Institute of Formal and Applied Linguistics

Slovanské prefixy jsou často ve středu pozornosti jazykovědy kvůli jejich spojení s kategorií vidu. Ovlivňují však také valenční vlastnosti bázových lexémů a zasahují takto přímo do oblasti syntaxe. Například doplnění přímého předmětu u prefixátu přebírat/přebrat (v relevantním významu slovesa výměny) je obligatorní, u bázového slovesa brát naopak fakultativní, srov. Jen bere, a nic nedává vs. *Jen přebírá a nic nevydává. U jiných sloves může prefix zase umožnit alternaci valenčního rámce (srov. Panevová et al. 2014, kap. 3.3), která je u simplexu vyloučena, srov. pouštět/pustit vodu do vany a napouštět/napustit vodu do vany vs. *pouštět/pustit vanu ale napouštět/napustit vanu. Syntaktická účinnost prefixů se stala (v návaznosti na Baker 1988) v poslední době podnětem k analýzám, které s nimi zacházejí jako se syntaktickými objekty (např. Svenonius 2004, Biskup 2014, Ziková 2016, Caha/Ziková 2016). Obecným jmenovatelem těchto analýz je, že umísťují prefix na hloubkové rovině do samostatné fráze, kterou opouští až v důsledku syntaktického pohybu. Existuje však i alternativní pohled, jehož analytické možnosti byly v 90. letech minulého století intenzivně prozkoumány na materiálu německých prefixů (např. Wunderlich/Stiebels 1994, Stiebels 1996, Olsen 1997). Na rozdíl od zastánců syntaktické analýzy vnímají zastánci druhého přístupu prefixaci jako kompozicionální proces ve slovníku, jehož deriváty podléhají v různé míře následné lexikalizaci. V přednášce představím oba pohledy a ukážu možnosti jejich aplikace na český jazykový materiál.