová, 1974; Panevová, 1980; Panevová, 1994). Zkratky pro jednotlivé aktanty a volná doplnění se dále souhrnně označují jako funktory. Jednotlivé funktory ve VALLEXu tedy označují typ sémanticko-syntaktického vztahu mezi slovesem a jeho doplněním.

Aktanty jsou určovány převážně na základě syntaktických pravidel:

Doplňme, že aktanty jsou doplnění typicky rekční.

Empiricky bylo stanoveno pět aktantů: aktor (ACT), patient (PAT), výsledek děje (EFF), adresát (ADDR) a původ (ORIG). Zásady pro určování jednotlivých aktantů lze nalézt např. v Panevová – Skoumalová (1992), nově v Mikulová et al. (2005), kde je i jejich (zatím nejpodrobnější) charakteristika; zde je krátká charakteristika aktantů uvedena níže.

Volná doplnění jsou na rozdíl od aktantů sémanticky distinktivní. Charakterizují je následující vlastnosti:

Volná doplnění (včetně typických forem) jsou popsána v Mikulová et al. (2005), níže uvádíme typické příklady.

Dichotomie aktant – volné doplnění byla v novějších studiích obohacena o třetí typ tzv. kvazivalenčních doplnění (viz Panevová, 2003, Lopatková – Panevová, 2006), která jsou na hranici mezi aktanty a volnými doplněními. Jde o doplnění rozvíjející relativně uzavřenou (sémanticky homogenní) třídu sloves, jsou to doplnění rekční a dané doplnění nelze u jednoho řídícího slovesa opakovat. Podobně jako volná doplnění jsou však sémanticky distinktivní a typicky se nejedná o doplnění obligatorní. Jde např. o záměr INTT u sloves pohybu (třídy motion a transport, odd. 5.4, např. Petr jel nakoupit, Maruška šla na jahody ) či o překážku OBST  (třída contact, např. zakopl o kořen, zachytil šálou o hřebík ).

Dále se ve VALLEXu uvádí nevelké množství fakultativních volných doplnění, která obvykle nespecifikují význam slovesa, ale typicky se vztahují k celé syntakticko-sémantické třídě sloves. Pro některá doplnění mají prototypickou formu (např. instrumentál pro způsob, psal perem, jel vlakem, či předložková skupina pro+4 pro benefaktiv, dělal to pro děti ), jindy je jejich forma dána sémantikou příslušného doplnění (např. směrová doplnění DIR1, DIR2 a DIR3 u sloves pohybu, více viz odd. 4.2). Takováto doplnění se obvykle chápou jako doplnění nevalenční, ve VALLEXu se však uvádějí, protože tato informace může být s úspěchem využita při automatické analýze češtiny.

Terminologická poznámka: Aktanty a obligatorní volná doplnění ve FGP víceméně odpovídají konstitutivním větným členům (obligatorním i potenciálním), typická a kvazivalenční doplnění odpovídají větným členům nekonstitutivním (viz Daneš, 1971, Daneš – Hlavsa, 1987, Grepl – Karlík, 1998). V termínech Mluvnice češtiny 3 (Daneš et al., 1987) odpovídají aktanty a obligatorní volná doplnění participantům intenčního pole.

Dělení na aktanty a volná doplnění se také víceméně shoduje s dělením na argumenty a adjunkty podle Grepl – Karlík (1998), Karlík et al. (2002).

Funktory označující typ sémanticko-syntaktického vztahu jsou blízké tzv. hloubkovým pádům/rolím C. J. Fillmora (např. Fillmore, 1969) či theta rolím podle N. Chomského (viz např. Chomsky, 1981, Jackendoff, 1990).

Charakteristika aktantů

Poznámka: Podle valenční teorie FGP, viz zejména Panevová (1974), Panevová (1980), platí pro určování funktorů následující princip, který je označován jako princip posouvání (shifting): pokud má sloveso jediný aktant, jde o aktor, sloveso se dvěma aktanty má vždy aktor a patient; teprve u sloves se třemi a více aktanty přistupují při výběru funktoru sémantická kritéria.

Funktory ve VALLEXu.

V následujícím výčtu jsou shrnuty funktory, které se v tomto slovníku vyskytují. Pro úplnost zde uvádíme všechny funktory pro volná doplnění s alespoň jedním výskytem ve VALLEXu bez ohledu na to, zda jsou v konkrétních příkladových větách příslušná doplnění valenční, nebo zda jde pouze o doplnění typická, tedy nevalenční.

Aktanty:

Kvazivalenční doplnění:

Volná doplnění (abecedně):

Poznámka: Kromě těchto funktorů se ve VALLEXu vyskytuje ještě hodnota DIR. Ta je však užívána jen v souvislosti s expanzí pozice valenčního rámce, viz odd. 4.4.

Množina funktorů, se kterými se pracuje ve FGP a která je využita v PDT, je bohatší, viz např. Mikulová et al. (2005). Některé z těchto funktorů se však nevyskytují u slovesných doplnění (např. MAT – partitiv, jako ve spojení sklenice piva.MAT ), jiné funktory specifikují vztahy, které nejsou závislostní (např. koordinaci, Petr nebo.DISJ Marie ). Další funktory reprezentují závislostní vztahy u sloves, nemají však nikdy valenční povahu (např. ATT – postoj, udělal to dobrovolně.ATT ).

4.2  Morfematické vyjádření  english

Každá valenční i nevalenční pozice může být ve větě vyjádřena omezenou množinou výrazových prostředků, morfematických forem. Ve VALLEXu je množina možných forem specifikována buď explicitně, nebo implicitně.

U explicitně zachycených forem jsou možné morfematické formy dány výčtem u dané pozice valenčního rámce (dolní index u příslušného funktoru). U aktantů a kvazivalenčních doplnění je tento seznam forem úplný (udávají se formy pro užití slovesa v aktivním tvaru) – jiné prostředky nelze pro vyjádření těchto valenčních doplnění užít. V případě volných doplnění jsou explicitně uvedené formy pro dané sloveso pouze typické, lze užít i další formy dané sémantikou doplnění.

U implicitně zachycených forem se předpokládá, že množina možných forem je dána sémantikou doplnění, tedy vyplývá z příslušného funktoru. Jinými slovy, doplnění se může realizovat jakoukoliv formou vyjadřující daný typ doplnění; její výběr je ovšem závislý na lexikálním obsazení a kontextových podmínkách, např. bydlí na kopci  vs. ve vesnici, napsal dopis rukou  vs. na počítači.

Explicitně zachycené formy.

Seznamy morfematických forem, které se mohou vyskytnout u jednotlivých valenčních pozic, sestávají z následujících typů hodnot:

Implicitně zachycené formy.

Pokud není pro valenční pozici explicitně určena možná forma doplnění, potom množina možných forem vyplývá z funktoru pro toto doplnění. Následující výčet udává formy obvyklé pro dané funktory (seznam vychází z nejčastějších forem pro jednotlivé funktory v PDT).

4.3  Atribut obligatornosti slovesného doplnění  english

Ve VALLEXu se v souladu s valenční teorií FGP slovesná doplnění dělí na obligatorní a fakultativní. Obligatorností se rozumí povinná přítomnost daného doplnění v hloubkové (tektogramatické) struktuře, a to bez ohledu na jeho možnou povrchovou vypustitelnost ve větě, viz poznámku níže. Jako kritérium obligatornosti byl stanoven dialogový test (viz Panevová, 1974, Sgall et al., 1986). Tento test slouží pro určení obligatornosti doplnění, je-li zkoumaný člen v povrchové větě vypuštěn – např. test obligatornosti doplnění směru-kam (funktor DIR3) pro sloveso přijít  simuluje dialog mluvčího A a B:
          A: Přátelé už přišli.
          B: Kam?
          A: *Nevím.
Odpověď mluvčího A činí dialog deviantní (A musí vědět, o jakém místě mluví) – sloveso přijít má tedy obligatorní doplnění DIR3.

Opozice obligatornosti a fakultativnosti se týká aktantů, kvazivalenčních doplnění i volných doplnění.

Poznámka: Některá doplnění obligatorní na rovině významové stavby mohou být vypuštěna (elidována) v povrchové realizaci věty, aniž dojde k porušení gramatičnosti věty (lze říci, že dané doplnění má nulovou lexikální realizaci). K takové elipse dochází tehdy, je-li možné příslušný aktant či volné doplnění snadno doplnit z kontextu, např. Děti už přišly (= na místo dané kontextem/sem.DIR3) a jsou celé promrzlé  (= děti.ACT), případně pokud je daná pozice realizována nějakým typem všeobecného aktantu, např. Do této buchty se dává sůl, Psali to v novinách  (= všeobecný aktor), viz Daneš (1971), Panevová – Řezníčková (2001).

U každé pozice valenčního rámce je ve VALLEXu kódována informace o obligatornosti či fakultativnosti daného doplnění. Obligatorní doplnění (aktanty, kvazivalenční i volná doplnění) jsou zobrazena zvýrazněným písmem se značkou obl v horním indexu. Stejným písmem jsou zobrazeny i fakultativní aktanty a kvazivalenční doplnění (patří též do úzce chápaného valenčního rámce), ty jsou navíc odlišeny značkou opt  v horním indexu. Typická volná doplnění, která rozšiřují tradiční valenční rámec, jsou zobrazena obyčejným písmem a označena horním indexem typ.

4.4  Expanze valenční pozice  english

Jistá volná doplnění se systematicky objevují společně. Např. slovesa pohybu lze často rozvíjet všemi typy směrových doplnění, tedy DIR1 (směr-odkud), DIR2 (směr-kudy) a DIR3 (směr-kam). Tato pravidelnost je zachycena pomocí mechanismu expanze pozice valenčního rámce. Pokud je u některé pozice uveden symbol pro expanzi ↑ před funktorem, je plný valenční rámec získán expanzí dané pozice rámce.

Ve VALLEXu se symbol pro expanzi ↑ vyskytuje u funktorů DIR, DIR1, DIR2, DIR3 a THL, expanze je popsána následujícími pravidly:

5  Doplňující syntaktické informace  english

Jednotlivé LU mohou být obohaceny o nepovinné, doplňující syntaktické, případně syntakticko-sémantické informace, které s valencí souvisejí jen volně. Ve VALLEXu je zachycena kontrola (odd. 5.1), reflexivita (odd. 5.2) a reciprocita (odd. 5.3) – jde o gramatické jevy, které přímo ovlivňují povrchové projevy valence. Dále se u vybraných LU uvádí jejich zařazení do syntakticko-sémantické třídy (odd. 5.4), které umožňuje zkoumat, jak se sémantická blízkost sloves odráží v jejich valenčních vlastnostech, a příznak pro idiom (odd. 5.5), neboť frazémy a idiomy často vykazují specifické valenční chování.

5.1  Kontrola  english

Termínem kontrola (značka control) se v tomto kontextu rozumí vlastnost některých sloves (tzv. sloves kontroly) vyžadovat koreferenci mezi svým valenčním doplněním (‚controller‘) a valenčním doplněním podřízeného slovesa (‚controllee‘), viz Panevová (1996). Ve VALLEXu je tento vztah zaznamenán pouze pro slovesa, která mohou mít doplnění ve formě infinitivu (bez ohledu na jeho funktor). Za kontrolovaný člen (controllee) je pak považován subjekt tohoto infinitivu (který se v povrchové podobě věty v češtině nevyjadřuje), kontrolující člen (controller) je výraz s ním koreferenční, typicky člen valenčního rámce řídícího slovesa kontroly. Ve VALLEXu je kontrola zachycena v atributu control následujícím způsobem:

Příklady:

5.2  Reflexivita  english

Nepovinný atribut reflexivity (značka rfl) udává možnou syntaktickou funkci reflexivního morfému se/si, který je v češtině (kromě jiného, viz poznámku níže) formálním prostředkem pro vyjádření následujících syntaktických konstrukcí:

Poznámka: Atribut reflexivity se netýká případů, kdy je morfém se/si  součástí slovesného lemmatu (tyto případy jsou popsány v odd. 2.1) nebo kdy je se/si  příznakem reciprocity (těm je věnován následující odd. 5.3).

5.3  Reciprocita  english

Reciprocitou se rozumí možnost vyjádření vztahu vzájemnosti mezi dvěma (či více) valenčními doplněními, přičemž vztah mezi těmito doplněními je symetrický (doplnění přitom splňují jisté sémantické podmínky), viz Karlík et al. (2002).

Pokud je do vztahu reciprocity zapojen aktor (ACT), užívá se reflexivní (zvratné) sloveso, reciproční doplnění se potom vyjadřují jako koordinované členy podmětu (Petr a Marie se hádali ) nebo podmět plurálový (přátelé se navštěvují ); reciprocita může být zdůrazněna příslovci spolu, navzájem  apod.

Pokud do vztahu reciprocity není zapojen aktor (ACT), reciproční vztah typicky vyplývá z koordinace či plurálové formy doplnění (např. seznámil je, seznámil Jana a Marii ), konstrukce může být opět zdůrazněna příslovci spolu, navzájem  apod.

Možnost recipročního užití je ve VALLEXu vyznačena v atributu reciprocity (značka rcp), jehož hodnotou jsou dvojice, příp. trojice funktorů identifikující doplnění, která mohou vstupovat do vztahu reciprocity (např. ACT-ADDR pro hádat se  – neustále se spolu hádali, ACT-ADDR-PAT pro mluvit  – mluví spolu o sobě (navzájem) ).

V případě odvozených reflexiv (viz odd. 2.1), která je možno klasifikovat jako inherentně reciproční varianty slovesa, typicky s obligatorním doplněním s formou s+7 (viz Panevová, 2007; Panevová – Mikulová, 2007), je ve VALLEXu uváděna reciprocita u nereflexivního i reflexivního lexému.

VALLEX se omezuje na zachycení případů reciprocity, do které vstupují aktanty a obligatorní volná doplnění.

5.4  Syntakticko-sémantické třídy  english

Část lexikálních jednotek (2 903 z celkového počtu 6 460, tedy přibližně 45 % všech lexikálních jednotek) má určenu syntakticko-sémantickou třídu (značka class). Tyto třídy byly budovány striktně ‚zdola nahoru‘ – seskupováním lexikálních jednotek s podobnými syntaktickými vlastnostmi, přičemž se přihlíželo k jejich sémantice. Zdůrazněme zde, že syntakticko-sémantické třídy jsou tvořeny jednotlivými lexikálními jednotkami, nikoliv celými lexémy – víceznačný lexém se tedy může vyskytovat v několika třídách.

Bylo vytvořeno následujících 22 syntakticko-sémantických tříd:

Upozorňujeme, že toto rozdělení lexikálních jednotek do syntakticko-sémantických tříd je pouze pracovní a nelze je považovat za klasifikaci splňující požadavky dobře definované ontologie. Je zřejmé, že takto hrubé rozdělení není syntakticky ani sémanticky homogenní, jde o základní vymezení skupin sloves, které je potřeba dále podrobně studovat. Motivací pro tuto předběžnou klasifikaci lexikálních jednotek byla skutečnost, že i takovéto pracovní třídění zachycuje vztahy mezi slovesy a díky tomu usnadňuje kontroly konzistence slovníku a dovoluje formulovat obecnější pozorování týkající se slovníkových dat.

5.5  Frazémy a idiomy  english

Při vytváření slovníku VALLEX byl kladen důraz především na úplné pokrytí primárních a obvyklých významů sloves. Zároveň bylo zpracováno mnoho lexikálních jednotek popisujících okrajová a idiomatická užití sloves; jejich pokrytí však není (a nemůže být) úplné. Takové lexikální jednotky jsou odlišeny značkou idiom za číslem lexikální jednotky.

Idiomatická užití sloves jsou taková ustálená užití, která jsou pracovně charakterizována buď podstatným posunem ve významu (vzhledem k primárnímu významu, např. přišel o hodinky ), omezenou, obvykle velmi malou množinou možných lexikálních hodnot, kterých můžou jejich doplnění nabývat (např. brát roha, mráz mi z toho běhal po zádech ), nebo jinými nepravidelnostmi a anomáliemi.

Poznámka: Metaforické užití slovesa – pokud nedošlo k jeho výrazné lexikalizaci – je obvykle pokryto lexikální jednotkou pro primární význam slovesa (například po městě šla řeč, že se budeš stěhovat  je řazeno do lexikální jednotky slovesa jít  popisující význam ‚pohybovat se po vlastních nohou; přemísťovat se chůzí‘).

 

Seznam literatury  english

Valid XHTML 1.0!