Návrhy na opravy a doplňky v tomto textu prosím sdělujte na adresu: Dan Zeman, U Kublova 24, CZ-14700 Praha 4 - Podolí, e-mail: zeman@ufal.ms.mff.cuni.cz.

[:e]

Přírodní podmínky: Velkou část země pokrývají hory (Karpaty, 31%). Nejvyšší vrchol je Moldoveanu (2543 m) v pohoří Făgăraş. 30% pokrývají roviny a zbytek vrchoviny a náhorní plošiny. Území s vzácným rostlinstvem a živočišstvem jsou chráněna jako přírodní rezervace; nejstarší rumunský národní park leží v pohoří Retezat (Parcul Naţional Retezat, 10 km²). Další národní park byl vyhlášen v 90. letech v pohoří Bucegi u Braşova (Parcul Naţional Bucegi). V [:o] se ovšem uvádějí ještě tři další národní parky: Delta Dunaje (Delta Dunării, 434 km²; vodní plochy, rákosí a močály s mnoha vzácnými druhy vodního ptactva), Apuseni (krasové útvary, soutěsky, jeskyně a zajímavá květena) a Porţile de Fier (soutěska Dunaje u jugoslávských hranic).

Celé Rumunsko leží v povodí Dunaje, který tvoří podstatnou část hranice s Jugoslávií a Bulharskem, aby se nakonec odklonil do vnitrozemí a mohutnou deltou skončil v Černém moři (Marea Neagră). Část řek stéká s Karpat přímo do Dunaje, zbytek se do něj dostává prostřednictvím maďarské Tisy.

Střední lednová teplota kolísá od 0 stupňů Celsia u moře do -9 ve velehorských oblastech. Absolutní minimum -38,5 stupňů bylo naměřeno v Bodu u Brašova. Střední červencové teploty mají v nížinách rozpětí 20 až 24 stupňů, v horách 8 až 14 stupňů. Nejteplejší je pruh podél Dunaje od soutěsky Cazane do jižní Dobrudže. Absolutní maximum teploty 44,5 stupňů bylo naměřeno u Brăily. Asi 50% srážek spadne koncem jara a začátkem léta; nejméně v zimě. Přes 1400 mm spadne v nejvyšších částech Karpat, plošiny mají 500 až 700 mm a nížiny 400 až 700 mm. Ještě sušší je černomořské pobřeží a dunajská delta.

Přírodní podmínky se mění hlavně s nadmořskou výškou. Nížinné oblasti zaujímají stepi, dnes převážně obdělané. Původní stepní porost se jen částečně zachoval v Bărăganu a v Dobrudži. Žijí tu hlodavci (sysel), z ptáků je typický drop. Svéráznou flóru mají říční nivy a močálovité oblasti, zejména delta Dunaje. Lesy, především listnaté, zaujímají 21,5% plochy státu. Jehličnany jsou rozšířeny nejvíce ve Východních Karpatech. Typickými obyvateli jehličnatých lesů jsou medvědi, rysi a jeleni, v listnatých pak kanci, srnci a kuny. Nad horní hranicí lesa (hlavně v Jižních Karpatech) se rozprostírá subalpinské a alpinské vegetační pásmo s klečí, jalovci, olšemi, pěnišníky a zakrslými vrbami.

Obyvatelstvo tvoří z 89% Rumuni, 9% Maďaři a 1% Němci. V Banátských horách je také několik českých vesnic.

Dějiny: Původními obyvateli území dnešního Rumunska byly thrácké kmeny, především Dákové. Posledním dáckým králem byl Decebal; ve válkách v letech 101 až 102 a 105 až 106 ovládl Dacii římský císař Traianus. Do země přišli kolonizátoři z různých koutů impéria a původní obyvatelstvo se romanizovalo. Společným jazykem budoucího národa se stala lidová latina.

Od 3. století procházely Dacií barbarské kmeny Getů, Vandalů, Hunů a Avarů. V Transylvánii se ve 3. století na čas usadili Vizigóti. Od 5. století se tu začaly usazovat slovanské kmeny, které silně ovlivnily vývoj země a přispěly k vytvoření rumunské národnosti i jazyka.

Ve středověku byla země rozdělena na tři samostatné oblasti. Ve vnitrozemí za Karpatami to bylo Sedmihradsko, od 10. století součást Uherského království. Ve Valašsku na jihu a Moldavsku na východě vznikla ve 12. a 13. století rumunská knížectví, občasně podléhající vlivu Polska, Uher a později Ruska. V 16. století se obě dostala do závislosti na Turcích. Krátká epizoda osvobození a prvního sjednocení Valašska, Moldavska a Sedmihradska valašským knížetem Michalem Chrabrým (Mihai Viteazu) byla jen přechodným uvolněním tureckého poddanství, které trvalo 400 let.

Postavení obou knížectví se poněkud zlepšilo po rusko-tureckých válkách v 19. století, jimiž byla moc turecké říše podlomena. Drinopolským mírem byla potvrzena autonomie Valašska a Moldavska v rámci turecké říše a ruský protektorát nad oběma knížectvími. Předtím ovšem v roce 1812 Rusko zabralo pro sebe Besarábii, čili východní Moldavsko mezi řekami Prut a Nistru (Dněstr). Konečně v roce 1859 došlo ke sjednocení Valašska s Moldavskem, stále ještě v rámci Turecka. První kníže Alexandru Cuza byl brzy sesazen důstojníky a bojary, protože směřoval k sociálním a hospodářským reformám. Jeho nástupcem se stal německý Karl von Hohenzollern jako Carol I. Po rusko-rumunském vítězství nad Turky ve válce 1876 až 1878 byla potvrzena nezávislost Rumunska, 25.3.1881 bylo vyhlášeno království.

Za balkánských válek v roce 1913 se Rumunsko přiživilo na Bulharsku a připojilo jižní Dobrudžu. Po smrti krále Carola nastoupil Ferdinand I. Ač bylo Rumunsko orientované na Trojspolek, v první světové válce zpočátku kolísalo, až se v roce 1916 připojilo k Dohodě. Po válce získalo rozsáhlá území, patřící do té doby Rakousko-Uhersku: Sedmihradsko, Bukovinu, Maramureš, Krišanu a část Banátu; kromě toho obsadilo východní Moldavsko (Besarábii), které bylo sice obýváno Rumuny, ale před revolucí patřilo Rusku.

Státním převratem 8.6.1930 byl povolán na trůn Carol II. Ve druhé polovině třicátých let pak získala volné ruce krajní pravice, byly likvidovány demokratické svobody a nastoupen proněmecký kurz. V roce 1940 obsadila sovětská armáda Besarábii; rovněž Sedmihradsko museli Rumuni vrátit jinému německému spojenci, Maďarsku. Vnitropolitická krize vyvrcholila převratem skupiny generála Antonesca, která sesadila krále a přivolala německé vojsko; v lednu 1941 došlo k neúspěšnému puči fašistické Železné gardy proti Antonescovi. V červnu se pak Rumunsko připojilo k německému útoku na Sovětský svaz. Po pozdějším ústupu německých i rumunských vojsk provedl 23.8.1944 nový převrat král Mihai.

30.12.1947 byl král nucen abdikovat a Rumunsko se stalo republikou; v následujícím roce pak došlo ke znárodňování a moc uchopili komunisté. Nová ústava v roce 1974 zavedla funkci prezidenta, ale ulehčení pro obyvatelstvo nepřinesla. Teprve 17.12.1989 vypuklo pod vlivem demokratizace v celém Východním bloku povstání v Temešváru (Timişoara), které se za cenu mnoha obětí vypořádalo s tajnou policií a zbavilo komunisty moci. Poslední diktátor Nicolae Ceauşescu byl sesazen a popraven. Novou vládu vytvořila Fronta národní spásy, která také vyhrála volby v roce 1992; jsou jí však vytýkány vazby na bývalé komunisty a ne vždy zcela demokratické chování. Novým prezidentem se stal Ion Iliescu. [:o][:dz]

1859-1866 Alexandru Cuza, kníže Sjednocených knížectví Moldavska a Valašska, od 1861 kníže Rumunska (prinţ)

1866 - 1914 Carol I. (Karl von Hohenzollern), od 1881 král (rege)

1914 - 1927 Ferdinand I.

1927 - 1930 Mihai I.

1930 - 1940 Carol II.

1940 - 1947 Mihai I.

1948 - 1952 Constantin Parhon, předseda prezídia Velkého lidového shromáždění

1952 - 1958 Petru Groza

1958 - 1961 Ion Gheorghe Maurer

1961 - 1965 Gheorghe Gheorghiu-Dej, předseda státní rady

1965 - 1967 Chivu Stoica

1967 - 1989 Nicolae Ceauşescu, od 1974 prezident (preşedinte)

1990 - 1996 Ion Iliescu

1996 - ???? Emil Constantinescu

[:sajp]

Víza: [:dz] Dohoda o bezvízovém styku je stále v platnosti, avšak české úřady vyhlásily tzv. regulační opatření a vyžadují na rumunských občanech pozvání, na což Rumunsko odpovědělo stejně. V roce 1997 Rumunsko vyhlásilo, že jednostranně přestává pozvání vyžadovat; jak je to v současné době, nevím, ale uvažuje se i o zavedení vízové povinnosti pro Rumuny u nás, což by pravděpodobně mělo stejný efekt pro Čechy cestující do Rumunska.

Velvyslanectví Rumunska (Ambasada României), Nerudova 5, Praha 1, tel. 24510413. Konzulární oddělení otevřeno po,st,pá 9-13. [:dz]

Ambasada Republicii Cehe (Velvyslanectví České republiky), Strada Ion Ghica 11, Sectorul 4, Bucureşti, tel. 01/6159142-3, 3120268, fax 01/3122539. [:ln]

Clo: Bezcelně lze dovézt i vyvézt nejvýše 200 cigaret, 4 l piva nebo vína, 2 l lihovin. Při vývozu je třeba prokázat výměnu lei ve výši dvojnásobku ceny vyváženého zboží. Dovézt a vyvézt lze nejvýše 5000 lei v bankovkách hodnoty nejvýše 1000 lei. [:dz][:rmt]

Čas: V Rumunsku platí východoevropský čas, který je o hodinu napřed před středoevropským. Letní čas platí. [:rmt]

Jazyk: Kromě rumunštiny se lze domluvit francouzsky a anglicky; němčina a především maďarština jsou rozšířeny hlavně mezi menšinami v Sedmihradsku. Rumunská výslovnost: ă = dozvuk českých souhlásek vyslovených bez opěrného e, např. r; â, î = ruské y (obě písmena jsou zcela rovnocenná, v 90. letech začala tendence psát ve všech slovech pouze â); cea = ča, che = ke, chi = ki, cio = čo, ciu = ču, ce = če, ci = či, cî = ky, c = k; di = dy; e na začátku některých slov = je; gea = dža, ghe = ge, ghi = gi, gio = džo, giu = džu, ge = dže, gi = dži, gî = gi; h = něco mezi h a ch; i před samohláskou = j, jinak i, na konci slova se nečte; j = ž; ni = ny; ş = š; ti = ty; ţ = c. Důležité výrazy: dobrý den bună ziua, na shledanou la revedere, prosím rog, děkuji mulţumesc, ano da, ne nu, nerozumím rumunsky nu înţeleg româneşte.

Informace: Národní turistická agentura se jmenuje ONT. Na její informace o levném ubytování se nelze vždy spolehnout. Lepší jsou pobočky v drahých hotelích než ústřední kanceláře. [:lg]

Peníze: Lei lze získat přímo v Rumunsku za volně směnitelné měny. Směnárny na hranicích si účtují vysoký poplatek (10%), větší hotovost se tedy vyplatí měnit až ve městech. Černý trh banky o něco převyšuje. [:e][:dz]

Pošta: (poşta) Pošty se nacházejí ve většině obcí, otevřeny jsou v pracovní dny a v sobotu dopoledne. V horských vesnicích bývá po obědě zavřeno - např. úřední hodiny 8-13, 17-20. Pohlednice (ilustrată) stojí asi 900 ROL (4,50 Kč), známka do Česka (timbru pentru Cehia) 2500 ROL (12,50 Kč). [:dz][:rmt]

Telefon: Předvolba z Česka do Rumunska je 0040. Předvolba z Rumunska do Česka je 00420. Meziměstské hovory v Rumunsku začínají 0 a předvolbou města; předvolba Bukurešti je 1. Pro místní hovory se používají mince 20 lei; pro meziměstské též 50 a 100 lei. Telefonování z pošty není zrovna jednoduché. Napište na kus papíru, kam chcete volat a jak dlouho budete mluvit; platí se předem. Potom musíte vyčkat, než se spojovatelky probojují do mezinárodní sítě, což může trvat dost dlouho. 3 minuty hovoru s Prahou stály v roce 1995 5450 ROL (tehdy 76 Kč). Sazba roste s délkou hovoru, proto se vyplatí volat na účet volaného (telefon cu taxă inversă). Za hovor od nás do Rumunska platíte 21,80 Kč za minutu ve špičce, 16,90 od 19:00 do 7:00 našeho času a o víkendech. Důležitá čísla: policie 955, záchranná služba 961, hasiči 981, vlakový jízdní řád 952. [:dz][:rmt][:lg]

Obchody: Základní potraviny jsou tu pro nás levné. Zdá se, že problémy se sehnáním toaletních potřeb už nejsou takové jako v minulých letech; pro jistotu se však zásobte už doma. Také filmy si musíte přivézt s sebou. Ve městech koupíte všechny běžné potraviny; na venkově neseženete salámy a mléčné výrobky - obvykle jsou k mání jen konzervy. Ve většině obcí však lze koupit chleba, ovoce a zeleninu. Obchody v karpatských vesnicích mívají velmi rozličnou otvírací dobu: někdy je to 7-10 a 17-19, jindy 10-17, zavřeno může být kromě víkendu i ve středu. Stává se také, že krám má otevřeno "na znamení": je prostě pořád zamčeno (bez ohledu na vyvěšenou otvírací dobu) a když chce někdo něco koupit, sežene si ve vsi prodavače, ten ho obslouží a potom zase zavře. [:e][:dz]

Svátky: Státními svátky jsou Nový rok, Svátek práce (1.5.) a Den osvobození od fašismu (23.8.). Dny následující po těchto svátcích jsou také volné. [:lg]

Mapy: Turistické mapy rumunských hor pravděpodobně neseženete. Existuje sice asi 20 let stará edice map 1:100000 a skupiny rumunských turistů obvykle opatrují jeden vetchý exemplář; nové vydání jsme však nesehnali ani v Kluži či Temešváru. Nicméně počátkem devadesátých let byl vydán sešit Drumeţie în Carpaţi, obsahující použitelné mapy 26 známějších rumunských pohoří, za 1200 lei. Vydavatelem je Publirom S.A., strada Luterană 13, sector I, Bucureşti, tel. 149989, 147795, fax 135333. V Praze je též k sehnání průvodce Rumunské a bulharské hory, vydaný v roce 1986 nakladatelstvím Olympia, který obsahuje m.j. hřebenové náčrtky většiny horských celků. Ještě nedávno ho zhruba za 20 Kč měli např. v CK Kiwi v Jungmannově ulici.

Bezpečnost: Pověsti o banditech v rumunských vlacích, používajících uspávací plyn, asi nejsou zcela neopodstatněné, ale týkají se hlavně dálkových nočních rychlíků a rapidů. Dávejte si pozor zejména na Cikány. V osobních nočních vlacích, kde nejsou kupé, jste celkem v bezpečí: ustelete si na sedadle nebo na zemi mezi zapáchajícími domorodci, a neumístíte-li své zavazadlo zrovna na druhý konec vagónu, máte naději, že se s ním ráno v pořádku setkáte. Rovněž v horách je bezpečno; poněkud "divočejší" atmosféra vládne především na nádražích menších měst a v okolí hraničních přechodů.

Lékařská pomoc: S Rumunskem nemá Česká republika uzavřenou dohodu o bezplatném ošetření občanů druhé země. Naopak, ošetření a léky jsou tu pro cizince velmi drahé, takže se doporučuje uzavřít cestovní zdravotní pojištění. Například u České pojišťovny stálo v roce 1994 15-denní pojištění 315 Kč, 20-denní 403 Kč. Všeobecná zdravotní pojišťovna pojišťuje své klienty už za 14 Kč na den.

Železnice: V létě 1995 jezdily dva přímé spoje z Prahy do Bukurešti: Balt-Orient v 5:36 (jen do konce září) a Pannonia ve 22:39. Do země přijíždějí přechodem Lőkösháza / Curtici a pokračují přes Arad, Devu, Alba-Iulia, Blaj, Sighişoaru, Braşov a Ploieşti do hlavního města. Jízdenka stála 3238 Kč, což bylo víc než třeba do řecké Soluně. Jízdenka Praha - Arad stojí 1608 Kč. Hlavním důvodem tak vysokých cen je zřejmě ostrý kontrast mezi vnitrostátními a mezinárodními sazbami ve zúčastněných státech, takže recept na levnou, byť nepohodlnou cestu do Rumunska je jasný: Kupujte jen vnitrostátní jízdenky a přes hranice choďte pěšky; můžete také zkusit přejet hranice bez jízdenky a na druhé straně si ji koupit od průvodčího, ale nemáme ověřeno, že je to legální a výhodné. Určitě to nezkoušejte na česko-slovenských hranicích, kde je za takový postup účtována pokuta 100 SKK; totéž platí při cestě z Maďarska na Slovensko, i tady nastupuje slovenský průvodčí ještě před překročením hranice. Také koupě mezinárodního lístku mezi pohraničními body nemusí být výhodná: například jízdné Biharkeresztes - Episcopia Bihor stojí víc než vnitrostátní jízdenka přes celé Maďarsko. Ta vás bude stát (na trase Komárom - Nagylak) 1520 HUF (293,10 Kč). K tomu je nutno připočítat jeden přestupní lístek na metro na dopravu mezi budapešťskými nádražími Keleti a Nyugati (100 HUF (19,30 Kč)) a dále dopravu autobusem mezi nádražími Szeged a Újszeged (100 HUF (19,30 Kč)), odkud jede lokálka do hraničního Nagylaku. Celkem tedy potřebujete asi 1800 HUF (347 Kč). Hraniční přechod Nagylak / Nădlac je nejvhodnější z hlediska počtu kilometrů, které musíte ujít pěšky (asi 3). Pro severní část země je ovšem vhodnější Biharkeresztes / Oradea, kde vzdálenost činí asi 20 km, ale na rumunské straně (po 8 km) jezdí občas autobus. Na slovensko-maďarských hranicích je nejvhodnější přechod Komárno / Komárom, kde stačí projít městem a přejít přes most přes Dunaj; maďarské nádraží je hned u řeky. Pozor! Přívoz Štúrovo / Esztergom byl v roce 1994 otevřen jen pro slovenské a maďarské občany! Česko-slovenské hranice se pěšky přecházet nevyplatí, protože na cesty od nás na Slovensko existuje 75% sleva z mezinárodního tarifu. Kupte si však dvě jízdenky: vnitrostátní do Lanžhotu a mezinárodní z Lanžhotu do Komárna. Jízda z Prahy do Aradu vás tak přijde na pouhých 634 Kč.

Autobus: Přímé spoje do Rumunska nejsou. Přes Rumunsko však jezdí linky do Bulharska a Turecka, kde by se snad šlo dohodnout (mimo hlavní sezónu) o zakoupení částečné jízdenky. Ceny jsou nižší než u železnic.

Železnice: V Rumunsku platí Inter-Rail. Na jízdenky můžete stát i půlhodinovou frontu, cestování vlakem však skýtá větší pohodlí než natřískané autobusy. Cena za 100 km byla v roce 1997 6600 ROL (33 Kč). Rumunští studenti dostávají slevu, ale nemáme vyzkoušeno, že je poskytována i na mezinárodní studentský průkaz. Nádraží se rumunsky řekne gară. Mezinárodní jízdenky musejí být placeny v tvrdé měně - opět se vyplatí pořídit si lístek jen na hranice a za nimi si od průvodčího koupit nový. Mezinárodní rychlíky do některých evropských měst odjíždějí z Bukurešti vždy ráno a navečer. [:e]

Existuje šest druhů vlaků: intercity, expres, rapid, accelerat, de persoane a cursă. Do prvních třech je třeba zakoupit příplatek, který roste se vzdáleností, takže u delších tras činí až třetinu celkové sumy. Nejvýhodnější jsou vlaky accelerat, na které se platí příplatek 1800 ROL (9 Kč) do 250 km, 2700 ROL (13,50 Kč) nad 250 km. Vlaky persoane a cursă jsou bez příplatku, ale jedou "pomaleji než loudající se kovboj" [:lg], takže to, co lze rapidem ujet za 3 1/2 hodiny, vám může trvat až 13 hodin! Pokud jde o bezpečnost, jsou ovšem osobní vlaky nejlepší - viz též výše zařazený odstavec "bezpečnost". Úschovna stojí 1000 ROL (5 Kč) za malé zavazadlo, za velké (batoh) dvojnásobek. Pozor, i průvodčí může vidět v cizincích šanci na vylepšení své ubohé gáže. Stalo se nám, že v Nădlaku nás průvodčí nenechal jít si koupit lístky do stanice s poukazem na to, že vlak už odjíždí (nebyla to pravda, vlak stál na nádraží ještě dalších 5 minut). Vevnitř nás pak stály více než čtyřnásobek, protože při prodeji jízdenek ve vlaku se používá takzvaný tarif 3. Na naše reptání průvodčí blahosklonně slevil (ani ne na trojnásobek) s tím, že nám nedá lístky. Vše šlo do jeho kapsy!

Autobusy: Rozsáhlá síť, ale nespolehlivé, nepohodlné a více než dvakrát dražší než vlaky. Existují rovněž velké výkyvy na jednotlivých trasách, řidiči si zřejmě účtují sazby, jaké je napadnou. 100 km přišlo v roce 1995 na 2500 až 3500 ROL (35 až 49 Kč). Jízdenky si ovšem opatříte snadněji než na vlak: kupují se při nástupu do autobusu. Autobusové nádraží se řekne autogară, zastávka autobusu je staţie de autobuz. Z vesnic, do nichž vedou jen prašné cesty (v horách jich je spousta), odjíždějí obvykle dvakrát denně (brzy ráno a v poledne) náklaďáky s pracovníky do města. Někde jezdí i skutečný autobus, jednou nebo dvakrát denně. Informujte se u domorodců.

Auto: Chcete-li do Rumunska přijet vlastním autem, musíte mít doklad o povinném ručení (tzv. zelená karta). Při poruše vám pomůže Rumunský automobilový klub (A.C.R.) a pojišťovna CAROM S.A.; telefonní číslo na servis A.C.R. najdete u pumpy. Několik stanic v zemi nabízí i bezolovnatý benzín. Ceny pohonných hmot: benzina premium (bezolovnatý) 2900 ROL (14,50 Kč), benzina rg. (speciál) 2800 ROL (14 Kč), uleiuri (nafta) 2000 ROL (10 Kč). [:ln] Omezení rychlosti se řídí objemem válců: do 1100 ccm 70 km/h, do 1800 ccm 80 km/h, nad 1800 ccm 90 km/h; ve městech vždy 60 km/h. [:dz][:rmt]

Autostop: V Rumunsku celkem populární, očekává se ovšem úplata ve výši 50 až 100% autobusového jízdného. Můžete také zkusit cigarety. Jako hlavní způsob dopravy asi nelze autostop v Rumunsku doporučit kvůli bezpečnostním rizikům; na zapadlých horských komunikacích však může znamenat jediný možný způsob dopravy. Hodinová jízda gazíkem vám tak může ušetřit celodenní nudný pochod po prašné cestě.

Platí se ve valutách. Špičkový hotel vyjde na 35 až 40 DEM/den (683 až 781 Kč). Ubytování v soukromí na slušné úrovni stojí okolo 15 DEM (293 Kč). Na ceně se vždy dohodněte předem! Mládežnické ubytovny jsou (prý) dražší než hotely - asi 40 DEM za jednolůžkový pokoj a 55 za dvoulůžkový. Kempy jsou přeplněné a s příšernými záchody. To, co v mapách figuruje jako horské boudy, má s našimi horskými chatami pramálo společného. Slušně udržované objekty většinou patří organizacím a nejsou určeny pro veřejnost. Zbytek sestává z polorozpadlých stavení, jejichž jediným úkolem je zřejmě hyzdit okolní krajinu. V roce 1997 stál čtyřlůžkový pokoj v jedné takové chatě na Retezatu 60000 ROL (tj. asi 75 Kč na osobu). V chatě bývá bufet s několika druhy předraženého lahvového pití. V navštěvovanějších horách bývají chaty obklopeny stany rumunských turistů; samotné domy však mnoho důvěry nebudí. Nejlepší je spát ve volné přírodě. Oficiálně to sice dovoleno není, ale v horách vás nikdo kontrolovat nebude. [:lg]

Rumunská kuchyně: Jako všude na Balkáně jsou i v Rumunsku oblíbené speciality připravované na rožni (grătaru). Např. mititei jsou tradiční silně kořeněné šištičky z mletého masa, pečené na rožni. Rožní se také kýty, mozek, pečou se beraní varlata. Sarmale je mleté maso zabalené v zelných nebo vinných listech. K dušenému vepřovému i jiným jídlům se podává kukuřičná kaše mamaligă, doplněná tvarohem, smetanou, ovčím sýrem či vejci. Díky Dunaji a Černému moři nechybí ani rybí speciality. Zvláštní kapitolu tvoří rumunské polévky, ať již zeleninové či masové: jsou většinou nakyslé. Slivovice (ţuică) se obvykle podává k předkrmům a je následována mnohokrát oceněnými víny ze známých vinic Murfatlar, Cotnari, Jidvei, Dealul Mare, Huşi, Odobeşti nebo Valea Călugărească. [:rmt][:o]

Restaurace jsou poměrně levné. Připravte se na to, že každým jídlem strávíte více než hodinu. Kromě nejdražších restaurací (těch, kde mají jídelní lístky, ubrousky a sodovku) si můžete sednout, kdekoliv je volné místo, včetně stolu, který je již částečně obsazen. Restaurace bývají většinou otevřeny od 7 do 22 hodin, ale přestávají obsluhovat hodinu před uzavřením. Obsluha je většinou započítána v účtu. [:lg] Ekvivalent naší vesnické hospody se v Rumunsku nazývá bufet a také tak vypadá. Není v něm obsluha ani točené pivo. Nápoje si zakoupíte v lahvích u pultu (bývají chlazené) a pak se s nimi můžete posadit k umakartovému stolu, pokud ovšem nedáte přednost pozorování vesničanů venku u silnice. [:dz]

Orientační ceny potravin (1997): 1 kg chleba (pâine) 2900 ROL (14,50 Kč), 1 l mléka (lapte) 2900 ROL (14,50 Kč), 1 kg sýra (brânză) 15000 - 26000 ROL (75 - 130 Kč - za 90 jsme koupili i čerstvý ovčí sýr přímo od bačů), 1 kg rumunského uheráku (salam Sibiu) 38000 ROL (190 Kč), 1 kg rajčat (roşii) 4000 ROL (20 Kč), 1 kg okurek (castraveţi) 2240 ROL (11,20 Kč), 1 kg paprik (ardei) 3340 ROL (16,70 Kč), 1 kg meloun (pepene) 560 ROL (2,80 Kč), 1 kg broskví (piersici) 4740 ROL (23,70 Kč), 1 kg švestek (prune) 1120 ROL (5,60 Kč), 1 kg hroznů (struguri) 3340 ROL (16,70 Kč), 1 kg banánů (banane) 3900 ROL (19,50 Kč), 1 vejce (ou) 420 ROL (2,10 Kč), 1/2 l piva (bere) 12^o 2800 ROL (14 Kč), 100 g čokolády (ciocolată) 6000 ROL (30 Kč).

Karpatský oblouk do Rumunska vstupuje na severu z Ukrajiny a dělí se na dva proudy: východní (Carpaţii Orientali) a západní (Carpaţii Occidentali). Na jihu jsou pak oba spojeny příčným pásmem Jižních Karpat (Carpaţii Meridionali), zvaných též Transylvánské Alpy. Tato jižní část je nejvyšší a je v ní také nejvyšší hora Rumunska Moldoveanu (2543). Uprostřed prstence hor se nachází Transylvánská plošina, srdce Sedmihradska.

Hlavní část Západních Karpat (Carpaţii Occidentali), které se nízkou vrchovinou na severozápadě Rumunska oddělují od hlavního karpatského řetězce, aby se s ním na jihozápadě opět spojily a oddělily tak Transylvánskou náhorní plošinu, která zůstala uprostřed. Apuseni je soustavou menších horských celků, často krasových. Jeho nejvyšší částí je Bihor (Curcubata Mare 1849 m), kde jsou také nejvýznamnější krasové jevy. Najdete tu spoustu ponorů a vyvěraček, vodopády, jeskyně, do nichž se dá leda proplavat, ledové jeskyně, propasti a hluboké soutěsky. Přírodní rezervací je Peştera Scărişoara (ledová jeskyně), Cetăţile Ponorului (obrovská jeskynní brána, propasti, podzemní vodní tok) a Groapa Ruginoasă. Do Bihoru se dostanete lokálkou Oradea - Vaşcău do stanice Dr. Petru Groza (osmdesátikilometrová cesta trvá přes čtyři hodiny, ale je nepochybně větším zážitkem než jízda starou úzkokolejkou z druhé strany pohoří, po trase Turda - Câmpeni - Abrud (Turda leží asi 30 km jihovýchodně od Cluje). Nejrychlejší spojení asi nabízí dálkový autobus Oradea - Arieşeni - Alba Iulia. Podrobněji viz [:rbh].

Karpaty začínají a končí u Dunaje. Avšak zatímco Malé Karpaty se opatrně zvedají jako lesnaté kopce až kdesi za Bratislavou, Banátské hory spadají příkře rovnou k řece a spolu s kopci v protější Jugoslávii ji svírají do soutěsky Cazane. Malebné vesnice a ostrovy na jejím dně byly bohužel zaplaveny přehradou Porţile de Fier (Železná vrata), kterou postavili Rumuni společně s Jugoslávci kvůli splavnosti soutěsky. Vápencové Banátské pohoří se skládá z krasových plošin i dlouhých a hlubokých kaňonů. Přírodní rezervace je v soutěsce Cheile Nerei - Beuşniţa. Soutěska řeky Nery je nejdelší v Rumunsku (kolem 25 km) a rozhodně stojí za vidění: strmé vápencové stěny, neprostupné houštiny u řeky a občasné brodění. Pozor na zmije růžkaté, které zde žijí a narozdíl od našich obyčejných zmijí jsou smrtelně nebezpečné! Na průchod soutěskou potřebujete alespoň 2 dny; cestou najdete několik tábořišť. Přístup ze severu je po železnici Timişoara - Oraviţa - Anina, dále asi den pochodu po velmi mizerně značené cestě listnatými lesy k jihu, nebo stopem po silnici do Bozovici a Şopotu Nou (horní konec soutěsky), popřípadě Sasca Montană (dolní konec). Z Bozovici do Şopotu jezdí po 13. hodině náklaďák s horníky. Ze Sasky se dá také pokračovat autobusem na jih do Cărbunari a odtud hornickým náklaďákem (říká se mu také autobus) do Moldovy k Dunaji. Některá místa v banátském krasu jsou pojmenována česky - od roku 1823 tam žije česká menšina (vesnice Sfântă Elena / Svatá Helena, Gîrnic / Gernik, Ravensca / Rovensko, Bigăr / Bígr, Eibenthal). Krajané vás rádi uvidí, popovídají si s vámi a možná vám i nabídnou nocleh; nečekejte ale, že pro ně znamenáte převratnou událost v dějinách vesnice. V poslední době stále přibývá českých tuláků, putujících po Banátu. Obyvatelstvo má navíc kontakty s Českem i proto, že mnoho mladých odjelo za prací do vlasti předků.

V roce 1935 byl založen národní park (10 km²) v rozlehlém (800 km²) a vysokém pohoří v západní části Jižních Karpat, mezi řekami Râul Mare na západě a Jiu na východě. Přiblížit se k němu můžete vlakem: ze Simerie, která leží na hlavní trati Arad - Braşov, odbočuje k jihu trať do Petroşani a Târgu Jiu. Z vlaku vystupte v některé vesnici na severním nebo východním okraji pohoří (např. Pui) a vydejte se do něj buď pěšky, nebo ještě popojeďte autobusem. Pohoří je tvořeno dvěma západovýchodními hřebeny, oddělenými hlubokými údolími a spojenými uprostřed sedlem. Nejvyšším vrcholem je Peleaga (2509), nejkrásnější je však pravidelná pyramida Retezat (2485) v severní rozsoše hlavního hřebene. Většina pohoří je žulová, pouze část jižního hřebene tvoří vápenec. Retezat byl formován ledovci, v době ledové tekl údolím Lăpuşnicul Mare nejdelší ledovec rumunských Karpat. Proto zde dnes najdete kary a ledovcová jezera. Ve 28 z nich žijí pstruzi a jiné lososovité ryby, bohatá je také zdejší květena. Roste zde na 320 druhů rostlin, z nichž u 14 druhů byl zaznamenán výskyt pouze v Retezatu. V severozápadní části parku byla zřízena přísná rezervace Gura Zlata se zákazem vstupu.

Nejvyšší, nejdelší a nejrozlehlejší pohoří v Rumunsku. Je přístupné od řeky Olt buď z Transylvánské plošiny ze severu, nebo z jejího průlomu horami ze západu (železnice). V sezóně odtud jezdí autobusy až k chatám Poiana Neamţului (z Avrigu), Bâlea Cascadă a Sâmbăta. Naopak na jihu můžete putovat desítky kilometrů poměrně opuštěným karpatským předhůřím; v masívu Iezer na jihovýchodě díky opuštěnosti žijí snad všichni představitelé karpatské zvířeny. Vlastní Fagaraš je tvořen sedmdesátikilometrovým hřebenem převážně z krystalických břidlic. Na jedné z jeho jižních odboček dominuje nejvyšší hora Rumunska Moldoveanu (2543). Můžete zde pozorovat výrazné pozůstatky činnosti ledovců - jezera, kary, široká údolí ve tvaru U. Nižší partie byly naopak formovány vodou, a tak se údolí zužují do V a hřebeny rozšiřují v široké hřbety, porostlé místy skutečnými pralesy. Pod 1200 m nadmořské výšky rostou černé buky, do 1500 smrky, do 2000 kleč a pěnišníky; výš už jen ostřicové louky s horskou květenou. Můžete tu potkat medvěda, rysa, vlka, jelena i kamzíka. U největšího jezera Bâlea (4,5 ha, 11,5 m) je přírodní rezervace, stejně jako na Poiana Narciselor (Narcisová louka) jižně od města Făgăraş.

Severovýchodně a východně od Brašova najdete několik nižších pohoří sopečného původu. Vytékají zde četné minerální prameny, můžete obdivovat i sirná jezírka a "jedovaté díry". Samotné pohoří Harghita se táhne severojižním směrem severovýchodně od města a jeho největší zajímavostí je jezero Sfântă Ana v kráteru vyhaslé sopky.

Soutěska v údolí Bicazu ve Východních Karpatech, 25 km nad stejnojmenným městem. Patří k nejvelkolepějším přírodním partiím Rumunska. Bystřina si proráží cestu úzkou, místy jen 4 m širokou průrvou, nad níž se tyčí skalní stěny do výše 300 m.

Dva horské celky v severní části Východních Karpat u ukrajinských hranic jsou přístupné po železnici z Kluže nebo ze Satu Mare. Rodna je vyšší a opuštěnější. Na svazích jejího nejvyššího vrcholu Pietrosul (2303) se nachází velká přírodní rezervace (2800 ha), kde žijí medvědi, kamzíci a orli. V nižším Maramureši najdete ještě dnes pastýřskou idylu: stáda ovcí na hřebenech, v údolí vesničky s dodnes živým folklórem. Kroje se tu nosí při každé slavnostnější příležitosti, mnohé domky a kostelíky jsou dřevěné. S obyvatelstvem se často domluvíte rusky, žije zde spousta Rusínů jako v sousední Zakarpatské Ukrajině. Hraniční hřeben na Maramureši je nepřístupný, bez povolení se nesmíte k hranici přiblížit na méně než 500 m. Pokud vás chytne rumunská hlídka, může vás to stát vysokou pokutu v markách; něco snad usmlouváte, když u vás valuty nenajdou a budete mít desetitisíce lei. Nebudete-li mít nic, riskujete několikatýdenní vězení.

Největší město v Banátu (200 000 obyvatel) a druhé největší v Rumunsku. Žije tady smíšené rumunské, maďarské, německé a srbské obyvatelstvo (tak jako v celém Banátu). První zmínka z roku 1212 je o městě Castrum Temeniensis. Bylo zde opevnění, zničené Tatary ve 13. století. Od 14. století byl hrad občasným sídlem Anjouovců. Od 15. století stál v popředí jako středisko odporu proti Turkům; novou pevnost vybudoval János Hunyadi. V roce 1514 byl před hradem s druhy zajat a popraven vůdce selského povstání Gheorghiu Doja (Doža). V letech 1552 - 1716 bylo město v držení Turků, potom ho Eugen Savojský dobyl pro Rakousko. Ve městě je barokní římskokatolická katedrála (1736 - 1773) od Fischera von Erlacha. Rovněž radnice je barokní (1731 - 1734). Nejkrásnější barokní památky najdete na náměstí Piaţa Unirii, nedaleko tržiště. Z ostatních staveb stojí za vidění pravoslavná metropolitní katedrála (Catedrala Metropolitană), která ovšem pochází až z roku 1936.

Jedno ze tří velkých sedmihradských měst, ležících pod Karpatami na okraji Velké uherské nížiny. Má 126 000 obyvatel a protéká jím řeka Mureş. Bývala tady předsunutá římská pevnost na ochranu hranice impéria (limes Romanus). Od poloviny 16. do 18. století bylo město obsazeno Turky, a tak se tu starší památky nedochovaly. Výjimkou je pravoslavná katedrála z roku 1698.

Nejsevernější ze tří sedmihradských měst, ležících při maďarské hranici na okraji Velké uherské nížiny (130 000 obyvatel). Původně to byla římská kolonie Ulpianium, založená roku 106 císařem Traianem. Město vzniklo v 11. století jako sídlo biskupa. Největšího rozkvětu dosáhlo v 15. století za vlády Matyáše Korvína, který město, v němž byl vychován, štědře podporoval. Silně utrpělo nájezdy Tatarů a později Turků, kteří je na kratší dobu ovládli. Žije zde hodně Maďarů. Ve městě jsou pěkné novoklasicistní stavby z přelomu století, avšak starší památky se tu nedochovaly.

Třetí největší rumunské město (191 500 obyvatel), středisko maďarské menšiny v Sedmihradsku. Pod jménem Napoca tu stálo už dácké a později římské město; v 11. století bylo středem vévodství Gelu. Šířící se maďarské panství zasáhlo i Kluž, která se jako Castrum Clus stala centrem nového kraje. Střed města tvoří Piaţa Libertaţii s kostelem Sfântu Mihai ze 14. století (jeden z největších a nejvýznamnějších gotických kostelů v Rumunsku) a pomníkem uherského krále Matyáše Korvína, který se tu narodil. V háji Hoia na okraji města je skanzen - Muzeum sedmihradské vesnice.

Někdejší hlavní město Sedmihradska leží v údolí řeky Mureş (Maruše). Už v 5. století př. Kr. tu stálo dácké město Apulon, které později vystřídala římská Apula, sídlo provincie Dacia Apulensis. Bylo zde i jedno z nejmohutnějších římských opevnění v Dacii, pevnost legie Gemina. Na jejích základech vyrostly později tři další, čtvrtou je dnešní mohutná pevnost, vzniklá v 18. století pod dohledem rakouského vojevůdce prince Eugena Savojského. K pozoruhodným stavbám v pevnosti patří i pravoslavná (20. léta 19. stol.) a římskokatolická (13.-18. stol.) katedrála, nebo barokně přestavěný vévodský palác.

Západně od Sibiu v pohoří Şurean byly u obce Gradiştea de Munte objeveny pozůstatky dáckého sídelního města Sarmizegetusa. Základy hradu, civilních a vojenských staveb, dílny řemeslníků, několik svatyní, opevnění a hrady v okolí - například u Costeşti nebo Blidaru. Je to jedna z nejrozsáhlejších upomínek na tento hrdý národ, jenž obýval zemi dávno před Římany. Když byl poražen poslední dácký král Decebal, vzniklo zde římské vojenské a správní středisko Colonia Ulpia Traiana. Město mělo 10 až 20 000 obyvatel a bylo nejdůležitější v provincii.

Významné město (115 000 obyvatel) na kopci v úvalu řeky Cibin. Ve 12. století zde vznikla na místě dáckého a pak římského sídliště osada saských kolonistů Hermannstadt. Díky řemeslné výrobě a obchodu se rozrostla v důležité opevněné město, které se stalo významnou baštou proti tureckým vpádům. V bojích s Turky v 17. století bylo velmi zpustošeno. Pro své mocné, důkladné opevnění bylo vojenským střediskem Sedmihradska a několikrát dokonce jeho hlavním městem. V 18. století bylo obnoveno a značně rozšířeno, přičemž dostalo dnešní barokní charakter. Z barokních památek je významný Brukenthalův palác z let 1777 - 1785. Dolní Město si však uchovalo svůj středověký ráz křivolakých uliček, náměstí a starých domů.

Historické město v Transylvánii, 118 km severozápadně od Brašova, leží při řece Târnava Mare. Bylo založeno ve 12. století; největší rozkvět prožívalo ve století 16., kdy kvetl obchod s Valašskem a Bukovinou. Tehdy bylo taky důkladně opevněno. Ve Starém Městě v podhradí se zachovaly starobylé domy s půvabnými nádvořími a typickými střechami, malebná zákoutí.

Mezi Sibiu a Brašovem leží město Făgăraş, jehož stará část má ráz saské středověké obce. Pod pohořím Perşani, nedaleko silnice spojující Sighişoaru a Brašov, stojí v obci Homorod jeden z největších a nejmohutnějších opevněných kostelů. Stavěl se v několika etapách od 13. do 17. století. Opevněné kostely jsou také okolo obce Feldioara, která leží odtud směrem k Brašovu. Nad ní se tyčí zříceniny mohutného hradu řádu německých rytířů ze 13. století. Další mohutný opevněný kostel stojí v obci Prejmer severovýchodně od Brašova. Dvanáct metrů vysoké zdi s věžemi a bránami skrývají i provizorní obydlí pro obyvatelstvo v případě nebezpečí.

Jedno z nejvýznamnějších rumunských měst, leží v samém srdci země, v jihovýchodním cípu Sedmihradska, u přístupu k průsmyku, který vede na jih do Bukurešti. Má 163 000 obyvatel. Město na místě dáckého sídliště tu vybudovali saští přistěhovalci a pojmenovali ho Kronstadt. Díky intenzívnímu obchodu s Valašskem i Moldavskem a kvetoucím řemeslům zaznamenalo rychlý rozmach. Dokázalo se ubránit i tureckému náporu, a tak bylo obsazeno až za první světové války německými vojsky. V roce 1919 bylo připojeno k Rumunsku, ale zůstala zde početná německá a maďarská menšina. I přes socialistickou industrializaci po druhé světové válce se celkem zachovala stará část Brašova, který v letech 1950 až 1961 obdržel jméno Oraşul Stalin.

Pamětihodnosti: Katolický chrám Panny Marie, tzv. Černý kostel (Biserica Neagră), pozdně gotická stavba budovaná ve 14. a 15. století, největší gotická stavba v zemi. Název obdržel od začazení při požáru v 17. století. Uvnitř je sbírka orientálních koberců (?!) a obrovské varhany. Další stavby: saský kostel Sfântu Bartholomeu v románsko gotickém slohu ze 13. století; pravoslavný kostel Sfântu Neculai (Mikuláš) z 15. až 16. století, který byl centrem odporu proti habsburské katolizaci; Casa Sfatului (někdejší radnice) z 15. století; část opevnění ze 14. až 16. století. Malebná čtvrť Schei byla dříve vyhrazena pouze Rumunům a směli ji opouštět jen v určitých hodinách.

Asi 30 km jihozápadně od Brašova v městečku Bran stojí na skalní výspě ve výši 750 m středověký hrad. Byl vybudován ve druhé polovině 14. století jako sídlo Vlada Tepeşe - Napichovače, předobrazu hraběte Draculy. Svou přezdívku si vysloužil tím, že nechal popravit turecké výběrčí daní a jejich hlavy dal nabodnout na kůly na hradbách. Dnes je v hradu muzeum středověkého umění a v přilehlém parku je umístěn malý skanzen se selskými staveními z okolí ze 17. až 19. století.

Toto město se 170 000 obyvateli bylo od 16. století hlavním městem Moldavského knížectví. Jeho nejzajímavější památkou je chrám Trei Ierarhi (Tří Hierarchů) ve zvláštním stylu, představujícím syntézu moldavských a orientálních prvků. Pochází z poloviny 17. století.

Leží v severním Moldavsku, byla sídelním městem moldavských knížat 1380 až 1564. Hrad ze 14. století byl v bojích s Turky několikrát zničen a opět obnoven. Nejstarší stavbou je kostel Mirăuţi, chrám prvního moldavského metropolity. Další kostely: Sfântu Gheorghe s pestrými smaltovanými taškami na střeše, v moldavském stylu; Hagegadar, starý arménský kostel; Sfântu Dumitru ze začátku 16. století; Sfântu Ion Botezatorul (Svatý Jan Křtitel) z první poloviny 17. století a Biserica Învierea (kostel Nanebevstoupení Páně) z poloviny 16. století.

Desítky starých klášterů jsou roztroušeny po celém Rumunsku, nejvíce pak v lesích na východní straně Karpat, v někdejší rakouské Bukovině. Nejcennějším z nich je Voroneţ u města Gura Humorului. Založil ho kníže Ştefan cel Mare (Štěpán Veliký) roku 1488 v moldavském slohu. Klášterní kostel bývá nazýván rumunskou Sixtinskou kaplí a je jednou z nejvzácnějších kulturních památek v Rumunsku - především díky svým vzácně dochovaným freskám. Klášter Humor ležící nedaleko náleží k mistrovským dílům moldavského umění. Kostel z r. 1530, v 17. století byl klášter opevněn. Podobné kláštery bývají nazývány "ilustrovaná bible", protože fresky s výjevy z bible zdobí všechny jejich fasády. Klášter Moldoviţa v obci Vatra Moldoviţei severně od města Câmpulung Moldovenesc se řadí hned za Voroneţ. Pochází z roku 1532, kostel 1537. Barevné vnější fresky byly zamýšlené jako ilustrovaná bible pro lid. Je obehnán mohutnými hradbami. Uprostřed lesů, 9 km jihozápadně od Târgu Neamţ, byl v 17. století vybudován ženský klášter Agapia. Jeho kostel je vyzdoben ikonami, jeptišky vyrábějí koberce. Klášter Neamţ je nejstarší a nejvýznamnější v Moldavsku. Klášter Putna severně od města Rădăuţi založil moldavský kníže Ştefan cel Mare, který je zde pochován.

Hlavní město země leží ve středu Valašské nížiny mezi Východními Karpatami a Dunajem při říčce Dâmboviţa. Mezi dvěma světovými válkami byla výstavná metropole nazývána Paříží Východu. Dnes je nevzhledným průmyslovým velkoměstem, z něhož bude ještě dlouho cítit šeď socialismu.

První lidé se zde usazovali už na konci starší doby kamenné před 150 000 lety. Podle pověsti založil město pastýř Bucur. První písemná zmínka o městě (1368) používá jméno Cetatea Dâmboviţei. Jako Cetatea Bucureştilor se objevuje v listině Vlada IV. Tepeşe, který založil tvrz proti Turkům a rozšířil město i na levý břeh řeky. Tehdy se Bukurešť začala dělit o funkci hlavního města Valašska se starším Târgoviştem, kde bylo stálé sídlo knížat a metropolitního arcibiskupa. Hrad byl v 16. století přebudován na knížecí sídlo, kolem kterého se usazovali řemeslníci a obchodníci. Po bitvě u Bukurešti s Turky (1595) bylo město poničeno a země zůstala pod tureckým vlivem. Moldavský kníže Gheorge Ghica si po nástupu na valašský trůn (1659) zvolil Bukurešť za své sídlo. Od konce 17. století, kdy vládnul kníže Constantin Brâncoveanu, se město začalo šířit a na pravém břehu řeky vyrostly četné kláštery, kostely, bojarské domy a paláce. Život města však nepříznivě ovlivnilo mnoho válek. Bukurešť byla postupně obsazena a zpustošena Srby, Rusy a Rakušany, zesílil vliv Řeků z Konstantinopole, kteří silně omezili autonomii země. V roce 1862, tři roky po sjednocení rumunských knížectví, připadla Bukurešti významná úloha hlavního města Rumunska. Nastalo období největšího rozkvětu. Byla otevřena univerzita a akademie věd, prochází tudy první železnice. Vyrostly monumentální veřejné stavby jako Atheneum, Univerzitní knihovna, Justiční palác aj. Bukurešť postupně získávala vzhled velkoměsta, rozloženého v zeleni bulvárů a rozsáhlých parků. Její úpadek začal o osmdesát let později, spolu s vládou komunistů. Ceauşescu a jeho soudruzi nechali zbourat polovinu starého města, aby vytvořili prostor pro své paláce. K tomu přibyla ohyzdná sídliště a továrny. Paříž Východu se změnila v nudnou socialistickou metropoli.

Orientace: Řeka Dâmboviţa protéká městem zhruba ze západu na východ. Starší část města se rozkládá na levém (severním) břehu. Přímo u řeky leží velké náměstí Piaţa Unirii, západně od něj vychází od řeky na sever Calea Victoriei, končící na Piaţa Victoriei. Odtud pokračuje Şoseaua Kiseleff k zámku Mogoşoaia, ležícím mezi parky a jezery za severním okrajem města. Z obou náměstí se paprsčitě rozbíhají nejdůležitější bulváry a třídy.

Pozoruhodnosti: V Parku kultury a oddechu východně od Şoseaua Kiseleff se nachází Muzeum vesnice (Muzeul Satului). Bylo založeno v roce 1936 a obsahuje vesnická stavení, dvory, kostelíky, studně i větrný mlýn. Nejstarší z hlavních ulic města a současně nejrušnější obchodní tepna Bukurešti je Calea Victoriei, kterou vybudoval kníže Constantin Brâncoveanu jako spojnici se svým zámkem Mogoşoaiou. Ústí na náměstí Republiky, jemuž vévodí Palác Republiky - někdejší Královský palác z let 1930 až 1937. Pár kroků odtud stojí kostelík Creţulescu, jeden z nejzajímavějších příkladů staré architektury z roku 1722. Protější stranu náměstí charakterizuje napodobenina řeckého chrámu Aeneul Roman (Atheneum) z let 1885 až 1888, sloužící jako koncertní síň. Malá ulička z Calea Victoriei nás dovede k brâncoveanovskému kostelíku Stavropoleos z roku 1724. Na druhou stranu od Piaţa Universităţii vede Calea 1848 kolem nejstarší stavby ve městě, kostela svatého Antonína ze 16. století, až k Metropolitnímu pahorku (Dealul Mitropoliei), na němž stojí komplex patriarchálního paláce a chrámu a odkud je nejlepší pohled na město.

Leží v Karpatech jihozápadně od Brašova. Byl sídelním městem prvního valašského knížectví. Klášter Negru Vodă zde ve 14. století založil zakladatel valašského státu, kníže Radu Negru (zvaný též Černý vévoda). Klášter byl přestavován, poškozen zemětřesením, ale vždy znovu obnoven. 17 km severovýchodně můžete v obci Dragoslavele obdivovat dřevěnou architekturu a v neděli i lidové kroje.

I toto město západně od Câmpulungu bylo ve 14. století na čas sídlem knížete a metropolity. Zdejší biskupský kostel (Biserica Episcopală) ze 14. až 16. století se vyznačuje drobnou reliéfní byzantskou a arménskou zlatou výzdobou fasády. Knížecí kostel (Biserica Domnescă) je nejstarší pravoslavný chrám v Rumunsku.

Klášter v údolí Oltu, 3 km severně od lázní Călimăneşti, patří k nejstarším, nejvýznamnějším a nejlépe zachovalým stavbám ve Valašsku. Dokončen ve druhé polovině 14. století knížetem Mirceou cel Veche, který je tu pochován. Reprezentuje pronikání byzantského slohu na území Valašska. Na sloupové vstupní hale je jasně patrný brâncoveanovský styl. Z vyhlídkové věže klášterní budovy výhled na údolí Oltu a okolní horská pásma. Za silnicí krásný kostelík Bolniţa.

149 000 obyvatel. Středisko Oltenie, 250 km západně od Bukurešti. Její předchůdkyní bylo thrácké sídliště Pelendava. Ve středověku byla sídlem bánů, jejichž palác (Casa Băniei) se zachoval. Roku 1699 byl přestavěn v brâncoveanském slohu. Kostel Sfîntu Dumitru ze 17. století je poslední byzantskou stavbou na rumunském území.

Černomořské pobřeží až k Dunaji a dunajská delta byly narozdíl od Valašska a Moldavska po staletí přímou součástí turecké říše a tak se zde o něco více uplatnil orientální vliv. Centrem oblasti je prastarý přístav Konstanca.

150 000 obyvatel. Historie města sahá až do 6. století př. Kr., kdy ho pod jménem Tomis založili řečtí přistěhovalci z Milétu; stalo se brzy centrem kvetoucího obchodu a řemesel. Na začátku našeho letopočtu ovládli zdejší území Římané a Tomis se stala hlavním městem provincie Malá Skythie. V letech 8 až 17 tu žil ve vyhnanství římský básník Publius Ovidius Naso a napsal tu několik děl (Tristia, Epistulae ex Ponto). Dnešní název získala Konstanca za byzantského císaře Konstantina Velikého, který připojil k městu novou čtvrť a nazval ji na počest své sestry Constantiana. Z hunských a bulharských nájezdů se město vždy dlouho vzpamatovávalo; k jeho letargii přispěla i dlouhá turecká okupace (1393 - 1878). V minulém století bylo mocným impulsem pro rozkvět vybudování přístavu a železničního mostu přes Dunaj u městečka Cerna Vodă.

Pamětihodnosti: Terasu obchodního domu nedaleko přístavu pokrývá obrovská římská mozaika; v archeologickém muzeu najdete jedinečné mramorové plastiky a amfory. Před radnicí na Piaţa Independenţei obrovská bronzová socha Ovidia od italského sochaře Etore Ferrariho. Mešita v maurském slohu (1910) s 50 m vysokým minaretem. Janovský maják ze 14. století, 90 m vysoký. Římskokatolický chrám (1885) v pseudoromantickém slohu, řeckokatolický kostel, pravoslavná katedrála (1884), židovská synagoga španělského ritu - prostě všechna středomořská náboženství jsou zde zastoupena. Zajímavostí jiného druhu je delfinárium a akvárium s faunou a flórou Černého moře, Středozemního moře a delty Dunaje.

Asi 10 km jižně od Konstance se nachází osada Agigea, sídlo mořské biologické výzkumné stanice. Návštěvníkům je přístupné akvárium mořské fauny a flóry i botanická a zoologická zahrada. Pobřeží okolo Konstance je známá rekreační oblast - Mamaia, Eforie, Mangalia… Dnes jsou ovšem pláže v létě doslova nadupané Rumuny, kteří si dovolenou v zahraničí většinou nemohou dovolit. Západně od Konstance se nachází proslulá vinařská oblast Murfatlar; je zde však ještě jiná pozoruhodnost. Jeskynní město z 10. až 11. století s obytnými místnostmi, chodbami a kostely, vytesanými do vápencových skal.

Město Istria na sever od Konstance bývá nazýváno rumunskými Pompejemi. Řekové z Milétu zde v 7. století př. Kr. vybudovali Istros, nejstarší antické město na rumunském území. Přestože písek zanášel jeho přístav, udrželo si svůj blahobyt i za římského období v 1. a 2. století. Když se byzantská říše stáhla z oblasti Dunaje, nastal úpadek a nakonec zánik města. Dnes tu však archeologové objevili římské opevnění, veřejné budovy, chrámy, lázně, paláce a domy; v tzv. svaté zóně byly dokonce objeveny pozůstatky několika helénistických chrámů. Ve třech čtvrtinách cesty z Konstance do Tulcey, najdete orientální městečko Babadag. Turecké panství připomíná mešita z roku 1373 a studně Calaigi. Východiskem do delty Dunaje je město Tulcea (40 000 obyvatel). Byla založena před 2600 lety řeckými kolonisty z Milétu pod jménem Aegysos. Je zde Muzeul Delta Dunării a mešita Azizir z 19. století.

• Dan Zeman [:dz]
• Lidové noviny, 1995 [:ln]
• František Honzák: Státy a jejich představitelé, Libri, Praha 1994 [:sajp]
• Rumunské Ministerstvo turistiky, 1993 [:rmt]
• Evropa 93/94 s prázdnou kapsou - jih, Oáza, Praha 1993 [:e]
• Let's Go: Evropa 1992, Johanides, Praha 1992 [:lg]
• CIA World Factbook, Central Intelligence Agency, 1991 [:cia]
• Rumunské a bulharské hory, Olympia, Praha 1986 [:rbh]
• Rumunsko, Olympia, Praha 1974 [:o]