6.2.1. ACT

Definice funktoru ACT

Funktor ACT (actor) je primárně funktor pro první aktant. V těch případech, ve kterých ohodnocení aktantu funktorem nepodléhá pravidlům o posouvání aktantů, označuje funktor ACT personálního a nepersonálního původce děje, nositele děje nebo vlastnosti, proživatele nebo posesora.

Pravidla o posouvání aktantů viz 5.2.1.4 - "Kritéria určování aktantů (princip posouvání)".

Přes primárně syntaktické vymezení (aktor jako první aktant) lze aktor charakterizovat i sémanticky. Funktor ACT dostávají doplnění, která vyjadřují zejména následující kognitivní role:

Formy aktoru u slovesa. Formy doplnění s funktorem ACT se liší podle toho, na jakém slovním druhu je lexikální jednotka, které funktor přidělujeme, závislá. Základní formy aktoru slovesa jsou:

Formy aktoru u substantiv. K základním formám aktoru substantiv patří:

Formy aktoru u adjektiva. Aktor závislý na adjektivu se vyjadřuje zejména prostým instrumentálem.

Příklad:

dokument připravený ministerstvem.ACT financí

6.2.1.1. Hraniční případy u funktoru ACT

Hranice s funktorem AUTH. Funktor ACT hraničí, pokud jde doplnění substantiva, s funktorem AUTH (viz 6.10.2 - "AUTH"). K této hranici viz 5.2.3.2.3.1 - "Hranice mezi aktorem a substantivním doplněním AUTH".

Hranice s funktorem PAT. Při určování prvního a druhého aktantu (funktor ACT a PAT) může v případě vyjádření jednoho z aktantů dativní formou hraničit funktor ACT s funktorem PAT. K tomu viz 5.2.1.4 - "Kritéria určování aktantů (princip posouvání)". Přesná pravidla určování funktoru je však třeba teprve stanovit.