BROUSI & PAVOUSI

Rád bych oslovil všechny z vás, kteří jste byť jen trochu okouzleni cizími písmy a jazyky.
Připravil jsem krátký přehled informací o korejštině s cílem sehnat dostatečný počet kolegů ke studiu této pozoruhodné řeči v rámci kurzů na Státní jazykové škole v Praze.

• Korejština nemá v rodině altajských jazyků přímých sourozenců (její sestřenice japonština je rovněž jedináček). Nejbližší příbuzní se už v dávné minulosti "odstěhovali" na větve mandžusko-tunguzskou, mongolskou a konečně tureckou (turkotatarskou).
• Jedná se o jazyk aglutinační neboli přikližující. Slova a jejich tvary se tvoří připojováním předpon, přípon nebo vpon, přičemž každý afix - narozdíl od koncovek jazyků flexivních - označuje vždy jen jednu mluvnickou kategorii (pád, číslo ap.). Gramatika vyniká pravidelností. Zvláštností je korejský mnohastupňový zdvořilostní systém.
• I když by vás to ve snu nenapadlo, korejština používá vlastní hláskové písmo, vyvinuté na popud osvíceného vladaře Sedžonga již roku 1443 korejskými učenci. Kdosi z nich napsal: "Nové písmo je velmi jednoduché a důmyslné zároveň. Vzdělaný člověk jej ovládne za necelý den, hlupák se mu dokonale naučí za deset dní." To je výzva. Začal jsem před měsícem a docela mi to jde.
• Řeč se zapisuje foneticky, ovšem s tím, že ne/znělost hlásek v jazyce není funkční. Páry jako k-g, p-b, t-d, č-dž a dokonce l-r tedy splývají. Písmena (je jich jenom 40!) se složí v jakýsi znak, který pak odpovídá vyslovované slabice. Díky tomu písmo na pohled ladí s čínskými znaky, přitom je principem naprosto odlišné.
• Mnoho dalších zajímavostí naleznete například v těchto knihách:
  1. Aleš Klégr, Petr Zima a kol.: Světem jazyků, Albatros 1989
  2. Vladimír Pucek: Základy korejštiny, Academia 1983
  3. Čestmír Loukotka: Vývoj písma, Orbis 1946
  4. Jiří Janoš: Dokonale utajená Korea, Libri 1997