U gramatické koreference se řídíme gramatickými pravidly; u textové koreference zachováváme koherenci textu a udržujeme koreferenční řetězec. Koreferenční řetězec není vždy přímočarý, nesměřuje vždy od jednoho uzlu k druhému, ale může se i rozpojovat a směřovat od jednoho uzlu k více uzlům. Současné pojetí anotace koreference neumožňuje vzájemné propojení všech jednotlivých částí koreferenčního řetězce, proto se při udržování koreferenčního řetězce držíme následujících pravidel:
je-li antecedent ve stromě rozložen do více na sobě závislých uzlů, odkazuje se k nejbližšímu předcházejícímu uzlu;
existuje-li možnost výběru mezi antecedentem a postcedentem, upřednostňujeme antecedent (později by rozšířené pojetí koreference zajistilo celé propojení jednotlivých částí koreferenčního řetězce);
je-li nutné volit mezi dvěma antecedenty, které rozpojují koreferenční řetězec, volíme ten, který je více vlevo (zohledňujeme řešení vhodné pro aktuální členění věty);
existuje-li možnost výběru mezi dvěma různě lexikálně realizovanými antecedenty, u nichž není na základě stávajícího pojetí koreference možné indikovat vzájemnou referenční totožnost, odkazuje se k nejbližšímu z nich (i zde počítáme s postupným propojením jednotlivých částí koreferenčního řetězce v rozšířeném pojetí koreference).