U některých závislých klauzí uvozených vztažným zájmenem je třeba rozhodnout, zda závislá klauze je klauzí vztažnou, nebo obsahovou. K tomuto rozhodování dochází zejména ve dvou případech:
závislá klauze potenciálně rozvíjí ukazovací zájmeno ten: toto ukazovací zájmeno je buď odkazovacím slovem a závislá klauze je klauzí obsahovou, nebo zájmeno ten zastupuje nějaké jméno a závislá klauze je klauzí vztažnou. Srov.:
Přemýšlel o tom, kdo přijde.
= Přemýšlel o člověku, který přijde.
Při této interpretaci je závislá klauze vztažnou klauzí.
= Přemýšlel (o otázce), zda přijde ten nebo onen.
Při této interpretaci je závislá klauze obsahovou klauzí.
O konkurenci obsahových a vztažných klauzí potenciálně rozvíjejících ukazovací zájmeno ten viz dále 5.5.3.1 - "Korelativní dvojice s odkazovacím slovem "ten"".
závislá klauze rozvíjí valenční substantivum a vyjadřuje buď valenční doplnění tohoto substantiva (obsahová klauze), nebo jen nějakou jeho vlastnost (vztažná klauze).
Rozvíjí-li závislá klauze uvozená vztažným zájmenem valenční substantivum rozhodujeme se mezi vztažnou a obsahovou klauzí na základě vymezení obou druhů závislých klauzí uvedených v 5.5 - "Závislé slovesné klauze": obsahová klauze vyjadřuje aktant řídícího substantiva, vztažná klauze vyjadřuje vlastnost, bližší charakteristiku toho, co je pojmenováno řídícím substantivem. Srov.:
Otázka, která nebyla položena.RSTR (= položená otázka), nemůže být zodpovězena.
Závislá klauze je klauze vztažná.
Otázka, která malba je.PAT nejvydařenější, nemůže být zodpovězena.
Závislá klauze je klauze obsahová.
Informace, které jsme získali.RSTR (= získané informace), nám nepomohly.
Závislá klauze je klauze vztažná.
Informace, které úvěry jsou.PAT výhodné, nám nepomohly.
Závislá klauze je klauze obsahová.
Homonymní konstrukce, ve kterých není jasná hranice mezi vztažnou a obsahovou klauzí, jsou na základě dostupného kontextu zachyceny buď jako konstrukce se závislou klauzí obsahovou, nebo jako konstrukce se závislou klauzí vztažnou. Srov.:
Informace, která je.RSTR nejdůležitější, nesmí být zapomenuta.
= Nejdůležitější informace nesmí být zapomenuta.
Při této interpretaci je závislá klauze vztažná.
Informace, která je.PAT nejdůležitější, nesmí být zapomenuta.
= Informace, která věc je nejdůležitější, nesmí být zapomenuta.
Při této interpretaci je závislá klauze obsahová.
K důsledkům rozlišení obsahových a vztažných klauzí pro sémantický slovní druh zájmen "který", "jaký" viz 7.1.2 - "Zájmena ve funkci syntaktického adjektiva nebo substantiva".
Výraz co připojuje závislé klauze obsahové, vztažné i adverbiální.
Rozlišení obsahových a vztažných klauzí připojených výrazem co se řídí pravidly popsanými v úvodu kapitol 5.5 - "Závislé slovesné klauze" a 5.5.2 - "Obsahové vs. vztažné klauze". Pro rozlišení však nelze použít kritéria slovního druhu spojovacího výrazu. Spojovací výraz co může být hodnocen jako podřadicí spojka nebo jako vztažné slovo (zájmeno). Vztažným slovem je výraz co tehdy, je-li v závislé klauzi valenčním nebo i volným doplněním řídícího slovesa; není-li výraz co doplněním řídícího slovesa, hodnotíme jej jako podřadicí spojku.
Výraz "co" připojující adverbiální klauzi. Připojuje-li výraz co adverbiální klauzi, je vždy hodnocen jako podřadicí spojka.
Například:
<Co> odešli.TSIN, je tu klid.
Výraz "co" připojující vztažnou klauzi. Výraz co připojující vztažnou klauzi může mít co do své slovnědruhové platnosti dvojí charakter:
výraz co je vztažným slovem.
Za vztažné slovo považujeme výraz co tehdy, zastupuje-li v klauzi závislé jméno, ke kterému se tato klauze vztahuje. Mezi vztažným co a jménem v řídící klauzi je vyznačen vztah gramatické koreference.
Příklady:
Mluvil o těch, co.ACT přišli.RSTR
Dostal jsem knihu, co.PAT jsem už četl.RSTR
Člověk, co.ACT kráčí.RSTR po chodníku, je můj známý.
Žena, co.PAT potkal.RSTR na schodech, nosí krátké sukně.
V okamžiku, co.TWHEN jsem ho spatřil.RSTR, upadl na zem.
výraz co je podřadicí spojkou.
Výraz co je podřadicí spojkou v těch vztažných klauzích, ve kterých je jméno, ke kterému se závislá klauze vztahuje, zastoupeno příslušným zájmenem v příslušném tvaru. Výraz co není v tomto případě v závislé klauzi doplněním, ale plní jen připojovací funkci a jako jiné podřadicí spojky nemá v tektogramatickém stromu svůj uzel. Vztažná klauze je tu oproti vymezení v 5.5 - "Závislé slovesné klauze" připojena podřadicí spojkou!
Příklady:
Ten kluk, <co> ho.PAT Jirka potkal.RSTR, bydlí v naší ulici.
Dostal jsem knihu, <co> jsem ji.PAT už četl.RSTR
Schránku, <co> do ní.PAT hodil.RSTR dopis, už vybrali.
Žena, <co> ji.PAT potkal.RSTR na schodech, nosí krátké sukně.
Výraz "co" připojující obsahovou klauzi. Výraz co připojující obsahovou klauzi je v pravidelných případech vždy vztažným slovem; v závislé klauzi je vždy doplněním, vyjadřuje (zpravidla) nějaké valenční doplnění řídícího slovesa této závislé klauze.
Příklady:
Přemýšlela, co.PAT si vezme.PAT na sebe.
Neuměla vysvětlit, co.PAT udělala.PAT
Pozor! Obsahové klauze připojuje výraz co často v korelativní dvojici s odkazovacím zájmenem ten (k tomu více viz 5.5.3.1 - "Korelativní dvojice s odkazovacím slovem "ten""), například:
Přemýšlela <o tom>, co.PAT si vezme.PAT na sebe.
Neuměla vysvětlit <to>, co.PAT udělala.PAT
Pozor! Odkazovací zájmeno ten před obsahovou klauzí je třeba odlišovat od zájmena ten zastupujícího jméno, ke kterému se vztahuje následující vztažná klauze (viz i 5.5.3.1 - "Korelativní dvojice s odkazovacím slovem "ten""). Srovnej:
Mluvil o těch.PAT, co.ACT přišli.RSTR
Zájmeno ten zastupuje jméno, ke kterému se vztahuje následující vztažná klauze. Efektivní kořen vztažné klauze závisí na uzlu pro zájmeno ten.
Neuměla vysvětlit <to>, co.PAT udělala.PAT
Zájmeno ten je odkazovacím slovem (v tektogramatickém stromu nemá svůj uzel), následující závislá klauze je klauze obsahová a její efektivní kořen závisí na uzlu pro řídící sloveso v klauzi řídící.