funktor PREC.

Skupinou doplnění, která jsou vždy nekontrastivní kontextově zapojená, jsou částice a souřadicí spojovací výrazy, které v textu signalizují návaznost na předchozí kontext (například: tedy, proto, však, tudíž, totiž a další), tedy doplnění s funktorem PREC (viz 6.7.4 - "PREC"). Zapojovat větu do textového kontextu je jejich primární funkce.

funktor ATT.

Nekontrastivní kontextově zapojené jsou zpravidla také postojové částice, doplnění s funktorem ATT (viz 6.7.1 - "ATT").

Příklad:

funktor VOCAT.

Nekontrastivní kontextově zapojené jsou též zpravidla oslovení, doplnění s funktorem VOCAT (viz 6.1.3 - "VOCAT"), protože odkazují k adresátovi textu, který je součástí situačního kontextu. Oslovení se většinou vyskytují na začátku věty, kam jsou také uzly s funktorem VOCAT v tektogramatickém stromě zařazeny. Na první pozici v tektogramatickém stromě jsou pak posouvány, i když v povrchovém slovosledu leží jinde.

Příklad:

funktor pro doplnění substantiva (RSTR, APP, MAT nebo ID).

Ke kontextové nezapojenosti tíhne většina substantivních doplnění, tj. doplnění se substantivními funktory (viz 6.10 - "Specifické substantivní funktory"), zejména s funktorem RSTR), protože jejich funkcí je specifikovat řídící substantiva. Uzel reprezentující substantivní doplnění vyjádřené adjektivem, substantivem, zájmenem nebo číslovkou má proto v atributu tfa zpravidla přiřazenou hodnotu f, i když je reprezentované doplnění v povrchovém slovosledu vlevo od substantiva. Hodnota t je přiřazena jen tehdy, když se nějaký atribut opakuje nebo je z předcházejícího kontextu jasný.

Příklad:

funktor pro vyjádření způsobu a jeho specifických variant (MANN aj.).

Kontextově nezapojená jsou zpravidla způsobová příslovce, která specifikují děj, vyjádřený slovesem, tj. doplnění s funktory pro vyjádření způsobu a jeho specifických variant (viz 6.6 - "Funktory pro vyjádření způsobu a jeho specifických variant"), zejména s funktorem MANN. Uzly reprezentující tato doplnění mají proto v atributu tfa zpravidla hodnotu f a jsou přesunuty doprava za sloveso (i když stojí v povrchové podobě vlevo).

Příklad:

funktor MOD.

Kontextově nezapojené jsou také modální adverbiální výrazy, doplnění s funktorem MOD (viz 6.7.3 - "MOD"), která specifikují modalitu řídícího děje.

funktor DENOM.

Kontextově nezapojené jsou zpravidla uzly s funktorem DENOM (viz 6.1.2 - "DENOM"), efektivní kořeny nominativních klauzí (titulků, seznamů apod.). Nominativní klauze nebývají navázány na kontext, nemají kontextově zapojené výrazy. Celá nominativní klauze je většinou kontextově nezapojená.

Příklad:

funktor PAR.

Kontextově nezapojené jsou také efektivní kořeny vsunutých syntakticky nezačleněných klauzí, uzly s funktorem PAR (viz 6.1.5 - "PAR"). Hloubkový slovosled uzlu s funktorem PAR ovšem zůstává shodný s povrchovým, protože se jedná o nezávislé klauze, které nemají své místo ve struktuře věty.

Jedná se zde o jednu z výjimek ze základního pravidla o uspořádání uzlů na tektogramatické rovině (viz 9.3.1 - "Základní pravidla o uspořádání uzlů v tektogramatickém stromě").